71. stránka

Víkend s Miriam

Miriam a Rostislav. Patří k sobě, nebo ne? Jak to s jejich vztahem vlastně je? Miriam je krásná herečka. Excentrická, bohémská a neskutečně chaotická. Vysokoškolský pedagog Rostislav je její pravý opak. Stojí nohama na zemi a nejvíc ho zajímá práce, do níž je ponořen až po uši. Život mu prokluzuje mezi prsty, hodně pozdě zjistí, co pro něj Miriam vlastně znamenala.

Víkend s Miriam se z převážné části odehrává za totality. Rostislav vzpomíná na osudovou ženu, s níž ho pojilo pouto přátelství, které se bál překročit. Miriam přežila dva manžely, a byť ji okolí má za potvoru, která svým mužům do hrobu určitě pomohla, opak je pravdou. Rostislav na to přichází při zpětném promítání důležitých chvil, které prožil, a jež ho s Miriam spojují.

Z převážné části se děj poměrně krátkého, leč citově hutného příběhu odehrává za vlády komunismu, v době, kdy se za kulturou chodilo domů. Bytové divadlo nebo tajné rozmnožování zakázané literatury, emigrace umělců, to vše dotváří kolorit tehdejších časů. Dějová linka Miriam a Rostislava se střídá s pohledem do velmi osobní zóny spisovatelky, v níž dává čtenáři nahlédnout do svého života poznamenaného nemocí. I když těchto zápisků není moc, zasáhly mě asi nejvíc z celého díla.

Co se hlavních hrdinů týče, nejsou příliš čitelní, jen velmi těžko jsem jim rozuměla. Bohémská Miriam na mě působila vyzývavě a trochu lacině, Rostislav zase jako někdo, koho je třeba do všeho popostrčit. Tím, že je vyprávění pojato ich-formou z pohledu Rostislava, takže Miriam vnímáme jen zprostředkovaně, máme pohled jen z jedné strany. Celkově příběh vyznívá zvláštně a tak trochu beznadějně, stejně jako šeď let sedmdesátých, kam je převážná část děje zasazena.

Víkend s Miriam je bohužel posledním literárním setkáním se spisovatelkou Martou Davouze, která letos podlehla zákeřné nemoci. Stejně jako v předchozích dílech i tady máme možnost prožít zajímavý a neotřelý příběh a vychutnat si styl, jímž autorka proslula. Nejedná se o žádnou labutí píseň, protože když otevřeme kteroukoliv z knih Marty Davouze, vždy se bude jednat o příjemně strávené chvíle u noblesního čtení, v němž prim hraje kultivovaný projev a brilantní čeština.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Tak trochu jiný policajt

V 17. newyorském policejním okrsku slouží policista Timothy Prévit. Mezi kolegy příliš oblíbený není. Sport ho nebaví, na pivo nechodí, hledí si jen své práce. Má nejvyšší objasněnost případů, takže ho šéf nemůže propustit, i kdyby sebevíc chtěl. Doma to taky moc neklape. Znuděné pubertální děti, protivná manželka vyžadující sex jen ve středu, tchýně, která s nimi bydlí a neustále do svého zetě rýpe, to je přímo vražedná kombinace. Timothy se plácá životem a má pocit, že už ho nic nemůže vykolejit. Když se jednoho dne připlete k případu topící se ženy, nestačí se divit. Při záchranné misi ztratí služební zbraň a žena ho obviní ze znásilnění. Navíc je středa a s ní pravidelná manželská muka. Ale jak se říká, nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ty největší noční můry na smolaře Timothyho teprve čekají.

František Niedl se řadí mezi nejoblíbenější české spisovatele. Je autorem mnoha historických románů i příběhů ze současnosti. Pro svůj nejnovější počin si vybral americké reálie, konkrétně rušný New York, kam ukotvil svého hrdinu.

Obecně moc nemusím, když čeští autoři nechávají své postavy existovat v cizině, působí to na mě tak nějak „na sílu“ a nuceně, ale v případě Inspektora Prevíta byl New York trefou do černého.

Františku Niedlovi se podařilo navodit atmosféru, jakou známe z amerických detektivek sedmdesátých let minulého století. Má představivost fungovala na plné obrátky a já jen čekala, kdy do dveří vejde Kojak nebo Columbo.

Celkově byla četba této knihy příjemnou záležitostí. Nejenže jsem se bavila u Timothyho nesčetných eskapád, líbil se mi humor vinoucí se celým příběhem, takže jsem se opravdu nenudila. Autor umí pracovat s dialogy, v knize nejsou hluché pasáže. Máte-li v detektivním žánru načteno, možná odhalíte některé vyšetřované zločiny ještě dřív, než hlavní hrdina. Mně se to povedlo. Vlastně to vůbec nevadí, protože cílem této knížky je pobavit a odlehčit, a tento účel byl splněn.

Detektivka, v níž stěžejní roli hraje humor? Proč ne. V případě „prevíta Prévita“ je to dobře vyladěná kombinace. Inspektor Prevít je první knihou z pera Františka Niedla, která se mi dostala do rukou a doufám, že ne poslední.

Hledáte-li oddechovku, u které oceníte břitký vtip a zajímavou detektivní zápletku, tohle dílko si určitě nenechte ujít.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Pořádná nálož poctivých detektivních příběhů

Máte rádi detektivní příběhy? Nechce se vám louskat jeden konkrétní, ale rádi zločiny střídáte? V tom případě jsou pro jako dělané krátké příběhy. Sborník Nejlepší britské krimipovídky sestavil Maxim Jakubowski a dal si na tom opravdu záležet.

Kniha čítající téměř sedm set stran obsahuje díla známých a mezi čtenáři provařených autorů, stejně jako povídky spisovatelů, kteří si své místo mezi mistry napětí musí teprve dobýt. A věřte, že rozdíl mezi nimi nepoznáte.

Povídek je celkem dvaačtyřicet, kromě samotného Jakubowského, který přispěl povídkou „Vražda v exotice, nechybí natolik zvučná jména jako Neil Gaiman a jeho „Případ smrti a medu“, Lee Child s povídkou „Spolek pitomců“, či mistr historických detektivek Peter Tremayne, jenž napsal příběh „Dílo temnoty“. Z autorů a autorek, kteří u nás nejsou příliš známí, a přesto (nebo právě proto) si vaši pozornost zaslouží, stojí za zmínku Amy Meyerss povídkou „Recept krále z Avalonu“ nesoucí se v poirotovském duchu, či Claire Seeber, jejíž „Žena, kterou někdy nebylo vidět“ poukazuje na domácí násilí.

Které příběhy utkvěly v paměti mně? Téměř všechny. Ale úplně nejvíc mě dostala povídka „Pískle“. Napsal ji Martin Edwards. Historka, v níž hlavní roli hraje loutka a břichomluvectví, má v sobě kromě rafinovaného zločinu i něco děsivého a zvráceného.

Upoutal mě i příběh „Wilkolak“ Niny Allan. Seznamujeme s mladým fotoamatérem, který si myslí, že poznal hledaného vraha. Pravdu může odhalit teprve setkání tváří v tvářs podezřelým, jenž pracuje jako forenzní fotograf.

Nesmírně mě bavila povídka „Dědictví“ Jane Casey, v níž stará dáma s lehkostí přechytračí zloděje.

Psychologické prvky má příběh „Odjeď se mnou pryč“ z pera Stelly Duffy, při čtení mě až mrazilo.

Mohla bych vyjmenovat všechny povídky, protože ani jedna není vyloženě špatná. V každé z nich je něco, co vás zaujme, ať už je to styl psaní nebo samotný námět.

Hlavním pojítkem všech povídek je zločin. Ať už se jedná o vraždu, krádež, nebo podvod, u žádné nechybí napětí, které se řádně stupňuje, mnohé mají šokující a dechberoucí finále.

Příběhy vás zavedou do nejrůznějších koutů Británie, nahlédnete do života bohatých, jež mají vše, i nemajetných, kteří si to své musí… ukrást. Autoři rozebírají různá témata, od výše zmíněného domácího násilí, přes rodinné vztahy, v nichž může jít o život, až po obchod s drogami.

Někteří autoři se nebáli okořenit příběhy dávkou typického anglického humoru s příměsí cynismu a být přiměřeně vtipní.

Nejlepší britské povídky můžete slupnout jako malinu, hezky jednu po druhé, taky se dají číst na přeskáčku podle toho, máte-li chuť na poctivou krvavou vraždu nebo chcete řešit rafinovanou krádež. Tak či tak, jedná se o opravdovou lahůdku v žánru detektivní literatury, která by neměla uniknout fanouškům dobrých kriminálních příběhů.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Láska v područí ostnatého drátu

Román Tatér z Osvětimi přináší životní příběh slovenského Žida Lalea Sokolova, který díky svému optimismu, nezdolné síle a přátelské povaze přežil Osvětim. Neváhal riskovat, aby pomohl druhým. Bát se začal ve chvíli, kdy se zamiloval…

Lale se do koncentračního tábora dostal, protože chtěl zachránit své nejbližší. Díky neuvěřitelné dávce štěstí začal pracovat jako pomocník tatéra, později se stal tatérem sám. Získal několik výhod, ale nenechával si je jen pro sebe, využíval je i pro ostatní. Dělil se o jídlo, obstarával léky, stal se dobrou duší tábora. Když potkal Gitu, zamiloval se doslova na první pohled. Vzájemná láska jim pomáhala přežít nejtěžší chvíle a dodávala naději, že jednou bude líp.

Heather Morrisová začala původně zpracovávat Laleovy vzpomínky jako scénář, později je převedla do podoby románu. Autorka píše bez zbytečných příkras a nudných popisů, je věcná a snaží se zachovat autentičnost, což se jí podařilo, z knihy vyzařuje ponurá atmosféra, která přechází v strach a obavy, kdykoliv šlo Laleovi o život. V kontrastu s tím je nádherné sledovat, jak v područí ostnatého drátu vzniká ten nejkrásnější cit, na který jsou i nejtvrdší bachaři krátcí.

Na téma holokaustu a života v koncentračních táborech už byl napsán bezpočet knih, ať už v žánru literatury faktu nebo beletrie. Ptáte se, proč by vás měl zaujmout zrovna Tatér z Osvětimi? Za zmínku stojí práce, kterou hlavní hrdina vykonával. Pozice tatéra ho sice trochu privilegovala oproti souputníkům, zároveň šlo o činnost, kdy musel, chtě nechtě, tetovat identifikační čísla na ruce vězňů, aniž by záleželo na tom, jestli je to dospělý nebo malé vystrašené dítě. Občas byl svědkem toho, jak si doktor Mengele vybíral své pokusné králíky a nemohl tomu zabránit.

Poměrně dobře je zde vylíčen běžný život v táboře, třeba rutina denního režimu, kdy vězni po pár týdnech nevěděli, jestli je pondělí nebo neděle, či nevyzpytatelné nálady bachařů, které je nutily k neustálé bdělosti a ostražitosti. I přesto si Lale s Gitou dokázali najít čas i prostor, aby se mohli tajně scházet. A právě milostná linka dodává knize nádech lidskosti. Tím, že si mohli projevit náklonnost, dovolit se zamilovat a občas podlehnout vášni, byla svým způsobem revolta proti nacistům.

Tatér z Osvětimi je upřímný příběh psaný od srdce. Možná vám přijde v určitých momentech trochu naivní, ale i přesto v něm převažuje víra a naděje v lepší zítřky.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Ztracené dopisy

Sarah Mitchellová napsala román, který si zcela určitě podmaní spoustu čtenářek (a snad i čtenářů 🙂 ) . Autorka čerpala námět ve své rodině a na základě skutečných událostí stvořila příběh, který se do srdcí zapíše svou silou i dojemností.

Děj je rozvíjen ve dvou časových rovinách. V současnosti se setkáváme s Kanaďankou Martou, která se po smrti svého otce vydává do anglického Norfolku po stopách tajemství, které muž před svou rodinou skrýval. Měl snad dlouholetou milenku, nebo druhou rodinu, jejíž existenci tajil? Klíčem je počítačový soubor s podivným názvem Catkins. Marta rozplétá klubko pořádně spletených informací, jejichž nitky vedou k období druhé světové války.

Sylvie se trápí v manželství, které je podle ní nešťastné. Dopustila se osudového přešlapu, jenž jako černý mrak visí nad jejím vztahem s manželem Howardem. Trochu se jí uleví, když muž narukuje na frontu. V té době Sylvie zdědí malou chatku po tetě. Když se na ni jde s dětmi podívat, potká zajímavou dívku Connie, která se stará o svého malého bratra. Sylvie pomůže Connii najít ztracený prstýnek a tím je odstartováno přátelství na život a na smrt, v němž velkou roli hraje tajemství, s nímž se Sylvie Connii svěří. Jeho dopad má vliv i na Martino pátrání. Co vlastně žena o svém otci zjistí?

Ztracené dopisy jsou přesně tím typem románu, který mám ráda a vyhledávám ho. Střídání časových rovin, období druhé světové války a anglické reálie, to je přesně podle mého gusta. Myslím, že na své si přijdou příznivci spletitých rodinných příběhů. Vše je nakombinováno do čtivého díla, od kterého se jen těžko odchází.

Asi nejvíc mě oslovila část, odehrávající se za války. Autorka vystihla napjatou atmosféru, která v Británii vládla, strach z náletů (ty jsou vylíčeny poměrně věrohodně) a popsala i soudržnost, která panovala mezi lidmi, jež museli snášet pohled na zničené město a čelit tragickým ztrátám při bombardování. Velkou pozornost věnuje také evakuačním programům, které měly britským dětem zajistit přechodné bezpečí v náhradních rodinách v Kanadě nebo Austrálii. Při čtení nebyla nouze o emotivní scény, jen si zkuste představit, že máte své děti poslat do zámoří a netušíte, jestli je ještě někdy uvidíte. Tohle mě vážně dostalo.

I současná linie je výborná. Marta nejenže řeší otcovu minulost, musí se také popasovat s pošramoceným vztahem s dcerou Janey. Vůbec na mezilidské vztahy klade Sarah Mitchell v knize velkou pozornost, popisuje je s vnímavostí a citlivostí. Klade důraz na drobné detaily, do děje jsou zakomponovány i scénky, které pro celý příběh nemají smysl jako samostatné, ale v kontextu působí uceleně a se svým lehce humorným podtónem jej příjemně odlehčují. Ocenila jsem, že se děj odehrával v přímořském městečku a spolu s Martou, a vlastně i se Sylvií a Conií, jsem si užívala slanou vůni moře, vítr ve vlasech a šumění vln.

Pod neskutečně krásnou obálkou se skrývá silný příběh vzdávající hold ženám, které se musely s válkou popasovat po svém. A že spolu s Martou rozpletete jedno pořádně zašmodrchané tajemství, to je třešinka na dortu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si můžete titul zakoupit.

Zuby nehty

O Katie Kellyové můžeme říct, že je tak trochu lúzr. V devětadvaceti letech přespává u kamarádky, sen o vlastní restauraci se rozpadl, místo toho Katie pracuje jako pomocná kuchařka v domově důchodců. Ani lásku nemá, Ben dal přednost dobrodružnému cestovatelskému životu. Už to vypadá, že mladá žena se bude až do smrti hrbit pod taktovkou protivné nadřízené, spoléhat na milosrdenství přátel a vyhýbat se vlastní rodině, protože se sama za sebe stydí. Oči jí otevře Marta, obyvatelka domova, která nepřestala milovat život, i když zůstala opuštěná. Katie se díky ní přihlásí do konkursu pořádaného věhlasným šéfkuchařem Jean-Michelem, který hledá vedoucího kuchaře pro svou restauraci. O místo usiluje taky Katiin bývalý přítel Ben. Pravidla jsou jasná, vyhrát může jen jeden…

Román Zuby nehty nabízí možná trochu předvídatelný příběh, ale u románů tohoto typu s tím musíte víceméně počítat. Na první pohled lehký a humorný, uvnitř skrývá poselství. Není to tuctová romance, zabývá se také rodinnými vztahy. Katie je Irka, pochází z velké rodiny. Nikdy se nepřenesla přes smrt matky, a i když svého otce i sourozence miluje, jen těžko si k ním hledá cestu. Má pocit, že na vině je její zpackaný život a konkursem na šéfkuchaře chce dokázat, že se umí odrazit ode dna.

V knize se v stěžejní roli objevuje jídlo, připravte se, že budete mít pořád na něco chuť. Konkurs, na který se Katie přihlásila, připomíná kulinářskou soutěž Masterchef, v níž jsou účastníci schopni zazdít vlastní babičku, když jim jde o výhru. Jean-Michel je přísný, nepředvídatelný a hlavně egoistický chlap, kterému jde jen o michelinské hvězdičky. Mně svým chováním připomněl legendárního Gordona Ramsaye. Byla jsem ráda, že jsem si o tom, jak probíhá takový konkurs, mohla jen číst, vlastní zkušenost by mě asi zničila. 🙂 Autorka se dotkla také aktuálních témat jako je rivalita a syndrom vyhoření, který vás může dostat na kolena a je jedno, jestli jste nenápadný tichý dělník u pásu nebo světově proslulý… šéfkuchař. 🙂

Celkově se mi kulinářské prostředí zamlouvalo, užívala jsem si detailní popisy z příprav jídel, o kterých si můžeme v naší české kuchyni nechat jen zdát. Myslíte si, že hlavní kuchař jen rozdává povely a štěká na kuchtíky? Pravda je úplně někde jinde, na jeho bedrech leží chod celé restaurace, stačí jedna chyba a může přijít o místo. Líbila se mi i romantická linka příběhu, začínající vskutku nečekaným setkáním Katie a Bena.

Román Zuby nehty je příjemnou a lehkou oddechovkou, kterou si můžete proložit napínavé thrillery, vzít si ji k vodě, nebo ji louskat jako marod pod peřinou. Jen si k tomu nezapomeňte vzít něco dobrého na zub, bude se vám to hodit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si titul můžete koupit.

Růže bílá, černý les

Díky knihkupectví Luxor a Knižnímu klubu jsem měla tu čest přečíst si jeden z nejočekávanějších letních titulů ještě před vydáním. Růže bílá, černý les má poměrně poetický název, ale přináší příběh z úplně jiného soudku. Už teď vám můžu říct, že ji prostě musíte mít. Chcete vědět proč?

Protože do rukou se vám dostává komorní drama zasazené do kulis druhé světové války. Píše se rok 1943, zuří brutální zima, Německo se roztahuje po celé Evropě a drancuje ji, válečná vřava je v plném proudu. Franka Gerberová ztratila vůli žít. Přišla o své nejbližší a nikdo jí nezůstal. V lese objeví ležícího neznámého muže v uniformě Luftwafe. Franka je zdravotní sestra a instinkty jí velí postarat se o zraněného. Odtáhne ho do nedaleké chaty, která patří její rodině. Když zjistí, že muž není tím, za koho se vydává, rozhodne se ho i přesto zachránit a pomoct mu i za cenu, že ohrozí jej i sama sebe.

Protože v té chvíli se mění lehce ospalé, zasněžené tempo a nastává pravá divočina. Franka i voják se dostávají do situací, v nichž jim jde o život. Panuje mezi nimi nedůvěra umocněná celkovou náladou vládnoucí v Německu, kdy paranoia a nedůvěra drtí úplně všechny. Děti udávají rodiče, kamarádi sebe navzájem a nikdo si není jistý, jestli právě u něj nezaklepe gestapo. Ta stísněná nálada je v knize poměrně autenticky popsaná a cítíte ji téměř z každé strany.

Protože chybovat je lidské, jak se říká, a chybami se člověk učí. Franka jako mladá a naivní studentka podlehla Hitlerovu vymývání mozku a uvěřila, že budoucnost Německa leží v rukou nacistů. Její prozření mělo hořký podtón, pomáhala v odboji a dostala se za svou činnost do vězení. Udělala ještě něco, za co se stydí, ale dokázala si své chyby přiznat. Autor poukazuje na to, že člověk může podlehnout nerozvážnosti, ale pokud uzná, že pochybil a má snahu o nápravu, není ještě pozdě se změnit.

Protože román ukazuje na to, že v Německo nebyl jen národ fanatických nacistů a jejich příznivců. Žili tam obyčejní lidé, kteří s fašismem nesouhlasili a chtěli, aby válka skončila. Museli prokázat obrovskou dávku odvahy a statečnosti, když proti Hitlerovi chtěli bojovat.

Protože Franka Gerberová je úplně obyčejná hrdinka, které není cizí slabost a selhání, přesto dokáže vstát jako bájný Fénix z popela a bojovat za dobrou věc.

Protože Eoin Dempsey je vynikající vypravěč. Nepotřebuje pět set stran, aby předložil čtivý příběh, stačilo mu jich dvě stě sedmdesát. Vytvořil dílo, kterému dominují dvě silné osobnosti a rozehrál s nimi nefalšované drama, do něhož zakomponoval prvek thrilleru. Děj plyne opravdu svižně, je akční, doplňují ho scény z Frančina předválečného života s rodinou, zachycující klíčové okamžiky Gerberových.

Protože – naštěstí! – kniha neupadá do klišé typu: muž a žena = sex za každou cenu, i když koncept tomu hraje do karet. Díky za to! Mezi hlavními hrdiny dojde během společně stráveného času k logickému vývoji jejich vztahu, ale autor tomu nechává přirozený průběh.

Protože… prostě chcete vědět, kdo je ten tajemný voják, a neříkejte, že ne.

Protože román se opravdu nejen dobře čte, ale v hlavě se vám rovnou poskládá ve výpravný film. Tématika, kterou se zabývá, si o filmové zpracování totiž přímo říká.

Protože jak já tvrdím, knih, jež se točí kolem událostí druhé světové války, není nikdy dost. Zapomínat by se nemělo, připomínat se musí.

Protože Růže bílá, černý les je román, na který jen tak lehce nezapomenete. Pokud milujete silné příběhy, oceňujete odvahu a statečnost obyčejných lidí a hledáte fakt dobrou knihu, která ve vás nechá dojem, nenechte si toto dílo ujít. Vychází 29. 7. 2019 a já ho doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu a knihkupectví Luxor.

Spánek

Anna veze kolegy z teambuildingové akce a nešťastnou shodou okolností havaruje. Nehodu nezavinila, přesto ji sužují výčitky. Trápí se, nemůže spát, hroutí se jí celý svět. Navíc dostává podivné vzkazy a má pocit, že ji někdo sleduje. Zapomnění hledá na odlehlém skotském ostrově Rum, kde si ani lišky netroufají dát dobrou noc, o to víc láká turisty, kteří hledají neotřelé dobrodružství. Anna vezme místo recepční a doufá, že najde vytoužený klid. Do hotelu přijíždí sedm hostů a Anna se má co otáčet. Brzy však zjistí, že jí opět hrozí nebezpečí. Když divoká bouře všechny uvězní v hotelu, nastává chaos. Anna tuší, že jeden z hostů po ní jde. Ale kdo to může být? Všichni jsou napjatí, nervózní a naštvaní, všichni vypadají, že něco skrývají. Zachrání se Anna?

C. L. Taylor mám jako autorku psychothrillerů velmi ráda. Četla jsem všechny její knihy a musím říct, že jsou opravdu skvělé a je těžké vybrat tu nejlepší. Když nad tím přemýšlím, z mého pohledu je to asi Zmizelý, který mi nejvíc utkvěl v paměti a Spánek se k němu evidentně přidá. Spisovatelka si vybírá náročná témata, do hlavních rolí obsazuje vesměs ženy, které mají něco za sebou. I když to může působit šablonovitě a máte pocit, že už nedostáváte nic nového, není to tak. Pokaždé naservíruje příběh, který je čtivý a napínavý. C. L. Taylor je hodně sugestivní vypravěčka, která vtáhne do děje, ani nevíte jak a navíc umí mistrně kličkovat a uhýbat, takže kolikrát netušíte komu věřit a jestli jdou vaše myšlenkové pochody tím správným směrem. Stejně je to i u Spánku.

Spánek má ještě jednu devizu navíc a tou je jeho celkové vyznění. Snoubí se v něm paranoidní a místy skoro hororová atmosféra, jakou známe z knih Stephena Kinga, s napětím připomínajícím detektivky Agathy Christie. Konkrétně tady máte jeden malý, odlehlý ostrov, sedm nedůvěryhodných lidí, spoustu podivných náhod a k tomu několikadenní silnou bouři. Nevíte, komu můžete věřit, nevíte, kdo vám právě stojí za zády. Během čtení jsem měnila názory na jednotlivé aktéry, protože autorka si s jejich dějovými linkami pěkně pohrála a vytvořila spoustu matoucích stop.

Spánek si díky tomuto mixu nálad a emocí zaslouží vaši pozornost. C. L. Taylor dokazuje, že psychothrillery opravdu umí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Třetí poločas

Mladí manželé Stijn a Carmen žijí spokojeně, společně vychovávají roční dcerku a nic jim nechybí. Do jejich bezstarostného světa náhle a bez vyzvání vstoupí šokující zpráva a rozbíjí idylku – Carmen má rakovinu prsu. Agresivní forma nemoci zasahuje i ostatní orgány v těle a Carmen musí podstoupit náročnou léčbu. Stijn se s bezvýchodnou situací srovnává po svém. Vrhá se do víru nočního života, účastní se divokých večírků, na kterých nechybí alkohol, povzbuzující látky ani sex. Stijn si své jednání obhajuje tím, že i on je ve stresu a v napětí. Manželce je i přesto velkou oporou, doprovází ji na chemoterapie, zároveň se stará o dceru a vede svou firmu. Na jedné akci se však bezhlavě zamiluje a stojí na rozcestí. Má zůstat s Carmen, k níž ho, podle něj, už neváže láska, ale soucit, nebo začít znovu s Roos? Nakonec si uvědomuje, že i přes časté mimomanželské poměry je Carmen jeho životní láskou, navíc je spojuje i role rodičovská a vrací se k ní, aby spolu bojovali o zázrak.

V románu líčí autor Raymond van de Klundert (Ray Kluun) svůj vlastní životní příběh. Název Třetí poločas vychází z Kluunovy vášeň pro fotbal a zároveň vyjadřuje zoufalství a bezmoc – pojem třetí poločas vlastně neexistuje, čímž je řečeno vše.

Kluun píše přirozeným způsobem, věcným, bez příkras, není mu cizí černý humor, místy hrubší a cynický. Pokud do Stijna promítl sám sebe, udělal to bez jakýchkoliv skrupulí. Jste-li příznivci tradičního vztahu, v němž tři nemají co dělat, budete mít se Stijnem velký problém. Tenhle chlapík vás však na své slabosti upozorní hned na počátku, takže nemůžete říct, že vás nevaroval. Na druhou stranu je nesmírně ochranitelský vůči své rodině, Carmen i dceři Luně.

Jsem hédonista a trpím těžkou monofobií. Ten hédonismus se Carmen moc líbil, okamžitě nás to spojilo. S mým panickým strachem z monogamie je od prvopočátku spokojena méně. Ze začátku si jistě myslela, že to není zase až tak nejhorší. Vyprávění o mých vztazích v minulosti, které byly jedno velké zahýbání, ji dost bavilo a viděla v něm tehdy spíš než varování další vzrušující důvod navíc, proč si se mnou něco začít. /str. 11/

Třetí poločas je i přes drsnou slupku Stijnova (Kluunova) cynismu velmi emotivní, až naléhavý. Zasáhne vás upřímností a syrovostí, Stijn si servítky nebere. Vedle nemoci kráčí sebevědomým krokem sex, jeden z nejdůležitějších prvku v životě hlavních hrdinů. Drsné výjevy z Carmenina léčení střídají prostřihy do milostného života Stijna. Peprné popisy sexuálních scén jsou vylíčeny tak, jak by si o nich povídali chlapi v hospodě u piva. Bez kudrlinek, bez studu. Román se také zabývá závažnou a diskutovanou otázkou dobrovolného odchodu ze světa – eutanázie. V Holandsku, kde se děj odehrává, je tento akt za určitých podmínek povolen, u nás jen sebemenší myšlenka na možnost legalizace vyvolavá bouřlivé diskuse mezi příznivci a odpůrci.

Ve vyprávění se Stijn vrací do minulosti, seznamuje čtenáře se svými známými, přibližuje místa, která jsou mu blízká. Má-li k někomu či něčemu faktickou poznámku, je do textu zakomponována jako poznámka na lepítku. Zůstává tak zachována přehlednost, zároveň získáte komplexní informace. Každá kapitola je uvedena citátem z Kluunových oblíbených písní, ty velmi trefně glosují následující děj.

Třetí poločas vychází v dotisku druhého vydání, s nejkrásnější obálkou vůbec a v geniálním překladu Marty Novákové, jíž se podařilo vystihnout svérázný Kluunův styl. Čtu ho už potřetí a zcela určitě ne naposled. Doporučuji všem, kteří hledají silné příběhy, v nichž není místo pro zbytečný patos.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Provaz lží

V roce 1982 se v osadě na sever od New Yorku odehrál děsivý zločin. V idylických kulisách divoké přírody byla nalezena doslova rozstřílená dívka. Dá se říct, že Anetta přežila svou smrt. Pachatel násilného činu, mladík Matthew byl potrestán, ale nikdo se nedozvěděl, proč tak ohavnou a šílenou věc vůbec spáchal. Po dvaceti šesti letech by rád vše vysvětlil Anettě a také Patrickovi, svému nejlepšímu kamarádovi, který tehdy všechno viděl. Anetta a Patrick jsou teď manželé. Ona píše černou kroniku v novinách, on zrovna přišel o práci. Jeho jedinou radostí je smyšlená restaurace, pro kterou sestavuje jídelníčky a zkouší nové recepty. Matthew, který by rád onen provaz lží konečně rozmotal, může ohrozit navenek šťastný vztah Anetty a Patricka, jenž je na jedné takové lži založen. Co se tehdy vlastně stalo?

Román Provaz lží je sice druhou knihou spisovatele Christophera J. Yatese, pro tuzemské čtenáře se jedná o první seznámení s jeho tvorbou. Děj tohoto spíše psychologického románu je rozdělen na tři části, každá má svého vypravěče. Patrick, Anetta a Matthew nabízejí svůj úhel pohledu a svou pravdu. Co skrývá Patrick před Anettou? Co vedlo Matthewa k takovému činu? A jak v tom figuruje Anetta?

Román má mistrně vystavěnou zápletku, pochmurnou atmosféru a punc krutosti, s jakou se setkáváme v severských kriminálních románech. Hlavní hrdinové jsou nečitelní, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Celou dobu jsem byla mírně ostražitá a nikomu z nich moc nevěřila. Kámen úrazu je ve formě, jíž autor použil k vyprávění. Pokud si nelibujete v táhlém textu a máte pocit, že na vás autor chrlí všechno najednou, zřejmě narazíte i tady. Provaz lží je totiž bez uvozovek, což spoustě čtenářů absolutně nevyhovuje. Dovolím si trochu subjektivního pohledu – mně osobně absence přímé řeči v knihách nevadí, mozek si to vždycky tak nějak „sám přebere“, ale vím a chápu, že pro mnoho lidí je to vystoupení z komfortní zóny a na autora se proto i zlobí. Pokud dokážete tento fakt překousnout, soustředit se na děj, dostanete poměrně zajímavý psychothriller, jehož hlavní zápletka má kořeny v hluboké minulosti hlavních hrdinů a je ovlivněna mnoha společenskými faktory a tabu, o nichž se v „osmdesátkách“ snad ani nešeptalo. Jediné, co mě na tom všem zarazilo, byl věk trojice v inkrimované době. Bylo jim třináct, čtrnáct let a prožívali věci, které bych tipovala na mnohem starší jedince. Na to, jak jsou Američané prudérní, to bylo poměrně nečekané a nepůsobilo to v daném kontextu věrohodně.

Provaz lží není a nikdy nebude mainstreamovým titulem, na který byste v knižním světě naráželi na každém kroku. Říká se – sto lidí, sto chutí – a toto pravidlo v případě knihy Christophera J. Yatese platí tuplovaně. Pokud se necháte navnadit, zkoušíte rádi nové knižní výzvy, nebo jste jen zvědaví, proč Matthew po Anettě střílel, Provaz lží si přečtěte, snad vás zaujme, stejně jako mě.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si titul můžete koupit.