61. stránka

Jak myška snědla měsíc

Všichni známe všetečné myšky. Jsou zvědavé, všude vlezou, všechno chtějí ochutnat. Stejná je i malá myška z kouzelné knihy Petra Horáčka Jak myška snědla měsíc.

Myšku fascinuje krásný žlutý měsíc na obloze. Kdyby tak mohla mít aspoň kousíček! Když se ráno probudila, našla na zemi spadlý kousek měsíce. Krásně voněl a malá všetečka nemohla odolat. Přičichla k němu a kousek ukousla. A pak další a další, až… až ho najednou chyběl pořádný kus. Myška měla strach, že měsíc už nikdy nebude celý, protože ho skoro celý snědla. Ale opravdu spořádala velký kus měsíce? Nebude to náhodou trochu jinak?

Petr Horáček je autorem několika knížek pro děti, které mají vždy velký úspěch. Nejinak je tomu i u malé myšky, která si nás se synem oba získala. Já jsem ocenila koncept knihy, syn jako milovník měsíce zase námět.

Publikace je orientovaná na menší děti, které se mohou jejím prostřednictvím dozvědět něco o tom, jak funguje měsíc na obloze. Knihu provázejí nádherné autorovy ilustrace, které pobaví a pohladí po duši. Lahodí nejen dětskému oku, ale ocení je i dospělí. Protože se děj odehrává převážně večer, kdy můžeme měsíc spatřit na obloze, odpovídá tomu i barevné spektrum. Obrázkům dominují odstíny žluté, modré a zelené barvy. Lahodí oku a navozují pocit klidu.

Knížka je ideální na večerní předčítání, kdy se děti díky myščině dobrodružství s měsícem naladí na spánek. Průvodní text je přiměřeně dlouhý, aby malé čtenáře nenudil a udržoval je v lehkém napětí, než se dozví, jestli myška opravdu měsíc snědla nebo ne. Publikace je zároveň i interaktivní, v ilustracích se objevují prostřihy, v nichž děti sledují, co se s myškou a měsícem děje dál.

Petr Horáček napsal milé čtení, které potěší malé milovníky zvířat. My jsme si jej se synem užili a k malé myšce a krásnému žlutému měsíci se rádi vracíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla

Malého Toníka trápí zlé sny. Zdá se mu o tom, že se na něj řítí velké náklaďáky, které ho chtějí přejet. Chlapec se vždy v noci vzbudí a rodiče ho musejí pokaždé uklidňovat, než zase usne. Toník se tak bojí, že vůbec nechce večer usnout. Jednou, když spí u babičky, řekne jí všechno o svém trápení s nočními můrami. A babička přesně ví, co dělat, aby se Toníkovi spalo lépe.

Publikaci napsal finský psycholog Ben Furman. Ve své oblasti je považován za odborníka, což dokazuje i v této knížce. Nenapsal pouze jednoduchý příběh, ale soustředil se i na to, aby kniha získala i další výpovědní hodnotu, na konci je totiž rodičovský manuál s radami ohledně nočních můr.

Příběh je napsán jednoduše a srozumitelně tak, aby mu porozuměly i děti a dospělí díky němu získali návod, jak se v patřičné situaci zachovat. Kdo má potomky, určitě se u nich s nočními můrami nejednou setkal, a není nic těžšího, než utěšit uplakané a vyděšené dítě.

I když je v knize zpracováno poměrně náročné téma, je tak učiněno s lehkostí a s porozuměním pro obě skupiny, děti i rodiče, z nichž každá vidí problém ze svého úhlu pohledu. Vnímáte ustrašeného Toníka, stejně jako jeho matku a otce, kteří by rádi měli klidné večery bez stresujícího uklidňování a člověk jim to nemůže mít za zlé.

Publikaci doprovázejí ilustrace Mathiase Webera, které mají svůj zvláštní půvab. Působí sympaticky, ilustrátorovi se podařilo vystihnout Toníkovy strachy a obavy, jež se odrážejí ve výrazech jeho obličeje. Celkově obrázky působí příjemně a díky barevnému spektru klidně, přesně vystihují svět pohledem dítěte.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla doporučuji pořídit do všech domácností s malými dětmi, stejně jako do školek, kde se může stát rádcem a pomocníkem při řešení spánkových problémů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Mauthausen. Ďábel v líbezné krajině

Zlověstně znějící název naznačuje, kam nás tato publikace zavede. Přibližuje jeden z největších koncentračních táborů, a už z pohledu na obálku je jasné, že to procházka růžovým sadem rozhodně nebude.

Václav Vlk st., autor této knihy, je publicista, spisovatel a komentátor internetového deníku Neviditelný pes. Jeho otec JUDr. Václav Vlk byl členem odbojových organizací, což ho inspirovalo k tomu, že se o odboj a česko-německé vztahy začal zajímat. Na toto téma psal články i knihy, nejznámější z nich je publikace Krvavé dozvuky války, v níž na základě málo známých faktů představuje dnešním čtenářům poslední chvíle válečné vřavy v naší zemi.

Tentokrát si na paškál vzal Mauthausen, koncentrační tábor, který byl vybrán, jako likvidační tábor pro elity české země. Nacházel se v Rakousku v okolí vesnic Mauthausen a Gusen nedaleko města Linec /Linz/. Pokud se zajímáte o válečnou historii a osudy lidí, kteří trpěli v koncentračních táborech, v této knize najdete mnoho informací, a nebudu tajit, že mnohdy mimořádně děsivých.

Publikace je rozdělena do 14 kapitol, příznačně a trefně pojmenovaných. Zabývá se vznikem tábora, celou jeho historií, přibližuje útrapy vězňů, pro nás tak nepředstavitelné. V táboře zemřelo více než 122 000 lidí, přesný údaj nelze určit, protože některé záznamy byly zničeny. Mezi mrtvými byl například písničkář Karel Hašler, nacisté zde popravili i příbuzné a kolegy Josefa Valčíka a Jana Kubiše, členy výsadku Anthropoid.

Byť je text nabitý známými historickými fakty a olemován děsivými čísly statistických údajů, což dotváří ucelený pohled na celkový chod tábora, autor přináší i méně známé informace a přibližuje otřesné chování nacistů v syrové podobě. Dozvíte se, jaké to je, když někdo umírá v mrazu, děsit vás budou věcné, leč sugestivní popisy nálezu těl zavražděných dětí, po zádech vám bude běhat mráz, když se dočtete, jak se vyrábělo mýdlo z lidského tuku. Některé věci ani nelze číst tak, abyste pouze vstřebali danou informaci. Vlastně ani knihu nelze číst najednou a v kuse. Je plná natolik otřesných věcí, že byste ji nejraději zaklapli a nechali být. Obsahuje dobové autentické fotografie, které umocňují její výpovědní hodnotu. Některé jsou drastické a jen těžko se dají vydýchat.

Tato publikace není lehkým čtivem. Kdo se o válečné události zajímá, zejména právě o historii a chod koncentračních táborů, pro toho je Mauthausen. Ďábel v líbezné krajině dalším informačním dokumentem. Pro všechny ostatní je mementem jedné etapy našich dějin. I kdybyste měli knihu jen prolistovat a přečíst si zlomek z celého obsahu, určitě to udělejte, nesmíme zapomínat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Je to na tobě

Eva, oblíbená studentka střední školy byla nalezena mrtvá. Teprve sedmnáctiletá dívka měla vše před sebou, chtěla se stát spisovatelkou. Chodila se spolužákem, který do jejího prostředí nezapadal. Zatímco ona žila v dobře situované rodině, Luke byl lúzr. Otec byl ve vězení, matka na děti nestačila. Rebel, stalker, agresor, tak o Lukeovi smýšlí okolí. Věří mu pouze nejlepší kamarád Rob, ale ani on nemá příliš čisté svědomí. Luke byl obviněn z Eviny vraždy, důkazy hovoří jasně. Ale on tvrdí, že i když spolu měli rozpory, protože se s ním Eva chtěla rozejít, nikdy by jí neublížil. Jak to tedy bylo? Kdo je vrahem?

Myslíte, že dobrý thriller lze psát pouze pro dospělé čtenáře? S. K. Wrightová vás vyvede z omylu. Je to na tobě má sice relativně mladé hlavní hrdiny, kteří, jak by se mohlo zdát, ještě nic neprožili. Jenže když se ponoříte do jejich životů zjistíte, že to není pravda. Mají za sebou víc, než mnozí dospělí. Pod slupkou bezstarostného teenagerského života se skrývá zkažené a prohnilé jádro. Trio sex, drogy a alkohol u nich hraje významnou roli.

Román je koncipován jako směs vyprávění zainteresovaných osob. Luke, Rob, Eva, její nejlepší kamarádka Siobhan a třídní outsiderka Caroline, jejíž otec je hlavním vyšetřovatelem případu, předkládají své vlastní verze toho, co se stalo a mohlo stát. Do děje jsou také zakomponovány úryvky z chatů a dopisů, a také ze stěžejního materiálu – Evina deníku. Jednu situaci rázem vidíte z pohledu více osob, takže netušíte, neustále se objevují nové důkazy a detaily, které dynamicky mění směr vyšetřování. Autorka prostřednictvím svých mladých hrdinů mate čtenáře a nechává prostor, aby si vytvořil vlastní úsudek sám.

Kapitoly jsou spíše kratší, končí na správném a hlavně napínavém místě. Tím, že se v nich střídají jednotliví aktéři, si román drží tempo a nepřestává překvapovat šokujícími obraty v ději.

Na knize je zajímavé také to, jak se v ní odráží sociální prostředí, z něhož studenti pocházejí. Bohatí se mísí s chudými a dávají jim svou finanční nadřazenost znát. Předsudky jsou hluboce zakořeněny, proto má Luke znevýhodněnou pozici a pro všechny je snadné podlehnout davovému šílenství volajícímu po jeho potrestání.

Stojí za to zmínit, jaký má tento thriller konec. Není typický pro daný žánr a dělá čest názvu knihy. Je to na tobě, jak ho pochopíš a čemu uvěříš. Zůstane vám stejně jako mě pusa dokořán a mozkové závity nebudou stíhat zátěž myšlenkových pochodů a úvah? Začtěte se, vážně to stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Doktor spánek

Pokud jste četli Osvícení, tak vás určitě dojímal syn hlavního hrdiny Danny, který strávil s rodiči několik měsíců v odlehlém horském hotelu. Mohlo by to být úžasné zimní dobrodružství malého kluka, kdyby tu nebylo Dannyho zvláštní nadání. Po letech se Stephen King ke svému dětskému hrdinovi vrátil v románu Doktor spánek.

Děj se odehrává čtyřicet let po kultovním Osvícení. Z Dannyho je Dan, jeho matka Wendy i nejlepší přítel a rádce Dick jsou po smrti. Dan se ocitl ve své největší noční můře – stal se z něj alkoholik stejně jako z jeho otce. Naštěstí se dokáže vzchopit a najít správný směr v životě. Navštěvuje Anonymní alkoholiky a pracuje v hospicu, kde jako „Doktor spánek“ doprovází umírající na jejich poslední cestě. Jeho už relativně poklidný život naruší nový element, dvanáctiletá Abra, která má stejné nadání jako on a zoufale potřebuje jeho pomoc. Dokáže Dan čelit Zlu?

Tak tedy, tohle byla pekelná jízda, přesně taková, jakou od Mistra milujeme. Trochu pomalejší rozjezd, jasně, musíme se dostat do děje a pochopit všechny souvislosti, které, jak jsme u Kinga zvyklí, odbočují všemi možnými směry. Jakmile jsem se do Danova světa dostala, a hlavně se oprostila od toho, že už není tím malým roztomilým klučíkem, ale dospělým chlapem, užila jsem si to. Líbilo se mi, že Dan není žádný prvoplánový kladný hrdina, má své démony, s nimiž se snaží bojovat. Oblíbila jsem si i Abru, tu si musíte zamilovat i v případě, že děti nijak nemusíte. Takhle si představuju správnou teenagerku.

Pokud jste Osvícení nečetli a bojíte se kvůli tomu tuto knihu otevřít, rovnou říkám, směle do toho. King vytvořil román, který se dá číst i samostatně. Narážky na hotel Overlook se objevují, ale jsou podány a vysvětleny tak, že jim porozumí i čtenář neznalý.

Příběh je rozdělen do několika částí, jedna z nich se zabývá tzv. Pravým rodem a seznamuje nás blíže s jeho členy, fungováním i životními zvyky. Tato sekvence začíná znenadání, na chvíli zpřetrhává Danovu linii, takže vytváří dojem, že začínáte číst něco úplně jiného, co do děje nepatří. Ale tak to není, Pravý rod je ono Zlo, kterému budou Dan s Abrou čelit, a King opět využil toho, co umí dokonale – podat čtenáři potřebné informace do nejmenších podrobností, takže nemáte pocit, že něčemu nerozumíte, nebo že vám něco podstatného uteklo. Propracovaná dokonalost do morku kostí.

Knize nechybí základní deviza dobrého románu – čtivost. Doktor spánek je úderný, svižný, části, v nichž Abra s Danem bojují s Pravým rodem mají správný akční náboj. Četla jsem ho v době, kdy jsem se kvůli aktuálním událostem /pro příští možné generace čtenářů je to pandemie koronaviru/ nemohla vůbec soustředit na četbu jako takovou, což se mi dosud ještě nikdy nestalo. Dan Torrance mě pokaždé, když jsem k němu od těchto událostí utekla, dostal ze splínu. A za to děkuji, pane Kingu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu je možné knihu koupit.

Mezi námi lháři

Na začátku je svatba Nicka a Lisy, na kterou pozvali své přátele. Přijíždí Dan s partnerkou Geri, William s Penny, jeho bratr Sebastian a nakonec Jen s Ianem. Nick, Dan, William a Jen tvořili nerozlučnou partu tří kluků a jedné holky. Není divu, že se sešli na svatbě jednoho z nich. Měla by to být dobrá zábava, ale překazí ji Penny, která stojí v okně hotelu a vypadá to, že chce skočit dolů. Nebo ne?

Když jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, že by to mohla být četba přesně pro mě. Anglie, propletené vztahy, příběh ve stylu Liane Moriarty. Zpočátku mi dlouho trvalo, než jsem se zorientovala v postavách. Kdo je čí spolužák, bratr, manžel, chvíli mi to zaměstnávalo hlavu a už jsem myslela, že si budu muset psát poznámky. Naštěstí jsem do „GDPR“ téhle partičky nakonec pronikla a užila si zajímavý vztahový propletenec. Řekněme, že spisovatelka rozhodně není fádní a kromě tradičních společenských hříchů svým hrdinům dopřála i jeden vztah, který, kdyby se neodehrával pokoutně a tajně, bychom mohli s přehledem tolerovat. A to je na této knížce to nejzajímavější. Je nabitá vášněmi, láskou, lžemi všeho možného druhu. Autorka nabízí pořádné sousto šťavnatého zakázaného ovoce. Co myslíte, naplní se známé rčení o džbánu s utrženým uchem?

Co je románu vytýkáno, je jeho rozvláčnost. V tomto je moje hodnocení hodně subjektivní, já jsem příznivkyně pomalu plynoucích příběhů a nemám s nimi problém, takže jsem tento jev neshledala, co se čtivosti týče, jako závadný. Pro mě to mělo náboj, jaký má krajina těsně před bouří – tušíte, že se něco semele, ale ještě nevíte co.

Caroline Englandová napíná čtenáře jako kšandy. Přestože dějové zvraty dávkuje pomalu, jsou kapitoly dlouhé tak akorát. Děj je sice vyprávěn v er-formě, přesto je každá kapitola podaná pohledem jednotlivých hrdinů, což nabízí různé úhly pohledu na jednu věc. Řeší se manželské i mimomanželské vztahy, lži, dávná tajemství, která, když se dostanou na povrch, dokážou ničit.

Pokud neholdujete takovým románům, v nichž se děj posouvá opravdu jen pozvolna a musí vám v žilách kolovat adrenalin z rychlé akce, toto pro vás nebude. Knihu Mezi námi lháři ocení spíše rozvážnější čtenáři, kteří milují detailní popisy a to, když se autor nesoustředí jen na danou zápletku, ale všímá si i zdánlivě nedůležitých věcí.

Mezi námi lháři je psychologická sonda do životů dnešních třicátníků. Máte dobré vztahy se svými blízkými přáteli? Tak doufejte, že jste je nevystavěli na prohnilých základech.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, kde si můžete knihu zakoupit.

Někdy je hezké, že mě miluješ

Constance a Chloe se poznaly ve čtenářském klubu, kde si padly do oka. Nemohly by se spřátelit odlišnější ženy, než jsou ty dvě. Zatímco Chloe se dosud nevzpamatovala z rozchodu se svým dlouholetým partnerem a tak vyhledává jednorázová sexuální dobrodružství, pije a kouří jako tovární komín a čas od času podlehne svému ex, neustále zasněná romantička Constance pluje na růžovém obláčku a čeká na svou životní lásku. Protože nadevše miluje romány Jane Austenové, neměl by tím vyvoleným být nikdo jiný než druhý pan Darcy. Ale existuje někdo takový vůbec? A co Chloe? Dokáže zatočit se svou závislostí? Mladé ženy spolu uzavřou dohodu. Chloe odjede na venkov, kde se bude věnovat psaní a Constance začne randit s úplně obyčejnými muži. Dostojí obě svému slovu?

Někdy je hezké, že mě miluješ je příjemným počinem na poli romantické literatury. Na knihu jsem slyšela rozporuplné názory. Zatímco část čtenářek ji vynášela až do nebe, mezi jinými se objevovaly i záporné reakce. Mně se četla vcelku dobře, až na pár drobností. Vadilo mi, že se obě hrdinky jmenovaly podobně, Constance a Chloe se mi prostě pletly, i když to na první pohled tak nevypadá a jejich jména se vyslovují s jinými písmenem, dvě céčka mě po vizuální stránce dokonale mátla a pořád jsem si musela připomínat, která je která.

Zápletka je přesně taková, jakou od romantických příběhů čekáte. Takže nevyřešené vztahy, sny, touhy a muži. V románu se objevují dva, kteří dějem pořádně zahýbou. Jestli máte tento žánr načtený, budete tušit, kam vyprávění směřuje, ale zároveň si užijete všechny ty spletité cesty plné výmolů, které ke šťastným koncům vedou.

Co se týče hlavních hrdinek, přiznám se, že mi trvalo trochu dlouho, než jsem jim přišla na chuť. Bylo jim osmadvacet, ale chovaly se občas jako zastydlé puberťačky a nevěděly si se svými životy rady. Pak ale zase udělaly něco, co mě rozesmálo. Eskapády Chloe a Constance jsou přirovnávány k Bridget Jonesové, musím uznat, že na tom něco je. Ztřeštěnou legendární Angličanku jsem viděla zejména v Constance, která mi byla přece jen trochu bližší.

Román Je hezké, že mě miluješ v sobě spojuje typické znaky romantické literatury, ale nesklouzává do červené knihovny. Nechybí humor a vtip, to vše je okořeněno francouzským šarmem, který tady čiší ze všech stran.

Tohle čtení bylo na pohodu a já jej doporučuji právě v těchto nepříliš příjemných dnech, kdy se člověk potřebuje odpoutat od reality a utéct někam, kde je láska a radost ze života.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu můžete koupit na eshopu.

Barák

Bydlíte v paneláku? Znáte své sousedy a dokázali byste si vzpomenout na jména alespoň některých z nich? To asi ano, ale víte, co mají rádi, jestli se doma hádají, holdují alkoholu nebo raději sledují celý den televizi?

Hrdinka tohoto příběhu je schopná celé dny sledovat rušné životy sousedů. Sedí u okna a pozoruje svět kolem sebe, a přitom jí ten její uniká. Ovdověla už před mnoha lety, je v důchodu a s dcerou, která má problém s pitím, se vídá jen občas. Její život je poklidný a stereotypní, žena má pocit, že s přicházející šedesátkou je ve všem už za zenitem. Jednotvárnou šeď naruší zloděj v domě, s nímž se tváří v tvář setká i pozorovatelka. V té chvíli vůbec netuší, jak toto setkání ovlivní její další život.

Alžběta Bublanová není v literárním světě žádným nováčkem. Vydala čtyři knihy, za svou prvotinu nazvanou Čtyři stěny získala cenu Máchova růže. Ve svých příbězích se zabývá především mezilidskými vztahy, a nejinak je tomu i v tomto díle, kde se zaměřila na vztah nejkomplikovanější, zároveň však nejkrásnější ze všech, na vztah mezi matkou a dcerou. Pozorovatelka svou dceru bezmezně miluje a chce pro ni jen to nejlepší. Ale jak moc se může plést do života ženě, které je už téměř čtyřicet?

Barák můžeme považovat za sondu do nitra stárnoucí a osamělé ženy. Autorka použila ich-formu, hrdinka promlouvá ke čtenáři sama za sebe. Příběh je doslova a do písmene koncipován jako proud myšlenek, pocitů, činů, prostě všeho, co žena zažívá na vlastní kůži a o čem neustále přemýšlí. Mohli byste snadno získat pocit, že v toku textu se ztratíte, ale opak je pravdou. Dílo je vyzrálé, působí naléhavě a nutí přemýšlet, jak by se v roli pozorovatelky cítil každý z nás. Jen bych ocenila, kdyby si nakladatelství dalo záležet na redakční práci a nenechávalo v textu do očí bijící překlepy, především záměny slov, např. jsme místo jsem. Barák je opravdu zdařilým počinem, a to jak po obsahové, tak i po stylistické stránce, takže takové chyby jen zbytečně kazí dobrý dojem.

Zajímavým a poměrně neotřelým prvkem je záměrné vynechání jmen některých postav. Neznáme jména hlavní hrdinky a její dcery, nevíme, jak se jmenují někteří sousedé. Pozorovatelka si pomáhá zájmeny a přívlastky, jimiž objekty svého zájmu blíže charakterizuje.

Alžběta Bublanová je poměrně mladou spisovatelkou, přesto se jí podařilo vystihnout svět ženy o mnoho let starší než je ona sama a poměrně reálně vykreslit nálady i pocity zahořklé ženy topící se v pochybách, zda ještě může hezky žít a radovat se z každého nového dne, v díle, které je co se počtu stran týče poměrně útlé, o to víc intenzivnější. Já jsem byla příjemně překvapená.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Bublanové. Knihu můžete zakoupit na webu nakladatelství Petr Štengl.

Ohnivé květy

Dvě ženy, jejichž životy dělí sto let, spojuje nádherný šál s aksamitníky, a také město, které jim oběma vzalo to nejcennější.

New York, září 1911. Zdravotní sestra Clara pracuje v nemocnici na Ellisově ostrově. Zde jsou umístěni přistěhovalci, kteří kvůli nemoci musí projít karanténou. Jedním z pacientů je Welšan Andrew, jenž onemocněl spálou. Na stejnou nemoc mu ještě na lodi zemřela manželka. Zůstal mu po ní jen nádherný šál s aksamitníky. Se ztrátou se nedokáže vyrovnat, a právě v jeho žalu se zrcadlí ten Clařin. Jen náhodou unikla spárům obsáhlého požáru, ale viděla, jak v něm umírá muž, kterého milovala.

New York, září 2011. Ani po letech nepřekonala Taryn smrt milovaného manžela, který zahynul v troskách Světového obchodního centra. Snaží se žít i s nesmírnou bolestí v srdci a s výčitkami, že za manželovu smrt je zodpovědná. Na desáté výročí osudové tragédie se v novinách objeví fotka, na níž je zachycena Taryn sledující pád Dvojčat. V rukou drží šál s aksamitníky, přesně ten šál, s nimž kdysi Andrew přišel do nemocnice.

Susan Meissner spojila dvě sobě podobné reálné tragédie a na jejich základech vystavěla nádherný, emocemi tryskající příběh o lásce, ztrátě a o tom, zda-li je nutné vždy říkat pravdu. Obě hrdinky bojují se svým svědomím, trápí je myšlenka, že jsou za smrt svých blízkých zodpovědné, protože kdyby tehdy udělaly něco jiného, mohlo vše dopadnout úplně jinak. A jakou roli v obou případech hraje onen nádherný šál? Je významným pojítkem mezi oběma ženami. Neznaly se, neměly spolu, kromě podobného životního osudu, nic společného. Přesto jim oběma svým způsobem do života zasáhl.

Autorka využila tolik oblíbeného motivu, kdy se prolínají dvě časové linky, aby ve finále nabídly ucelený a propojený příběh, v němž vše zapadá na správné místo. V případě Ohnivých květů je větší pozornost věnována linii z roku 1911, v níž vystupuje zdravotní sestra Clara. Susan Meissner nastiňuje chod nemocnice na počátku 20. století a popisuje, jak bylo pečováno o přistěhovalce v karanténě, než mohli vkročit do své vysněné destinace. Líbilo se mi, že i když autorka naznačuje možnou milostnou linii, nesklouzává do klišé a nenechá hrdinku spadnout do osidel lásky hned na první dobrou.

Taryninu příběhu je věnována pozornost menší, což mě trochu mrzelo, její linie by zasloužila více rozvinout. V každém případě autorka na Taryn i Claře ukázala, jak prožitá traumata a výčitky svědomí dokážou člověka psychicky paralyzovat.

Netajím se tím, že jsem milovnicí poklidných příběhů, které nemusí nutně sršet akcí, ale jejichž síla tkví v tom, jak hluboce se autor dokáže ponořit do svých postav. Susan Meissner se to podařilo a napsala citlivý, emocemi nabitý román, v němž hlavní roli hraje láska i svědomí. Můžeme druhým zasahovat do života a ničit jim iluze? Kdy je dobré říkat pravdu a kdy raději mlčet?

Ohnivé květy jsou v každém případě nádherným příběhem, po jehož dočtení zůstává v hlavě plno otázek a témat k přemýšlení.

Děkuji Megaknihám za příležitost přečíst si tuto knížku, pro mě to byla jasná trefa do mého knižního vkusu. Knihu můžete koupit na eshopu.

Módní salon

Fanny, Lisbeth, Rieke. Tři ženy, jeden rod, jeden módní salon v německém Frankfurtu. V průběhu bouřlivého dvacátého století sledujeme osudy postav, pro něž se móda stává osudem a životním posláním, jemuž jsou schopné obětovat vše.

Omamná dvacátá léta okouzlila skoro každého. Fanny se touží vymanit ze zajetých kolejí a opouští manžela i rodinný podnik, aby se stala módní návrhářkou. Sen se však neplní tak, jak by si mladá žena přála, místo návrhářky je z ní manekýna, a ani to netrvá příliš dlouho. Její kariéru přetne druhá světová válka a Fanny se vrací do Frankfurtu k manželovi, jehož opustila v nejtěžších chvílích. Není však sama.

Na sklonku války se Lisbeth potýká s existenčními problémy. Její manžel Richard zmizel ve spárech války a ona se musí postarat o všechno. Je neuvěřitelně kreativní a dokáže zužitkovat opravdu vše, což se jí pro zajištění živobytí hodí. Podaří se jí vzkřísit i slávu rodinného módního salonu? A co láska? Jak se Lisbeth rozhodne mezi dvěma osudovými muži?

Počátkem sedmdesátých let stojí v čele podniku Martin, syn Lisbeth. Jeho sestra Rieke žije ve spokojeném manželství a vychovává malou dcerku. Je šťastná, ale v koutku duše ví, že jí něco chybí. Když lehkomyslný Martin odjede na cesty, vedení salonu se ujímá právě Rieke. I když doba kráčí vstříc modernímu způsobu života, některé věci se mění jen nerady. Třeba to, že žena má pečovat o domácnost a děti, a ne se realizovat v zaměstnání. Rieke se musí rozhodnout, čemu dá přednost.

Módní salon je vyprávěn z pohledu tří hlavních hrdinek střídavě po kapitolách. U jediné Rieke je zvolená ich-forma. Možná díky tomu, možná i proto, že jsem se v její introvertní povaze trochu našla, mi byla ze všech tří postav nejsympatičtější.

V románu autorka řeší hodně témat. Sledujeme složité rodinné vazby mnohdy narušené kvůli neschopnosti vzájemné komunikace. Protože se děj z větší části odehrává v Německu, opět dostáváme možnost nahlédnout do života obyčejných Němců, kteří museli zápolit s následky Hitlerova válečného řádění. A nakonec je to emancipace, vděčné téma už mnoho let. Vůbec jsem netušila, že Němci měli vůči pracujícím ženám předsudky i v době jen docela nedávné, před čtyřiceti lety.

I když je děj knihy zaměřen na svět módy, zjistíte, že se ve vrstevnatém příběhu skrývá poctivá rodinná sága s nádechem dramatu. Každá rodina má své kostlivce ve skříni, a nejinak je tomu i v případě Königových. Dlouho skrytá rodinná tajemství a nevyřčené pravdy vyplouvají na povrch, aby provětraly vztahy mezi jednotlivými členy.

Módní salon potěší čtenáře, kteří milují poklidně plynoucí příběhy. Přestože je děj zasazen do kulis bouřlivého dvacátého století a najdete v něm dramatické události, je spíše komorně laděný.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu lze knihu koupit.