Design a site like this with WordPress.com
Začít

Jak jsme si "andersenili"

V pátek 3. 4. jsme se už po páté připojili k celostátní akci Noc s Andersenem. Celostání není až tak správný pojem, neboť k akci se připojují také knihovny Slovenska, Polska nebo Rakouska či dalších států.

Prostě podporujeme akci evropského formátu :).

Naše akce se jmenuje Večer s Andersenem, v knihovně nespíme, zato řádíme jak se sluší a patří až do dvaadvacáté hodiny večerní.

Každý rok se snažíme vymýšlet pestrý program, který by děti zaujal a nenudil. Loni jsme pro děti připravili karneval, letos jsme si všichni oblékli pyžama a noční košilky a uspořádali Pyžamopárty.

Letošní ročník Andersena byl ve znamení obyvatel městečka Kvítečkov. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, kdo ve Kvítečkově bydlí. Ano, je to Neználek, Všeználek, Buchtík, Strunka, Čiperka, Aršík s Literkou a mnoho dalších človíčků. Výše jmenovaní se stali patrony naších soutěží. Děti soutěžily v jednotlivých disciplinách, které se vztahovaly k povahám a jménům těchto človíčků o nálepky s jejich podobiznami, které mohly získat za správnou odpověď.

S Buchtíkem soutěžící hádali názvy receptů nebo hádali, která správná přísada patří do určitého jídla. U Čiperkových úkolů se pěkně protáhli a procvičili, se Strunkou si zazpívali, s Neználkem polámali jazýčky u jazykolamů a s Všeználkem namáhali mozkové závity při záludných otázkách ze všech oborů vědy a techniky. Chybět nesměla dětská literatura – na otázky z ní odpovídaly děti u Aršíka a Literky.

Děti také vyplňovaly anketu Kniha mého srdce a u toho poslouchaly příběhy Neználka a jeho přátel.

U všech soutěží se bavily nejen děti, ale i knihovnice a další kolegové, kterým patří náš velký dík za pomoc při přípravě a realizaci této akce.

Před pěti lety jsme sázeli pohádkový strom Andersenovník, na který jsme se s dětmi zašli podívat do parku a při té příležitosti jsme rozdali grafické listy s podpisem Michala Nesvadby, o které soutěžili malí čtenáři v rámci akce Čtení s hvězdami.

Velká pochvala patří čtenářce Markétce za statečnost, se kterou zvládla cestu do parku i zpět i, když byla po zlomenině nohy.

Pro naše „andersenáře“ nechybělo ani občerstvení, které připravili sponzoři a šikovné knihovnice, všem patří velké poděkování.

Čas, který jsme s dětmi strávili, utekl jako voda, přiblížila se dvaadvacátá hodina a před dveřmi knihovny již postávali rodiče, kteří si přišli děti vyzvednout. Zamávali jsme malým rozzářeným obličejům na dobrou noc a jednohlasně zakřičeli: Tak zase za rok, pane Andersene.

Děti vševědoucí

Dnes byli u nás v knihovně malí milí prvňáčkové. Spolu s předškoláčky je to kategorie dětí, kterou miluji. Jsou velmi aktivní, bezprostřední, s nadšením na vše reagují a ochotně s námi spolupracují.

Také dnes, na besedě o přírodě, kterou vedla kolegyně, reagovali na dané téma a odpovídali na otázky.

Kdy je první letní den?
V únoru!!

Co pozorujeme na jaře na stromečcích?
Dárečky!!

Co máme v létě..v červenci, v srpnu?
Narozeniny!!

Jaké hřiby znáte?
Křiváky!!

Na podzim se slaví svátek duchů..jaký?
Pohřeb!!

Kdo nám v zimě kreslí na okna obrázky?
Děti!!

Ne, děti ne…m….m…m?

Maminky!!

Děti nejsou hloupé, v jejich odpovědích je jistá logika. Duchové = mrtví = pohřeb. V létě mnozí z nás narozeniny opravdu slaví, no a m…m…maminky pro nás dělají vše, třeba i kreslí obrázky na okna :).

A že se v něčem spletly? Nevadí, všemu se naučí, vědomosti získají jak ve škole, tak i u nás v knihovně.

Konferenc-party v Second Life

Včera jsem se zúčastnila spolu s kolegyní Konferenc-party ve virtuálním prostředí Second Life. Naše knihovna tam má svou virtuální dvojnici, ve které reálné knihovnice, zalogované pod avatarem, poskytují služby čtenářům a navštěvníkům. Měly jsme mluvit o svých zkušenostech s virtuálním provozem knihovny, s přáními návštěvníků.

Mikrofony byly nažhavené, ruce ledové, hlas rozstřesený…takhle to vypadalo zhruba od šesté hodiny večerní, kdy celá konference začala. Účastníků bylo požehnaně, počítač se trochu sekal, proto jsme mluvili stylem „2 v 1 avataru“. Neměly jsme odvahu logovat se na střídačku. PC to ustál a my taky :).

Jako knihovnice před lidmi – především dětmi – vystupuji často, ale tohle bylo něco úplně nového a jiného. Mluvila jsem, aniž bych tušila, jestli se počet avatarů shoduje s počtem aktivních posluchačů :). Taky mi trochu chybělo, že jsem neviděla, co posluchač dělá…jestli ho to moje žbleptání baví nebo nudí. Ale podle dotazů, které nám v průběhu povídání chodily, to asi ušlo.

Plni dojmů vymýšlíme, co všechno by se dalo v SL v knihovně podniknout…hlasité předčítání, přednášky..myšlenky v hlavě šrotují.

Tak zase někdy u nás v knihovně na slyšenou i na viděnou

Jede jede poštovský panáček

Ráno přišel pošťák Pat a donesl velký a hlavně docela těžký balík.

Já: Nepatří to spíš nahoru na dospělé než k nám?

PP: Já nevím, kam přesně to patří. Nechám vám to tady dole, nahoru se s tím už nepotáhnu.

Tomu se tedy říká galantní chlap 🙂

Logická hádanka: Kdo se s tím nakonec nahoru táhnul?

Po vybalení jsem zjistila, že se jedná o statistické deníky na příští rok a po částech jsme je s kolegyní vynesly na sekretariát v prvním poschodí 🙂

Harry a ti druzí

Dnes byla na programu dne beseda se čtvrťáky. V létě, pod vlivem intenzivní četby HP, jsem vymyslela besedu o Harrym a o fantasy literatuře jako takové. Čtvrťáci byli mí pokusní králíčci. Vyfasovala jsem třídu neskutečně živých exemplářů. Ale myslím, že se jim to líbilo, hlavně ukázka z Relikvie smrti – O devatenáct let později. Akorát jsem jim tvrdila, že budou na Primě vedle Ohnivého poháru dávat i Fénixův řád a nemůžu ho v programu najít…

Buď to okamžitě vypustili z hlavy, jako všechno, co se jim v rámci výuky do hlav nalívá nebo mě budou na Vánoce proklínat.

Skleróza nebolí

Po obědě přišla malá čtenářka se svou maminkou vrátit knížky. Mamince se nelíbilo, že si dcerka půjčila něco bez jejího vědomí. Holčička totiž u nás byla se třídou na besedě a jak to tak bývá, děti si napůjčovaly knížek do aleluja. Jenže většina z nich o tom doma neřekne, zapomenou je vrátit a pak se rodiče diví, když jim domů přijde upomínka. A kdybych jim pořád dookola neříkala, na jak dlouho to mají…

Digitální věk = ztráta průkazky s ručně vepsanou dobou půjčení 🙂

Nepozorná knihovnice

Otevřela jsem půjčovnu v pravé poledne, jako každý jiný pracovní den. Někdy děti nakráčí do knihovny hned z oběda, jedni na internet, druzí nabrat čtivo.

Dnes přišel Toníček, můj oblíbenec. Toníček je milý, upovídaný druháček. Přál si knížku o Míšovi Kuličkovi. Potřeboval si dočíst úryvek,který měli v čítance. Šla jsem zmíněnou knížku hledat, podle katalogu měly být v regále nejmíň čtyři kousky. Byl tam jeden, starší vydání, bohužel bez patřičného úryvku.

Toníček hledá dál a říká mi: „Já se ještě podívám, myslím si, že jste se mohla splést“. Protože jsem regály prohledávala víckrát a bez výsledku, jen jsem se usmála a šla dopisovat včerejší statistiku. Za chvíli Toníček přišel k pultu, v ruce měl druhou knížku o Míšovi, bohužel taky jinou, než ze které byl úryvek v čítance. Toníček si ji půjčil i přesto, měl radost, že našel aspoň něco.

No a já asi půjdu najít telefonní číslo na očaře 🙂 .