Jérôme Loubry není českým čtenářům neznámý. Poprvé jsme se s ním seznámili v mysteriózně laděném psychothrilleru Útočiště, který (nejen) mě naprosto uchvátil. Poté byla vydána kniha Obr z mlhy, autorova prvotina, což způsobilo mnohým menší zklamání. Možná to bylo pořadím, ve kterém romány vyšly, možná faktem, že je to prvotina, ale Obr se tak vřelým přijetím nesetkal. A teď tu máme třetí počin nazvaný Krvavé stíny. A já říkám už teď, neváhejte a čtěte, spisovatel pokračuje v zajetých stopách po Útočišti a dá vám pořádně zabrat.
Znáte Smrthoru? Asi ne, jak byste mohli. Smrthora je malá uzavřená vesnice, kterou vlastní bohatý pan de Thionville. Investoval do ní spoustu peněz a touží vytvořit bezpečné místo pro její obyvatele. Přesto všechno se ve Smrthoře dojde k smutné události – zločinu – někdo shodí mladší dceru bohatého vlastníka vesnice z vrcholku Hory mrtvých, která ční nad vesnicí a kolují o ní různé legendy – ve středověku z ní byly shazovány čarodějnice. Když do vesnice přijede nový policejní komisař Julien, poprosí ho mecenáš, aby v tajnosti zjistil, kdo dívenku zabil. Po policistově příjezdu do Smrthory se však začnou dít věci – obyvatelé umírají jeden po druhém, ale nejprve podléhají jakémusi druhu šílenství – slyší hlasy v hlavě, neexistující hudbu a vidí duchy. Najde Julien pravdu a zabrání dalšímu šílenství ve Smrthoře, nebo i on podlehne tajemnému volání?
A právě o tom všem si čte mladá novinářka Camilla, kterou kontaktuje tajemná dívka Élise a nabídne jí materiál, jenž by mohl pomoci nastartovat její kariéru. Spolu jedou do Smrthory vyřešit podivnou záhadu a přijít věcem na kloub.
Opět říkám jedno velké wau! Jérôme Loubry naštěstí pokračuje v podobném duchu, v jakém napsal Útočiště, takže budete přemýšlet, pátrat, zjišťovat spolu s Julienem, co se ve Smrthoře děje. A není to nic pěkného! Děj je spleten z několika vrstev, vedle Camillina příběhu je to Julienova linka a náhledy do života ve Smrthoře a její historie nabízí blogové příspěvky mladé vesničanky Sybily. To vše je propojeno v úžasný koktejl plný temna, násilí, krve, tajemna…
Máte-li Loubryho načteného, tak budete tušit, že vyústění nebude jen tak, i já jsem měla pár verzí, které se však s jeho podáním vůbec nezadaly. Zůstala jsem opět s otevřenou pusou a pomalu mi docvakávaly drobné detaily, jenž jsem prvotně vnímala jen podružně. Jérôme Loubry prostě umí.
Nechci nic prozrazovat, abyste nepřišli o momenty překvapení a mohli si užít adrenalinovou jízdu v žánru noir. Čeká na vás příběh, na který budete myslet dlouho po dočtení. Jérôme Loubry píše čtivě, dokáže vtáhnout do děje a cítíte se pak jeho součástí – fakt jsem měla pocit, že stojím v chodbě policejní služebny a přede mnou se odvíjí téměř filmový děj. Devizou románu je temná, mysteriózní atmosféra táhnoucí se napříč celým příběhem.
Pokud jste fajnšmekři a nechcete tuctovou předvídatelnou detektivku, Krvavé stíny jsou správnou volbou.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knižku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.
knihomilka.home.blog 