Olivie Shawová žije v americkém San Francisku a živí se jako recenzentka jídla. Po smrti matky zjistí, že zdědila letité panství v Anglii a k tomu i šlechtický titul. Olivie je překvapená, o matčině předchozím životě nevěděla skoro nic bližšího. Odjíždí do Anglie, aby zjistila, na čem je. Chce vyřídit záležitosti kolem dědictví a vrátit se zpátky do Států, kde na ni čeká snoubenec, ale postupně se do starého domu zamiluje. Ale kolem ní jsou lidé, kterým se její aktivity vůbec nelíbí, Olivie pátrá po matčině minulosti a odhaluje tajemství, která měla na věky spát…

Román Jak se dědí tajemství je určen všem romantickým duším, které milují staré domy i rodinná tajemství a rádi se noří do spletitých vztahů mezi lidmi. Příjemná oddechovka obsahuje všechny náležitosti, které by román pro ženy měl mít. Najdete v něm romantiku, pátrání po rodinných tajemstvích a především emoce. V příběhu promlouvá ich-formou přímo Olivie, jste svědky široké škály pocitů, které ji provází – trápí se pochybami, jestli zvládne rekonstrukci panství, lomcuje jí vztek, protože ji zklame blízký člověk, a její srdce zahoří i milostným vzplanutím.

Barbara O’Nealová si dala velmi dobře záležet na popisech prostředí. Vystihla krásu a nespoutanost anglické krajiny, zejména svérázného venkova, kde velmi často prší, přesto byste tam rádi strávili čas a nechali se okouzlit nádhernými zahradami a starými majestátními domy. Historie Británii provázala s Indií, což poznáte i v knížce – Olivie se seznámí se členy rodiny s indickými kořeny a jako správný food kritik musí ochutnat jídla typická pro tento národ. A věřte, že po přečteční budete mít na nějakou indickou dobrotu chuť, tak sugestivně jsou popsány.

Olivie je Američanka, která se ocitne v Anglii – obě země spojuje stejná řeč, ale jak víme, přízvuk a některá slova se od sebe liší. Oliviina americká angličtina je v překladu pojata ve stylu naší obecné češtiny, poznáte to hlavně na koncovkách přídavných jmen. Pokud jste zvyklí mluvit spíše spisovně, tak vám to bude, stejně jako mně, trochu tahat uši.

Pojďte spolu s Olivií pátrat v minulosti rodiny, která ukrývá tajemství, nahlédněte do jednoho starého domu, jehož genius loci si vás podmaní a vychutnejte si dobré jídlo v románu, který je ideálním společníkem pro chvíle, kdy si chcete přečíst něco nenáročného, ale zároveň podmanivého.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jeden den v Paříži. Jeden den v životě čtyř lidí, který propojí jejich životní cesty. Jeden den v roce 1927, po němž už nebude nic jako dřív – to jsou Hodiny v Paříži.

Souren, Camille, Jean-Paul a Guillaume. Každý z nich v životě o něco přišel, každý z nich něco hledá. Do Paříže je přivedla touha po jiném, lepším životě, ale nakonec se museli vyrovnávat s osudem, který jim dost naložil.

Musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to, jaká knížka bude, přece jen líčit jen jeden den, to si většina čtenářů asi nedokáže představit jinak, než jako velkou popisnou bublinu. Hned vám můžu sdělit, že opak je pravdou. Prvními stránkami jsem se docela prokousávala – autor má specifický styl, píše v přítomném čase a příběh tak působí spíš jako filmový scénář – a že by to krásný film byl, co si budem. ;-). Ale potom jsem se docela rychle začetla, knížce totálně propadla a podlehla pařížskému šarmu, jenž z ní vyzařuje z každé stránky.

Postupně se seznamujeme se všemi čtyřmi aktéry a jejich ne vždy lehkými osudy. Sledujeme jeden jediný den, v němž vyvrcholí vše, oč usilovali nebo pro co žili. S jejich vzpomínkami se noříme do minulosti, abychom pochopili, co je do města bohémů přivedlo.

Jestli milujete Paříž mezi dvěmi světovými válkami, jste tady dobře. Alexi Georgeovi se podařilo docela věrohodně a plasticky vystihnout krásu, kouzlo a proměnlivé nálady města umělců. Potkáte Ernesta Hemingwaye, výstřední Gertrudu Steinovou, projdete se pařížskými uličkami a s Camille navštívíte hrob Marcela Prousta. Hodiny v Paříži zachycují francouzskou metropoli jako místo, kde je umění doma.

Knížka má 285 stran, což je pro někoho docela hodně, ale těm, kteří meziválečnou Paříž milují, čtení nepotrvá dlouho, to se vsadím. Se Sourenem, Camille, Jean-Paulem a Guillaumem čas utíká hodně rychle i díky tomu, že autor promyšleně střídá jejich linky a kapitoly končí vždy v nejnapínavějším okamžiku, aby je v závěrečném zrychleném tempu důmyslně propojil.

Hodiny v Paříži jsou příběhem o ztracených nadějích i o jejich hledání, o touze a a lásce, který potěší nejen milovníky francouzské metropole, ale především všechny romantické duše a hloubavé jedince, kteří nehledají instantní jednoduchý děj, ale rádi nad dějem a hrdiny přemýšlejí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

V jediném okamžiku přichází Natalie Harperová o matku i snoubence, kteří zahynuli při nehodě letadla. Ve stejné chvíli se tak stává majitelkou knihkupectví, jež její matka provozovala a které je zatíženo dluhy. Přebírá také péči o dědečka se zhoršující se pamětí. Možná by pomohlo prodat dům, v němž knihkupectví sídlí, ale proti tomu je dědeček, jeho majitel, pro něhož má rodný dům citovou hodnotu. Natalie se ke svému prarodiči nastěhuje a pokusí se udělat vše pro to, aby matčino vymazlené, leč neprosperující knihkupectví zachránila.

Susan Wiggs není autorkou, která by byla nějak moc známá, což je škoda, protože by určitě neměla uniknout pozornosti čtenářek, které mají rády rodinné příběhy s romantickou linií. Moc se mi od ní líbil román Strom života zasazený do malebné krajiny Vermontu. Už teď se těším, až se začtu do dalšího počinu nazvaného V jabloňovém sadu.

A jaké je tedy Knihkupectví ztrát a nálezů? Spisovatelka píše velmi čtivě a dokáže upoutat od prvních stránek. Navíc, jste-li milovníky nepříliš akčních příběhů, v nichž je zacíleno spíše na vylíčení mezilidských vztahů, budete si v ní libovat. Jedná se o poklidné vyprávění, i když emoce mají samozřejmě své místo. Knihkupectví ztrát a nálezů je plné knížek, odkazů na literaturu i hudbu – Natalie miluje Eddieho Veddera z kapely Pearl Jam a její matka poslouchala Bryana Ferryho a Roxy Music, čímž mně osobně byly obě velmi blízké.

V knize nechybí ani romantická linka a hned od počátku dosti průhledná, ale co, tohle přece vždycky u takového typu literatury očekáváme. Důraz je kladen primárně na vztahy v rodině, spolu s Natalií odkryjeme dokonce i letitou záhadu. Děj se citelně dotýká i problematiky stárnutí a neduhů s tím spojených. Natalie má naloženo dost, přesto se snaží, aby matčin odkaz v podobě knihkupectví existoval dál.

Knihkupectví ztrát a nálezů je nádherným, poklidným příběhem, ke kterému se hodí hrnek horkého čaje nebo kávy a uklidňující světlo svíček. Je to pohlazení na duši pro ty, kdo chtějí zvolnit a užít si každé písmenko a nasát vůni knížek i typickou atmosféru knihkupectví.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Je cosi shnilého v městečku americkém… I tak by se dal parafrázovat jeden slavný výrok. Maloměsto Whistling Ridge působí na první pohled poklidně a lehce ospale, ale… Pohled druhý už říká něco jiného. Z večírku nedorazí domů sedmnáctiletá Abigail a její zmizení vyvolá spoustu otázek a hlavně rozdmýchá zlo, které doposud spalo.

Tedy, musím říct, že román Za dveřmi tma nepatří k těm, do kterých se začtete a nezavřete knihu dřív než na poslední straně. Děj se odvíjí jen velmi, velmi pozvolna, takže je těžké udržet úplnou pozornost a to říkám já, které rozvláčnější texty vesměs nevadí. Pokud vydržíte tento dlouhý a hluboký ponor do života na maloměstě, vynoříte se na konci knihy s úžasem, poslední třetina je totiž šílená jízda a smršť.

V tomto psychothrilleru mladá autorka – ročník 1995! poukazuje na uzavřené komunity malých městeček. Je sice Angličanka, ale nějakou dobu žila ve Spojených státech právě v takovém prostředí. Představujete-li si idylku, to znamená, že se všichni znají a jsou spolu zadobře, tak správně je jen první část. Obyvatelé Whistling Ridge se mezi sebou opravdu znají, a to velmi dobře, ale navíc jsou spjati a propleteni nitkami tajemství, mnohdy temnějšími než noc. Je to tak, každý na každého něco ví a má tak pořádnou páku v ruce. Navíc se v městečku, v němž velkou roli hraje víra v Boha neodpouští jiná sexuální orientace nebo odchýlení od Božího slova.

Anna Bailey v knize řeší spoustu témat a splétá je dohromady – LGBT tématika, drogy, domácí násilí, náboženský fanatismus, alkoholismus, rasovou nesnášenlivost; na jedno malé městečko je toho snad až příliš. V každém případě je podivuhodné, jak se s tím mladá autorka dokázala popasovat. Byť máte pocit, že vás přehršel problémů zadusí, po přečtení musíte nad hrdiny dlouho přemýšlet. Ani jeden z nich není takový, že by dokázal přirůst k srdci, přesto jejich problém nutí k zamyšlení.

Psychothriller Za dveřmi tma, je sice zdlouhavou, leč docela povedenou sondou do světa společnosti lidí zmítaných problémy a předsudky. Ve Whistling Ridge byste určitě bydlet nechtěli, za to ručím, ale nahlédnout do životů jeho obyvatel, proč ne? Cizí problémy jsou vždycky lepší, než vlastní. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.