Nejdelší cesta domů

Jindřišce je krásných dvacet let. Měla by prožívat první lásky, šeptat si o nich s kamarádkou, k rodičům se uchylovat pro pohlazení a útěchu, když se jí v životě něco nepodaří. U Jindřišky je to všechno bohužel jinak. Narodila se do manželství ambiciózních právníků, kteří v ní viděli vetřelce. Ještě víc ji začali nenávidět, když se jako dvanáctiletá stala svědkem tragického utonutí mladšího bratra, kterého měla hlídat. Jediným spojencem jí byla teta Zlatka, která v Jindřišce viděla dceru, jíž nikdy neměla a snažila se dívce nahradit rodičovskou lásku. Bohužel, osud si nevybírá, Jindřiška po nečekané tetině smrti zůstává na všechno úplně sama. Nic ji v chladném rodičovském domě nedrží, a tak odchází pryč. Sama, s několika osobními věcmi, se vydává pěšky po Česku, aby poznala tetinu minulost a našla sama sebe.

Byla jsem moc ráda, když mě autorka Sabina Zelená oslovila a nabídla mi recenzování knihy Nejdelší cesta domů. Měla jsem už tu čest napsat svůj názor na její předchozí román Tisíc východů slunce, který se mi líbil nejen tématikou, ale i stylem psaní. Nejdelší cesta domů se mu tak trošku podobá, autorka si vybírá mladé ženy, které osud doslova nepěkně zkouší. Mají od života naloženo poměrně dost a je jen na nich, zda se dokážou odrazit ode dna a začít znovu. Pavle, hrdince prvního příběhu, se to podařilo. Ale co Jindřiška? Jak to dopadne s ní?

Sabina Zelená opět zvolila oblíbený a osvědčený koncept, kdy v knize prostřednictvím ich-formy promlouvá střídavě několik vypravěčů. Zde konkrétně je to Jindřiška, jejíž pohled doplňují Hanuš a Filip, dva muži, kteří děvčeti doslova a do písmene změní život. Jak? To se nechte překvapit.

Hlavní hrdinka je navzdory svému věku poměrně vyzrálá osobnost. Ono jí ani nic jiného nezbývalo, s takovým rodinným zázemím. Je velmi sympatická, pracovitá a hlavně houževnatá. Až jsem si musela někdy připomenout, že je jí opravdu jen dvacet a ne o deset, patnáct let víc.
Přiznám se, díky dnešnímu světu, v určitých věcech zkaženému, jsem měla trochu problém uvěřit všemu dobrému, co Jindřišku na cestě potkalo, a pořád jsem podvědomě čekala, že se stane něco hodně špatného. Ne vždy bylo vše prozářeno sluncem a Jindřiška musela čelit i nepříjemným situacím, ale o tom život je. Naštěstí potkala i fajn lidi, kteří neváhali podat pomocnou ruku.

Nejdelší cesta domů není jen road trip po vlastech českých. Je to příběh o odhodlání, síle a překonání sebe sama. Je zabalený do lehkého young adult kabátku s nádechem letní romance, ale ve finále vyznívá poměrně vážně. Zjistíte, že členy rodiny nepojí jen krev, poznáte, že ji můžete najít tam, kde byste to vůbec nečekali. A pokud by knížka aspoň trochu inspirovala ke konání dobrých skutků, je to jen dobře.

Díky autorčině lehké ruce, pro niž není problém napsat svižné dialogy, upoutat čtivými popisy a vdechnout hrdinům přirozenost, tady máme další román, který zaujme čtenářky (ano, předpokládám, že po něm sáhnou spíše ženy) napříč generacemi.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené

Autor: Zápisky jedné knihovnice

Knihovnice tělem i duší.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít
%d blogerům se to líbí: