Zápisky jedné knihovnice

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: DÁMA A TUČŇÁCI

Život bohaté, leč osamělé Veroniky by plynul nudně a bezvýrazně až do jejích posledních chvil, kdyby nezjistila, že má vnuka Patricka. Ten se taky ve všem tak nějak plácá, je dokonalým ztělesněním lúzra. Najít společnou řeč bude asi hodně těžké. A jak do toho všeho zapadají tučňáci? Veronicu ovlivnil pořad, který viděla a chtěla by ohroženým ptákům pomoci. Ve svých pětaosmdesáti letech se za nimi vydává na Antarktidu, což se zase nezamlouvá vědcům z místní stanice. A právě tady, na nejodlehlejším místě světa se osudy všech protnou. Pojítkem bude rozkošný tučňák Pip, miláček všech na stanici.

Tak tento román pro mě byl velkým překvapením. Mám ráda knížky z „mrazivých“ destinací, tučňáky taky, takže tohle kombo mě bavilo. Sarkastická Veronica, která připomíná lady Violet Crawleyovou z Panství Downton, byla úžasná. Místy ironická, až nepříjemná, jindy byste ji nejraději objali a vypili si s ní šálek čaje, to když se začtete do jejích osobních deníků, jimiž je celý příběh proložen. Dozvíte se, proč je Veronica celý život bez rodiny a jak těžce se jí žilo během druhé světové války, v době, kdy byla jako mladá dívka nejzranitelnější.

Román Dáma a tučňáci od Hazel Prior mi kápnul do noty, dostala jsem možná trochu pohádkový příběh o tom, jak důležité je přátelství i rodina a hlavně jsem dostala chuť vydat se na Antarktidu za tučňáky. 🙂

Kavárna na konci ulice

Žijete hekticky a zběsilé tempo je vaše druhé jméno? Co takhle zpomalit, ubrat a popřemýšlet, kam máte se svým životem namířeno. John Strelecky to udělal a nelituje.

Když se John, který pracoval jako reklamní manažer vydal na dovolenou, aby se vzpamatoval z náročného pracovního období plného faktur a účtů, vůbec netušil, jak se mu změní život. Potřeboval se vymotat z dálnice a cesta ho zavedla do podivné kavárny. Na jídelním lístku se totiž znenadání objevily tři záludné otázky – Proč jste tady? Bojíte se smrti? Cítíte se naplnění? John už delší dobu pociťoval pochybnosti o svém životě, nebyl spokojený v práci, ale ruku na srdce, kdo se sám od sebe odváží jít do zásadních změn? U jídla si mladý muž povídá se servírkou i majitelem kavárny a zabývá se položenými otázkami, na něž hledá odpověď.

Kavárna na konci města je útlounká, drobná knížka, doslova knížečka, která však klame tělem. Buď ji zhltnete jako muffin ke kávě, nebo si ji vychutnáte a spolu s Johnem budete hledat odpovědi na otázky i přemýšlet o smyslu života. Toho vašeho, samozřejmě. 🙂

John Strelecky píše stručně, jasně, zbytečně se nezamotává do svých myšlenek. Možná si řeknete, že neobjevil nic převratného, o životě přece přemýšlí každý. Ale kdo ho doopravdy změnil a šel vstříc svým snům? Většina z nás je založená prakticky. Chodíme do práce, vyděláváme peníze, platíme účty. Ale děláme to tak, jak opravdu chceme?

Počin Johna Streleckého není přesným návodem na to, jak správně uchopit život a změnit jej. Nemusíte překopávat svůj život od základů, už jen to, že o změnách začnete přemýšlet, se počítá, stejně jako každý malý krůček vpřed.

Čtení je to milé, prostředí neotřelé kavárny zaujme, vsadím se, že budete mít stejně jako já chuť na opulentní snídani, kterou tam John dostal. 🙂

Pokud nevíte, jak se životem naložit, jestli máte podniknout změny, můžete se Johnovým příběhem inspirovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Prokletí hrobky

Se spisovatelkou Gill Paulovou jste se mohli potkat například prostřednictvím knihy Jackie a Maria, která mě osobně hodně nadchla. Tentokrát se v románu nazvaném Prokletí hrobky autorka zaměřila na lady Evelyn Herbertovou, dceru hraběte z Carnavonu, která svět večírků a plesů vyměnila za vykopávky. Eve si splnila svůj sen, po boku svého otce a rodinného přítele archeologa Howarda Cartera navštívila faraonovu hrobku a tento zážitek ji ovlivnil na celý život.

Gill Paulová v příběhu střídá dvě časové linie, dvacátá a sedmdesátá léta dvacátého století. Historickou část s mladinkou a do starého Egypta zblázněnou Eve střídají vážnější pasáže z doby, kdy Eve zestárla a sužují ji časté záchvaty mrtvice. Jsou snad následkem kletby, protože vstupem do hrobky narušili archeologové její klid? Eve se za pomoci milujícího manžela snaží vrátit zpátky do života a zároveň čelit minulosti, což je pro její zddravotní stav nebezpečné…

Tento sice fiktivní, leč na reálných základech a skutečně žijících osobách vystavěný historický román vás díky čtivému stylu Gill Paulové vtáhne do děje. S Eve prožijete dechberoucí dobrodružné výpravy za minulostí a můžu zaručit, že vás budou bavit i v případě, že egyptské historii příliš neholdujete. Spisovatelka je totiž bravurní vypravěčka, umí zaujmout a dostat vás díky plastickým a barvitým popisům do děje, ať už stojíte na prahu hrobky, účastníte se velkolepého aristokratického večírku, či sledujete pokroky houževnaté Eve, snažící se dostat z následků mrtvice.

Přestože se primárně jedná o historický román, pro mě stal jedním z nejkrásnějších milostných příběhů. A to díky čisté a upřímné lásce mezi Eve a jejím manželem, který při ní vždycky stál v dobrém i zlém, tak jak si slíbili ve svatební den. Vztah, který mezi sebou Eve a Brograve měli, byl naprosto ryzí a působil jako zjevení – příjemné, samozřejmě.

Román Prokletí hrobky je dalším výborným kouskem z edice beletrizované životopisy, v níž nakladatelství Metafora představuje zajímavé světové osobnosti z nejrůznějších odvětví. Pokud vás baví historie a láká svět starověkého Egypta i aristokratické Anglie, nenechte si tento počin ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dům vůní

Milujete parfémy a zajímá vás, jakou cestu musejí ujít, než se k vám dostanou? Román Martiny Sahler Dům vůní vás vezme na fascinující cestu za neotřelými vůněmi a láskou.

Anouk má odmalička vyvinutý čichový smysl, dokáže odlišit i ty nejjemnější vůně. Touží pracovat jako parfumérka, s čím nesouhlasí její matka. Anouk si však prosadí svou a díky náhodnému setkání se Stéphanem, členem vyhlášené parfumérské rodiny Girardů, odjíždí z Paříže do Grasse, starobylého městečka na Azurovém pobřeží. Girardovi se Anouk ujmou a umožní jí vzdělání v oboru výměnou za to, že se stane jejich parfumérkou, což se výrazně nelíbí Stéphanově sestře Vivianne. Anouk má už od dětství „v nose“ jednu konkrétní vůni, kterou kdysi ucítila, a chtěla by ji vytvořit.Mladá žena jde i navzdory různým překážkám vstříc svému snu. Splní si ho?

Martina Sahler napsala nádherný příběh, od něj se jen těžko odtrhává, natolik vás osobitá atmosféra Grasse pohltí. Sledujete životy hned několika generací rodu Girardů, jejichž mottem bylo vyrábět poctivý parfém. V ději se prolíná současnost s Anouk, s prostřihy do minulosti. Této lince vévodí Florence Girardová, zakladatelka rodinné parfumérské firmy. Od devadesátých let 19. století až po padesátá léta století minulého se odvíjí barvitá historie rodiny, a nebyla to vždy jen procházka růžovou zahradou. Díky letité nevraživosti mezi Girardovými a jejich bývalými dodavateli vonných komponentů Bonnetovými autorka rozehrává téměř shakespearovskou partii, již by i Kapuletové a Montekové mohli závidět.

Dům vůní mě příjemně překvapil. Snoubí v sobě snad tisíckrát zpracovávané téma rodinných vztahů a dávných tajemství, přesto působí neotřele a zaujme. Oceňuji, že se spisovatelka nesnažila za každou cenu narovnávat pokřivené vztahové vazby a malovat je na růžovo.

Tuto knihu ocení především milovníci spletitých rodinných příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rozvoj mentální kondice

Trénujete mozek? A mohla bych to vidět? Ale vážně, mentální kondice je důležitá, čím je náš mozek namáhanější, tím víc bychom na něj měli myslet. Co takhle každý den v roce jedno malé cvičení? Nebo jich zvládnete víc? Skvělé! Jana Bílková přichází s v pořadí třetí knihou z cyklu „365 úkolů na celý rok“ nazvanou Rozvoj mentání kondice. Můžu vám zaručit, že toto učení vás bude bavit.

Na této „mozkové cvičebnici“ je sympatické, že čerpá z našich luhů a hájů. Úkoly jsou zaměřeny na českou a slovenskou kotlinu, hrajete si s názvy našich měst, řek, hor. A nezůstává jen u toho, přesvědčte se sami, jak rozmanité možnosti, co se týče využití přírody i lidských vlastností, máme. Autorka si s úkoly důmyslně pohrála.

Některé úkoly jsou jednoduché a podařilo se mi je vyřešit bez využití papíru, u jiných jsem už musela přemýšlet trochu déle a různě kombinovat (a o to jde, nenechat mozek zahálet) a tužku a papír už jsem musela využít. V každém případě jsem díky zábavným zadáním spojila příjemné s užitečným – rozvíjela mentální kondici, zavařila mozkové závity a hlavně si i odpočinula.

Alespoň jedna publikace se zaměřením na mentální kondici do každé rodiny, za to se přimlouvám. Nikdy není pozdě začít procvičovat mozek, a tyto drobné úkoly jsou pro to jako dělané. Rozvoj mentální kondice využijí jak jednotlivci všeho věku, tak i lektoři při práci se seniory nebo lidmi, kteří musí stimulovat mozek po nemoci nebo úraze.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Medvědín

Román Fredrika Backmana Medvědín vyšel pár let zpátky u nakladatelství Host. Dostávám se k němu až teď a můžu říct jedno. Vryl se mi pod kůži a už se těším, až se začtu do pokračování.

Medvědín je jedno malé městečko ležící doslova v lese. Jeho obyvatelé mají jednu velkou vášeň, jíž obětují vše. Hokej. Místní sportovní klub věří, že vítězství přitáhne další sponzory, finanční injekce a novou krev v podobě talentovaných mladých sportovců. A jakmile mají kluci, pro které je hokej úplně vším, jedno vítězství v kapse, oslavují. Radují se, veselí, opájejí úspěchem i alkoholem. A čím víc jsou rozpálení, tím míň poslouchají, co jim druzí říkají. Třeba Kevin, největší medvědínská hokejová naděje vůbec nevnímá mladinkou Mayu, která mu něco říká. Důrazně. A pak jeden čin ovlivní v Medvědíně úplně vše, hokej, přátelství, sousedské i rodinné vztahy…

Fredrk Backman je zajímavý spisovatel. Píše tak, že se vám dostane pod kůži. Děj rozvíjí velmi pozvolna, všímá si všemožných detailů a úhlů pohledu, které vám nastíní prostřednictvím téměř všech medvědínských. A tak v popředí nestojí jen hlavní postavy, důležité jsou i ty vedlejší, stejně jako v týmovém sportu.

Mohlo by se zdát, že hlavním námětem je hokej, ale není to pravda.v Zásadní roli tam má, ale v podstatě je to příběh o předsudcích, vině i trestu, o tom, jak mohou různí lidé vnímat jednu situaci a vysvětlovat si ji tak, jak potřebují. Někteří hrdinové strkají hlavu do písku, jiní prokážou velkou odvahu a odhodlání, aby ukázali pravdu.

Medvědín se nečte lehce, musíte do něj proniknout, stejně jako do nitra všech postav, jimž osud nedal nic zadarmo, ať už je to Peter, otec Mayi a manažer klubu, kterému obětoval vše, nebo Benji, skrývající své pravé já pod neproniknutelnou slupkou, či Amat, jenž je na ledě bůh, ale mimo něj outsider. Jakmile jim propadnete, má vás Medvědín v kapse a jen tak vás nepustí.

Vrstevnatý, dojemný příběh plný myšlenek, jež stojí za zapamatování, to je Medvědín Fredrika Backmana, autora, který se umí vcítit do svých postav a jehož psaní je velmi lidské a empatické.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: JIZVA

Beletristické zpracování životické tragédie z pera novinářky a spisovatelky Danuty Chlupové nazvané Jizva mě dostalo. Prvně vyšlo v Polsku a až v roce 2021 u nás v nakladatelství Vyšehrad.
💧 💧 💧
Asi většina čtenářů Jizvu srovnává s Životicemi Karin Lednické, ale nedělala bych to. Zpracovávají sice jednu konkrétní událost, ale jinak. Zatímco Životice jsou víceméně literatura faktu, Jizva je podána jako román.
💧💧💧
Střídají se dvě časové linie, v současné je v popředí Polka Katarzyna, která přijela do Ostravy na delší pracovní pobyt. Mimochodem zjistí, že její tchyně má možná vazbu na události související s Životicemi. Spolu s mladým kolegou začne pátrat a zjišťovat, co je na tom pravdy.
Historickou část zastupuje rodina Wiechova s dcerou Martou a mladý Franek Podstawka, zamilovaný do hezké Terezky. Ani jeden z nich netuší, co na ně čeká a jak se jejich životy protnou.
💧💧💧
Román Jizva se opírá o historii, autorka čerpala ze skutečných událostí, hovořila s pamětníky a pátrala v archivech, přesto hlavní postavy nejsou skutečné (ty zásadní, vesměs záporné samozřejmě ano, ale objevují se spíše okrajově, aby svým ohavným chováním neblaze ovlivnily osudy obyvatel Životic.)
💧💧💧
Jizvu si přečtěte, pokud se chcete na životickou tragédii podívat dalšíma očima, připomenout si odporný čin, který způsobil smrt a trápení mnoha nevinným lidem. Na toto by se zapomínat nemělo.
💧💧💧
Danutě Chlupové co nevidět vyjde další knížka opírající se o historii našeho regionu (děkuju za to !!! ❤️). Bude se jmenovat Varhaník z mrtvé vesnice. Neskutečně se těším a vám doporučuju sledovat naši knihovnu na socsítích, v souvislosti s novinkou Danuty Chlupové se něco chystá. 🙂

Od semínka v prach

Máte pocit, že je váš život hektický? Potřebujete (se) trochu zklidnit/uklidnit/zvolnit/zpomalit? Prostě se hodit do klidu? Zkuste to s knížkou Marca Hamera nesoucí příznačný název Od semínka v prach.

Autor nás seznámí s jednou úžasnou zahradou. Není jeho, přesto na ní sází, stříhá, opečovává ji, sklízí plody, seká trávu… Zahrada patří jedné staré paní, velmi noblesní dámě, s níž Marka pojí vztah vystavěný na vzájemné úctě a respektu. Mark má zahradu na starost, udržuje ji, jako by byla jeho vlastní, pracuje v ní rád v souladu s „jízdním řádem“ přírody. Stejně tak jsou vystavěny kapitoly knihy, od ledna do prosince. Jeden rok v životě zahradníka a spisovatele, jeden rok v prostoru plném květin a stromů.

V textu se střídají úvahy o životě, vzpomínky Marca na nelehké dětství a mládí, autor se přiznává k bohémské etapě života, jež přešla v aktuálně poklidné žití s milovanou manželkou. Sledujeme střípky všedních dnů, kdy Marc každé ráno přichází do zahrady připravený věnovat jí maximální péči. Popisuje každý úkon, který ho čeká, v podstatě nám nenásilnou formou podává informace o tom, jak kterou rostlinu zastřihávat, co v konkrétním ročním období dělat a jak při údržbě zahrady postupovat. Někdy se jeho postřehy vymykají zavedeným radám zkušených zahradníků, přesto to funguje.

Marc Hamer je svérázný člověk se zajímavými názory. Má dar podat své myšlenky poutavým způsobem, stejně tak píše o zahradě. Umí si hrát se slovy, jeho styl je poetický a oduševnělý, je radost číst takový text, k jehož kvalitě přispěl také překladatel Vojtěch Ettler, který knihu Marca Hamera mistrně přeložil do češtiny.

S knihou plnou poetických popisů i filozofických zamyšlení nesáhnete vedle, pokud hledáte způsob, jak si zpříjemnit náročnější životní období, nebo toužíte zkusit číst něco jiného než romány. Marcovy úvahy jsou trefné, moc se mi líbilo, jak popisoval svá setkání se zaměstnavatelkou, která si v zahradě ráda četla noviny, nevměšovala se do zahradnických prací a nechala svého zahradníka pracovat podle jeho představ.

Přestože jsem zahradník na baterky a máloco se mi podaří vypěstovat, počin Marca Hamera jsem si užila. Našla jsem v něm i spoustu rad a tipů, jak pečovat o rostliny a doufám, že se mi s jejich pomocí začne dařit. V případě knihy Od semínka v prach se jedná o čtení, které se nehltá jedním dechem, měli byste si ho vychutnávat stejně, jako oblíbené jídlo či pití – pozvolna, důkladně vnímat všemi smysly a nechat se unášet atmosférou zahrady, která se mění v souladu s ročními obdobími jednoho roku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Zítra touhle dobou

Vytížené lékařce Jessice Bayové plyne čas jednotvárně. Má pětačtyřicet, na krku dva puberťáky a manžela Ferguse, který je manželem v podstatě jen na papíře. Stereotypní život je ubíjí, sex se vytratil kamsi do nenávratna a naděje v lepší zítřky taky. Možná by je mohla zachránit nějaká změna. Třeba odjet pryč a začít jinde. Když Jessie šéf předloží, respektive vnutí nabídku půlroční praxe na odlehlém ostrově v Lamanšském průlivu, Bayovi ji přijmou a odjedou z Londýna pryč. Tohle rozhodnutí kupodivu prospěje všem, po prvotním šoku z jiného prostředí se zklidnili a uvědomili si, že jako rodina chtějí fungovat i nadále. Jessie úplnou náhodou zjistí, že může měnit události uplynulého života – dokáže se vracet v čase. Jak? To neprozradím, přišli byste o originální a nevšední zpracování scény, kdy na to Jessica přišla. Tohle se autorce opravdu povedlo.

Když hlavní hrdinka zjistí, že může manipulovat s určitými úseky minulosti, které tehdy pokazila, vrací se zpátky častěji a častěji. Některé věci se však udát musí a vlak přes to nejede, navíc takové cestování zanechává na aktérech následky. Ano, cestovatelů je víc, jak zjistíte.

Charlotte Butterfieldová napsala povedený román, který popisuje realitu všedního života klasické rodiny. Nechybí mu nadhled, humor a vtip a pro mě se stal příjemným překvapením. Je psán lehkou rukou a s pochopením jak pro ženy, jež toho mají mnohdy až nad hlavu, tak i pro jejich protějšky, někdy absolutně na odstřel. Nebo je to naopak? Děj totiž vnímáme z úhlu Jessie v ich-formě a některé okamžiky autorka popisuje také prostřednictvím pohledu na Fergusovo myšlení. Podává tak dvojí výklad daných situací – jak to vidí žena a jak muž – a je určitě jasné, že stejný pohled to rozhodně není.

Vtipný a zároveň dojemný román nazvaný Zítra touhle dobou o křehkých rodinných vztazích, lásce partnerské i rodičovské a o chybách, které v životě děláme, vybízí k zamyšlení nad tím, které životní okamžiky byste ve svém životě změnili, pokud byste mohli. Ruku na srdce – šli byste do toho i za cenu, že pozměníte budoucnost?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku koupíte na eshopu.

Tichá bolest

Romanticky založeným čtenářkám, které už mají v životě leccos za sebou, není třeba slovenskou spisovatelku Táňu Keleovou-Vasilkovou dlouze představovat. Její knížky už přes dvacet let těší československou knižní komunitu a čas od času se objeví nové vydání starších kousků. Tentokrát nakladatelství Noxi sáhlo po románu Tichá bolest, který poprvé vyšel ve slovenštině v roce 2004 a teď mají české čtenářky možnost přečíst si ho také.

Příběh mapuje život Mileny, vdané matky dvou malých dětí, která je aktuálně na mateřské dovolené. Její život ji maximálně naplňuje, svou rodinu staví nade vše a snaží se pro ni dělat maximum, i když ji to mnohdy unavuje. Idylka se hroutí v okamžiku, kdy manžel Michal přichází se špatnou zprávou -přišel o práci. Milenini blízcí citelně pociťují ztrátu finanční nezávislosti, žena počítá každou korunu a je naštvaná na muže, jehož laxní přístup k hledání nové práce přilévá olej do ohně a hrotí už tak těžkou rodinnou situaci. Poslední kapkou je otřesný zážitek, který v Mileně zlomí poslední stéblo naděje na normální život. Existuje cesta ven? Bude zase dobře?

Kdo autorčiny knížky zná, tak už ví, co přesně od nich může očekávat. Rodinná dramata plná lásky i zklamání, dobrého jídla a především emocí, jež Táňa Keleová-Vasilková nechává volně tryskat ze stránek svých románů. Milena se řadí mezi citlivé hrdinky, které musí prokázat odvahu jít dál navzdory existenčním problémům a postavit se na vlastní nohy. Občas její jednání vyznívá nelogicky a řeknete si, že byste se takto zcela určitě nechovali, jindy na vás dýchne špetka naivity, protože hlavní hrdinka je romanticky založená a vidí svět přes růžové brýle.

Tentokrát spisovatelka mimo jiné rozvíjí i jedno poměrně vážné téma, o kterém se zejména ženy bojí mluvit a prožívají tak zbytečná psychická muka a zadělávají si na doživotní traumata. Milenin příběh není veselý, je v něm mnoho smutku a hořkosti, ale nebyl by to typický autorčin rukopis, kdyby ve stejném duchu také skončil, proto se připravte na dávku sladkobolných emocí, na které jsme u Táni Keleové-Vasilkové zvyklí.

Já k jejím knížkám utíkám, když si potřebuji odpočinout od thrillerů a chci si přečíst rodinně zaměřený příběh. Ten Milenin je v lecčems naivní a přes prožité trable i pohádkový, až neuvěřitelný. Ale ruku na srdce – nepotřebujeme občas takovou pohádku všechny?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Noxi a za zprostředkování také nakladatelství Rosier, knížku pořídíte třeba tady.