Nejdelší cesta domů

Jindřišce je krásných dvacet let. Měla by prožívat první lásky, šeptat si o nich s kamarádkou, k rodičům se uchylovat pro pohlazení a útěchu, když se jí v životě něco nepodaří. U Jindřišky je to všechno bohužel jinak. Narodila se do manželství ambiciózních právníků, kteří v ní viděli vetřelce. Ještě víc ji začali nenávidět, když se jako dvanáctiletá stala svědkem tragického utonutí mladšího bratra, kterého měla hlídat. Jediným spojencem jí byla teta Zlatka, která v Jindřišce viděla dceru, jíž nikdy neměla a snažila se dívce nahradit rodičovskou lásku. Bohužel, osud si nevybírá, Jindřiška po nečekané tetině smrti zůstává na všechno úplně sama. Nic ji v chladném rodičovském domě nedrží, a tak odchází pryč. Sama, s několika osobními věcmi, se vydává pěšky po Česku, aby poznala tetinu minulost a našla sama sebe.

Byla jsem moc ráda, když mě autorka Sabina Zelená oslovila a nabídla mi recenzování knihy Nejdelší cesta domů. Měla jsem už tu čest napsat svůj názor na její předchozí román Tisíc východů slunce, který se mi líbil nejen tématikou, ale i stylem psaní. Nejdelší cesta domů se mu tak trošku podobá, autorka si vybírá mladé ženy, které osud doslova nepěkně zkouší. Mají od života naloženo poměrně dost a je jen na nich, zda se dokážou odrazit ode dna a začít znovu. Pavle, hrdince prvního příběhu, se to podařilo. Ale co Jindřiška? Jak to dopadne s ní?

Sabina Zelená opět zvolila oblíbený a osvědčený koncept, kdy v knize prostřednictvím ich-formy promlouvá střídavě několik vypravěčů. Zde konkrétně je to Jindřiška, jejíž pohled doplňují Hanuš a Filip, dva muži, kteří děvčeti doslova a do písmene změní život. Jak? To se nechte překvapit.

Hlavní hrdinka je navzdory svému věku poměrně vyzrálá osobnost. Ono jí ani nic jiného nezbývalo, s takovým rodinným zázemím. Je velmi sympatická, pracovitá a hlavně houževnatá. Až jsem si musela někdy připomenout, že je jí opravdu jen dvacet a ne o deset, patnáct let víc.
Přiznám se, díky dnešnímu světu, v určitých věcech zkaženému, jsem měla trochu problém uvěřit všemu dobrému, co Jindřišku na cestě potkalo, a pořád jsem podvědomě čekala, že se stane něco hodně špatného. Ne vždy bylo vše prozářeno sluncem a Jindřiška musela čelit i nepříjemným situacím, ale o tom život je. Naštěstí potkala i fajn lidi, kteří neváhali podat pomocnou ruku.

Nejdelší cesta domů není jen road trip po vlastech českých. Je to příběh o odhodlání, síle a překonání sebe sama. Je zabalený do lehkého young adult kabátku s nádechem letní romance, ale ve finále vyznívá poměrně vážně. Zjistíte, že členy rodiny nepojí jen krev, poznáte, že ji můžete najít tam, kde byste to vůbec nečekali. A pokud by knížka aspoň trochu inspirovala ke konání dobrých skutků, je to jen dobře.

Díky autorčině lehké ruce, pro niž není problém napsat svižné dialogy, upoutat čtivými popisy a vdechnout hrdinům přirozenost, tady máme další román, který zaujme čtenářky (ano, předpokládám, že po něm sáhnou spíše ženy) napříč generacemi.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s