Útočiště

Novinářka Sandrine je vyzvána notářem, aby si vyzvedla věci po své zemřelé babičce. Ta žila na odhlehlém ostrově jen s pár vrstevníky a s nikým, ani s vlastní dcerou a vnučkou se nestýkala. Sandrine přijíždí na nehostinný ostrov mezi zbývající staroušky. Hned vycítí podivnou atmosféru, která na ostrově panuje a jíž nepřidá ani tajemství, které ostrované skrývají. Po válce byl na ostrově zřízen letní tábor pro děti, jež se tam měly zotavit z válečných traumat, ale byl pak narychlo zavřen. Co se stalo s dětmi? A co se přihodilo Sandrine? Po pár dnech je nalezena na pláži v zakrváceném oděvu, který jí nepatří. Případ vyšetřuje policista Damian, jenž se sám potýká s démony minulosti. Útočiště ukrývá pořádně zamotaný příběh, a příjít na jeho rozuzlení je hodně těžké.

Musím říct, že Útočiště mě velmi překvapilo nejen tím, že je poměrně čtivé, ale především tím, jak jej autor uchopil. Něco takového jsem snad ještě nečetla. Před vámi se vrství příběh, který na první pohled vypadá docela normálně. Sandrine se zřejmě pomátla, kriminalista Damian se snaží zjistit, kde je pravda, kým Sandrine je a co se vlastně stalo. Ale ani on to nemá jednoduché a dost těžko se mu kloubí osobní život s profesním. Klasický thriller či snad detektivka? Ani jedno! Do děje autor mistrně vpletl linku mysteriózní a zamíchal se všemi linkami tak, že ve finále není kámen na kameni, jen vaše (a tak moje) pusa zůstává otevřená dokořán.

Jérôme Loubry sepsal psychothriller, jaký svět neviděl. Četla jsem už několik knih, jejichž autoři se zabývali psychickými poruchami a dokázali čtenáře vést po svých cestičkách podle toho, kam právě potřebovali, ale to, co v Útočišti spisovatel předvedl, to považuji za absolutní top v tomto žánru. Zažili jste někdy jízdu na horské dráze? Nebo si ji dokážete představit? Tak přesně takové pocity vyvolává Útočiště. Vezete se pěkně ve vyjetých kolejích, sledujete příběh, jehož napětí se pomalu zvyšuje, stoupáte vzhůru, a pak… Pak letíte do neznáma, protože Jérôme Loubry právě vychýlil vytyčený směr, jimž se příběh měl ubírat. A kam doletíte? Nebudu prozrazovat víc, než jen to, že já osobně jsem na vyústění tohoto psychothrilleru koukala jako zjara a jen se nevěřícně usmívala. Geniální, zamotané víc než klubko vlny slečny Marplové. Víc už říkat nebudu, abych neprozradila pointu celého příběhu. Začtěte se sami a uvidíte, stojí to za to. Útočiště se tváří jako klasický představitel svého žánru, ale uvnitř se schovává vskutku originální námět i pojetí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s