Barák

Bydlíte v paneláku? Znáte své sousedy a dokázali byste si vzpomenout na jména alespoň některých z nich? To asi ano, ale víte, co mají rádi, jestli se doma hádají, holdují alkoholu nebo raději sledují celý den televizi?

Hrdinka tohoto příběhu je schopná celé dny sledovat rušné životy sousedů. Sedí u okna a pozoruje svět kolem sebe, a přitom jí ten její uniká. Ovdověla už před mnoha lety, je v důchodu a s dcerou, která má problém s pitím, se vídá jen občas. Její život je poklidný a stereotypní, žena má pocit, že s přicházející šedesátkou je ve všem už za zenitem. Jednotvárnou šeď naruší zloděj v domě, s nímž se tváří v tvář setká i pozorovatelka. V té chvíli vůbec netuší, jak toto setkání ovlivní její další život.

Alžběta Bublanová není v literárním světě žádným nováčkem. Vydala čtyři knihy, za svou prvotinu nazvanou Čtyři stěny získala cenu Máchova růže. Ve svých příbězích se zabývá především mezilidskými vztahy, a nejinak je tomu i v tomto díle, kde se zaměřila na vztah nejkomplikovanější, zároveň však nejkrásnější ze všech, na vztah mezi matkou a dcerou. Pozorovatelka svou dceru bezmezně miluje a chce pro ni jen to nejlepší. Ale jak moc se může plést do života ženě, které je už téměř čtyřicet?

Barák můžeme považovat za sondu do nitra stárnoucí a osamělé ženy. Autorka použila ich-formu, hrdinka promlouvá ke čtenáři sama za sebe. Příběh je doslova a do písmene koncipován jako proud myšlenek, pocitů, činů, prostě všeho, co žena zažívá na vlastní kůži a o čem neustále přemýšlí. Mohli byste snadno získat pocit, že v toku textu se ztratíte, ale opak je pravdou. Dílo je vyzrálé, působí naléhavě a nutí přemýšlet, jak by se v roli pozorovatelky cítil každý z nás. Jen bych ocenila, kdyby si nakladatelství dalo záležet na redakční práci a nenechávalo v textu do očí bijící překlepy, především záměny slov, např. jsme místo jsem. Barák je opravdu zdařilým počinem, a to jak po obsahové, tak i po stylistické stránce, takže takové chyby jen zbytečně kazí dobrý dojem.

Zajímavým a poměrně neotřelým prvkem je záměrné vynechání jmen některých postav. Neznáme jména hlavní hrdinky a její dcery, nevíme, jak se jmenují někteří sousedé. Pozorovatelka si pomáhá zájmeny a přívlastky, jimiž objekty svého zájmu blíže charakterizuje.

Alžběta Bublanová je poměrně mladou spisovatelkou, přesto se jí podařilo vystihnout svět ženy o mnoho let starší než je ona sama a poměrně reálně vykreslit nálady i pocity zahořklé ženy topící se v pochybách, zda ještě může hezky žít a radovat se z každého nového dne, v díle, které je co se počtu stran týče poměrně útlé, o to víc intenzivnější. Já jsem byla příjemně překvapená.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Bublanové. Knihu můžete zakoupit na webu nakladatelství Petr Štengl.