Hotýlek na Islandu

Lucy přijde kvůli hloupé náhodě jak o práci snů v hotelu, tak i o přítele, o němž si myslela, že je tím pravým. Zcela zoufalá a na dně přijímá nabídku na časově omezenou práci v zapadlém hotýlku na Islandu. Hotel má sice nádherné jméno – Polární záře, ale co na tom, když Lucy nemá zimu ráda a navíc se jí podařilo při nástupu pořádné faux pas. To se pak šéfuje. K tomu jsou její zaměstnanci přesvědčeni, že v hotelu řádí huldufólk, neboli elfové. Jak si s tím vším Lucy poradí? A co barman Alex, který mladou manažerku přitahuje? I jemu se šéfová líbí, ale skrývá (nejen) před ní jedno velké tajemství…

Julii Caplinovou s její sérií Romantické útěky jsem si oblíbila na první dobrou. Uchvátila mě Kavárnou v Kodani a tato knižní láska pokračovala dalšími díly – Pekárnou v Brooklynu, Cukrárnou v Paříži, Pláží ve Chorvatsku. Hotýlek na Islandu je zatím! posledním kamínkem v mozaice pohodových romantických příběhů. Ale nezoufejte, už se chystá Čajovna v Tokiu, nemůžu se dočkat!

Na jednotlivé knihy ze série panují rozdílné názory. Pro jednoho je topkou Kavárna, pro dalšího Cukrárna, jiný tvrdí, že Pláž je nejslabší. Pro mě jsou všechny knížky na stejné úrovni, s každou další si autorka drží svou laťku a určitě neklesá. I tady je znát její typická šablonovitost, kterou jsem zmiňovala v předchozích recenzích. Lucy se potýká s nesnázemi, do života jí vstupuje nový muž, který jí naprosto uhrane, jejich vztahu život hází drobné klacky pod nohy. A stejně jako je to u předchozích knih, i v Hotýlku hrají důležitou roli vedlejší postavy, které jsou vykresleny naprosto úžasně.

Velké, velikánské plus má v tomto příběhu atmosféra. Island zbožňuju, ráda si o něm čtu a mám v oblibě romány, které se tam odehrávají. Moc se mi líbilo, jak autorka do příběhu zakomponovala islandský folklór a taky už dříve zmiňovaný životní styl hygge, který drží i na Islandu, takže se vše neslo ve stylu huňatých dek, vonných svíček a spousty hrnků horké čokolády. Třešinkou na dortu, nebo chcete-li kopečkem šlehačky na čokoládě, je popis islandské přírody. Fjordy, ledovce i téměř pohádkový popis polární záře, to prostě chcete zažít.

Hotýlek na Islandu je příjemnou romancí, u níž přesně víte, co můžete očekávat, a to taky dostanete. Číst knížky Julie Caplinové je jako jíst vánoční cukroví od maminky. Znáte ho odmala, víte, jak skvěle chutnají vaše oblíbené druhy a i když rádi při pečení experimentujete, za nic na světě byste ho nevyměnili.

Takže si naložte porci cukroví na talíř, uvařte horkou čokoládu a nechte se unášet kouzelnou severskou atmosférou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Hezčí svět

Zdroj: Chrudimka.cz

V knihách novinářky a spisovatelky Barbory Šťastné se pozná nejedna žena. S lehkostí a upřímností se autorka zamýšlí nad vlastními chybami, nebojí se přiznat, že není dokonalá, má nepořádek ve skříních i na poličkách v kuchyni, že si raději dá dvě deci vína a  nohy na stůl, než aby cídila byt. Ve své nejnovější knize nazvané Hezčí svět už podruhé zabrousila do světa románů a je trochu jiná, než jsme zvyklí. A víte co? Tahle nová poloha autorce sluší.

Hlavní hrdince Zdence je pětatřicet let. Zápasí jak s nedostatkem sebevědomí, tak s bohémskou matkou, která s ní a její malou dcerkou žije. Zdenka pracuje v redakci módního časopisu a ví, že do tohoto prostředí příliš nezapadá. Osobní problémy jí přerůstají přes hlavu, ve schránce se kupí exekuční výzvy, navíc maminka začíná zapomínat a ztrácet se nejen ve svých myšlenkách, ale především v prostoru. Zdena se čím dál víc uchyluje k imaginární kamarádce Dede, jíž má už od dětství, a která je Zdenčinou psychickou berličkou. Když se matka jednoho dne nevrátí ze svých toulek, musí Zdena pátrat i na místech, kde strávila kus dětství. Přitom vystupují na povrch vzpomínky na událost, která výrazně poznamenala Zdenčinu rodinu i ji samotnou.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Lidé

Pro spisovatele Matta Haiga mám slabost už od doby, kdy jsem před mnoha lety přečetla jeho vtipnou upířinu Radleyovi – Upíři odvedle a také nádherný román o lásce napříč stoletími Vězeň času. Umíte si tedy představit, jakou radost jsem měla z nabídky nakladatelství Ocelot patřící pod Megaknihy.cz, jestli nechci recenzovat nejnovější počin tohoto autora vydaný u nás. No jasně, Matt je prostě knižní láska (ano, já jich mám víc, ale to se ve světě písmenek může, že jo. )

Kniha má prostý jednoduchý název, jmenuje se Lidé a můžu říct, že se jedná o výstižné pojmenování. Počin je přirovnán ke knize Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii /viděla jsem pouze filmové zpracování, a už si ho tak úplně nepamatuju, takže úplně srovnávat nemůžu, jen konstatovat, že základní myšlenka je u obou podobná./ Zatímco ve Stopaři je to pozemšťan, který se vydává na vesmírný průzkum, v této knize je to naopak.

Setkáváme se s jakousi bytostí z jiné galaxie, má na zemi důležitý úkol. Aby jej splnila, bere na sebe tělo známého vědce a proniká do jeho světa. Jenže vůbec nechápe, jak lidé „fungují“. Pro jeho druh je život velmi jednoduchý, žádné emoce, žádné stresy, na všechno existují kapsle. I na vstřebávání informací z četby. A tak tento tvor, nyní jako Andrew poznává všechny aspekty lidské existence a zjišťuje, že splnit daný úkol nebude tak lehké, jak se zprvu zdálo.

Román Lidé není jen tak pro každého. Jedná se o román plný filozofických myšlenek a úvah, jímž se jako křehká nit vine téma lásky. Přijde vám to jako klišé? No, možná ano, v podstatě každý milostný motiv je jako mnohokrát ohraná deska. A přece si ji znovu a rádi pustíme.

Matt Haig napsal vtipný a zároveň dojemný příběh, u něhož se zpočátku mračíte, protože onen vetřelec se nechová zrovna ukázkově, posléze se budete usmívat nad tím, jaké mnohdy komické situace nastaly, když se už v Andrewově těle snažil pochopit nástrahy a pasti světa lidí. Postupně spolu s ním projdete proměnou, zjistíte, že se z toho cynického a bezcitného tvora (on za to ale v podstatě nemůže) vyloupl úplně jiný člověk. Tedy pardon, mimozemšťan. Poznává, jací lidé doopravdy jsou, na jeho planetě je vidí jako hamižníky a kariéristy, a on vidí, že mají emoce, že si život umí užívat a že k němu bezpodmínečně potřebují lásku. Trochu mi to připomnělo Malou mořskou vílu, zejména jednou situací, ale tu vám prozrazovat nebudu. Jen se hezky začtěte.

Osobně jsem byla z knížky hodně nadšená, líbí se mi, jak Matt Haig dokáže vážnější náměty aplikovat s lehkostí a zároveň i přinutí zamyslet se. Konkrétně tady zaujmou rady lidem, které jsou velmi trefné a tnou do živého.

Jestli hledáte neotřelou četbu, která není plytká, román Lidé by mohl být tou správnou volbou.

Děkuji Megaknihy.cz, že jsem si mohla přečíst další knížku mého oblíbence. Pokud se chcete začíst taky, můžete si ji pořídit jako dodatečný dárek k Vánocům.

Moje rudá knížka

Moje rudá knížka. Co to je? Proč na mě valí tolik červené barvy? A nemělo toto slovní spojení jiný význam? Ano, mělo. Červená knížka je známé, dnes už retro pojmenování pro členský průkaz KSČ z dob socialismu, který se pyšnil stejnou barvou. A co je tedy tato Moje rudá knížka zač? Holky (i kluci), zbystřete. Já vím, že se o všem, co se s vaším tělem děje, dočtete na internetu. Ale… Někdy vás informace můžou zahltit i vyděsit. Někdy si prostě chcete zalézt do koutku a nové poznatky vstřebat po svém, vrátit se k něčemu, co vás zajímá, prohlédnout si obrázky a ilustrace tak, jak vám to může nabídnout pouze knížka. Je určená všem kteří se chtějí informovat hravou, zábavnou a vtipnou formou o menstruaci. Ať už jste holky „co to mají“, nebo jejich rodiče či partneři, všichni si můžete připomenout základní znalosti a doplnit další neméně zajímavé věci, které jste o ní nevěděli.

V čem je tato knížka jiná, než ostatní její „souputnice“? Tak především vás nepřehltí suchopárnými fakty. Základní informace dostanete, i ty, které už znáte, ale vše je podáno zábavnou formou. Tak, aby publikace zaujala opravdu všechny. Lenka Blažejová, autorka počinu, je výtvarnice a grafička, takže si pohrála jak s textovou tak i grafickou úpravou.

Kromě notoricky známých informací se dozvíte třeba to, že menstruační krev se používala v lékařství při hojení řezných ran, nebo že v roce 1985 zaznělo v americké reklamě na tampony slovo perioda. Věděli jste, že 28. květen je Mezinárodním dnem menstruace? Že v 19. století panoval názor, že intenzivní studium odčerpává krev z dělohy? To jsou věci, co říkáte?

Publikace je menšího formátu, dobře se s ní manipuluje. Najdete v ní také bonus – záložku. Knížka je laděná do červeno-bílo-černé kombinace, dominuje samozřejmě rudá.

Opravdu, při čtení a prohlížení se nudit určitě nebudete a každý si vybere to své. Číst ji můžou i muži, třeba jim knížka pomůže pochopit, proč jsou holky každý měsíc jako vyměněné a je lepší jít jim z cesty. Moje generace měla dnes už legendární publikaci Děvčátka, na slovíčko, která poprvé vyšla v roce 1970, a pro tehdejší dívky znamenala ve své době opravdu hodně, málokdo se tehdy s rodiči bavil otevřeně o vývoji těla v pubertě nebo o sexu. Dnes, přestože přístup k informacím je v podstatě neomezený, může být knížka zpracovávající tematiku, o níž se ve společnosti příliš nemluví, nápomocná, a ještě se u ní i pobavíte. S humorem a nadhledem jde všechno líp, i ty naše nepříliš oblíbené dny.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Blažejové, knížku si můžete pořídit třeba tady.

Zapomenuté dívky z Paříže

Píše se rok 1946. Společnost se postupně vzpamatovává z následků 2. světové války. Grace žije v New Yorku, kde se snaží začít nový život po smrti milovaného manžela.Jednou si na nádraží všimne opuštěného kufru a nenapadne ji nic lepšího, než se do něj podívat. Najde v něm dvanáct fotografií dívek. Z nějakého náhlého popudu si fotky nechává a roztáčí tak kolo osudu, které ji zavede zpátky do minulosti docela nedávné. Grace pátrá po původu fotek, po osudu oněch tajemných dívek, aniž by tušila, že odkrývá příběhy statečných žen, které za války působily jako agentky britského Oddělení pro zvláštní operace (SOE).

Díky tomuto námětu autorka Pam Jenoff rozehrává druhou časovou linii odehrávající se o dva roky dříve. Eleanor Trigová velí SOE pevnou rukou. Na starosti má výcvik budoucích agentek, špiónek, které byly posílány zejména do Francie. Jednou z nich je i Marie, výborná, co se jazykových dovedností týče, po technické stránce je si však stále nejistá v kramflecích. Eleanor jí ale věří a posílá ji na misi. Stejně tak i jiné dívky, jež pro svou vlast riskují své životy. Co se s nimi po válce stalo?

Od Pam Jenoff mi do sbírky přečtených knih chybí už jen jeden kousek (Světla zimní noci), takže můžu s klidem říct, že se jedná o skvělou spisovatelku, jejíž knížky, které se vesměs odehrávají v kulisách druhé světové války, se skvěle čtou. Autorka umně kombinuje reálné dobové reálie s napínavou zápletkou a milostnou linií, ta nikdy nesmí chybět.

V tomto románu vzdává hold statečným ženám, jejichž předobrazem je Vera Atkinsová, která byla za války činná ve službách SOE. Nebylo lehké číst o osudech hrdinek, které opustily své rodiny, někdy i děti, a vydaly se vstříc nebezpečí. V knize poznáváme, jak těžký byl výcvik, jejž budoucí agentky absolvovaly ve ztížených podmínkách, aby byly připraveny na všechny možné situace, jež je mohly během mise překvapit.

Vyprávění Grace, Marie i Eleanor je stejně tak napínavé jako dojemné. Neumíme si dnes představit, co odbojáři prožívali, jaké emoce je sžíraly a kolik odvahy museli prokázat, a je jedno, zda to byli muži nebo jejich něžné protějšky. Autorka trefně poukazuje na to, jak byly ženy v tomto směru podceňovány, muži si mysleli, že jako špiónky v terénu budou k ničemu. Opak byl pravdou. Držela jsem palce Marii, chápala její pochyby a trnula hrůzou, když byla v nebezpečí. Eleanor je neméně zajímavou postavou. Je napsaná tak, že nevíte, na čem si u ní stojíte, můžete mít sem tam pochyby a nevěřit jí. Prostě vás Pam Jenoff celou dobu udržuje v napětí.

Ze všech doposud přečtených knih z pera Pam Jenoff považuji Zapomenuté dívky z Paříže za nejlepší a a nejemotivnější, dá se říct, že s každým dalším románem autorka zraje jako víno.

Pokud se zajímáte o životy neobyčejných žen, je vám blízká tematika druhé světové války, určitě by vám Zapomenuté dívky z Paříže neměly utéct.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde můžete knížku pořídit.

Tajemství hvězd

Miri Abramovová je jednou z prvních lékařek v Rusku. Píše se rok 1914 a Mirina rodná země, stejně jako zbytek světa to nemá jednoduché. Bouřlivé dějiny se odrážejí na životech Rusů, nikdo si není jistý, zda-li ho neudá třeba nejbližší soused. Abramovovi jsou totiž Židé, ti byli v Rusku cíleně likvidováni. Mirin bratr Váňa, talentovaný fyzik, chce dokázat, že teorie relativity není úplná. Potřebuje k tomu zatmění Slunce, ke kterému má dojít za pár týdnů. Pokud se jeho pokus podaří, může se dostat až do Spojených států. Miri se zasnoubila se svým kolegou lékařem, ten ale zmizí spolu s Váňou neznámo kam. Miri se vydává po jejich stopách, na každém kroku jí však hrozí nebezpečí. Obloha tmavne, zatmění je tady. Podaří se Váňovi jeho experiment? A co Miri? Najde bratra a snoubence?

Rachel Barenbaumová napsala nádherný román nazvaný Tajemství hvězd, v němž se bouří dějiny a vaří emoce. Nechala se inspirovat skutečným zatměním Slunce, které bylo v roce 1914, a namixovala příběh plný lásky nejen k člověku, ale především k vědě.

Přiznám se, že jsem měla velké obavy, zda pochopím to, co se Váňa chystal dokázat. A ne, nepochopila jsem to. Ale vůbec to nevadí, síla a především podstata knížky je někde úplně jinde. Líbila se mi houževnatost a odvaha hlavních hrdinů, jak Miri, tak i Váni, kteří se nebáli jít za svým doslova proti zdi, protože tehdy měla jakákoli vzpoura proti režimu fatální následky.

Autorka má můj obdiv, jak dokázala vědeckou tematiku zakomponovat do příběhu, v němž se dále ještě snoubí milostný motiv a politika. Tato tři na první pohled nesourodá témata zpracovala v silný společenský příběh. Přibližuje v něm nelítostný hon na židovskou komunitu, dotýká se také emancipace žen, což ukazuje na příkladu Miri, jejíž mužští kolegové nedokázali uznat, že by jim mohla být rovnocennou partnerkou v práci.

Příběh Miri a Váni jiskří napětím od začátku až do konce, nemá hluchá místa. Přibližuje nelehké období ruských dějin a nechává hlavní hrdiny padnou doslova až na samé dno. Budou mít možnost vstát a odrazit se od něj? To zjistíte, když se do nádherného příběhu plného lásky i smutku začtete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Knižní tip týdne: Svátky krásné hvězdy

Knižní tip týdne: Svátky krásné hvězdy od Františka Kožíka. Neskutečně milá a laskavá záležitost, která zůstává nadčasová. Vypráví příběh městské rodiny (maminka je knihovnice 🙂 😉 ). Její členové se rozhodnou strávit vánoční svátky u prarodičů v horách a připomenout si tak staré české Vánoce. Nenásilnou formou do příběhu autor zakomponoval nejen naše zvyky a tradice, ale přiblížil i Vánoce ve světě.
Moc krásná knížka, která dnes jde už jen těžko sehnat. Doporučuji nejen během adventního a vánočního období, vlastně ji můžete číst kdykoli, když potřebujete něco, co vás pohladí po duši a přenese do dětství.

Nejkrásnější místo na světě

Petr Horáček, jehož knihy primárně vydává nakladatelství Portál, je na poli dětské literatury stálicí a pojmem. Husa Líza, Papuchalk Petr, malá myška, o těch všech jste si mohli už přečíst.

Nejkrásnější místo na světě je další knížkou v řadě propracovaných publikací, které si najdou místo v knihovničkách malých čtenářů, protože opravdu stojí za to.

Zajíc má v hlavě spoustu otázek. Zajímá ho, jaké je nejkrásnější místo na světě. Je to rozkvetlá louka s potůčkem? A proč vlastně? Ptá se svých zvířecích kamarádů, ale spokojený s odpověďmi moc není. Vydává se proto do světa, aby našel svou správnou odpověď.

Petr Horáček si tento počin opět „ošéfoval“ sám, postaral se jak o text, tak o nádherné ilustrace. Jsme u něj zvyklí na precizní a dokonalou práci, nejinak je tomu i tady. Knížka je tentokrát laděná do letních barev rozkvetlé louky, převládá žlutá a zelená, jež doplňují červené a hnědé odstíny. Obrázky vypadají jako namalované pastely, působí sympaticky a vřele a vyzařuje z nich laskavost. Dětským očím a mysli budou příjemné.

Autor se tentokrát zamýšlí nad tím, jak je důležité mít kamarády, s nimiž je nám dobře, protože ti tvoří ten pravý domov. Ale než k tomuto zjištění zajíc „dohopká“, čeká ho velké dobrodružství, které Petr Horáček popsal opravdu poutavě. Nádherné ilustrace dotvářejí atmosféru, můžu říct, že jsme se nemohli vynadívat.

Petru Horáčkovi se opět podařilo skvostné dílko, nad nímž si smlsnou nejen děti, jimž je primárně určen, ale i jejich rodiče, je to prostě pastva pro oko. Můžeme se už teď těšit, co pěkného nás od tohoto autora čeká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete pořídit.

Auta, vlaky, bagry taky

Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si můžete knížku pořídit.

Než jsme se odcizili

Milovníci romantických příběhů, zbystřete! Prostřednictvím nakladatelství Ocelot, patřící pod hlavičku knihkupectví Megaknihy.cz., sbírku knih tohoto žánru rozšiřuje novinka spisovatelky Renée Carlino Než jsme se odcizili. Říkáte si, že už vás nic nemůže překvapit? Zkuste se začíst, i přestože si myslíte, že máte romantiku v malíku, protože tohle se opravdu povedlo.

Mattovi je šestatřicet. Pracuje jako fotograf a mometálně se cítí hodně frustrovaný. Bývalá žena, která je mimochodem stále kolegyní v práci, právě všem oznámila, že čeká dítě. Matt by rád unikl z tísnivého prostředí a znovu svému životu vrátil jiskru a energii. A pak jednoho krásného dne uvidí někoho, o kom si myslel, že ho navždycky ztratil. Grace. Poznali se před mnoha lety na umělecké škole a stali se nejlepšími přáteli. Postupem času se kamarádský vztah přetavil v lásku. Oba totiž touží prorazit ve svém oboru a příliš těsné závazky by jim mohly bránit v rozletu. Miluj mě, ale netlač na pilu. Lze to vůbec? Matta a Grace osud rozdělil na dlouhých patnáct let. Dokážou navázat tam, kde skončili nebo jejich pouto čas nenapravitelně narušil?

Než jsme se odcizili patří mezi romantické příběhy, na něž se jen tak nezapomíná. On totiž na první pohled působí jako typická romanťárna, jakých máte dvanáct do tuctu. Ale když se začtete, zjistíte, že vás strhne, ani nevíte jak. Ději nechybí náboj a jiskra, je plný emocí, které se střídají v rychlém sledu. Ve vyprávění dostávají prostor Matt i Grace, aby nás provedli svými životy. Ocitáme se střídavě v současnosti a minulosti a skládáme střípky jednoho bouřlivého vztahu.

Autorka píše opravdu poutavě, příběh je plný jiskřivých dialogů, které si mezi sebou Matt a Grace nahazují přirozeným způsobem. Nechybí ani milostné scény, na které jsem já osobně docela háklivá, protože jen málokdy v knihách vyznívají přirozeně. A světe, div se, v případě tohoto počinu přirozenost a nenucenost drží prim. Erotické scény mezi Grace a Mattem nejsou vulgární, už vůbec ne laciné, zapadají do konceptu příběhu a dodávají mu punc opravdovosti, takže jim tu krásnou ryzí lásku věříte a možná i trošku závidíte. Tak jak to, že se sakra rozešli? Stěžejním pilířem každého vztahu je komunikace, a nejinak tomu je i v případě Matta a Grace. Prostě pokud spolu dva neřeší zásadní problémy a nemluví o nich, propast mezi nimi se pomalu ale jistě rozšiřuje, aby to, co je jinak spojuje, pohltila ve svých útrobách. Můžu vám říct, že v průběhu knihy, zejména na konci, budete mít chuť s oběma zatřást a zařvat, ať spolu proboha mluví. Jojo, emoce, nepsala jsem už o nich náhodou? 🙂

Matta a Grace si určitě oblíbíte, stejně jako já. Jsou totiž nesmírně charismatičtí a tvoří jednu z nejsympatičtějších knižních dvojic. Je libo příjemnou romantiku, která není prázdná a hlavně přeslazená? Román Renée Carlino Než jsme se odcizili potěší příznivce milostných příběhů, které mají duši.

Děkuji Megaknihy.cz za zpříjemnění adventních dní. Pokud jsem vás nalákala, pořiďte knížku jako vánoční dárek sobě nebo vašim blízkým.

Design a site like this with WordPress.com
Začít