Útočiště

Novinářka Sandrine je vyzvána notářem, aby si vyzvedla věci po své zemřelé babičce. Ta žila na odhlehlém ostrově jen s pár vrstevníky a s nikým, ani s vlastní dcerou a vnučkou se nestýkala. Sandrine přijíždí na nehostinný ostrov mezi zbývající staroušky. Hned vycítí podivnou atmosféru, která na ostrově panuje a jíž nepřidá ani tajemství, které ostrované skrývají. Po válce byl na ostrově zřízen letní tábor pro děti, jež se tam měly zotavit z válečných traumat, ale byl pak narychlo zavřen. Co se stalo s dětmi? A co se přihodilo Sandrine? Po pár dnech je nalezena na pláži v zakrváceném oděvu, který jí nepatří. Případ vyšetřuje policista Damian, jenž se sám potýká s démony minulosti. Útočiště ukrývá pořádně zamotaný příběh, a příjít na jeho rozuzlení je hodně těžké.

Musím říct, že Útočiště mě velmi překvapilo nejen tím, že je poměrně čtivé, ale především tím, jak jej autor uchopil. Něco takového jsem snad ještě nečetla. Před vámi se vrství příběh, který na první pohled vypadá docela normálně. Sandrine se zřejmě pomátla, kriminalista Damian se snaží zjistit, kde je pravda, kým Sandrine je a co se vlastně stalo. Ale ani on to nemá jednoduché a dost těžko se mu kloubí osobní život s profesním. Klasický thriller či snad detektivka? Ani jedno! Do děje autor mistrně vpletl linku mysteriózní a zamíchal se všemi linkami tak, že ve finále není kámen na kameni, jen vaše (a tak moje) pusa zůstává otevřená dokořán.

Jérôme Loubry sepsal psychothriller, jaký svět neviděl. Četla jsem už několik knih, jejichž autoři se zabývali psychickými poruchami a dokázali čtenáře vést po svých cestičkách podle toho, kam právě potřebovali, ale to, co v Útočišti spisovatel předvedl, to považuji za absolutní top v tomto žánru. Zažili jste někdy jízdu na horské dráze? Nebo si ji dokážete představit? Tak přesně takové pocity vyvolává Útočiště. Vezete se pěkně ve vyjetých kolejích, sledujete příběh, jehož napětí se pomalu zvyšuje, stoupáte vzhůru, a pak… Pak letíte do neznáma, protože Jérôme Loubry právě vychýlil vytyčený směr, jimž se příběh měl ubírat. A kam doletíte? Nebudu prozrazovat víc, než jen to, že já osobně jsem na vyústění tohoto psychothrilleru koukala jako zjara a jen se nevěřícně usmívala. Geniální, zamotané víc než klubko vlny slečny Marplové. Víc už říkat nebudu, abych neprozradila pointu celého příběhu. Začtěte se sami a uvidíte, stojí to za to. Útočiště se tváří jako klasický představitel svého žánru, ale uvnitř se schovává vskutku originální námět i pojetí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pekárna s vůní skořice

Víte, co mají společného Romeo a Julie a skořicové šneky? Obojí je svým způsobem součástí jednoho nádherného rodinného příběhu plného lásky, nenávisti a chutného pečiva. Pekárna s vůní skořice je prvním dílem plánované série Halleholm, jejíž dějová linie čtenáře zavádí do stejnojmenného městečka ve Švédsku.

Hlavní hrdinka Lovisa Lindegrenová se po rozchodu se snoubencem vrací z Londýna zpátky domů do Halleholmu, kde na ni čeká dědictví po prarodičích v podobě pekárny. Lovisa je z oboru, pokusí se tedy rodinný podnik vzkřísit a zase začíst péct skořicové šneky, které v Halleholmu proslavil její dědeček. Nebude to vůbec jednoduché, malé město je už léta zmítáno nenávistí, jež panuje mezi dvěma větvemi Lovisiny rodiny, Halleholmovými a Lindegrenovými. Nejhorší na tom je, že téměř všechny nemovitosti v Halleholmu patří Lovisinu bratranci Reubenovi Halleholmovi, místnímu magnátovi, který mladou ženu nenávidí a hází jí pod nohy ne ony příslovečné klacky, ale rovnou celé kmeny. Pomocí intrik a podvodů se snaží sestřenici přimět, aby mu své dědictví prodala. A pak je tady další Halleholm, Reubenův bratr Axel, jenž je celý jeho opak a Lovisa časem zjišťuje, že se s ním cítí dobře. Ale pořád je tady ona rodinná pře táhnoucí se desítky let, a taky nenávist, jakou i Kapuletovi s Monteky mohou jen závidět. Lovisa to jednoduché mít nebude, bojovat s Reubenem je jako postavit se větrným mlýnům. Kdo vyhraje?

Mohlo by se zdát, že Pekárna s vůní skořice se ponese ve stejném druhu, jako desítky podobně laděných románů, v nichž prim hraje vaření a láska. Je vám jasné, že příběh by měl vzhledem ke svému zaměření směřovat k šťastnému konci, ale tak snadné to nebude. Autorka neservíruje lacinou romantiku, ale propracovaný román, jenž cílí především na ženy. Na tomto počinu je sympatické především to, že zaujme čtenářky napříč generacemi. Mladé romantické duše si budou užívat jiskření mezi Lovisou a Axelem, jejich maminky a babičky se určitě nadchnou pro dějovou linii, jež začíná téměř před sto lety a nastíní nejen životní příběh Lovisiny babičky Amélie, ale především se zaměří na události, které vedly k vzájemné rodinné nevraživosti.

V této knize potkáte hrdiny, jimž to, co prožívají, věříte. Žádné plytké postavy, všichni působí velmi reálně, jako lidé z masa a kostí. Určitě si zamilujete Lovisu, která se po prvotních rozpacích do svého projektu pořádně obula a ukázala halleholmským, že je jednou z nich. Oblíbíte si milého Axela, tiché a zásadové Lovisiny rodiče, a asi se vám stejně jako mně budou kroutit prsty na nohou, když na scénu nastoupí arogantní Reuben.

Pekárna s vůní skořice je sice prodchnutá aroma sladkého pečiva a dobré kávy, nabízí však víc, než byste od typického čtení pro ženy čekali. Tragické tajemství vetkané do osudů dvou rodin, jejichž vzájemná nenávist se opravdu podobá té z Shakespearea, slibuje emoce i romantiku, z níž však zuby netrnou. Můžeme jen doufat, že se druhého dílu ze série Halleholm dočkáme co nejdřív, protože ne vše bylo vyřčeno a ukončeno, Halleholm má ještě co nabídnout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zelená míle

Kdo by neznal Zelenou míli, ať už v knižní nebo filmové podobě. Je to jedno z mála děl, u kterých si můžeme říct, že jsou obě podoby stejně kvalitní. Film režíroval Frank Darabont a sám Stephen King prohlásil, že se jedná o nejpřesnější filmovou adaptaci, která na základě jeho knih vznikla. No a jak to je s knížkou? Proč byste si ji měli přečíst, pokud jste tak ještě neučinili?

  • Protože je to Zelená míle. Jedna z knih, které jsou ideální pro ty, kteří s četbou Stephena Kinga začínají. Má sice mysteriózní nádech, ale ten se příběhem vine velmi zlehka a nenásilně, byť v něm má roli podstatnou.
  • Protože teď si ji můžete přečíst hezky celou najednou. Stephen King Zelenou míli totiž původně psal a vydával na pokračování stejně jako kdysi své knihy Charles Dickens. Ano, čtenáři byli napjatí a až do vydání každého dalšího dílu vůbec netušili, co mohou očekávat, ale co si budem, musel to být šílený nápor na nervy. 🙂
  • Protože Zelená míle má „jen“ 344 stran, a i když se je děj retrospektivně vyprávěn starým Paulem Edgecombem, takže máme v knize dvě dějové linie, z nichž jedna se odehrává v roce 1932 ve věznici Cold Mountail, kam jsou deportováni vězni odsouzeni na smrt, a druhá v současnosti jen lehce nedávné. Paul žije v domě pro seniory a sepisuje své vzpomínky na to, co se tehdy ve věznici událo.
  • Protože tato kniha není jen černá a bílá. Píše se v ní o těžkých věcech, o vraždách malých holčiček, o vině a trestu, ale tak, že přestože spisovatel nikoho nesoudí ani nelituje, stejně vámi budou emoce pořádně cloumat.
  • Protože se vám bude líbit celkové vyznění příběhu. Zelená míle je napsána tak, že se mezi postavami nevytrácí lidskost, úcta a respekt, kterou mezi sebou mají dozorci s vězni. Možná vám to přijde až příliš idylické, ale právě tyto aspekty z ní činí jednu z nejdojemnějších knížek, které kdy byly napsány. A jasně, i tady se objevují záporáci, kteří vám budou pít krev, jako dozorce Percy Wetmore nebo vězeň Will Wharton, kteří jsou vylíčení tak, že je opravdu nenávidíte, o to víc si budete užívat příběh férových a čestných dozorců Paula, Brutuse, Deana a Harryho, politujete nešťastného vězně Dela a zamilujete si obra Johna Coffeyho.
  • Protože v jedné z hlavních a nezapomenutelných rolích se objevuje myš. No vážně, myš. Jmenuje se pan Cinkal a je miláčkem vězňů i dozorců. No, jen některých, však uvidíte sami. Tady mám jednu drobnou výtku. Zelená míle vydaná na sklonku loňského roku má jiného překladatele než verze z roku 1996. Zatímco tam se objevala myška pod jménem Jingles, stejně jako ve filmu, takže jsme si všichni toto jméno navždy vryli do paměti, v novém překladu je to právě pan Cinkal. Podle mě naprosto nelogický krok, zbytečné přejmenování postavy, jejíž jméno se stalo téměř kultem.
  • Protože Stephen King si tentokrát odpustil nějaké větší úvody a celkové okecávání všeho, jak jsme u něj jinak zvyklí a servíruje svůj příběh bez jakékoli omáčky. O to víc si budete cenit celkové atmosféry, kterou se mu podařilo v románu nastínit. Cítíte horko, které v roce 1932 opanovalo Louisianu, kde se děj odehrává. Máte respekt k elektrickému křeslu a jen těžko vydýcháte brutální, leč důležitou scénu popravy na něm vykonané.
  • Protože to stojí za to. Zelená míle je kniha, ke které se dá vracet opakovaně, aniž by vás nudila, vždy se v ní dá najít spousta moudrých myšlenek, vždy vás příběh zasáhne.

Ve filmech je záchrana laciná. Laciná je i nevinnost. Zaplatíte čtvrťák a dostanete právě to, co má takovou hodnotu. Skutečný život stojí víc, a většina odpovědí je jiná. (str. 75)

Nechte se ukolébat zdánlivě línou a ospalou náladou panující tehdy v roce 1932 v celé Louisianě, přijměte pozvání do věznice Cold Mountain, kde se projdete děsivou, na zeleno natřenou chodbou, které všichni říkají „Zelená míle“. Na jejím konci vždy čeká smrt, pokud se nestane zázrak.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Přej si opatrně

Ona zbavuje lidi zbytečných věcí a harampádí, on ho naopak skupuje a hromadí doma. Emily manželův koníček pomalu ale jistě přerůstá přes hlavu i obytný prostor, ale znáte to, s někým prostě nehnete. Emily se tedy upíná na svou práci, která ji baví a zároveň ji těší, že v ní mají klienti důvěru a s klidem jí svěří třídění osobních věcí. Firmě Debordelářky, jak ji Emily spolu s kamarádkou nazvaly, se daří skvěle. Aktuálně řeší případ postarší vdovy, která potřebuje vytřídit věci po manželovi a mladé ženy, která se musí zbavit věcí svých, protože si její manžel nepřeje, aby je nastěhovala do jeho domu. To, že se cesty všech tří svým způsobem protnou, by Emily nečekala ani ve snu. Najednou už nejde o klidné poklízení nepotřebného harampádí, ale doslova a do písmene o život. Ten Emilin.

Na rovinu přiznávám, že jsem si původně anotaci přečetla jen zčásti, stačil mi začátek, abych si myslela, že jde o romantický příběh dvou lidí, kteří se k sobě vůbec nehodí, a na tento motiv jsem se těšila. Jaké překvapení, ve skutečnosti se jedná o thriller! O to víc jsem však byla zvědavá a můžu říct, že výběru nelituju, ani svého omylu, díky kterému jsem byla aspoň mile překvapená.

Tempo příběhu je hodně poklidné, připomíná mi to staré anglické detektivní příběhy z prostředí maloměsta nebo vesnice. I když se řeší vražda, netečou potoky krve, násilí není prvoplánové, přitom napětí čiší z téměř každé stránky.

Moc se mi jako chaotikovi a bohémovi přes pořádek 🙂 líbila myšlenka firmy, kterou vedla Emily. Autorka vedle detektivní a vztahové zápletky také vykreslila činnost Debordelářek a zakomponovala ji nenásilným způsobem do děje jako stěžejní kulisu.

Přej si opatrně opět není knihou, po níž by sáhli kovaní fanoušci ostrých thrillerů. Jedná se spíše o komorní záležitost, jež svým námětem a zpracováním osloví spíše ženy. Sice se řeší zločin, ale čím hlouběji pronikáte do podstaty příběhu, tím víc se rozvíjejí vztahy mezi hrdiny knížky a vězte, že budete i překvapeni, jak si s nimi autorka pohrála a připravila čtenářům pár zápletek.

Pokud se vám líbí série detektivních příběhů Lee Harrisové, v nichž v hlavní roli vystupuje bývalá jeptiška Christine, zamlouvat se vám určitě bude i tato detektivka nesoucí se v lehce starosvětském duchu. Já jsem byla spokojená a ráda bych si od autorky ještě něco přečetla.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Lunapark

Co si na nás tentokrát Stephen King připravil? Pouťové atrakce? Cukrovou vatu a vystřelenou papírovou růži? Uvidíte sami, pojďte se spolu s hlavním hrdinou Devinem Jonesem přenést do roku 1973 a prožít neobyčejný rok po boku světských.

Devinovi je právě dvacet jedna. Kvůli zlomenému srdci se rozhodl studia přerušit a nastoupit jako brigádník v zábavním parku na malém městě kdesi v Severní Karolíně. Mezi světskými se mu zalíbí a tak si původní letní brigádu prodlouží. Zlomené srdce se pomalu, ale jistě hojí, Devin si nachází kamarády, poznává život v kolotočářské komunitě, zachrání život dvěma lidem, spřátelí se s těžce nemocným chlapcem a jeho uzavřenou matkou; řekla bych, že na jednoho mladíka je toho poměrně dost. A to není všechno. Kromě toho, že se Devin naučí všechno kolem údržby kolotočů a získá si srdce i respekt svérázných světských, seznamuje se s děsivým příběhem, který se v zábavním parku stal. Před pár lety tam někdo v domě hrůzy zavraždil mladou dívku a její nešťastný duch se lunaparkem potuluje pořád…

No, já před Mistrem zase smekám pomyslný klobouček. Opět v mým očích stoupl na příčce „vnímavý spisovatel“ o další level. Lunapark není typická Kingovka. Příběh má sice mysteriózní nádech, měla jsem však pocit, že čtu jednu z „bachmanovek“. Je to velmi komorní, velmi nostalgická, a i přes detektivní námět příjemná retro záležitost. Devin je velký sympaťák, na svůj věk působí starším dojmem, oproti vrstevníkům je vyzrálý, moudrý, až máte někdy pocit, že je jako z jiné doby. Moc hezky byly v knížce vylíčené vzájemné vztahy mezi Devinem a všemi osobami, jejichž životní cesty se protnuly s Devinovou, ať už to byl jeho otec, nejlepší přátelé či kolegové cirkusáci.

Děj je vyprávěn retrospektivně stárnoucím Danem. Zařadit Lunapark žánrově není jednoduché, autor si totiž zahrál na alchymistu a namíchal zdánlivě neslučitelné žánry. To, co by u jiných působilo lacině a nesourodě, u něj funguje. Kapka duchařiny, trocha romantiky, přimíchat zločin, ochutit nádechem melancholie, přisypat nostalgii a velmi, velmi pozvolna vařit.

Lunapark se stává mou další srdcovkou. Líbilo se mi nahlédnutí do pouťového světa – no schválně, kdo si jako dítě užíval kolotoče a záviděl kolotočářům jejich zdánlivě bezstarostný kočovný život? Líbila se mi atmosféra a mollové ladění celého příběhu, Devin se právem řadí mezi mé oblíbené hrdiny.

Kingovův počin není tentokrát příliš obsáhlý, ale i na dvou stech stranách spisovatel vystavěl neotřelý příběh, který se zaryje pod kůži.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu můžet koupit na eshopu.

Mráz pod kůží

Pět bývalých snowboardistů, pět bývalých kamarádů, pět bývalých soupeřů ve sportu se potkává po deseti letech v horském resortu Le Rocher ve francouzských Alpách, kde se tenkrát připravovali na jeden z nejdůležitějších snowboardových závodů. Tehdy se něco stalo. Něco, co zamávalo s životy všech. A teď se na inkriminovaném místě setkávají zase, ale vůbec netuší, kdo je tam pozval a podezírají tak jeden druhého. Milla, Brent, Curtis, Heather a Dale. Kdysi k nim patřila Saskia, Curtisova sestra, a půvabná Odette. Jenže první z nich je deset let pohřešovaná a ta druhá se po úraze nemůže hýbat. Pětice se neubrání pocitu, že si s nimi někdo nehezky pohrává. Ale kdo? Chata je úplně prázdná, navíc jim zmizely mobily. Hra začíná, a vězte, že se vám dostane pod kůži stejně hluboko jako vlezlý horský mráz.

Allie Reynoldsová je bývalou snowboardistkou, takže prostředí sportu a vzájemné rivality mezi závodníky má v malíčku. Dokonale obojí zakomponovala do svého debutu nazvaného Mráz pod kůží, který jako prvotina vůbec nepůsobí. Důmyslná zápletka, atraktivní prostředí a nevěrohodná vypravěčka v podobě Milly zaručuje, že se od knihy jen tak neodlepíte.

U knih, v nichž prim hraje strach a napětí, se skoro nikdy nebojím a jsem ráda, když mě aspoň někdy lehounce zamrazí. U tohoto počinu jsem však pocit mrazení měla poměrně intenzivní a trval po celou dobu, co jsem četla. Pod mou kůži mráz zalezl hned od prvních stránek, kdy se snowbordisté dohadovali, kdo je sezval a mezitím přišli o své telefony…

Dějové linie jsou dvě – současná a minulá, oběma vás provede Milla, vůči které občas můžete mít pochyby, protože její jednání není vždy košer, mezi ní a Saskií vládla sportovní rivalita a jak víme, zvítězit může vždy jen jeden. Ale stejně se chovala i její soupeřka, takže je jasné, že o napjaté scény nouze nebude.

Příběh občas působí jako román pro dospívající – sledujeme propletené vztahy mladých lidí, jejich milostná vzplanutí, pro něž ve sportovním prostředí, kde každý kope doslova sám za sebe, není místo, ale bát se nemusíte, žádná sladká teen limča tento počin není.

Allie Reynoldsová kromě hlavní zápletky nabízí také pohled na život ve sportovní komunitě, seznámí nás se snowboardingem a ukáže, jak probíhá příprava na závody, a to se vším všudy, i s onou už několikrát výše zmíněnou rivalitou mezi sportovci.

Mráz pod kůží vám dodá pořádnou dávku napětí a emocí. Spolu s hrdiny bloumáte po prázdném hotelu a víte, že tam na vás na každém kroku číhá nebezpečí, jen prostě nevíte odkud přijde. Tak sportu zdar a snowboardu zvlášť!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cesta domů

Nakladatelství Anag plní sny milovníkům psychothrillerů, kteří hledají něco. NĚCO. Něco, co bude mít spád, vyvolá mrazení a zavaří mozkové buňky. Cesta domů, to je další počin z pera německého spisovatele Sebastiana Fitzeka, který je mezi fanoušky tohoto žánru poměrně oblíbený. A není divu. Jeho bujná fantazie rozvíjí každý nový příběh takovými směry, že vám zůstává pusa dokořán. Co si na nás připravil tentokrát?

Jules Tannberg vzal za kolegu směnu na telefonické lince, jež poskytuje hlasovou podporu ženám, které se bojí jít večer nebo v noci samy domů a jinou možnost doprovodu nemají. A právě Julesovi zavolala Klara. Její cesta domů je všechno, jen ne normální, pronásleduje ji totiž psychopat, který jí před pár týdny určil datum smrti. Ultimátum vyprší za pár hodin, má Klara šanci přežít? A co Jules, může jí nějak pomoci?

Nerada bych prozrazovala něco víc z děje nebo rozebírala hlavní hrdiny, protože bych vás ochudila o momenty překvapení, kterých je v knize poměrně dost. S Fitzekem tančíte takový taneček přes dvě pekla. Raz, dva, tři, hop a otočka o sto osmdesát stupňů. Co platilo v předchozí kapitole, je o pár stránek dál úplně jinak. Tohle autor zvládá naprosto dokonale, mást a vést vás po svých cestičkách, které však nekončí vždy tam, kde byste čekali.

Sebastian Fitzek umí dokonale proniknout do mysli vraha i oběti a nebojí se to svým čtenářům dokázat. Násilné scény jsou v této knize poměrně hojně zastoupeny a vylíčeny natolik barvitě a živě, že by i Chris Carter záviděl.

Takovou cestu domů, jakou má před sebou Klara zažít nechcete, to mi věřte. Ale jste-li milovníky psychothrillerů a máte rádi, když věci nejsou takové, jakými se zdají být, knižní Cestu domů si určitě přečtěte. Sebastian Fitzek vystavěl takovou zápletku, že se možná, stejně jako já, vrátíte v ději zpátky, protože vám to hlava nevezme.

Psychothrillerů vychází dvanáct do tuctu, jak se říká, ale v těch, které má na svém kontě právě tento německý spisovatel, je něco navíc. Neustále vás udržuje v napětí a zkouší vaši pozornost i nervy. Daří se mu skloubit akční příběh s různými tématy hýbajícími dnešní společností, jako třeba domácí násilí.

Cesta domů je jedním z nejvíc šokujících příběhů, které se mi v rámci žánru dostaly do rukou a já ji můžu jen a jen doporučit. Za zmínku stojí také grafická úprava knihy korespondující s tématem knihy. Třešničkou na pomyslném dortu je luxusní obálka, která se opravdu povedla, hlavně co se efektů týče, což uvidíte, až ji sami vezmete do rukou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, kde si knížku můžete koupit.

Nový domek pro myšku

Oblíbený spisovatel knížek pro děti Petr Horáček přichází s dalším skvělým kouskem, který dětské dušičky obohatí o nový zážitek s kamarády zvířátky. A koho máme jako hlavního hrdinu? Přece myšku! Malou zvídavou myšku, která v jedné knize snědla měsíc, a dneska bude hledat nový domek. Proč? Protože našla velké jablko, s nímž se do svého stávajícího bydlení nevejde. A tak jde a hledá, jenže všude, kde by se mohla usadit, už někdo bydlí.

Petr Horáček opět vsadil na osvědčenou kombinaci – hrdina ze zvířecí říše a problém, který musí překonat. Tentokrát myška potřebuje nový domek, aby se tam vlezla ona i její jablíčko. Postupně navštíví krtka, zajíce, jezevce i medvěda. Bohužel, všichni už mají ve svých domcích tolik věcí, které potřebují, že by se tam naše myška už nevlezla. Jak to dopadne? To se dozvíte, až tuto krásnou publikaci se svými dětmi otevřete.

Znovu do rukou dostáváte velkoformátové vydání s průřezy, které mají svůj účel a jsou precizně promyšleny, aby malé čtenáře či posluchače zaujaly, určitě chtějí vědět, co se pod nimi skrývá.

Prim hrají také barvy, i tentokrát je knížka laděná do palety přírodních odstínů hnědé a zelené a působí příjemně na oči i celkové vnímání příběhu.

Obrázky jsou nádherné, výrazné, textu je tak akorát, aby byla pozornost malého čtenáře optimálně udržena a nenudil se. Pro mě bylo příjemné překvapení, když jsem zaslechla čtyřletého syna, který si knížku prohlížel, jak si sám pro sebe přeříkává myščino dobrodružství podle obrázků.

Nový domek pro myšku doporučuji všem dětem předškolního věku, jako ostatní knihy Petra Horáčka bude příjemným zpestřením čtecího programu, malá myška totiž nikdy nezklame! 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Žena v polární noci

Manžel Christiane Ritter se živí jako lovec kožešin. Jednoho dne své ženě napíše, aby se sbalila a odjela za ním. Na tom by nebylo nic divného, kdyby… Kdyby se nepsala třicátá léta dvacátého století, kdyby Christiane neměla malou dcerku a kdyby to nebyly Špicberky. Co myslíte, jak se žena s takovou výzvou popasovala? No jasně že odjela, jinak bychom si tuto knížku přečíst nemohli. 🙂

V tomto neotřelém cestopise sledujeme pouť mladé ženy po krajině ticha, bílého mrazivého ticha a věčného ledu. Mohlo by se zdát, že to ženu z města položí na lopatky, ale opak je pravdou. Z deníku, který si Christine na misi vedla, se dozvíme, jak se vyrovnávala s životem v prostředí, které dokáže sejmout i ostříleného chlapa, natož křehkou ženu. Christine s manželem a jeho mladým kolegou lovcem sdílí jednu malou chatu, umíte si to představit? Minimální soukromí a ke všemu jako zdroj vitamínů tulení maso…

Jestli čekáte fňukání a rychlý úprk zpět do civilizace, nemůžete se víc mýlit. Christine to vydržela a divoké Špicberky si zamilovala. Naučila se různým fíglům pro přežití, dokázala v chatce vytvořit útulné prostředí a naučila se z malého sortimentu zásob uvařit téměř královské menu. A navíc přežila i samotu, kdy venku zuří bouře, muži jsou kdesi na lovu a kolem dokola nikdo, jen sníh, sníh, sníh a zase jen sníh.

Christinino vyprávění je věcné, přesto v něm najdete lehký humor, a taky mírné pobavení, jakoby se sama podivovala nad tím, co všechno dokázala. Byť se s manželem setkala po delším odloučení (a další na ně pak ještě čekalo), v textu je citově strohá a vzájemný vztah líčí spíše z praktického a kamarádského pohledu, ale co my víme, třeba si přísun hřejivých slov šetřila na vzácné chvilky se svým mužem. To je vyváženo poetickými popisy přírody na Špicberkách, takže máte chuť se tam okamžitě vydat.

I když Žena v polární noci poprvé vyšla v roce 1938, díky překladu Violy Somogyi je dílo svěží a moderní, nepůsobí archaicky, vlastně máte pocit, že to všechno Christine zažila v současné době. Zajímavou tečkou byly fotografie špicberských chatek a taky dodatek k dalším životním osudům Christine a jejího muže, které byly, zejména v jeho případě, víc než dramatické

I když je cestopisný deník psán něžnou ženskou rukou, cítíte, jak z něj fouká poctivý severní vítr, který vás přenese do krajiny, kde přežití závisí především na vaši praktičnosti, houževnatosti a odvaze.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Terapeutka

Terapeutka Sara je vdaná za architekta Sigurda. Opravují starší dům po Sigurdově dědečkovi, Sara si otevřela soukromou praxi, její muž se vedle své práce snaží pokračovat i na rekonstrukci bydlení, která se vleče kvůli nedostatku práce. Oba jsou lehce nervózní, ale snaží se, aby jim problémy nepřerůstaly přes hlavu. Když si Sigurd vyrazí s kamarády na chatu, čeká Sara, že to bude jeden z těch typických mužských víkendů, který pomůže jejímu manželovi pročistit si hlavu a přijít na jiné myšlenky. Starosti si nedělá, Sigurd jí na záznamníku nechal vzkaz, že dobře dojel a všechno je v pořádku. Večer jí však zavolají jeho kamarádi, co se děje. Sigurd na chatu nedorazil a vůbec se neozývá. Saře se hroutí svět jako domeček z karet. Někdo lže, je to Sigurd? Co se stalo a co se děje teď? Rozbíhá se policejní pátrání po Sigurdovi a Sara zjišťuje, že je v jejím životě všechno úplně jinak, než si myslela.

Terapeutka norské autorky Helene Floodové je jejím debutem. Ihned si získal pozornost čtenářů i nominaci na cenu norských knikupců. Není divu, Helen Floodová působí jako psycholožka, takže dobře zná profesní prostředí, v němž se pohybuje hlavní hrdinka Sara a dokázala ho promítnout do děje jako stěžejní kulisu příběhu. Sledujeme ženinu praxi, práci s klienty, noříme se do soukromého života.

Před námi se neodvíjí pouze přítomnost, Sara se během vyšetřování vrací do minulosti a postupně skládá střípky, které dohromady tvoří poměrně zajímavou mozaiku života, a to nejen jejího. Policejní pátrání možná pravdu odhalí, ale za jakou cenu?

Tento román se svým zpracováním řadí spíš mezi komorně laděné příběhy. Tady nepotřebujete kvanta krve, ani vyšetřovatele, který má problém sám se sebou. Sařino chování a jednání je místy chaotické, takže nevíte, jestli jí můžete ve všem věřit. Než dojde k zcela zásadnímu rozuzlení celého příběhu, užijete si jízdu spíše pomalejšího rázu, Terapeutka neplyne rychle, není prvoplánově akční. Mnohým čtenářům se bude zdát rozvláčná se spoustou omáčky kolem, ale pokud si stejně jako já libujete v těchto pomalu plynoucích rodinných „přehrabovačkách“, kdy postupně na povrch vylézají různá tajemství a činy, na něž bychom třeba rádi i zapomněli, tak se vám bude líbit.

Z knížky se asi nestane mainstreamový kousek, protažený všemi médií, ale svou cílovou skupinu si určitě najde mezi těmi, kteří se rádi noří hlouběji do mysli hrdinů a rozplétají zacuchané nitky psychologických příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si titul můžete pořídit.

Design a site like this with WordPress.com
Začít