Zaříkávačky

Moravské Kopanice mají své žítkovské bohyně, italské Apeniny zaříkávačky. Ty dokázaly holýma rukama léčit vše. Svůj um předávaly mladší generaci, dívkám, které svého času začaly mizely neznámo kam. Lékařka Sara Romaniová se vrací do malé horské vísky, kde prožila dětství, aby pohlédla pravdě do očí a vyrovnala se s traumaty minulosti. Když se ztratí malá Rebecca, dcera místního starosty, Sara se zapojí do pátrání. Cesta za pravdou může být nebezpečná a plná tajemství, která by někteří nejraději nechali spát na věky…

Zaříkávačky jsou thrillerem, který zaujme nejen neotřelou destinací, ale především lehkým mysteriózním podtónem. Jestli máte rádi filmy Tajemná řeka a Téměř dokonalý zločin, asi víte, co mám na mysli, tyto snímky zmiňuji poměrně často v recenzích komorně laděných thrillerů.

Začátek příběhu je pozvolný, seznamujeme se s hlavní hrdinkou i lidmi jejího blízkého okolí, stejně jako s pozoruhodnou lokací, jakou italské hory bezesporu jsou. Sara je hlavní vypravěčkou, střídají se dvě časové roviny, rok 2019 a 1997, kdy byla malou holčičkou a stala se svědkem tragické události. Postupně děj dostává spád a náboj a od stránek se jen těžko odtrhává, autorka si celou dobu drží laťku, text je napínavý a bez hluchých míst. Za zmínku stojí také sugestivní popisy hor a lesa, do kterého se děj částečně přesouvá. Nejednou jsem cítila napětí a mrazení, měla jsem pocit, že jsem se Sarou v lese a někdo mě sleduje, a to se u knížek obvykle nebojím. Dramatická linie je opravdu výrazná, v nejednom okamžiku zadrnká na citlivou notu.

Emanuela Valentini napsala podmanivý thriller s nádechem tajemna, u něhož do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Objevuje se v něm spousta postav, věrohodných i těch, kterým nevěříte ani dobrý den, ale nikdy nevíte, na čem s nimi vlastně jste, mění se jako chameleoni a děj tak získává na napínavé atmosféře, aby vygradoval do šokujícího finále. To jsem si vychutnala těsně před odchodem do práce, nechtěla jsem nechávat pár stránek nedočtených, takže emoce byly umocněny dvojnásobně.

Jméno Emanuela Valentini si někam zapište, je to svěží a originální hlas ve svém žánru. Navíc se děj netočí v notoricky známých destinacích, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie, či severské země, ale přibližuje Itálii ne jako turisticky známou lokalitu, ale jak mystické místo, kde si historie a magie podávají ruku se současností. V horách byl život vždycky tvrdý, a to platí i pro podmanivé italské Apeniny. Jestli byste si měli přečíst jen jeden thriller, přimlouvám se za Zaříkávačky, stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cesta za tebou za 80 dní

Ramona Keenová, jíž nikdo neřekne jinak než Romy, žije celý svůj život v New Yorku. Bydlí v malém bytě nad knihkupectvím, které vedou její dva strýčkové. Romy tam prodává knížky a zároveň spravuje účty obchůdku na sociálních sítích. Je šťastná mezi knížkami ve svém velkoměstě, i když její velkou touhou je studium fotografie a Paříž, k čemuž se ale nikdy neodhodlala. Idylka končí v okamžiku, kdy se v krámku objeví nový domácí se svým synovcem, výhružně mává nájemní smlouvou a požaduje trojnásobné nájemné. Romy je pro záchranu knihkupectví, které je pro její strýčky vším, ochotná udělat všechno. Účastní se konkursu místní cestovní agentury ExLibris, která pořádá zájezdy kopírující známá literární díla. Romy musí po vzoru Willyho Foga objet svět za 80 dní a navštívit všechny destinace, kam vkročila noha tohoto kultovního hrdiny. Je tady však jeden problém, na konkurs se přihlásil ještě někdo jiný, synovec nového domácího, který vlastně žádným jeho synovcem není…

Do této knížky jsem se začetla na první dobrou. Začala jako klasický příběh určený milovníkům knih. Romy je neustále zalezlá v knížkách a je to poznat hned po pár stránkách, z nichž dýchá milá starosvětská atmosféra zaprášených antikvariátů. Člověk by se tou náladou nechal ukolébat, ale víme, že na Romy čeká ještě něco dalšího. Pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy dívka stojí v newyorském přístavu a chystá se plout do země, kde Willyho putování začalo, do Anglie. A nebylo by to pořádné vzrůšo, kdyby všechno klapalo, tak jak se očekává. Je jasné, že na Romy čeká mnoho nástrah a překážek, jimž bude sekundovat Ramonin „nepřítel v boji“ Dominic. Vyhrát však může jen jeden.

Román Cesta za tebou za 80 dní je další příjemnou oddechovkou z edice 7lásky nakladatelství Metafora. Spojuje v sobě lásku ke knihám, milou lehce romantickou linii a především cestování. Romy, pro níž bylo vždy nepředstavitelné opustit New York, musí na své misi za záchranou knihkupectví překonat sama sebe. Autorka ji nechává zažít perné chvilky i ztřeštěné okamžiky, v nich si Romy nezadá s hrdinkami, které tak skvěle umí třeba Alexandra Potterová. Kniha se tematicky dotýká problematiky uprchlíků i rasových otázek, naštěstí tyto náměty nepřebíjejí celkový ráz příběhu, jen pomáhají hlavní hrdince najít ztracené sebevědomí a uvědomit si, kým vlastně je.

Bylo velmi příjemné spolu s Romy kopírovat trasu Willyho Foga a navštívit tradiční země jako je Velká Británie, Francie, zažít atmosféru Japonska, Singapuru i rušné Indie. Musím zmínit i sympatické grafické zpracování, na začátku každé kapitoly a někdy i na konci je menší obrázek související s cestováním. Obálka se nese v tradičním designu, který charakterizuje edici 7lásky.

Román je příjemnou, čtivou záležitostí, díky níž poznáme exotické země, jejich divokou krásu stejně jako nebezpečí číhající na každém kroku. Neměl by chybět mezi přečtenými knížkami všech milovníků cestování a dobrodružných výprav.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Když teče krev

V dubnu 2020 vyšlo v angličtině souhrnné vydání dosud nevydaných povídek Stephena Kinga. Díky nakladatelství Beta si soubor můžeme přečíst i my. Vyšel pod názvem Když teče krev, jméno nese podle jedné z povídek.

Kniha obsahuje celkem čtyři příběhy. První se jmenuje Telefon pana Harrigana. Vypráví příběh Craiga, který žije s otcem a chodí předčítat starému pánovi Harriganovi, o němž se ví, že je nesmírně bohatý. Craiga a pana Harrigana spojí nejen přátelství, ale i telefon. Jak? No, to si přečtěte sami, řeknu jen, že povídka se nese v nostalgickém tónu (vztah Craiga s otcem mi připomněl Kingův Lunapark) a taky má mysteriózní nádech, takže pokud u čtení rádi tajíte dech, užijte si ji.

Chuckův život – tohle byla nejzvláštnější povídka z celé knihy, po přečtení jsem si říkala, jestli jsem mimo já, nebo autor. Začalo to jako „solidní postapíčko“, trochu mi to připomínalo Puls, což se mi velmi, velmi zamlouvalo. Ale pak? Pak jsem se totálně ztratila v Chuckově životě a vynořila se docela zmatená. Pointu jsem pochopila až po dočtení doslovu, díky za něj, Stephene! Budu si muset celou povídku přečíst znovu, ale tentokrát trochu jinak. 😉

Když teče krev – nejdelší povídka, kterou si určitě oblíbí všichni, kteří znají Kingova Outsidera a sérii Bill Hodges a kteří si zamilovali Holly Gibneyovou, jednu ze stěžejních postav těchto knih. Pro mnohé čtenáře je tato povídka utahaná, rozvláčná, ne-li rovnou zbytečná, ale já půjdu proti davu. Jako příznivkyně pomalejších dějů jsem si tu „roztahanost“ užívala. A hlavně, Holly je prostě fajn, mám ji ráda stejně jako King sám a jsem ráda, že ji „vytáhl“ a poskytl jí velký prostor. I tento příběh je mysteriózně laděný, byť se z počátku tváří jako typický thriller. Uvidíte sami.

Krysa – No páni! Tato povídka se taky povedla, bavil mě námět, ale hlavně vylíčení atmosféry, to King umí. Popisuje příběh vyhořelého spisovatele, který má konečně! nápad na knihu. Odjíždí do odlehlé oblasti, aby v nerušeném klidu své dílo napsal. Jenže se blíží velká bouře, která ho může úplně odříznout od světa… A krysa? Řekněme, že dějem docela zahýbá, nebudu prozrazovat víc, snad jen tolik, abyste si dávali pozor na to, co a jak si přejete, znáte to, není vždycky auto pod stromečkem totéž, co auto pod stromečkem. 🙂

Povídkový soubor Když teče krev mě hodně bavil. Měla jsem štěstí, že jsem ho četla v době, kdy jsem se léčila s nachlazením, takže jsem mohla nerušeně číst a užívat si mysteriózní náboj bez většího přerušování. Za mě hodně dobrá záležitost, poctivý King, jak jsem na něj zvyklá – i ta jeho ukecanost, kterou mám hodně ráda. A potěšilo, že nechyběl výše zmiňovaný doslov s vysvětlením vzniku povídek.

Pokud se stále ještě rozhodujete, jestli číst Kingovy povídky, a které, tak Když teče krev je jednou ze sbírek, které doporučuji. Možná se vám budou některé povídky zamlouvat víc než jiné, to je normální, ale tohle je právě ten případ, kdy King je opravdu King, jak ho známe. Věkem možná trochu vláční a měkne, což dokazují závěry povídek, ale v jádru zůstává vypravěčem, který umí zaujmout, pobavit a vyvolat obavy – co kdyby náhodou? 😉

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul najdete na eshopu.

Hotel u Jezera stínů

Pro Mayu byla babička vším. Chybějícím rodičem, neboť dívka vyrůstala v Mnichově pouze s otcem; kamarádkou, rádkyní, vrbou. Není divu, že je Maya zdrcená, když po jejích šestnáctých narozeninách babička zmizí a nezůstane po ní ani stopa. Po sedmadvaceti letech je Maya pořád stejně plachá, jako kdysi, nejraději se ukrývá ve svém knihkupectví. Vylézt musí, když ji kontaktuje policie, že tělo její babičky bylo nalezeno v areálu známého rekreačního střediska u jezera ve Spojených státech. Maya nedokáže pochopit, co dělala babička tisíce kilometrů od domova, co ji vedlo k cestě do státu New York a co se jí stalo? Odjíždí na místo činu, aby vypátrala pravdu. Ale jak už to bývá, někdo nechce, aby skutečnost vyšla najevo a nebezpečí hrozí i Maye…

Znáte ten pocit, když od knížky máte jistá očekávání a ve finále dostanete něco jiného, přesto jste nadšeni? Tak já to měla právě u románu Hotel u Jezera stínů. Protože jsem anotaci jen tak prolétla – byla jsem spokojená hned s prvními větami – myslela jsem, že se mi do rukou dostal příběh, v němž bude vnučka pátrat po babiččině životě, děj bude hodně akční, prostě klasický thriller. Ale to, co jsem četla, bylo něco úžasného, smutného a dojemného.

Maya pátrá po minulosti babičky a do nebezpečí se dostává i ona sama, přesto se v příběhu skrývá ještě něco navíc. Pátrání nás zavede do období druhé světové války, budeme svědky odbojářské činnosti i velké lásky, stejně jako fanatismu a krutosti. Nechci kvůli pointy zabrousit do větších podrobností, přece jen na čtenáře čeká spousta překvapení a šokových situací.

Části odehrávající se v americkém prostředí jsou také hodně zajímavé, tady se už objevuje velké množství postav, a ty se mi trochu pletly, přiznávám dobrovolně. V každém případě se před námi odvíjí poměrně spletitý a na dramatické zápletky bohatý příběh rodiny hoteliérů, která skrývá velké tajemství.

Hotel u Jezera stínů je čtivou záležitostí v níž zaujme mysteriózní tón. Ten se nese zejména „americkou“ částí knihy a umocňují ho nejen děsuplné zážitky Mayi bloumající po velkém lese plném nástrah, ale také ono výše zmíněné rodinné tajemství, které jako by vypadlo z gotického románu.

Jestli rádi rozplétáte zašmodrchaná klubka rodinných vztahů, máte rádi prolínání minulosti a současnosti, Hotel u Jezera stínů vám nabízí oboje. Pro mě byl velmi příjemným čtecím zážitkem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jackie a Maria

Dalším v řadě skvělých beletrizovaných životopisů nakladatelství Metafora je Jackie a Maria z pera Gill Paulové. Setkáme se v ní se dvěma známými ženami, jimž životní cestu protnul stejný osudový muž. Jackie Kennedyová a Maria Callasová. Žena amerického prezidenta a operní pěvkyně. Oním mužem byl řecký rejdař Aristoteles Onassis, který s oběma strávil část svého života. Jednu si nikdy nevzal, byť ho k ní vázalo osudové pouto, druhou za ženu pojal, ale byl to šťastný krok?

Knížka upoutá nádherným vzhledem, skvěle zapadajícím do celé řady pískově laděných obálek, typických právě pro tyto romány. A obsah? Čtivý, dojemný, přitom psán příjemnou nenásilnou formou.

Příběh je protkán dvěmi dějovými linkami, které se v průběhu děje protnou v osudové finále. V jedné sledujeme Jackie Kennedyovou, manželku ambiciózního charismatického politika mířícího do Oválné pracovny Bílého domu, v druhé talentovanou operní pěvkyni Marii Callasovou, která celý život bojuje s nízkým sebevědomím. Jsme svědky zásadních životních momentů, které ať už v kladném či naopak tragickém směru ovlivnily jejich světy.

Autorka vypíchla vztahy obou hrdinek k partnerům a nechá je promlouvat pomocí dramatických, mnohdy šťavnatých a temperamentních dialogů. Není divu, obě jsou živelné, byť Jackie působí vlivem tragických událostí (smrt dětí, manžela i švagra) lehce rezignovaně. Paula Gillová ani jednu nelíčí idylicky, nebojí se vypíchnout chyby, jež obě dělají, popisuje jejich slabosti a vnitřní myšlenkové pochody, neustálé pochyby o tom, jestli je to, co činí, správné. Abyste si nemysleli, Jackie a Maria nedělají nic dohromady, byť se spolu setkaly, ale díky vztahu ke stejnému muži jsou jejich osudy v lecčems podobné.

A co Aristoteles, bohatý rejdař, milující peníze, ženy a pozornost slavných lidí? Nebyl žhavým krasavcem, který okouzlí ženu na první dobrou, jeho hlavní zbraní bylo charisma, výmluvnost a… peníze. Věřte mi, byť tato kombinace působí romanticky a platí na nejednu příslušnici něžného pohlaví, život s ním nebyl žádný med, o tom vás obě hlavní aktérky přesvědčí. Ale ani on nebyl ušetřen hořkých chvil a těžkých okamžiků.

Jackie a Maria v sobě snoubí historická fakta s umně propletenou fikcí (spisovatelka zcela určitě nemohla vědět, co přesně si postavy mezi sebou povídají, přesto jim vtiskla osobité a reálně působící dialogy), na základě známých údajů vyjadřuje pocity a emoce, a já bych řekla, že velmi působivě. Hledala jsem si další doplňující informace ke všem postavám, prohlížela fotografie a na základě toho hlouběji pronikala do životů Jackie a Marie.

Pokud čtete rádi o známých a zajímavých osobnostech, nenechte si beletrizované romány nakladatelství Metafora ujít. Jackie a Maria je jedním z těch, jejichž hrdinky, reálné osobnosti, nezapomenete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ukradený příběh

Vanessa se ocitla v docela nezáviděníhodné situaci. Má dva syny, hypotéku na dům a zlomené srdce, protože manžel se dal dohromady s jejich bývalou terapeutkou. To by asi porazilo každou ženu. Vanessa utíká ke svému dávnému snu, napíše romantický příběh, který pošle do nakladatelství, v němž publikuje její oblíbená autorka. Rukopis je zamítnut, ale na ženu čeká další šok – zjistí, že její literární počin byl ukraden právě tou spisovatelkou, jejíž knížky vždycky tak ráda hltala. A tak začne boj o to, čí knížka je, literární agentka totiž tvrdí, že od ní žádný rukopis nikdy neobdržela. Do hry vstupuje právník Marcus, odborník na autorské právo. Věčná romantička Vanessa ví jedno, tento muž je ztělesněním jejího vysněného knižního hrdiny!

Ukradený příběh je tím typem knížek, které si romanticky založený čtenář(ka) bere s sebou na dovolenou, do postele ke chřipce, do křesla ke krbu a sklence vína. Nikdo po přečtení anotace nečeká intelektuální četbu, která vás má vynést do literárních výšin, ale poctivou oddechovku, s níž na chvíli zapomenete na to, že jste unaveni z práce, utahaní z dětí, nemáte nakoupeno a tak vůbec. 🙂

Vanesse je sice přes třicet, měla by být zodpovědnou matkou, zvlášť když je se syny sama, ale při čtení zjistíte, že je mile praštěná a někdy i lehce zmatená a naivní. Prostě typická postava romanticky laděných knížek. V příběhu se dočkáme mnoha klišé typických pro tento druh četby, ale co, ono to k tomu tak nějak patří a vlastně s tím počítáme. Autorka se nebála lehce ztřeštěného humoru, který děj okoření. Zlehka zadrnkala také na vážnější notu a do příběhu vmísila i problematiku manželských a rodinných vztahů.

Ukradený příběh se čte hezky zlehka, s mírným úsměvem na tváři. Romantické duše, zbystřete, tahle oddechová záležitost je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Román z pokoje 128

Anne-Lise si pronajme pokoj č. 128 v bretaňském hotelu. Hodlá v této nádherné části Francie strávit dovolenou. Jaké je její překvapení, když v nočním stolku najde zapomenutý rukopis knihy a v něm navíc ještě adresu? Velké, co si budeme povídat. Román si přečte a je nadšená, protože ji jedinečnost textu naprosto uhranula. Ale rukopis je nedokončený a Anne-Lise zajímá proč a vůbec všechno kolem něj. Posílá ho na uvedenou adresu a k jejímu překvapení se jí autor díla ozve. Je jím Sylvester, který tvrdí, že rukopis ztratil už před více než třiceti lety. Činorodá žena neváhá a rozjíždí k autorově nevoli velké pátrání, aby zjistila, jak se do hotelového pokoje dostal. Co myslíte, budeme překvapeni?

Román z pokoje 128 je psán celý v dopisech. Milujete-li tento způsob, stejně jako já, zatetelí se vám srdce blahem. A pozor! I když se pohybujeme v jedenadvacátém století, v knize nezakopnete o jediný mail, sms či internetovou konverzaci, vše se vede pěkně postaru. Dopisní papír a píšeme! Žádné wtf, omg, njn, jj, ale poctivé dopisy, to znamená úplná slova, rozvité věty, v nichž se skrývá mnoho moudrých myšlenek.

Mezi kým se konverzace v dopisech odehrává? Pošta putuje mezi Anne-Lise a Sylvesterem, její nejlepší přítelkyní Maggy a na ně se postupně nabalují osoby, jejichž životy tajemný rukopis protnul.

Tahle knížka není z těch, které byste zhltli na posezení, byť tomu ji k tomu menší rozsah stran předurčuje. Její kouzlo tkví právě v oněch dopisech, jenž jsou jedním slovem nádherné. Doporučuji zpomalit a vychutnat si každé písmeno, slovní spojení, každou větu, za což patří dík překladatelce Haně Davidové, jíž se podařilo zachovat krásu textu a hlavně francouzský šarm, který čiší z každé stránky.

Tajemný rukopis a čilá korespondence několika lidí, z nichž někteří by se díky pátrání nikdy nepotkali, rozvíjí také jejich životní osudy. Jak žije Anne-Lise? Proč je Sylvester bručoun a nelíbí se mu, co se s jeho literárním dítkem děje? A co si v sobě nese Maggy?

Cathy Bonidan napsala nádherný komorní příběh, který otevře srdce každého milovníka knih a zadrnká na strunu všem romantickým duším. Pokud hledáte něžnou poklidnou knižní lahůdku, Román z pokoje 128 se přímo nabízí. Je dalším v řadě povedených titulů edice 7lásky nakladatelství Metafora.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy

Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy je silnou osobní výpovědí maminky, jejíž syn je autista. Celá rodina musela přehodnotit priority, Matějovi vše přizpůsobit a bojovat nejen s vlastními pochybami, ale i s předsudky okolí. Matěj je dnes studentem umění a mapy maluje pořád. A jak! V knížce se s nimi setkáte, dotvářejí osobitost textu. Doporučuji, není to snadné čtení, ale je napsáno s lehkostí a věcností.

Lilie pro nevěstu

Teresa Simonová je tady s dalším nádherným příběhem, který ocení milovnice (a snad i milovníci) romantických ság. Opět vsadila na svůj osvědčený styl a bravurně proplétá dvě časové linie, na což jsme u ní zvyklí a víme, že to prostě funguje. Po kávě a čokoládě přichází svět vůní. Nadechněte se a vstupte do krámku, který provozuje Liv, mladá žena, která se po rozchodu rozhodla vzít život do svých rukou.

Liv se s malým synkem zabydluje v nekonvenční čtvrti Kolína nad Rýnem, kde si otevírá krámek s vůněmi. Po rozpačitém začátku se její krámek zaplňuje nedočkavými zákaznicemi, které touží vlastnit svou jedinečnou vůni. Liv se sbližuje s lidmi ve svém okolí, problémy jí dělá jen jedna stará paní, jež kdykoli Liv spatří, chová se hystericky a nenávistně. Mladá podnikatelka musí bojovat nejen s její nenávistí, ale také s neznámým nepřítelem, jemuž je voňavý krámek trnem v oku. Aby toho nebylo málo, bouřlivé vlnobití nastává i v jejím soukromém životě…

V druhé linii se přeneseme do válečného Kolína, kde žije Nellie Vossová. Má velmi citlivý nos, což jí pomůže v kariéře, podílí se na výrobě slavné vůně nazvané „4711“. Svou prací je doslova a do písmene pohlcena, ale než stihne svůj talent plně uplatnit, na ni i na její blízké dopadne tvrdá a nelítostná ruka války. Nellie je navíc ve vztahu který nemá budoucnost, nemůže přiznat, že miluje člověka, jež nikdy nebude úplně její.

Lilie pro nevěstu je nádherný, byť bolestný román, v němž jsou obě linie vyvážené. Na výustění si jak už to bývá musíme počkat, ale můžu říct, že to stojí za to. Autorka nás nenásilnou formou seznámí se světem vůní, zjistíme, jak se vyrábí, co je důležité, aby vůně svému nositeli opravdu sedla a byla tzv. na míru. Věnuje se také problémům žen samoživitelek, které musí skloubit práci a výchovu dítěte.

Příběh Nellie, jež nás zavede přímo do válečné vřavy, zase poukazuje na život obyčejných Němců, někteří se nechali strhnout a propadli Hitlerovu mámení, jiní se s nacismem neztotožnili a měli to nesmírně těžké. Nellie navíc bojuje se zakázanou láskou, kvůli níž by jí odsoudila nejen rodina, ale i obyvatelé města.

Obě hrdinky, Liv i Nellie jsou sympatické, jejich osudy autorka vylíčila čtivě a s pochopením pro situace, jimž jsou vystaveny, to zejména v případě Nellie. Kolem obou žen se točí spousta dalších postav hrajících výrazné úlohy v jejich životech a ovlivňujících ráz příběhu.

Zatímco svět Liv je podán er-formou, Nellie poznáváme prostřednictvím deníkových zápisků, které si vedla. Jsou velmi emotivní a výmluvné, byť font, jímž jsou psány, je poměrně těžký na čtení.

Teresa Simonová je výbornou spisovatelkou, její knížky jsou propracované a dávají důraz nejen na milostnou linii, ale soustřeďují se především na mezilidské vztahy. Máte-li rádi rodinné ságy, Lilie pro nevěstu si zařaďte do seznamu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Voňavá lékárna. Záhada černé květiny

Před časem jste si mohli přečíst recenzi na první díl série Voňavá lékárna s podtitulem Ve vzduchu se vznáší tajemství. Knížky vydalo nakladatelství Bookmedia a my si představíme díl druhý nazvaný Záhada černé květiny.

Alvensteinovi se konečně zabydleli ve staré vile Evie, kterou koupili. Maminka se věnuje restaurování, tatínek péči o rodinu a děti Lucie a Benno? Ti jsou šťastní jako blechy v podzemní lékárně, kterou v prvním díle objevili. Tráví v ní veškerý volný čas a spolu s Hannou, která ji vede a kamarádem Matsem ze sousedství se věnují tajuplným vůním. Jenže jednoho dne zmizí prášek Meteor, naprosto nezbytná součást všech kouzelných vůní. Lucie ho potřebuje, aby pomocí voňavé lahvičky zachránila tatínka svého kamaráda Matse, který byl očarován Nelaskavou vůní. Pátrání po Meteoru dovede děti až do Amsterdamu, kde budou čelit opravdu silným protivníkům. Podaří se jim prášek najít, zachránit Matsova tatínka a existenci Voňavé lékárny?

Pokračování Voňavé lékárny je stejně napínavé jako první díl. Autorka Anna Ruhe pokračuje v akčním námětu a svým hrdinům připravila pořádné dobrodružství. Nechá je cestovat vlakem, čelit zlu a tajemným silám, děti budou muset znovu prokázat velkou dávku odvahy.

Ani tentokrát nepřijdeme o krásu v podobě grafické úpravy knížky, o nádherné ilustrace se opět postarala Claudia Carlsová. Můžu říct, že je na co se dívat, od obálky po jednotlivé listy v knížce.

Příběh je určen především dětským čtenářům, ale vůbec nevadí, pokud se do něj pustíte, přestože máte už několik let občanku v kapse, volební právo a vlastní potomky. 🙂 Voňavá lékárna je nakloněna všem generacím a je-li ve vás pořád kousek malého dítěte, bude se vám určitě líbit. Jen si nezapomeňte, pokud jste tak neučinili, přečíst i první díl, abyste byli uvedeni do obrazu.

Ponořte se do světa vůní a popusťe uzdu fantazii, druhým dílem příhody Andrey, Benna, Hanny a Matse nekončí, čekají na nás ještě dva další díly.

Za recenzní výtisk děkuji knihupectví Knihcentrum, kde si můžete knížku pořídit.

Design a site like this with WordPress.com
Začít