Jak jsme si "andersenili"

V pátek 3. 4. jsme se už po páté připojili k celostátní akci Noc s Andersenem. Celostání není až tak správný pojem, neboť k akci se připojují také knihovny Slovenska, Polska nebo Rakouska či dalších států.

Prostě podporujeme akci evropského formátu :).

Naše akce se jmenuje Večer s Andersenem, v knihovně nespíme, zato řádíme jak se sluší a patří až do dvaadvacáté hodiny večerní.

Každý rok se snažíme vymýšlet pestrý program, který by děti zaujal a nenudil. Loni jsme pro děti připravili karneval, letos jsme si všichni oblékli pyžama a noční košilky a uspořádali Pyžamopárty.

Letošní ročník Andersena byl ve znamení obyvatel městečka Kvítečkov. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, kdo ve Kvítečkově bydlí. Ano, je to Neználek, Všeználek, Buchtík, Strunka, Čiperka, Aršík s Literkou a mnoho dalších človíčků. Výše jmenovaní se stali patrony naších soutěží. Děti soutěžily v jednotlivých disciplinách, které se vztahovaly k povahám a jménům těchto človíčků o nálepky s jejich podobiznami, které mohly získat za správnou odpověď.

S Buchtíkem soutěžící hádali názvy receptů nebo hádali, která správná přísada patří do určitého jídla. U Čiperkových úkolů se pěkně protáhli a procvičili, se Strunkou si zazpívali, s Neználkem polámali jazýčky u jazykolamů a s Všeználkem namáhali mozkové závity při záludných otázkách ze všech oborů vědy a techniky. Chybět nesměla dětská literatura – na otázky z ní odpovídaly děti u Aršíka a Literky.

Děti také vyplňovaly anketu Kniha mého srdce a u toho poslouchaly příběhy Neználka a jeho přátel.

U všech soutěží se bavily nejen děti, ale i knihovnice a další kolegové, kterým patří náš velký dík za pomoc při přípravě a realizaci této akce.

Před pěti lety jsme sázeli pohádkový strom Andersenovník, na který jsme se s dětmi zašli podívat do parku a při té příležitosti jsme rozdali grafické listy s podpisem Michala Nesvadby, o které soutěžili malí čtenáři v rámci akce Čtení s hvězdami.

Velká pochvala patří čtenářce Markétce za statečnost, se kterou zvládla cestu do parku i zpět i, když byla po zlomenině nohy.

Pro naše „andersenáře“ nechybělo ani občerstvení, které připravili sponzoři a šikovné knihovnice, všem patří velké poděkování.

Čas, který jsme s dětmi strávili, utekl jako voda, přiblížila se dvaadvacátá hodina a před dveřmi knihovny již postávali rodiče, kteří si přišli děti vyzvednout. Zamávali jsme malým rozzářeným obličejům na dobrou noc a jednohlasně zakřičeli: Tak zase za rok, pane Andersene.

Rudolfinky

Už od raného mládí jsem milovala knížky Stanislava Rudolfa. Vždycky se mi četly dobře,ať už to byly dívčí románky nebo tvorba pro dospělé. No a teď si dávám opáčko z „rudolfinek“ a čtu je postupně všechny znovu a znovu, některé už po dvacáté..nebo po dvacáté první? . Nikdy jsem nemohla pochopit jak může chlap rozumět holčičí duši. Stanislav Rudolf to uměl a umí skvěle, že by to bylo dáno jeho prapůvodní profesí učitele?

Hrdinky jeho knížek by mohly být matkami a babičkami, i přesto jsou jejich trable aktuální i pro dnešní omladinu, i když pozoruju, že se rok od roku děti mění.

A tak na mě čeká Běh znaveného koně, Barvoslepý, Moje paličaté IQ, Metráček, Milionová holka a další 🙂

No line on horizon

Božští U2 jsou zpátky s novým albem, ve skvělé formě, i když jim „pajcka“ klepe na dveře. Musím přiznat, že když jsem slyšela ukázku z pilotního singlu Get your boots, trošku nevěřícně jsem zírala na kamarádku, která mi ji pustila. Drsný nabušený kytarový začátek mi k nim prostě nešel. Stačilo chvíli poslouchat a ano, byli to oni. Nejvíc mě dostala píseň Magnificent.

Největší radost by mi udělalo, kdybych se letos dostala na jejich koncert. Sice vynechávají ČR, ale ještě, že sousedíme s Polskem. Chorzow to jistí..Takže každý den deset kaček do prasátka a můžeme se těšit na srpen :). Moc ráda bych totiž na vlastní oči zjistila, jestli Larry Mullen Jr opravdu vypadá tak mladě. Mám pocit, že ten chlap vůbec nestárne.

Děti vševědoucí

Dnes byli u nás v knihovně malí milí prvňáčkové. Spolu s předškoláčky je to kategorie dětí, kterou miluji. Jsou velmi aktivní, bezprostřední, s nadšením na vše reagují a ochotně s námi spolupracují.

Také dnes, na besedě o přírodě, kterou vedla kolegyně, reagovali na dané téma a odpovídali na otázky.

Kdy je první letní den?
V únoru!!

Co pozorujeme na jaře na stromečcích?
Dárečky!!

Co máme v létě..v červenci, v srpnu?
Narozeniny!!

Jaké hřiby znáte?
Křiváky!!

Na podzim se slaví svátek duchů..jaký?
Pohřeb!!

Kdo nám v zimě kreslí na okna obrázky?
Děti!!

Ne, děti ne…m….m…m?

Maminky!!

Děti nejsou hloupé, v jejich odpovědích je jistá logika. Duchové = mrtví = pohřeb. V létě mnozí z nás narozeniny opravdu slaví, no a m…m…maminky pro nás dělají vše, třeba i kreslí obrázky na okna :).

A že se v něčem spletly? Nevadí, všemu se naučí, vědomosti získají jak ve škole, tak i u nás v knihovně.

Konferenc-party v Second Life

Včera jsem se zúčastnila spolu s kolegyní Konferenc-party ve virtuálním prostředí Second Life. Naše knihovna tam má svou virtuální dvojnici, ve které reálné knihovnice, zalogované pod avatarem, poskytují služby čtenářům a navštěvníkům. Měly jsme mluvit o svých zkušenostech s virtuálním provozem knihovny, s přáními návštěvníků.

Mikrofony byly nažhavené, ruce ledové, hlas rozstřesený…takhle to vypadalo zhruba od šesté hodiny večerní, kdy celá konference začala. Účastníků bylo požehnaně, počítač se trochu sekal, proto jsme mluvili stylem „2 v 1 avataru“. Neměly jsme odvahu logovat se na střídačku. PC to ustál a my taky :).

Jako knihovnice před lidmi – především dětmi – vystupuji často, ale tohle bylo něco úplně nového a jiného. Mluvila jsem, aniž bych tušila, jestli se počet avatarů shoduje s počtem aktivních posluchačů :). Taky mi trochu chybělo, že jsem neviděla, co posluchač dělá…jestli ho to moje žbleptání baví nebo nudí. Ale podle dotazů, které nám v průběhu povídání chodily, to asi ušlo.

Plni dojmů vymýšlíme, co všechno by se dalo v SL v knihovně podniknout…hlasité předčítání, přednášky..myšlenky v hlavě šrotují.

Tak zase někdy u nás v knihovně na slyšenou i na viděnou

Jak jsem se nechala označkovat

Už dlouho jsem uvažovala o malém tetování. V současné době je to velká móda nejen mezi slavnými. Přečetla jsem hodně článků, prohlídla si hodně tetování na obrázcích i v reálu a pořád přemýšlela, co a kam. A jestli se vůbec mám odhodlat..přece jen je to doživotní záležitost. A hlavně – bála jsem se bolesti.

Nakonec jsem se odhodlala, vybrala si obrázek, který je pro mě typický..proč asi?

Vůbec to nebolelo, naopak..kdybych mohla, tak si toho dám nechat udělat víc, ale přece jen, někdy méně znamená více.

Jen mě ještě čeká oprava vypadlé barvičky 🙂

Geniální Agatha

O víkendu jsem sáhla po své oblíbené Agathě Christie. Přelouskala jsem Vlak z Paddingtonu a jako vždy naletěla…příjemně 🙂 Myslela jsem, že už mám odhaleného vraha a ejhle! Zásah vedle. Agátka jako vždy dokázala svést čtenáře na nesprávnou stopu, aby pak předvedla perfektní a nečekané rozuzlení. Nedalo mi to a v neděli jsem rozečetla další její detektivku Zlatá brána otevřená. Čtu její detektivky dost často, některé i vícekrát a skoro nikdy si nemůžu zapamatovat kdo je vrah, tak mistrně píše. Nebo vlastně psala….do literárního nebe se odebrala v roce, kdy jsem se já narodila.

Miluju její životopis, který napsala. Skvěle a poutavě v něm popisuje svůj život od dětství, přes první nepovedené manželství, až do pozdních let, kdy byla podruhé šťastně vdaná za archeologa. Sama autorka prohlásila, že se nepokouší o vědecký popis svého života, ale jen o pár střípků vzpomínek. Psala ho v letech 1950 – 1965 a nezmínila se v něm vůbec o svém záhadném zmizení. Knižně byl životopis vydán až po její smrti.

Nadílka

Vyrazili jsme včera do Levných knih. Název obchodu ve mně evokuje krámek se zbožím, které už nikdo nechce. Ale omyl je pravdou. Levné knihy nabízejí skvosty, které v běžných knihkkupectvích nejsou. A jsou-li, zaplatí za ně čtenář mnohem víc. Nevím jakým systémem se dostávají knihy na pulty LK. Jsem ráda, že jsem si tam mohla pořídit zásobu čtiva pro sebe a pro své blízké pod stromeček. A po čem jsem sáhla?
Já si nadělila: trilogii od Patricie Scanlan: Město dívek, Město žen, Město života, Jane Green: Jsem v tom, D. H. Lawrence: Synové a milenci, Carol Cadwalladr: Rodokmen. Dvě posledně jmenované jsem nečetla, tak se už těším.
Babičky dostanou: Jedna detektivky od Faye Kellerman – já mám ráda thillery, které píše její muž Jonathan. Druhá babička si počte v mladší sestře slavné Daphne du Maurier, Angele: román Treveryan jsem jí vybrala a pak oddechovku od Zoë Barnes: Hnízdečko pohody, ty dvě si pak přečtu taky.
Objevila jsem, že tam mají některé díly Dynastie Morlandů za 20 kaček, to jsem zaváhala, že jsem je nevzala, tak zase příště 🙂

Pro Kat…(ona ví :) )

K obědu se čas již chýlí,

co si dám, přemýšlím chvíli.

Chtělo by to maso chutné –

bílkoviny, ty jsou nutné.

Kráčím krokem svižným vpřed,

ať jsem v Masně teď a hned.

Zálibně se kolem koukám,

o mase si píseň broukám.

Vida, čerstvá zabíjačka,

no to bude zabíračka

abych dobře vybrala

a pak si pochutnala.

Jaké krásné jelito tu vidím,

až se za své chutě stydím.

Šup a už ho v tašce mám,

jej, jak já si pochutnám.

Doma honem česnek krájím,

ať se hezky rychle najím.

Olej už na pánvi škvíří,

hodina Há se kvapem blíží.

Jelítko se hezky hřeje,

na talíři chléb se směje.

To je dobré, mňam mňam mňam,

vidličku už v ruce mám.

Dobrou chuť vám přeji milí,

jdu si užít tuhle chvíli.

Pro Kat..doufám, že už se ti sbíhají sliny 🙂

Design a site like this with WordPress.com
Začít