Susan Wiggsová není v českých luzích a hájích neznámé jméno. Pokud milujete romanticky laděné rodinné příběhy, mohli jste se s ní už setkat. Nakladatelství Metafora vydává aktuálně díl z její volně provázané série Kroniky Bella Visty nazvaný Vůně medu. Už jste si mohli přečíst Knihkupectví ztrát a nálezů a V jabloňovém sadu.

V románu V jabloňovém sadu byla hlavní hrdinkou Tess, která navracela staré věci jejich majitelům, ve Vůni medu je to její sestra Isabel. Uznávaná kuchařka, jejíž vaření je proslulé po celé rodné Sonomě. Kdysi měla se svou kariérou velké plány, ale pak se stalo něco, co Isabel přimělo zůstat v bezpečí rodného domu obklopeného vůni jablek a sladkého medu. Rozhodne se, že v domě vybuduje kuchařskou školu, v níž bude realizovat své představy a sny. Plány jí naruší novinář a kamarád její sestry Tess Cormac O´Neill, který přijel sepsat vzpomínky jejich dědečka Magnuse. Introvertní Tess neví, co si o charismatickém Cormacovi myslet. Zatímco druhé dokáže přimět k hovoru, o sobě mluví jen nerad a působí až příliš tajemně. Ale i Isabel skrývá tajemství, o kterém nikdo neví. Dokážou si ti dva k sobě najít cestu? A co Magnusova tajemství sahající daleko do druhé světové války, dozví se Isabel a Tess něco bližšího o osudech svých příbuzných?

Susan Wiggsová ani tentokrát nezklamala a pokračuje ve svých osvědčených kolejích. Zatímco předchozí romány voněly po knihách a jablkách, v tomto vás omámí vůně medová. Každou kapitola začíná drobným povídáním o včelách a receptem, v němž lahodný med hraje prim mezi surovinami. Autorka do popředí posouvá tišší a zádumčivější z obou sester a poodhaluje důvod, proč je mladá žena tak uzavřená před okolním světem. Ani tentokrát nechybí romantická linka, opět tak trochu předvídatelná, ale my vlastně od takového žánru ani nic jiného nečekáme, jen chceme, aby cesta ke štěstí nebyla příliš snadná a přímočará.

Historickou část zastupuje Magnus a jeho válečné zážitky, které jsou velmi intenzivní a bolestné. Přese všechny těžkosti a různé nástrahy osudu se z něj stal férový muž, jehož život vyplnila láska k milované manželce Evě.

Susan Wiggsová píše příjemným lehkým stylem, její knížky jsou pohlazením pro jemnou romantickou duši. Ve svých knihách nabízí spletité rodinné příběhy a dvě linie, současnou a z minulosti, které se vzájemně proplétají a odhalují tajemství hluboko ukrytá.

Vůně medu osloví čtenářky různých generací, které spojuje jedno – láska k romaticky laděným knihám, u nichž si mohou odpočinout a utéct daleko od reality všedních dní.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jérôme Loubry není českým čtenářům neznámý. Poprvé jsme se s ním seznámili v mysteriózně laděném psychothrilleru Útočiště, který (nejen) mě naprosto uchvátil. Poté byla vydána kniha Obr z mlhy, autorova prvotina, což způsobilo mnohým menší zklamání. Možná to bylo pořadím, ve kterém romány vyšly, možná faktem, že je to prvotina, ale Obr se tak vřelým přijetím nesetkal. A teď tu máme třetí počin nazvaný Krvavé stíny. A já říkám už teď, neváhejte a čtěte, spisovatel pokračuje v zajetých stopách po Útočišti a dá vám pořádně zabrat.

Znáte Smrthoru? Asi ne, jak byste mohli. Smrthora je malá uzavřená vesnice, kterou vlastní bohatý pan de Thionville. Investoval do ní spoustu peněz a touží vytvořit bezpečné místo pro její obyvatele. Přesto všechno se ve Smrthoře dojde k smutné události – zločinu – někdo shodí mladší dceru bohatého vlastníka vesnice z vrcholku Hory mrtvých, která ční nad vesnicí a kolují o ní různé legendy – ve středověku z ní byly shazovány čarodějnice. Když do vesnice přijede nový policejní komisař Julien, poprosí ho mecenáš, aby v tajnosti zjistil, kdo dívenku zabil. Po policistově příjezdu do Smrthory se však začnou dít věci – obyvatelé umírají jeden po druhém, ale nejprve podléhají jakémusi druhu šílenství – slyší hlasy v hlavě, neexistující hudbu a vidí duchy. Najde Julien pravdu a zabrání dalšímu šílenství ve Smrthoře, nebo i on podlehne tajemnému volání?

A právě o tom všem si čte mladá novinářka Camilla, kterou kontaktuje tajemná dívka Élise a nabídne jí materiál, jenž by mohl pomoci nastartovat její kariéru. Spolu jedou do Smrthory vyřešit podivnou záhadu a přijít věcem na kloub.

Opět říkám jedno velké wau! Jérôme Loubry naštěstí pokračuje v podobném duchu, v jakém napsal Útočiště, takže budete přemýšlet, pátrat, zjišťovat spolu s Julienem, co se ve Smrthoře děje. A není to nic pěkného! Děj je spleten z několika vrstev, vedle Camillina příběhu je to Julienova linka a náhledy do života ve Smrthoře a její historie nabízí blogové příspěvky mladé vesničanky Sybily. To vše je propojeno v úžasný koktejl plný temna, násilí, krve, tajemna…

Máte-li Loubryho načteného, tak budete tušit, že vyústění nebude jen tak, i já jsem měla pár verzí, které se však s jeho podáním vůbec nezadaly. Zůstala jsem opět s otevřenou pusou a pomalu mi docvakávaly drobné detaily, jenž jsem prvotně vnímala jen podružně. Jérôme Loubry prostě umí.

Nechci nic prozrazovat, abyste nepřišli o momenty překvapení a mohli si užít adrenalinovou jízdu v žánru noir. Čeká na vás příběh, na který budete myslet dlouho po dočtení. Jérôme Loubry píše čtivě, dokáže vtáhnout do děje a cítíte se pak jeho součástí – fakt jsem měla pocit, že stojím v chodbě policejní služebny a přede mnou se odvíjí téměř filmový děj. Devizou románu je temná, mysteriózní atmosféra táhnoucí se napříč celým příběhem.

Pokud jste fajnšmekři a nechcete tuctovou předvídatelnou detektivku, Krvavé stíny jsou správnou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knižku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sestry Beck, Claire a Sophie jsou nemilosrdně konfrontovány se skutečností, že jejich matka Marti Gellerová umírá. Mají sice každá své životy, přesto se jich to bolestně dotýká. Marti myslí na všechno, uspořádá si papíry, dá dohromady dědictví pro dcery – ty se dozví, že by měly prodat milovanou chatu, kam s rodiči jezdily jako malé a peníze si rozdělit. Přestože na chatě léta letoucí nebyly, matčino přání se jim moc nelíbí. Prodají chatu? Do hry vstupuje tajemný muž C. J. Reynolds, který má o chatu velký zájem. Rozhodnou se sestry domek prodat? A dostane ho muž, jehož trestní rejstřík není úplně nejčistější?

Therese Anne Fowlerovou jsme poznali prostřednictvím dvou skvělých biografických románů. První z nich nazvaný Z jako Zelda zpracovává nepříliš šťastný život Zeldy Fitzgeraldové, manželky známého amerického spisovatele, v druhém, který nese název Dáma z dobré rodiny se setkáme s Alvou Smithovou, provdanou Vanderbiltovou, jež si vzala syna z bohaté newyorské rodiny a změnila pohled na ženy na počátku 20. století. Obě knihy jsou vynikající, nabízí plastický pohled na dobu, v níž se odehrávají a představují známé osobnosti z lidské stránky.

Tentokrát se spisovatelka „usadila“ v současnosti a napsala vztahový román o rodině a vzájemných vazbách mezi jejími členy. V popředí stojí tři sestry, z nichž každá je úplně jiná – Beck pracuje jako novinářka na volné noze a žije v neuspokojivém manželství, v němž všechno vypadá na první pohled idylicky, ale jen Beck ví, že vztah s manželem je spíš přátelský, než milenecký, a jen matně se domnívá, že ví, proč. Claire je velmi úspěšná dětská kardioložka, má malého syna, o něhož se stará střídavě s exmanželem. Ani ona není příliš spokojená, už od raného mládí miluje někoho úplně jiného a ví, že ho nikdy nemůže mít… A nejmladší Sophie? Ta se pohybuje v uměleckých kruzích, utrácí moře peněz a svůj život, který jí ostatní mohou jen závidět, pravidelně postuje na Instagram. Ale jak to bývá, není všechno zlato, co se třpytí, Sophii se jednoho dne její ideální svět zhroutí. Možná bude prodej domku nakonec řešením pro všechny, ale nejprve si všechny tři musí, a to byl matčin prvotní záměr, uspořádat své životy a dát do pořádku vzájemné vztahy.

A právě tyto sesterské problémy tvoří gró celého příběhu, ve kterém se zdánlivě nic neděje. Plyne velmi pozvolna, je v něm spousta vysvětlování, obhajob, prostě typického „amerického okecávání“, které známe dobře z filmů i knih. Jakkoli se mi četl dobře, mám takové vztahovky s cestami do minulosti ráda, tady jsem měla občas chuť postavy postrčit. Některé pasáže jsou zbytečně zdlouhavé a neškodilo by trochu krácení, aby hrdinové došli k světlým zítřkům své budoucnosti trochu dřív a čtenář se nenudil. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila tři absolutně nesourodé ženy, které jsou odlišné jako den a noc, přesto je pojí rodinné pouto a ony se ho snaží udržet. Do příběhu také vstupovala jejich matka prostřednictvím vzpomínek.

V románu Kde všechno začíná se hodně přemýšlí, řeší, uvažuje, pokud čekáte akci, nedočkáte se. Toto je poklidný rodinný příběh o hledání kořenů i sebe sama. Moc se mi líbily prostřihy do minulosti, stejně jako vedlejší linie C. J. Reynoldse, plná tajemství a zajímavých vedlejších postav. I když bych trochu škrtala, i tak jsem si čtení užila a příběh sester Gellerových mě bavil. Pokud jste naladěni podobně jako já a překousnete trochu přehnaný „americký patos“, mohla by se vám knížka líbit. Zcela určitě však můžu říct, že historie sluší Therese Ann Fowlerové mnohem víc.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.