Filmová nadílka

Koukám do programu, co nám letos TV stanice nadělí. Všichni si přijdeme na své. Já se budu těšit na HP a Ohnivý pohár, Lásku nebeskou, kterou, i když mám doma, tak si ujít nenechám, Hledání Země Nezemě a Stopy ve sněhu – ten jsem viděla jednou a byla z něj úplně paf. Musela jsem si pak sehnat i knížku, podle které byl natočený. No jo, Gabriel Byrne nestárne a pořád má něco do sebe. Malej se těší na Shrekoledu, Mr. Beana a na svůj dennodenní příděl z Jetixu a Minimaxu. Velkej bude žhavit dráty našeho písíčka.

Harry a ti druzí

Dnes byla na programu dne beseda se čtvrťáky. V létě, pod vlivem intenzivní četby HP, jsem vymyslela besedu o Harrym a o fantasy literatuře jako takové. Čtvrťáci byli mí pokusní králíčci. Vyfasovala jsem třídu neskutečně živých exemplářů. Ale myslím, že se jim to líbilo, hlavně ukázka z Relikvie smrti – O devatenáct let později. Akorát jsem jim tvrdila, že budou na Primě vedle Ohnivého poháru dávat i Fénixův řád a nemůžu ho v programu najít…

Buď to okamžitě vypustili z hlavy, jako všechno, co se jim v rámci výuky do hlav nalívá nebo mě budou na Vánoce proklínat.

Skleróza nebolí

Po obědě přišla malá čtenářka se svou maminkou vrátit knížky. Mamince se nelíbilo, že si dcerka půjčila něco bez jejího vědomí. Holčička totiž u nás byla se třídou na besedě a jak to tak bývá, děti si napůjčovaly knížek do aleluja. Jenže většina z nich o tom doma neřekne, zapomenou je vrátit a pak se rodiče diví, když jim domů přijde upomínka. A kdybych jim pořád dookola neříkala, na jak dlouho to mají…

Digitální věk = ztráta průkazky s ručně vepsanou dobou půjčení 🙂

Nepozorná knihovnice

Otevřela jsem půjčovnu v pravé poledne, jako každý jiný pracovní den. Někdy děti nakráčí do knihovny hned z oběda, jedni na internet, druzí nabrat čtivo.

Dnes přišel Toníček, můj oblíbenec. Toníček je milý, upovídaný druháček. Přál si knížku o Míšovi Kuličkovi. Potřeboval si dočíst úryvek,který měli v čítance. Šla jsem zmíněnou knížku hledat, podle katalogu měly být v regále nejmíň čtyři kousky. Byl tam jeden, starší vydání, bohužel bez patřičného úryvku.

Toníček hledá dál a říká mi: „Já se ještě podívám, myslím si, že jste se mohla splést“. Protože jsem regály prohledávala víckrát a bez výsledku, jen jsem se usmála a šla dopisovat včerejší statistiku. Za chvíli Toníček přišel k pultu, v ruce měl druhou knížku o Míšovi, bohužel taky jinou, než ze které byl úryvek v čítance. Toníček si ji půjčil i přesto, měl radost, že našel aspoň něco.

No a já asi půjdu najít telefonní číslo na očaře 🙂 .

Havraní útes, Dědicové Havraního útesu

Začala jsem číst historickou ságu z počátku 20. století, od anglické spisovatelky Barbary Taylor Bradford (nikdy si nemůžu zapamatovat, které z těch dvou dalších jmen je prostřední ). Autorka píše romantickou literaturu pro ženy, o tom svědčí i názvy některých děl jako např. Hlas srdce, Zámožná žena, Ženy v jeho životě, Uchovej si svůj sen, apod.

Havraní útes vypráví příběh rodiny Deravenelů, především mladíka Edwarda, který se po smrti otce a bratra stává hlavou rodiny a musí získat zpět rodinnou firmu a především vypátrat, kdo stojí za smrtí jeho blízkých.
Dědicové Havraního útesu jsou pokračováním, kniha přibližuje osudy rodiny Deravenelů po 1. světové válce. Rodina je vlastníkem několika firem, Edward žije spokojený manželský i mimomanželský život a zdánlivě je vše v pořádku. Se situací ale není spokojen Edwardův bratr, který má pocit křivdy a snaží se Edwardovi ublížit.
Celá sága je psána jako moderní paralela k příběhu anglických vládnoucích dynastií středověku, Plantagenetů a Tudorovců.

Tuareg

Venku se ochladilo, že by se zase ozvala matka Zima? Spěchala jsem z práce domů, těšila jsem se na pohodlí a hlavně na nějaký dobrý čaj.

Volba padla na Tuareg. Pod tímhle exotickým názvem se skrývá zelený čaj – gunpowder s mátou. Nejlepší je sypaný.

Než se začala vařit voda, nasávala jsem mátovou vůni ze sáčku s čajem. Připomněla mi léto, bzučení včel a takovou tu línou pohodu, kdy se člověku nic nechce dělat. Snad jen pít ten čaj.

Mamma mia!

Tak už jsem ho viděla taky . Popisovat děj tohoto muzikálu je asi zbytečné. Kdo viděl, ví a kdo neměl tu čest – strejda Gůgl to jistí. Mamma mia! je hitem letošní filmové sezóny.

Ve veselém muzikále se objevuje řada skvělých herců v čele s nestárnoucí a ohebnou Meryl Streep. Fakt by mě zajímalo, jak to ta ženská dělá. Šedesátka na krku a vidět to není. Nemám teď na mysli všelijaká vylepšení obličeje, žehlení vrásek, atd.., ale její celkovou vitalitu a energii.

Já osobně jsem se těšila na svého velkého oblíbence Colina Firtha. Musím říct, že mě nezklamal taky. Role sucharských anglických gentlemanů mu jdou skvěle.

Písničky Abby znám docela dobře, takže jsem si, asi jako všichni návštěvníci, poťukávala do rytmu a v duchu zpívala.

Při odchodu z kina jsem měla hlavu plnou Abby a hlavně dobrou náladu.

Morlandové

Dynastie Morlandů je moje srdeční záležitost. Je to zatím!!! třicetidílná sága jednoho anglického rodu.

Autorka Cynthia Harrod-Eagles poutavě přibližuje osudy rodu Morlandů, který žije na skotských hranicích. Začíná se v době, kdy je rozpoutána válka růží. Hrdinkou prvního dílu a zároveň zakladatelkou celého rodu je Eleanor Courteneyová, která se musí vdát bez lásky za člověka, kterého vůbec nezná. Středověká klasika . Má z pekla štěstí, její manžel je vzdělaný a jemný muž, takže se s ním má skvěle . Jenže jí je to málo, věčně je nespokojená.

Eleanor je asi jediná hrdinka, která mi v téhle sáze leze pořádně na nervy. Soukromě ji nazývám protivnou středověkou kanimůrou. Z dalších dílů jsem si oblíbila Jemimu a Heloise.

Zatím poslední, 30. díl, se odehrává během I. světové války.

Design a site like this with WordPress.com
Začít