32. stránka

Zhubni

Další „bachmanovka“ je tady! Tituly, které Stephen King psal pod pseudonymem Richard Bachman jsou spíše komorními kousky, které působí nenápadně, ale ve finále se z nich vyklube mimořádně epický počin. A přesně tohle je taky poměrně útlý počin nazvaný výstižně Zhubni.

„Zhubni“. To zašeptá starý cikán do ucha Billymu Halleckovi, který mu ve chvíli nepozornosti srazil autem dceru. Billy by zhubnout potřeboval, což o to, manželka i lékař mají o jeho zdravotní stav obavy. Takže si z toho zpočátku nic nedělal a byl rád, že se mu začala nadbytečná kila ztrácet. Ale čeho je moc, toho je příliš, Billy hubne čím dál víc a jeho blízcí se o něj opět bojí, tentokrát z opačného důvodu – muž slábne a doslova se ztrácí před očima. Nezbývá, než najít starého muže, který kletbu vyslovil, aby svá slova vzal zpátky…

Kdo by nechtěl zhubnout, říkáte si, když se do Billyho příběhu pomalu začtete. A ztratit pár kil, aniž byste pro to museli hnout prstem, to je teprve věc. Ale nezapomeňte, před sebou máte slova, která napsal mistr hororu a děsu Stephen King. Nic nebude jen tak. S každým shozeným kilem se stupňuje atmosféra příběhu, který se zpočátku jevil tak trochu „light“. Billy bojuje o to, aby dostal zpátky svůj život a zjišťuje, že v tom není sám, kletba zasáhla všechny, kteří měli s případem sražené ženy něco společného, každého z nich samozřejmě jnak. Kingovi se podařilo perfektně vylíčit fyzickou i psychickou proměnu člověka. To nelze popsat, to si musíte přečíst. Budete mít pocit, že kila shazujete spolu s hlavním hrdinou, cítíte jeho slabost, únavu, strach, vztek i frustraci. Stejně jako u dalších knih, které King psal pod pseudonymem Richard Bachman, nepotřeboval zbytečných slov a vedlejších linií, aby čtenáře dokázal zaujmout.

Zhubni má postupně gradující děj, který hltáte, ani nevíte jak. Když vás pomalu začne ze svých spárů pouštět a vy myslíte, že máte spolu s Billym vyhráno, přijde konec, který… A ne, fakt si to přečtěte, tahle bachmanovka je fakt skvělá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul pořídíte na eshopu.

Později

Vidím mrtvé lidi – tak tohle vám hned ze startu sdělí hlavní hrdina Jamie Conklin, malý chlapec, který díky svému „nadání“ musí dospět dřív, než se kluka jeho ražení hodí. Jeho matka, literární agentka, ho nabádá, aby o svém talentu s nikým raději nemluvil. Ale co dělat, když se Jamie, ne vlastní vinou, dostane do problémů? Když totiž můžete mluvit s mrtvými a zeptat se jich na spoustu důležitých věcí, může toho někdo i zneužít k vlastnímu prospěchu.

Stephen King přicházi s počinem, který by mohl směle vydat jako Richard Bachman. Mysteriózně laděný román Později je poklidnou, až ve finále gradující (a to pak stojí za to!) duchařinou. Vypravěčem a průvodcem celým příběhem je přímo Jamie, s nimž prožijeme několik let.

Tohle je King, kterého můžu doporučit „nováčkům v oboru“, nemusí se bát přílišných akcí nebo přehnaných zápletek, či spousty postav. Jamieho sledujeme v průběhu několika let a jsme svědky zlomových situací v jeho životě. Žije pouze s matkou, která se potácí v toxickém vztahu a občas podlehne démonu alkoholu, zažije ekonomickou krizi v roce 2008, do toho se prostě musí vyrovnat se svým „nevyžádaným“ darem. Jamie je nesmírně hodný a sympatický kluk, který přese všechno, co prožívá, zůstává svůj. Nelze si ho neoblíbit.

Zdálo by se, že je toho v knize poměrně dost, ale radujte se – byť se v drobném paperbacku ukrývá něco málo přes třista třicet stran, a on zdárně klame tělem, není to ukecaný King se všemi možnými odbočkami, jak ho známe z jiných děl. Tohle je přímočaré čtení, které nenudí. Já osobně byla mile překvapená, Jamieho příběh se mi hodně líbil, i po přečtení jsem musela na děj myslet. Jen mě zaskočila jedna zápletka, vůbec jsem nečekala, že by se mohlo něco vyvinout tak, jak to Stephen King napsal a moc mi to do toho nepasovalo. Jde jen o můj subjektivní pocit, možná to budete mít jinak. 🙂

Pokud jste až doteď Mistrem nepolíbeni, Později je skvělým adeptem na první rande. Stephen King dokazuje, že i přes svůj pokročilý věk dokáže skvěle psát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul koupíte na eshopu.

Carrie

Od prvního vydání dnes již kultovního příběhu z pera mistra hororu Stephena Kinga letos uplynulo 48 let. Seznamte se, tohle je Carrie. A zkuste k ní být hodní, přestože je trochu jiná než vy, protože jinak za sebe tahle dívka neručí…

Carrie Whiteové je šestnáct let. Žije s matkou v malém městečku v Maine, studuje na místní střední škole. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby… Kdyby Carriina matka nebyla trochu vyšinutá – náboženská fanatička – a Carrie nenosila nálepku outsidera a podivínky. Dívce chybí všechny trumfy, jimiž se pyšní její spolužačky – krása, šarm a vtip. Je neoblíbená, mládež si z ní dělá legraci a nikdo jí nerozumí. Znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jednoho dne Carriina trpělivost dojde mezí. Po zvlášť traumatickém zážitku šikanované děvče spustí do slova a do písmene apokalypsu, po jejímž skončení v jindy poklidném městečku nezůstane kámen na kameni, shoří spousta domů a zemře hodně lidí, včetně spolužáků Carrie. Já vám to neřekla? Kingova hlavní hrdinka je obdařena paranormálním nadáním – je telekinetička, jež svým pohledem umí rozpoutat peklo – metat kameny, rozžhavit dráty, založit požár. Při čtení útlého Kingova počinu vám bude zatraceně horko, to se vsadím.

Stephen King napsal Carrie jako příběh, v němž si střípky skládáte sami. Od počátku tušíte, že konec kladný nebude, přesto s napětím čekáte, co se z toho všeho vyvrbí. Děj není vyprávěn souvisle, je proložen úryvky z knih (samozřejmě ne skutečných), které byly o Carrie Whiteové napsány, svědeckými výpověďmi a útržky článků z tisku. To vše dává dohromady obraz dívky, která od narození trpěla psychickými problémy, byla šikanována matkou i svým okolím.

Carrie není typickým hororem, byť je plná krve, ohně a nadpřirozených jevů. Je především psychologickou sondou do světa týraného člověka. Jedná se o docela smutné čtení, protože Carrie vám zákonitě musí být líto a přemýšlíte nad ní, jejím jednáním i následným vyústěním příběhu.

Kingovo nepříliš obsáhlé dílko je dnes považováno za kultovní čtivo, kterým započal svou úspěšnou spisovatelskou kariéru, a to ho původně málem zničil! Lehce mysteriózní nádech a téma šikany je v Carrie důmyslně propojeno v čtivý příběh, po němž mohou směle sáhnout i čtenáři, pro něž je Kingova tvorba prozatím velkou neznámou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Životice. Obraz (po)zapomenuté tragédie

Dnes uplynulo 78 let od životické tragédie. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 byli tři příslušníci gestapa zastřeleni partyzány v místní hospodě.
Následná krutá odveta na sebe nenechala dlouho čekat. 6. srpna gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a jejich okolí. Děti přišly o otce, ženy o milované muže, nebyl čas rozloučit se nebo se připravit… Následovaly další akce, lidé umírali, byli odvlečeni do koncentračních táborů. Malebná vesnička už tak krutě zkoušená nacisty prožívala nejhorší chvíle své historie. Po válce vše pomalu utichalo, o masakru se přestalo mluvit, místním ho připomínal jen památník, kam jezdily děti z okolních škol.
🙏🌹
I já tam se školou jezdila a jako bezstarosté dítko událost nijak nevnímala, to až teď po letech, kdy jsem si o tom mohla přečíst, jen koukám, co se tehdy stalo a jaký dopad měla tragédie na životy místních.
🙏🌹
Díky precizní práci spisovatelky Karin Lednické si nejhorší chvíle životických můžete připomenout i vy v knize, která je napůl příběh, napůl dokument. Právě tato forma čtenáře vtáhne do děje, kdy s bezmocí a šíleným vztekem na některé aktéry sledujete vyvražďovačku, s níž si nezadá ani nejakčnější hra. Bylo mi z toho úzko a nedobře a jsem ráda, že se autorce podařilo získat cenné informace posledních pamětníků a nenechat tak historii spát.
🙏🌹
Své Životice má každý kraj naší republiky, má své hrdiny a bohužel taky zrádce. Neměli bychom zapomínat.

Holka přes palubu

Ona je královnou sociálních sítí a večírků, rozmazlená holka z bohaté rodiny. On je šarmantní, sexy námořní kapitán, džentlmen každým coulem, což se dnes málo vidí. Piper a Brendan. Jejich cesty by se kvůli rozdílným životním stylům zřejmě nikdy neprotnuly, kdyby se Piper a její sestra Hannah neocitly v pořádném zapadákově – rybářském městečku Westpoint. Tam je kvůli ostudě, kterou Piper po jednom večírku způsobila, „odklidil“ jejich nevlastní otec. Dívkám zarazil bezedný tok financí a nechal je, aby samy vedly zchátralý bar jejich zesnulého otce. Piper a Hannah jsou tak trošku jako v Jiříkově vidění – musejí se naučit samostatnosti, vyjít s minimem peněz a hlavně žít v díře, kde dobrou noc nedávají snad ani lišky. Do cesty se jim také neustále plete Brendan, v němž zhýčkaná Piper probouzí protichůdné pocity, které se v něm pořádně bijí. A Piper? Dokáže přežít bez luxusu a povrchních přátel?

Hned na začátku říkám, že tahle romance pro mě byla příjemným překvapením svého žánru. Miluju knížky, které se odehrávají v přímořských městečkách a proto jsem se těšila i na počin Tessy Bailey Holka přes palubu slibující šťavnatý děj a jiskření mezi rozmazlenou slečinkou a mužným lovcem krabů. No a bylo to tak! Přiznávám, trochu jsem se bála, neboť Piper je poměrně povrchní a ufňukaná, což nepůsobí příliš sympaticky, leč její skóre dorovnává sympatický Brendan a taky fakt, že autorka napsala svěží dílo plné lehkého humoru, které baví od prvních stránek. Piper navíc projde výraznou proměnou, a to nemyslím návštěvu plastického chirurga :). Prostě zjistíte, že i když je zpočátku protivná a působící dojmem prázdné barbíny, přece jen je v ní něco, co ji dokáže změnit. Velmi sympatickou postavou je sestra hlavní hrdinky, její pravý opak, klidná Hannah, která je vůči Piper velmi loajální, přičemž by vůbec nemusela.

Romance Holka přes palubu obsahuje erotické scény, což byla moje druhá obava, neboť tyto pasáže v knihách příliš nemusím, málokdo je totiž umí napsat tak, aby nepůsobily lacině. Tess Bailey musíme přiznat jednu věc – má velmi, velmi, velmi bujnou fantazii, kterou se nebojí použít. Jelikož celkově knížka vyznívá pozitivně a příjemně, spisovatelčiny šťavnaté a žhavé představy jsem v rámci děje přijala a skousla. 🙂

Abyste si nemysleli, že se jedná jen o letní zamilovanou romanci, spisovatelka nabízí také pohled na život malého městečka, kde se všichni navzájem znají a vidí si do talířů, kde spolu sdílejí radosti a smutky, kde je upřímnost a důvěra na prvním místě, zejména mezi námořníky. Také se vcítíme do postav, jež se musejí vyrovnávat se ztrátou blízké osoby a naučit se, jak žít dál.

Holka přes palubu je příjemným (nejen) letním čtením, které potěší milovníky romanticky laděných příběhů, a tentokrát to máte i s pořádně sexy pasážemi. Moc jsem si knížku užila, hlavně atmosféru přímořského Westpointu a doufám, že tohle není poslední počin Tess Bailey, údajně se můžeme těšit na pokračování tohoto románu, v němž by prim měla hrát Hannah, což by mě hodně potěšilo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Plameňák

Tři postavy tohoto příběhu svede jedna neotřelá situace dohromady. Hotelový host Jakub, recepční Klára a zaměstnanec hotelu Jonáš během pár hodin jedné noci půjdou všichni tři až na dřeň, co se jejich životů týče. Možná to znáte – někdy je lepší svěřit se cizímu, než tomu, koho dobře znáte. A tak nechá na první pohled sebejistý Jakub nahlédnout ostatní do svého světa, v němž má jediné pevné místo malá dcerka, kterou kvůli jednomu uklouznutí nemůže vídat tak, jak by si přál. Klára vypadá, že ji nic nerozhází, ale i u ní zdání klame. A Jonáš? Vypadá jako bezstarostný mladík, je tomu opravdu tak?

Druhý počin Alexandry Bajnarové nazvaný prostě, leč účelově Plameňák čítá 224 stran, můžeme jej považovat za drobnou knižní jednohubku. Ale pořádně výživnou, protože to, co je na dvou stech stránkách napsáno, je slušná psychologická sonda, jejíž hutnost dorovnává útlost svazku.

S hrdiny se podíváme na jejich významné léto, nejhorší podzim, nejkrásnější jaro a nekončící zimu a zjistíme, že nejsou takoví, za jaké bychom je považovali, kdybychom je třeba míjeli na chodníku. Na venek usměvaví, sebevědomí, veselí, uvnitř plní pochyb, zármutku nebo vzteku.

Příběhy Jakuba, Kláry a Jonáše musíte číst pozorně, občas jsou dějové linky proházené, minulost není řazená chronologicky. Přesto, nebo možná právě tím počin Alexandry Bajnarové upoutá čtenářovu pozornost. Občas musíte číst mezi řádky a sami si domyslet, jak to s postavami jde dál.

Tak schválně, kdo upoutá vaši pozornost nejvíc?

Plameňák je vyzrálý, autorka se zaměřila na charaktery svých hrdinů, s námětem si vyhrála a vytvořila tak neotřelé dílo k zamyšlení. Jestli rádi objevujete nové české autory, Alexandra Bajnarová je můj tip pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.

Sestry z vinice

Žily byly tři sestry, které se poprvé poznaly až jako dospělé. Jejich otec, válečný fotograf Jack Swann měl totiž každou s jinou ženou. Po jeho smrti zjistily, že jim odkázal nejen podíl na rodinné vinici, ale také to nejcennější, co může člověk mít – rodinu. Jednoduché to však nebude, Tess, Charlotte i Natalie aktuálně prožívají komplikované životní situace a navíc je každá úplně jiná. Najdou cestu k sobě navzájem?

JoAnn Rossová je ve Státech ostřílenou autorkou romantické literatury. Před mnoha a mnoha lety jsem četla její knihu Vzdálený přístav, takže jsem na novinku nazvanou Sestry z vinice, kterou si pod křídla vzalo nakladatelství Metafora, byla nesmírně zvědavá a trochu se i bála poté, co jsem zjistila, že další autorčiny knihy byly u nás vydány jako Harlekýnky. Auuuu 🙂 Tak prosím, po přečtení směle říkám, přečtěte si ji taky, je to moc hezký a příjemný počin pro všechny romantické duše, které se rády stávají svědky dojemných rodinných setkání.

Spisovatelka zasadila děj románu do prostředí oregonských vinic a skloubila tak příběh o hledání rodinných kořenů s tématikou pěstování a výroby vína. Vedle sester, které jsou, co se povahy týče, každá úplně jiná, takže s jejich linkami si mohla autorka hezky pohrát. Do popředí vystupuje jejich babička a matka Jacka Swanna Madeleine, jež za druhé světové války sehrála významnou roli ve francouzském odboji. Tady přichází na scénu velmi oblíbené knižní schéma -historická linie, proplétající se s tou současnou. Konkrétně v této knize sledujeme osudy Madeleine, původem z Francie, která se do Států dostala jako válečná nevěsta pilota Roberta Swanna, jemuž zachránila život. Na rozdíl od jiných podobně laděných románů Madeleina část nepřebíjí druhý směr příběhu, je spíše doplňujícím a stmelujícím prvkem.

Sestry z vinice jsou kouzelným hřejivým příběhem, v němž hlavní roli hraje rodina i láska. Máme přece před sebou romantiku, ne? I když už od samého počátku tušíte, jak román dopadne, přesto se jedná o příjemné čtení, které osloví čtenářky všech generací. Někdy se prostě potřebujeme ukonejšit čtením sladkým tak akorát, aby nám netrnuly zuby, ale užili si přiměřenou dávku poklidné romantiky.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dům na útesu: Tajemství z Cornwallu

Na Rebeccu se toho valí víc, než dost. Po smrti milované matky musí vyklidit její byt a navíc ji trápí znepokojující zprávy od lékařů. Při úklidu najde dopis, který matce psala její sestřenice Olivie a v němž prosí o pomoc při záchraně domu v Chynalls v Cornwallu. Rebecca se spontánně rozhodne do Cornwallu odjet a zjistit, co se děje. Zjistí, že sestřenka Olivie, stará a nemocná dáma, se nachází v nemocnici a její dům v dezolátním stavu. Aby se mohla vrátit domů, musí být dům patřičně opraven. Houževnatá Rebecca se pustí do rekonstrukce, při níž odhalí dávná tajemství, která měla zůstat navždy zapomenutá.

Román Dům na útesu: Tajemství z Cornwallu je dílem Jane Johnsonové, literární redaktorky, která mimo jiné redigovala Tolkienovo dílo. Pod různými pseudonymy napsala také několik románů.

Příběh je určen milovníkům romantické literatury a nadchne ty, kteří mají v oblibě cornwallskou divočinu. Spojuje v sobě prvky historické i detektivní, autorka zvolila dvě časové linie, které se vzájemně proplétají, aby čtenáři nabídly napínavý děj. Současnost se prolíná s obdobím druhé světové války, která Británii velmi poznamenala. Sledujeme mladičkou Olivii, jež musí čelit nepříjemným událostem spojených s válkou.

Moc se mi líbily pasáže z války, nejenže byly patřičně napínavé, především daly nahlédnout na život obyčejných Britů v nelehké době. Potraviny i pohonné hmoty byly na příděl, do Cornwallu bylo evakuováno hodně mladých lidí, kteří se museli zapojit do zemědělských prací. Do Oliviina mladého života výrazně zasáhnou dva váleční zajatci, pracující na místním statku. Jak? To zjistíte, až se do poutavého příběhu začtete, nerada bych prozradila víc a připravila vás tak o chvíle napětí.

Pokud máte rádi romány Barbary Erskinové, Dům na útesu vám je může připomenout. Byť se nejedná o duchařinu, má podobnou atmosféru a hlavně se v něm setkáte s postavami, které svým chováním zastupují dobro i zlo, a to opravdu výrazným způsobem.

Dům na útesu je primárně oddechový román určený hlavně ženám, spojující napětí i romantiku v dobře namíchaném příběhu.

Za výlet do mé oblíbené knižní destinace – Cornwallu – děkuji eshopu Megaknihy.cz, kde si knížku můžete pořídit.

Knižní tip týdne: Přitažlivost planety Krypton

Ke knize Přitažlivost planety Krypton jsem zprvu přistupovala s rozpaky, protože někdo z mých oblíbených knižních blogerů říkal jo a další zase, že moc ne, tak si vyberte. Udělala jsem si obrázek sama a říkám, že jo. 🙂Tak nějak mě napadlo, že by to mohlo vyjít, Jiří Mádl mě už mile překvapil jako režisér (Pojedeme k moři), tak proč ne i jako spisovatel?
➡️ Příběh nabízí zajímavé téma s občas lechtivými scénami, které mě trochu zaskočily, protože je autor vysypal hned na prvních stránkách, ale pohybujeme se ve virtuálním prostoru, na Xchatu, tak proč ne, že? 🤭
➡️ Pak se z toho vyvinula slušná psychologická sonda do životů mladých lidí, Martina a Veroniky, kteří si slíbili, že se nikdy nepotkají a budou si jen psát, tudíž k sobě mohou být hodně upřímní.
➡️ Jirka Mádl ukázal, že umí psát. Umí se dobře vyjadřovat, má bohatou slovní zásobu a dobře popisuje prostředí, v němž se hrdinové pohybují.
➡️ Pracuje s emocemi, zabývá se traumaty, která mohou člověka rozhodit na celý život.
➡️ Hodně se mi líbila Veroničina linka, je hodně emotivní a přinutí k zamyšlení.
➡️ Tak jestli se rádi noříte do složitých životů druhých, mohlo by se vám to líbit.

Až uvidíš moře

V roce 1948 tehdejší Československo přijalo tisíce řeckých uprchlíků, kteří utekli z vlasti zmítané občanskou válkou. Mezi nimi bylo i velké množství dětí bez rodičů. Desetiletá Sotiria se spolu s dívenkou Koulou, jež vůbec netuší, jaké je její celé jméno a kam se poděla matka, ocitá v dětském domově. Po čase se Sotiria setká s rodiči a sourozenci, Koula se stává součástí rodiny. Osudy obou hrdinek a jejich příbuzných sledujeme v románu zabírajícím sedmdesát let.

Přirozeným, velmi čtivým způsobem autorka vylíčila život řecké komunity, kterou zastupují dvě naprosto odlišné postavy, Sotiria a Koula, jež přes veškeré viditelné rozdíly mají spolu hodně společného, obě hledají své řecké kořeny a snaží se zapadnout do života v socialistickém Československu.

Sotiriu a Koulu sledujeme od dětských let až po poslední etapu života. Pozorujeme je ve zdánlivě obyčejných situacích, které obě ať už spolu, nebo každá za sebe, prožívají.

Zároveň román připomínkou toho, jak šel čas v naší vlasti po roce 1948, až po současnost. Jsme svědky komunistických procesů a sledovaček, zažijeme pád okupačních vojsk v roce 1968, sametovou revoluci i euforii po ní.

Sága Až uvidíš moře od Scarlett Wilkové je pro mě dalším titulem, který mi utkvěl v hlavě, o jeho hrdinech pořád přemýšlím. Sotiria i Koula jsou velmi výrazné hrdinky, působí autenticky, spolu s nimi prožíváte jejich životní kotrmelce. Občas nad jejich jednáním zakroutíte hlavou, jindy je chápete.

Pokud milujete příběhy obyčejných lidí, které vlastně obyčejné nejsou, ale skrývají spoustu dramatických situací, román Až uvidíš moře se vám určitě líbit bude. Je to pravé ořechové pro fanoušky Aleny Mornštajnové, Lenky Chalupové a Karin Lednické, jež svými knihami právě takové osudy představují.