Štítek: METAFORA

Vítejte v Itálii, vítejte v Lizzanellu. Píše se rok 1934 a do městečka se právě vrátil místní rodák Carlo se svou manželkou Annou a synkem Robertem, aby zde začali nový život. Pro Annu to není jednoduché, skrývá v sobě spoustu bolesti a také obavy a strach – pochází se severu Itálie, kde působila jako učitelka a kde mohla beztrestně dát průchod svým revolučním myšlenkám, což je na konzervativním jihu Itálie téměř nemožné. Hrdá a uzavřená Anna nemá v městečku mnoho spřízněných duší, její zásadovost a ateismus je pro mnohé trnem v oku. Navíc chce Anna pracovat jako poštovní doručovatelka, kdo to kdy viděl, tohle byla práce vždy jen pro muže! Francesca Giannone ve svém románu Listonoška zpracovala třicet let života neobyčejné ženy, která si svým chováním a jednáním získá srdce čtenářů.

Obsáhlý román začíná prologem, který je trochu náročnější na vstřebání. Je v něm hodně jmen a vlastně vám toho moc neřekne, smysl dává, až se ve vyprávění Francescy Giannone posunete k závěru. Ten je zárukou, že se k prologu ještě jednou vrátíte, aby vám došly všechny souvislosti.

Příběh je zasazen do 30. až 60. let minulého století, do dynamické a především dramatické doby, v níž se odehrála druhá světová válka a po ní se svět pomalu, ale jistě modernizoval. Ale platilo to pro Lizzanello a jeho obyvatele? Anna žije v době, která nepřála emancipaci a rovnému postavení žen ve společnosti. Trvalo dlouho, než ženy mohly svobodně volit, natož si obléct kalhoty, aniž by nebudily pohoršení, dnes si to ani nedokážeme představit.

Autorka velmi čtivou formou líčí osud ženy, která se vymykala představám poslušné a tiché manželky. Byla chytrá, inteligentní, vnímavá, sečtělá a empatická, i když někdy mi připadala poměrně nečitelná a příliš tvrdohlavá. Annin příběh je také odrazem dobové atmosféry a života na malém městečku na Jihu Itálie, kde se nekompromisně dodržují tradice a změny jsou přijímány s nelibostí, o čemž se hrdá listonoška mnohokrát přesvědčí. Vedle Anny a její rodiny v románu vystupuje široké panoptikum vedlejších postav, jejichž pestré charaktery formují ráz příběhu.

Listonoška je nádherný, košatý příběh, v němž není nouze o emoce. Je v něm obsaženo vše, co má dobrý román mít –  láska, vášeň, zlo, smutek, nenávist, a to vše je navíc prodchnuto láskou ke knihám.

Pro mě byla Listonoška skvělým počinem, který jsem nemohla odložit, spolu s románem Vždycky zbývá naděje mě přesvědčila o tom, že současnou italskou literaturu stojí za to sledovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sophie žije v Mnichově, pracuje jako vychovatelka v dětském domově a po nepovedeném vztahu se snaží začít znovu žít. Svou tichou a klidnou povahou nezapadá do konceptu divokých šedesátých let, v nichž se její příběh odehrává. Sophie miluje svou práci a drobné rituály, mezi něž patří pravidelná návštěva italské zmrzlinárny. S miskou jahodové zmrzliny se oddává myšlenkám na své oblíbené město, které by jednou chtěla navštívit – Benátky. Majitel zmrzlinárny Lorenzo je Sophii povahově podobný a tak není divu, že je k sobě něco táhne. Lorenzo Sophii vypráví příběh své rodiny, který začal ve Val di Zoldo, životy jeho příbuzných byly všechno, jen ne lehké. Řízením osudu se jeho předkové dostali do Vídně a proslavili se výbornou zmrzlinou. Lorenzo v jejich misi pokračuje. Nabídne Sophii výlet do Itálie, aby poznala své vysněné Benátky i jeho rodný kraj. Ale pro něj to příliš snadné nebude, v Itálii zanechal mnoho hořkých vzpomínek…

Zmrzlinárna pod kaštanem je příběh, který vám nabídne něco jiného, než od něj čekáte. Pokud si myslíte, že se před vámi bude odvíjet hravá romance s příchutí ledové pochoutky, jste na omylu. Nico Mahler rozehrává dojemný i nadějeplný příběh s přesahem, ve kterém sice o lásku jde, ale tak snadné to s ní nebude. Jedná se o citlivé vyprávění o rodinných i partnerských vztazích, o tom, jak těžké je začít od nuly v cizí zemi i o tom, jak vás formuje rodina a tradice, jež semknutý klan vyznává.

Pro mě byl román Nica Mahlera příjemným překvapením, pokud bych ho měla přirovnat ke zmrzlině, tak žádná přeslazená šmoulí modř, ale poctivý citronový sorbet, jehož kyselost a citrusová hořkost přechází v nečekanou a jemnou sladkost.

Velmi zajímavou částí bylo vylíčení historické linky příběhu, v němž Lorenzův předek odjíždí z Itálie do Vídně a tam rozjíždí rodinné podnikání. Podnětný byl také náhled do světa výrobců zmrzliny a jejich snaha prorazit navzdory době i národnosti.

Pokud vás zajímá nevšední historie a rodinné příběhy, Zmrzlinárna pod kaštanem nabízí výborné a ideální spojení obojího. Jen si nezapomeňte ke čtení nabrat misku plnou lahodné zmrzliny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Evelyn Bishopová je dědičkou leteckého impéria ve Spojených státech. Píše se rok 1942 a mladá žena s neklidnou duší dobrodruha působí v Londýně jako tlumočnice – ovšem jen navenek – ve skutečnosti se infiltrovala do odbojářské skupiny, působí jako agentka a jejím cílem je osvobození bratra, o němž ví, že uvízl jako válečný zajatec kdesi ve Francii. Evelyn se spolu s ostatními členy odbojové skupiny účastní nejrůznějších misí, v nichž není místo na strach, ale důležitým pojítkem je důvěra. Nejintenzivnější vztah má s kolegou Nickem Gallagherem, bohužel do něj vstoupí zrada a jejich cesty se rozcházejí. Po šesti letech má Evelyn doma v Los Angeles malou detektivní kancelář a věnuje se sledování nevěrných manželů. Při jednom pátrání potkává Nicka a vlivem okolností je nucena s ním spolupracovat a otevřít staré rány a nedořešené věci z války, jejíž události je oba dohánějí i po letech.

Na román Pod papírovým měsícem jsem se těšila protože zpracovává pro mě zajímavé téma odboje i poválečného života. Navíc je hlavní hrdinka poměrně originální a zajímavá, není tuctová. Nechce se přizpůsobit dobovým požadavkům na ženy, stát se hospodyňkou v domácnosti, která s prachovkou v ruce čeká na manžela, ale rovnocennou partnerkou muže.

V příběhu autorka rozvíjí dvě dějové linie, současná se zabývá případem, v němž Evelyn i Nick rozplétají podivný případ vraždy, která se svým způsobem týká i jich obou. V minulé se dostáváme do období druhé světové války, sledujeme odbojářskou činnost statečných agentů. Evelyn je v této činnosti velmi houževnatá, její bratr uvízl v německém zajetí a ona by se k němu chtěla dostat a zachránit ho.

Shaina Steinberg v doslovu píše, že ve svém románu vzdává hold své babičce, která je předobrazem Evelyn, stejně jako milovaným černobílým filmům, v jejichž duchu se nese celková atmosféra příběhu. Nemusí téct potoky krve, důraz je kladen na vzájemné vztahy a vazby mezi postavami, z nichž vás mnohé překvapí svým jednáním a chováním.

Noirová detektivka Pod papírovým měsícem má kromě krimi a historické linky také romantický nádech. Možná stejně jako já romantiku v detektivních příbězích nemusíte, protože se do tohoto žánru až tak nehodí, ale tady to kupodivu nevadí a docela to k tématu ladí. Příběh není o akci a adrenalinu, ale o tom, jak vás minulost může dohnat i po letech, a také o tom, že svou pozici si ženy musely a musejí vydobýt samy už po mnoho generací.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Lucrezia žije už dlouhá léta mimo rodnou domovinu, jíž je nádherné Toskánsko. Přestože si vybudovala úspěšnou kariéru v Paříži, pořád ji něco táhne domů za milovanými sestrami. Teď už za nimi může, teď ano. Otec je mrtvý a jí v tom brání pouze strach z toho, jaké přivítání ji čeká. Přijmou ji sestry zpátky? Pochopí, proč se domovu tak dlouho vyhýbala? Bianca, Mia, Nora a Lucrezia, čtyři sestry, každá tak jiná, jak jen to jde, všechny s neobvyklým duchovním darem, který zdědily po irské matce. A teď se musí vyrovnat s dalším dědictvím v podobě rodinné vily, již všechny milují a obrovskými dluhy, které jim otec zanechal. Jak budou pokračovat dál?

Sestry z Toskánska jsou prvním dílem série, jejíž díly by měly náležet jednotlivým sestrám. Teď je na řadě Lucrezia. Otec ji jako dvanáctiletou poslal ´po smrti matky z domova do internátní školy a bránil v kontaktu s ostatními dívkami. Není divu, že se zatrpklá Lucrezia uzavřela do sebe a bála se návratu. Setkání se sestrami i dětskou láskou, stejně jako problémy s dědictvím mění její zahořklost v houževnatost a odvahu, s níž brání rodnou vilu.

Daniela Sacerdoti sice žije ve Skotsku, ale dětství a mládí strávila v Itálii, o níž teď píše tak sugestivně, že se vám od knížky bude jen těžko odcházet. Sestry z Toskánska jsou rodinným příběhem, v němž kouzlo této charismatické země cítíte z každé stránky, ať už se jedná o rodinnou soudržnost nebo vypjaté vztahy mezi rodinnými klany, či přípravu a servírování dobrého italského jídla. Moc se mi líbily sestry, každá byla tak jiná a jedinečná, těším se na další díly, v nichž poznáme zbývající dívky blíž.

Příběh je plný tajemství a překvapí neočekávanými odhaleními. Možná některé věci v průběhu čtení vytušíte, nic to však nemění na kouzelné, místy téměř mystické atmosféře, jíž knížka oplývá a která vás pohltí hned od prvních stránek. Daniela Sacerdoti píše opravdu krásně, jímavě vypráví o rodinných poutech, o lásce, strachu, nenávisti a odpuštění i nových začátcích.

Dojemný, křehký a místy hodně bolavý román potěší všechny milovníky rodinných příběhů, v nichž to jiskří emocemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ella Fitzgeraldová a Marilyn Monroe. Nikdy jsem netušila, že se tyto dvě kulturní ikony přátelily, dokud se mi do rukou nedostal román Ella a Marilyn z pera Elizy Knight a Denny S. Bryce.

Obě hvězdy ve své době zářily a získaly si nespočet fanoušků. Ella jako úžasná jazzová zpěvačka dobyla svět hudební, Marilyn se o totéž snažila ve světlech filmových reflektorů. Požádala Ellu, zda by ji neučila zpívat, ale zpěvačka odmítla – sama nikdy výuku zpěvu nenavštěvovala. Přesto mezi oběma ženami vykvetlo pouto přátelské, podporované hojnou písemnou korespondencí a telefonáty.

V knize se objevují dvě vypravěčské polohy. První patří Elle promlouvající ke čtenáři v ich-formě, ta druhá zachycuje Marilyn v er-formě. Obě linky se střídají a nabízejí pohled na dvě výrazné osobnosti napříč padesátými a šedesátými lety, které přály rozvoji americké kultury.

Na první pohled jsou obě ženy rozdílné jako den a noc, na ten druhý zjistíme, že mají hodně společného. Obě i přes velkou popularitu sžírá nejistota, neustále o sobě pochybují, jsou citlivé a muži s nimi hodně manipulují. Autorky ani jednu neglorifikují, popisují je se všemi chybami a omyly, kterých se obě ve svých životech dopouštějí. Je to lidské, empatické a zároveň i docela smutné čtení, když víme, jak život jedné z nich skončí.

Ella a Marilyn je nejen poctivě zpracovanou beletrizovanou biografií dvou ikon, na jejíž podobě si daly autorky záležet a věnovaly se rešerším, aby zachytily vše podstatné, je to zároveň výpověď o jedné éře amerických dějin. Nabízí setkání s osobnostmi kulturního i politického světa, nevyhýbá se ani citlivým tématům jako rasové předsudky, jež Elle řádně znepříjemňovaly osobní i profesní život.

Je to výborné čtení od kterého se jen těžko odchází. Pragmatická Ella i křehká a podceňovaná Marilyn si díky citlivému psaní obou autorek získaly mou plnou pozornost. Jsem ráda, že jsem si opět mohla rozšířit obzory, seznámit se blíže s legendami a ponořit se do dob jen nedávno minulých. Doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jedno dílo, tři různí lidé. Portrét neznámé ženy, v češtině známý jako Portrét dámy namaloval Gustav Klimt. Spisovatelka Camille de Peretti ve svém románu Neznámá z portrétu poodhaluje roušku tajemství, která obraz obestírá. Je o něm známo, že jeho první verzi Gustav Klimt přemaloval, v roce 1997 byl obraz ukradený z muzea moderního umění v Piacenze, aby se za dva roky objevil zpátky v jeho zahradách. Kdo ho zcizil a vrátil? Komu patří ikonická tvář s výraznýma modrýma očima?

Přiznám se, čekala jsem původně akční honičku za obrazem, a toho jsem se trošku obávala, přesto mě ke knížce něco táhlo a udělala jsem dobře, že jsem si ji přečetla. Jedná se o výpravnou ságu, která zabírá téměř celé dvacáté století a která mě svým zaměřěním a pojetím velmi mile překvapila.

Obraz tajemné ženy posloužil autorce k vyfabulování barvitého příběhu. Modelka Klimtova obrazu mohla být kýmkoli, třeba chudou služkou, která neplánovaně otěhotněla a musela se postarat o sebe i své dítě. A jak to mohlo být dál? Její syn se na prahu dospělosti dostal z Evropy do země zaslíbené, do Ameriky, kde začínal jako čistič bot. Vlastní pílí, houževnatostí, pracovitostí i důvtipem se vypracoval v jednoho z nejbohatších magnátů. A pak je tady Pearl, mladá studentka práv, již s Isidorem pojí jisté pouto a svým způsobem i tajemný obraz.

Ať to bylo tak či onak, verze Camille de Peretti se povedla. Je epickým vyprávěním o lásce rodičovské i partnerské, o překonávání překážek, zavede nás do vídeňských uliček i rušného New Yorku. Za zmínku stojí způsob, jakým spisovatelka pojala vyprávění. Rodinná sága se tříští do několika částí, které na sebe nenavazují chronologicky, takže zpočátku můžete mít pocit lehkého chaosu a zmatení. Čím déle se do příběhu noříte, tím je vám vše jasnější, až se v závěru všechny linky spojí.

Neznámá z portrétu oplývá svižným dějem i napínavými zápletkami, které oživují možné představy o Klimtově obraze. Není striktně určená pouze milovníkům umění, ale všem, kteří mají rádi poctivé rodinné ságy odehrávající se na pozadí mnohdy bouřlivých světových dějin.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Asu a jejího syna pojilo vždycky silné pouto. Není divu, po odchodu manžela, který si založil novou rodinu, když byl Andreas hodně malý, byla na všechno sama a snažila se synovi ztrátu otce vynahradit. Teď je Andreas dospělý, má přítelkyni se kterou čekají dítě. Na přechodnou dobu se nastěhovali k Ase, ta se snaží vytvořit jim pohodlný domov a snaží se najít způsob jak komunikovat s uzavřenou snachou. Andreas a jeho partnerka Josephin to však vidí jinak – Asa je vzlezlá, nenechá je na pokoji a neustále vyžaduje jejich pozornost. Situace se dramaticky vyostří po narození vnuka Sama, kterého mladí Ase nechtějí svěřovat. Andreas s matkou přetrhal veškeré vazby a Asa zůstává v pětapadesáti sama, bez rodiny, jen s pocitem hořkosti a zrady. Opravdu je Asa nesnesitelná? Není chyba také na druhé straně? Nic není jen černé nebo bílé, každá mince má dvě strany, každá situace několik úhlů pohledů. Stejné je to s Asou, Andreasem a Josephin, o nichž si obrázek a vlastní názor musíte udělat sami.

Moa Herngren je autorkou dalších dvou knih: Miss těžká váha a Rozvod, který patří do volně provázané série psychologických rodinných příběhů (třetího se snad brzy dočkáme také.)

Moa Herngren využila v Tchyni stejný koncept jako v Rozvodu a nechává tak prostor hned několika hlavním postavám, aby nastínily svou verzi příběhu a nabídly vlastní úhel pohledu. Je fascinující sledovat, jak jednu situaci vidí rozdílně Asa, Andreas i Josephin. Z drobných detailů sami vycítíte, že všechno není jednoznačné a budete dlouho váhat, ke komu se přiklonit. Ani jedna postava není jen kladná nebo záporná, všichni mají své mouchy a dělají chyby.

Autorka ve své knížce poukazuje na to, jak je ve vztazích důležité komunikovat a také naslouchat. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Tchyně je emotivně laděný psychologický příběh, který by si měly přečíst všechny potenciální tchyně, snachy, tchánové i zeťové, protože vybudovat si vztah založený na vzájemné úctě, respektu a přátelství u lidí, kteří jsou různých povah a jen tak by se spolu dohromady nedali, to chce hodně tolerance a především výše zmíněné komunikace.

Tohle čtení umí tnout do živého, zabolet a zahrát na emoční strunu. Moa Herngern je výbornou pozorovatelkou, její romány mají hloubku a doznívají ještě dlouho po přečtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Elisa je pracovně vytížená matka, která se snaží skloubit zaměstnání a rodinu. Když si jednoho dne vyzvedává dcerku Lucii ve školce, podlehne naléhání Line, maminky nové spolužačky Josie, která pozve dívenku k nim domů, aby si s Josie mohly hrát. Linin dům udělá na Elisu velký dojem a tak Lucii dovolí u Josie přespat. Pro holčičku je to první nocování mimo dům a tak není divu, že je nadšená. Když si ji Elisa jede na druhý den vyzvednout, je v šoku. Dům je prázdný, nikde nikdo, Line zmizela i s oběma dívkami. Vyšlo najevo, že si bydlení pouze pronajala a Josie dokonce ještě nestihla zapsat ve školce. Kde mohou být? Jaký důvod k únosu Line měla? Policie rozjíždí intenzivní pátrání po celé Evropě a nevyjímá z něj ani Elisu a jejího manžela Fredrika. Doposud dokonalá rodina se rozpadá, všichni jsou pod tlakem. Do vyšetřování se na vlastní pěst pouští také novinářka Selma, jíž se zamotané klubko pomalu, ale jistě daří rozplétat. K jakému konci? Začtěte se a uvidíte, tohle je jízda, v níž není nouze o adrenalin a šok.

Norská spisovatelka Alex Dahl jede na vlně tzv. severského noir. Pro mě to bylo první setkání s autorkou a docela si mě získala. Hned od počátku nasadila zběsilé tempo, protože není čas ztrácet čas. Jsme vrženi do emotivního příběhu popsaného v kratších kapitolách, takže zpočátku děj odsýpá hodně rychle. V druhé části toto tempo zpomaluje, je trochu rozvláčnější a točí se dlouho kolem nepodstatných věcí. Třetí závěrečná pasáž je opět výrazná, čtivá a nabízí poměrně šokující finále, které vám totálně změní nahlížení na celou věc i na samotné hrdiny.

Děj je nastíněn z úhlu pohledů hned několika postav. Na příběh nahlížíme očima matky Elisy, únoskyně Jacqueline a dokonce i samotné Lucie, holčičky, která na vlastní kůži prožívá nejhorší noční můru. Její vyprávění je proto nejemotivnější a fakt, že je to pohled malé holčičky, drásá nervy a vyvolává emoce.

Psychothriller Nevinná hra není tuctový, i když mu můžeme něco málo vytknout, svým námětem a hlavně neočekávaným vyústěním patří mezi počiny, které jdou jen těžko odložit, protože potřebujete vědět, jak to bylo dál. Má postavy, které nejsou jen kladné či záporné, několikrát vás přinutí přehodnocovat jejich činy a dívat se na ně jinak a to mě na tom bavilo nejvíc.

Čtivý psychologicky laděný thriller Nevinná hra doporučuji všem čtenářům, kteří v tomto žánru hledají nové a neokoukané spisovatele.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Už máte všeho po krk? A pocit, že vás práce netěší, ale vyčerpává a vysává veškerou vaši energii? Říkáte si, že to, co děláte, nemá smysl? Nemám pro vás tip na motivační knihu, ale co takhle přečíst si příběh ženy, která přesně tohle prožívá? Altán s vůní čokolády Hanny Blixt vám ukáže, že nikdy není pozdě na nové začátky v úplně jiném oboru, než ve kterém jste pracovali doposud.

Pohřeb kolegyně je pro Hilmu poslední kapkou, rozhodne se opustit svět PR, svět, v němž byla zavalená požadavky, úkoly a neměla čas pro sebe. Život má člověk jen jeden a je třeba si ho užít tak, aby z toho něco měl. Hilma odjíždí z rušného města do poklidné vísky, kde ji zaujala práce v kavárně. Ale nebude to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nová práce zahrnuje také výrobu čokoládových pralinek, což je pro Hilmu španělská vesnice, navíc je ve vesnici třeskutá zima a ne všichni se tváří, že novou tvář vítají. Ale vůně čokolády dokáže spojit nemyslitelné, na Hilmu čeká mnoho výzev a možná taky… ale ne, neprozradím, nechte se překvapit a okouzlit romanticky laděným feel good románem.

Hanna Blixt v příběhu propojila dvě dějové linky. V první sledujeme Hilmu a její sžívání se s novou realitou, ve druhé je vypravěčem tajemný muž, jehož identitu v průběhu děje zřejmě bez problémů odhalíte. Vůbec to nevadí, jeho dojemná výpověď dokresluje atmosféru přátelsky laděného děje.

Altán s vůní čokolády jede na vlně pohodových příběhů, u kterých nemusíte moc přemýšlet, tušíte, jaký konec mají, přesto si je užijete, protože únik od reality potřebuje občas každý. Moc hezky je vykreslená práce s čokoládou, hlavně výroba pralinek (nezapomeňte si ke čtení nachystat nějakou dobrotu). Knížka se řadí mezi příjemné jednohubky, které dáte za pár večerů. Ale to je vlastně docela škoda, protože autorka v knížce nastiňuje hned několik témat, které by si zasloužily rozvinout a rozepsat, kdyby to tak bylo, příběhu by nechyběl šmrnc, kterým se pyšní romány Fredrika Backmana. Tak třeba příště?

V každém případě si půvabné čtení nenechte ujít, pokud hledáte nenáročnou oddechovku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.