68. stránka

Útěk

Když se dostanete do područí psychopata, jen těžko budete hledat cestu ven. Kateřina a Anička by o tom mohly vyprávět své. A taky že budou. To, co prožily, byste nechtěli zažít ani v nejhorším snu. Kniha Útěk z pera české spisovatelky Martiny Mouseové líčí šílené životní podmínky, kterým obě hrdinky musely čelit, než se jim podařilo vymanit se ze spárů šíleného despoty a fanatika, jenž byl dokonce jejich velmi blízkou osobou.

Josef Starý svou ženu Kateřinu a dceru Marii Annu psychicky týral od doby, co se Anička narodila. Jakmile dívka završila dospělost, její matka se rozhodla k radikálnímu řezu. Opustí svého muže a začne s dcerou nový život daleko od něj. Pomáhá jí při tom bývalá studentská láska, policista Dominik. Podaří se jí útěk, který plánovala mnoho let?

Martina Mouseová je autorkou několika e-knih (Tamara, Desperátka, Sillicon valley, aktuální Útěk). Pro projekt Čteme české autory jsem recenzovala knihu Tamara, která mě překvapila, četla se velmi dobře. Když mě oslovila samotná autorka s nabídkou knihy k recenzi, neváhala jsem. Vybrala jsem si titul Útěk, upoutal mě tématikou. Ač mu do objemu Tamary chybí mnoho stran, je nabitý akcí a nudit se určitě nebudete.

Právě proto, že je děj našlapaný, hlavní postavy jsou načrtnuty spíše okrajově. Asi nejvíc pozornosti upoutá osoba nejzápornější, Josef Starý, do něhož autorka vetkla zlo v nejryzejší podobě. Anička působí spíše dětským dojmem, pod nadvládou tyranského otce neměla možnost zažít to, co ostatní dívky jejího věku. Její matka Kateřina ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Na jednu stranu týraná žena, neschopná vymanit se z mužova područí, na druhou dokázala téměř nemožné, aby své dceři (a vlastně i sobě) umožnila nový začátek. Pořád se mi zdálo, že ve skutečném životě by to buď udělala dřív, nebo to vůbec nestihla, protože tajit před manželem, jemuž jinak nic neunikne, takovou sabotáž několik let, to chce nervy jako z ocele a důmyslnost. Prostě Aničce jsem naivitu věřila víc, než syndrom týrané ženy Kateřině.

Byť Martina Mouseová píše poměrně jednoduchým stylem, podařilo se jí vystihnout nepříjemnou atmosféru panující v domácnosti Starých, občas měl děj téměř hororovou atmosféru, kterou umocnil fanatismus vyšinutého Josefa. Některé věci mi přišly trochu víc přitažené za vlasy, nebo i trochu nelogické, ale na druhou stranu, proč by si to, co filmový režisér, nemohl dovolit spisovatel? Těchto pár drobností příběhu nijak neškodí.

Sledujete původní českou tvorbu, dáváte šanci méně známým autorům a hledáte napětí, akci i trochu romantiky? Tak zkuste sáhnout po příběhu s názvem Útěk, který tato kritéria splňuje.

Za recenzní e-book děkuji autorce Martině Mouseové.

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí

Natalie a Nathan jsou manželé středního věku. Děti jim vylétly z hnízda a pro ně nastává čas, kdy mohou dělat přesně to, co chtějí. A tak opustí Paříž a usídlí se v malebném městečku Uzès ležícím na jihu Francie. Natálie pověsí na hřebík své původní povolání profesorky francouzštiny a koupí si malé knihkupectví na Bylinkovém náměstí. Odteď může říct, že žije mezi knihami, což je její splněný sen. Prostřednictvím knížek Natalie proniká do srdcí místních obyvatel, dokáže jim doporučit takovou knihu, která jim pasuje jako ulitá. Trápí vás láska? Máte bolest na duši? Potřebujete zklidnit, uvolnit se nebo naopak hledáte vzrušení? Vstupte do krámku s knížkami a Natálie už bude vědět, co s vámi.

Musím říct, že do téhle knížky jsem se zamilovala na první pohled i začtení. Je nádherná, co se grafického zpracování týče, s úžasnou obálkou a černobílými črtami v jednotlivých kapitolách. K tomu připočtěte hlavní téma -knížky a poklidné tempo celého příběhu.

On to vlastně klasický příběh není. Natálie je sice stěžejní postavou, ale do popředí se dostávají její zákazníci. Pestrou přehlídku zahajuje nesmělá studentka Cloé, jejíž literární rozlet dusí příliš opatrná matka, setkáme se s pošťákem, který touží dobýt divadelní prkna, nebo se seznámíme s kultivovaným poutníkem Jacquesem. A to je jen zlomek z postav, jejichž kroky a směr dalšího bytí dokáže ovlivnit kniha doporučená zkušenou a sečtělou knihkupkyní. Natálie promlouvá v ich-formě a musela jsem se během čtení několikrát ujistit, že knihu napsal muž, protože se do ženy jako takové dokázal vcítit na sto procent. Naznačuje určité aspekty Natáliina života, zjistíme, jak vřelý a láskyplný vztah ji pojí k manželovi, že i ona má občas typické ženské touhy a že její vztah s dcerou není takový, jaký si vysnila. Ale tohle opravdu není primárně o Natálii, spoustu věcí z jejího soukromí nechává Éric de Kermel jen naznačených.

Pokud čekáte akční děj a myslíte si, že zažijete rušný den knihkupce, tak vás musím zklamat. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí plyne velmi zvolna, je to spíše relaxační a uvolňující četba, která vás dostane do pohody. Text je protkán nejrůznějšími citáty o knihách a čtení, stejně jako Natáliinými úvahami o životě, o světě, o lidech a… o knihách. Dalo by se říct, že celá knížka je jeden velký citát, který stojí za to přečíst, vstřebat a nechat na sebe působit.

Udělat si čas na čtení neznamená jenom otáčet stránku za stránkou, ale udělat si také čas na samotná slova. Čas zastavit se, žvýkat slova jako divokou trávu, kterou člověk sebere na procházce a potom si ji vloží do pusy. Být schopný nechat slova ležet stranou, jako se nechává uležet těsto na palačinky, a potom s k nim zase vrátit. (str. 32)

Myslela jsem si ,že jsem dost sečtělá, ale Natálie mi dala pořádnou lekci. Mám co dohánět. Knih, které zmiňuje a které jsem ještě nečetla, je přehršel. Na konci románu autor umístil seznam děl, které se v příběhu objevují, takže si můžete rozšířit literární obzory.

Určitě si tohle dílko nesmíte nechat ujít, jste-li ryzími milovníky literatury, milujete knihkupectví a knihovny. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí přináší pohlazení na duši a donutí vás trochu zpomalit, prožíváte-li hektické dny. Tolik citátů, tolik námětů k přemýšlení a hlavně, tolik knih.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Pařížský architekt

Paříž, rok 1942. Město se nachází v područí nacistů, jeho obyvatelé se potýkají s hladem a nedostatkem práce. I architekt Lucien Bernard se musí za války pořádně otáčet. Pracovních zakázek ubývá. Když za ním přijde bohatý podnikatel Auguste Manet s nabídkou, která by mohla ohrozit jeho život, ale na druhou stranu zajistit zajímavý finanční obnos, po menším váhání ji přijme. Má vymyslet důmyslné a neodhalitelné úkryty pro Manetovy židovské přátele. Kromě toho Lucien projektuje nacistům továrnu, aby nepůsobil podezřele. Manet ho o pomoc poprosí ještě několikrát a Lucien zjišťuje, že ho vymýšlení krytů baví a je to jeho způsob, jak se vzepřít Němcům. Ale jak dlouho to může fungovat?

Román Pařížský architekt se vrací k událostem druhé světové války, konkrétně se zabývá situací ve Francii. Jedná se o fikci zasazenou do skutečných historických reálií. Autor zmiňuje neblaze proslulé zatýkání francouzských Židů svými vlastními lidmi, tragédii, jejíž stín hanby ulpívá na zemi galského kohouta dodnes.

Charles Belfoure je původní profesí architekt a historik. V tomto beletristickém díle spojil oba faktory dohromady a napsal propracovaný román, jehož každá stránka je prodchnutá napětím. Dokonale vylíčil atmosféru tehdejší doby, kdy se lidé báli o svůj život, protože nevěděli, jestli je gestapu neudá soused nebo i blízký rodinný příslušník. Ač se jedná o autorovu prvotinu, je vyzrálá, čtivá a celou dobu dokáže udržet pozornost.

Za zmínku stojí i samotný hlavní hrdina. Musím přiznat, že jsem si k němu hledala cestu, k srdci mi hned nepřirostl. Měl o sobě docela velké mínění, byl ješitný, taky požitkář, hodně mi připomínal Oscara Schindlera, s kterým ho spojovala pomoc Židům. Líbilo se mi, že nebyl prvoplánový kladný hrdina, jehož byste milovali od prvních stránek. Ale ta prošlapaná cesta k Lucienovi za to stála. Ne, vnitřně se určitě nezměnil, hlavní charakterové vlastnosti mu zůstaly, ale uvědomil si, že je schopen svými činy změnit svět. A záchrana lidského života je právě jedním z nich.

Pařížský architekt by určitě neměl uniknout čtenářům, kteří vyhledávají literaturu, jež beletristicky zpracovává důležité historické okamžiky tak, aby byly zachovány základní pilíře kvalitního skutečného příběhu – autenticita a věrohodnost.

Mně se Pařížský architekt vryl pod kůži a nechal ve mně hluboký dojem, můžu ho jen a jen doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu můžete koupit.

Sbohem, Paříži

Violoncelistka Grace se po prožitém traumatu smiřuje s faktem, že její mistrovská hra nikdy neovládne koncertní pódia. Žije poklidně v malebné anglické vesničce, věnuje se výrobě a opravě hudebních nástrojů. Miluje Davida, se kterým udržuje vztah na dálku. David žije v Paříži a je… ženatý. Pokud to pracovní nasazení obou dovolí, scházejí se střídavě v Paříži a u Grace doma. Při jednom z pobytů ve francouzské metropoli David zachrání život těhotné ženě, která málem spadla do kolejí. Vlivem médií se z něj stává slavná osobnost, vycházejí o něm články, objevují se fotografie. Nastává takzvaný dominový efekt. Najevo vycházejí dosud skrytá fakta o Davidově životě, o nichž Grace neměla nejmenší tušení, a která se citelně dotýkají i jí samotné. Stejně tak, jako když kompletuje kousky poškozených hudebních nástrojů, aby je opravila, musí znovu poskládat i svůj život. Podaří se jí to?

Kniha Sbohem, Paříži se na první pohled tváří jako klasická romance, ale jakmile se začtete, zjistíte, že opak je pravdou. Tohle není typická lovestory, do rukou se vám dostává úžasný příběh, který má něco navíc. Vypráví sice o lásce, s níž to bývá jako s mýdlovou bublinou; je krásná, ale křehká a může snadno prasknout, ale důležité je něco jiného. Víra v sebe sama, v to, že člověk, ač to někdy na první pohled nevypadá, má v sobě spoustu síly, aby šel dál. A na příkladu křehké Grace, která celý život bojuje s traumaty, právě tohle autorka dokazuje. Dává důraz na přátelství, jehož síla dokáže setřít i generační rozdíly. Velkým bonusem je přiblížení Graceiny práce s hudebními nástroji, dozvíte se, jak se postupuje při jejich opravě a jak to v takové dílně vypadá.

Vydejte se s Grace do elegantní Paříže, hudbou rozjásané italské Cremony, pobuďte v poklidné anglické vísce. Užijte si podmanivý styl Anstey Harrisové, četba Sbohem, Paříži se snadno stane návykovou záležitostí. Autorka píše o tématech, jež někdy dokáží potrápit duši, lehkou rukou, s pochopením pro slabosti hlavní hrdinky.

Dojemný, zábavný, upřímný a okouzlující příběh plný hudby, která zní z každé stránky si získá všechny romantické duše, které hledají nevšední zážitek z četby.

Román najdete také v nabídce portálu Megaknihy.cz, které vám z vlastní zkušenosti můžu doporučit pro MEGAlevný nákup, MEGArychlost, MEGAvstřícnost a MEGAnabídku rozmanitých titulů.

Příběh: Kniha bílá

Patříte k tzv. Husákovým dětem? Chcete si připomenout, jaké to bylo, než se naše republika obalila do sametu? A jaké to bylo potom? Prostřednictvím knihy Příběh: Kniha bílá spolu s hlavní hrdinkou prožijete její život a nahlédnete tak do duše ženy, která je… úplně obyčejná. Je jako já nebo vy. Možná se v ní najdete sami, možná vám připomene někoho z okolí. V každém případě je to příběh, který mohl prožít kdokoli. Možná i sama autorka.

Hlavní hrdinka nemá v knize jméno. Budete stejně jako já přemýšlet, jestli se jedná o autobiografickou výpověď autorky, nakolik je autentická a čerpá z jejich životních prožitků. Hrdinku (ponechme jí tento titul) sledujeme od dětských střevíčků až na počátek středního věku. Autorce se podařilo vystihnout přerod malé naivní holčičky, která svět vnímá dětskýma očima, ve zkušenou, životem semletou ženu. Tento vývoj je znát i co se týče jazykové stránky. Hrdinka promlouvá v první osobě (ich-forma). Zpočátku jednoduché popisy rodinného prostředí, dětské vidění světa se mění v občasné vnitřní úvahy, dívka dospívá a spolu s ní se vyvíjí a zraje i její mluva, získáváte pocit, že se vám mění přímo před očima. Tohle se autorce podařilo opravdu bravurně.

O hlavní postavě jsem během čtení pořád přemýšlela. Z roztomilé dívenky se stala depresemi soužená teenagerka, která si sama sebou nebyla vůbec jistá. A tohle stigma si nesla celým dalším životem. Ovlivňovaly ji partnerské vztahy, stala se terčem domácího násilí, nechala sebou manipulovat. Ale i negativní zážitky člověka formují, naši knižní hrdinku doslova ve stylu rčení Co tě nezabije, to tě posílí.

Osudy hrdinky se odehrávají v rozmezí cca třiceti let, od totalitních osmdesátek, přes euforické devadesátky, až po mírně uvadající současnost. Jejím prostřednictvím máme jako na dlani významné historické milníky tohoto období, jichž je hrdinka také součástí.

Nemůžu vynechat grafickou podobu knihy. Autorka Příběh vydala samonákladem, pomocí kampaně na Hithitu. Obrázek na obálce, stejně jako ilustrace v knize pořídila její devítiletá dcera, a musím říct, že se jí povedly. Působí dětsky, tak jako hrdinka v první části Příběhu.

Text jako takový bude pro mnohé čtenáře trochu oříšek. Není rozdělen do kapitol, pouze do odstavců. Hodně v něm používá tři tečky na konci vět, takže máte pocit, že to na vás hrdinka tak trochu „chrlí“. Po pár stránkách se na to dá zvyknout, jakmile se necháte pohltit příběhem jako takovým. D. D. Gabrová píše čtivě i o těch nejobyčejnějších věcech. Pokud jste stejného věku jako hrdinka, bude vám Příběh v lecčems povědomý. Možná se v některých situacích najdete, připomenou vám to, co jste sami prožili (především první část z dětství). Doporučuji ho zejména čtenářkám z generace Husákových dětí, které už za sebou mají bezpočet životních zkušeností.

Mně se Příběh velice líbil, četl se mi dobře a jsem ráda, že se mi dostal díky autorce D. D. Gabrové do rukou, za což velice děkuji.

Veterinářka

Všichni milovníci zvířat a Irska, zbystřete! Ve stopách legendárního Jamese Herriota kráčí Gillian Hicková se svou memoárovou knihou Veterinářka, a jde jí to skvěle. Jejím prostřednictvím se dozvíte, jak funguje veterinární péče v Irsku a jak se žije doktorům léčícím zvířata nejrůznějšího druhu.

Gillian vás provede svými bujarými studentskými léty a ukáže, že být veterinářem není jen práce, ale především poslání. Jako žena to neměla jednoduché. Práce se zvířaty není pro slabé povahy, někdy mají problém ji zvládnout i muži. Gillian není žádná fajnovka, nebojí se sáhnout krávě tam… no však víte kam, aby třeba zkontrolovala tele, které se dere na svět. Bez mrknutí oka naočkuje stádo neposedných ovcí a s empatií umožní důstojný odchod za duhu stařičkému a nemocnému psovi. Musí čelit jak nevyzpytatelným zvířecím jedincům, tak i jejich páníčkům. Gillian je však pořád nad věcí, i když někdy čelí těžko řešitelným situacím, nenechá se rozhodit.

Její historky nejsou vymyšlené, čerpá z vlastní praxe a zkušeností. Sledujeme, jak se z vyjukané studentky postupem času stává profík. Text je čtivý, autorka píše v první osobě (ich-forma), takže kniha působí jako deníkové záznamy. Nejedná se o suchopárné čtení, příhody jsou prodchnuty jemným situačním humorem. Za břicho se smíchy popadat nebudete, ale určitě vám Gillianino vyprávění vyloudí úsměv na tváři. Bonusem je samotné Irsko, kam je kniha situována. Popisy přírody, kolorit irského venkova a jeho bodrých obyvatel, dotváří atmosféru, která jako by opravdu vypadla z knížek Jamese Herriota.

Laskavá, empatická, úsměvná, taková je Veterinářka a já ji doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy o zvířatech, líbí se jim Irsko a hledají odpočinkovou četbu, u níž nehrozí stoupání hladiny adrenalinu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Ottův atlas – Výletní trasy Česká republika

V rámci projektu @kniha_mesice představuji Ottův atlas – Výletní trasy Česká republika. Je úžasný, propracovaný a přehledný, tvůrci si na něm dali záležet.

Kapitoly atlasu se věnují jednotlivým krajům naší republiky. Nabízí profláklá i méně známá místa, která stojí za návštěvu. Nechybí fotky, tipy na weby spojené s daným místem.

Oceňuji, že tvůrci mysleli i na rodiny s dětmi a označili výletní trasy podle obtížnosti. Vyzkoušela jsem i QR kódy, které po načtení do telefonu, (musíte mít příslušnou aplikaci) přesměrují text z knihy na web, tudíž není potřeba tahat tento luxusní a poměrně těžký atlas s sebou.

Jedná se o opravdu vymazlenou záležitost pro všechny milovníky přírody, turistiky a výletů. Naše země je krásná, plná zajímavých míst a stojí za to, ji procestovat. A právě Výletní trasy Česká republika mohou být vaším skvělým pomocníkem a rádcem při plánování. Za mě super, velký dobrý, doporučuju všemi deseti. 👌Doufám, že si atlas užijete jako my doma.

Mise hygge

Vypadá to, že s příběhy, v nichž se hlavní hrdinové sžívají s dánským životním stylem zvaným hygge, se roztrhl pytel. Co může nabídnout Mise hygge, román z pera francouzské spisovatelky Caroline Francové? Zpracovává téma, které už (snad) všichni dobře známe. Navíc má jen něco málo přes dvě stě stran, k tomu větší písmo. Zaujme?

Hlavní hrdinkou je novinářka Chloé, která působí jako válečná zpravodajka. Vyhledává nebezpečí, její články jsou nejlepší a mají atmosféru. Chloé si je svých schopností vědomá a svému okolí to dává patřičně najevo. Nikdo z jejího okolí netuší, zda nebude zrovna on terčem Chloéina výbuchu hněvu, kterými rozhodně nešetří. Její mentor a šéf André ji v rámci zachování duševního zdraví pošle do malého dánského městečka Gilleleje, které vyhrálo cenu za nejšťastnější místo na světě, aby zjistila, proč tomu tak je. Chloé zuří, ale musí si vybrat – buď pojede do Dánska nebo v novinách končí. Ambiciózní novinářka považuje hygge za hloupost, hodlá sepsat ironický článek a vrátit se do Paříže. Vůbec netuší, jak jí vstup na dánskou půdu změní život a pohled na lidi kolem sebe.

Příjemná oddechovka s nepříjemnou hlavní hrdinkou, to bylo první, co mě během čtení napadlo. Chloé je hrozná semetrika, myslí si, že spolkla všechnu moudrost světa jen pro to, že se nebojí svištících bomb a střel z pistolí. Není milá ani na svou nejbližší rodinu, matku a sestru. Jenže je tady hygge. Voňavé, teplé, útulné hygge, které dokáže divy. Moc se mi tento dánský životní styl líbí, už kvůli všem těm svíčkám, horkému kafi a skořici v koláčcích. Díky němu se lidé cítí líp, víc odpočívají a soustřeďují se na své pohodlí. Říká se, že lidé se nemění, s tím souhlasím. Bude mít dánský zázrak vliv na Chloéino chování?

V této milé jednohubce, již hravě dáte za jedno deštivé/horké/zasněžné odpoledne, se seznámíte s několika milými postavami, které zasáhnou do Chloéina života. Záhadný sexy řidič taxi Lars, věčně usměvavá Inge nebo mile ztřeštěná bytná Brigit dobarvují kolorit příběhu a vnášejí do něj humorné okamžiky. Díky menšímu počtu stran děj nejde extra do hloubky, ale i přesto se autorce podařilo vystihnout vše podstatné, aniž by zabředla do klišé.

Mise hygge je tzv. feel-good román, jehož hlavním úkolem je nabudit dobrou náladu a příjemné pocity, což se podařilo. Zjistíte, že bezhlavá honba za kariérou není všechno, kromě pracovního nasazení by se člověk měl naučit odpočívat a umět si zpříjemnit život. A právě tato knížka vás na vlnu hygge dokonale naladí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Takoví normální #přátelé

Propadli jste kouzlu sociálních sítí? Je pro vás pohodlnější bavit se s druhými přes počítač než si s nimi zajít na kafe? A jste nervózní, když jste na chvíli offline? Teď si představte, že můžete svůj život změnit v dokonalý, ukázkový, takový, prostě takový, jaký jste si přáli žít, ale nikdy se tak nestalo. Becca to dokázala. Má skvělou práci, nádherného manžela, dítě a krásný dům. O tom, jak báječně si žije, nezapomíná zpravovat facebookové přátele v pravidelných statusech.

Lizzie, její bývalá kolegyně, zjistí, že Becca si to všechno vymyslela a snaží se přijít záhadě na kloub. Rozjíždí nebezpečnou akci, v níž figuruje i James, bývalý přítel Beccy. Kdo je tady vlastně oběť? Jak moc mohou sociální sítě ovlivňovat váš život?

Thriller, nebo spíše psychothriller Takoví normální #přátelé je typem knihy, kterou byste v knihkupectví či knihovně snadno přehlédli. Neoplývá typickými knižními rozměry, je to menší paperback, takže balení ideální na cesty. Ani obálka není až tak výrazná, aby vám do oka padla na první pohled. Ale nenechte se zmást, nenechte si tento titul utéct, za přečtení stojí!

Příběh je rozdělen do pěti části, ve vyprávění se střídá Lizzie a Becca, do textu jsou zakomponovány také policejní výslechy, které přidávají na naléhavosti. Nevíte, na čem jste, každá z žen má svou verzi, svou pravdu a svůj úhel pohledu. Autorka si se čtenářem pohrává, zdánlivě klidné tempo je jen ticho před bouří.

Nechci se tentokráte rozepisovat o hlavních postavách, abych nenarušila pocit napětí, protože vážně nebudete vědět, na čem jste. V tomto mi Sarah Aldersonová připomněla Ruth Rendellovou a její proslulé psychothrillery s dokonale vyšinutými hrdiny, jejichž chování a činy dokázaly smést ze stolu všechny možné teorie, které se čtenáři honily hlavou. Tady je to stejné, šokující zvraty a konec, který… no, však uvidíte sami.

Autorka představila aktuální téma dnešní doby, a to sociální sítě. Dokážou spolknout veškerý volný čas, občas nás hodně ovlivňují. Je až s podivem, jak člověk přes ně může působit na druhé, co může upravit a změnit, aniž by to jeho virtuální přátelé, s nimiž se mnohdy osobně nezná, poznali.

Nenápadná kniha s akčním příběhem plným napětí a nervy drásajících obratů v ději by neměla uniknout nikomu, koho problematika sociálních sítí a virtuálního života zajímá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.

Poslední velký den

V den svých osmadvacátých narozenin se Ava dozví, že se jí do života vrátila hnusná, zlá a nepříjemná společnice, z jejíž náruče už není úniku. Rakovina. Ava myslela, že nad ní vyhrála, ale nemoc se bohužel po třech letech objevila znovu a vyhlídky jsou bezútěšné, mladé ženě zbývají jen měsíce, než ji pohltí úplně. Když se Ava vzpamatuje ze šoku, rozhodne se, že poslední chvíle si do slova a do písmene užije a splní si velký sen – vdá se. Už odmalička snila o tom, že jednoho dne půjde v nádherných šatech k oltáři jako ta nejkrásnější nevěsta. Co na tom, že jí chybí to nejdůležitější? Ava chce svůj svatební den pojmout jako oslavu života a pozvat své nejbližší a nejmilejší, aby ho oslavili s ní a netruchlili, až s nimi nebude. Avin příběh se díky síle sociálních sítí rozšíří do celého světa, lidé s ní chtějí svatbu sdílet. Introvertní a citlivá Ava souhlasí i s reportáží pro časopis, doufá, že to bude osvěta pro čtenářky, aby dbaly na své zdraví. Setkání s fotografem Jamesem je hořkosladké – je ironií osudu, že to bude láska, kterou rozdělí jen smrt. Mají v takovém případě naději?

Tammy Robinsonová se českým čtenářům představila knihou Normálně jiní, trpkou lovestory, která mě dojala. I v případě druhého románu Poslední velký den, který opět vydalo nakladatelství Cosmopolis, jde o slzavou záležitost.

Jdu po špičkách mezi hvězdami, sleduju Mléčnou dráhu. Svezu se na kometě a zaplavu si v měsíčním moři. Jsem hvězdný prach. Stačí na mě pořádně fouknout a rozletím se. (str. 6)

Tammy Robinsonová popisuje Avinu poslední cestu k vysněnému oltáři citlivě a s porozuměním pro „poslední vrtochy“ hlavní hrdinky. Ta má právo vztekat se, nadávat, házet talířem, stejně jako naplánovat si poslední dny tak, aby vyhovovaly jí. Vypravěčkou je samotná Ava, autorka použila ich-formu, o to víc je zážitek z četby autentičtější a hlavně intenzivní, dostane se vám pod kůži.

I když je to četba, k níž místo kávy a zákusku doporučím spíše krabici kapesníků, nemusíte mít strach, že od začátku až do konce pojede jen na mollové notě. Cítíte smutek i frustraci, je vám Avy líto a neměnili byste s ní ani za nic, ale jedno jí určitě závidět budete. Zázemí, které má v rodičích a dvou nejlepších kamarádkách, lidech, jež jsou s ní doslova v dobrém i zlém a díky kterým spolu s Avou zažijete i hodně humorných chvilek. Někdy jsem měla celou kapitolu na krajíčku a kapesník byl v pohotovosti, jindy jsem pro slzy už ani neviděla, vždycky se ale mezi tím objevil vtipný okamžik, který smutek a tíseň odlehčil.

No a James? Ne, toho nijak neodhalím. Cestičku k němu si prošlapejte po Avině boku sami a užijte si jejich postupné sbližování a vztah, tak křehký a intenzivní, jako je život hlavní hrdinky.

Stejně jako předchozí kniha je i tato situována na autorčin rodný Nový Zéland, takže si opět užijeme překrásnou přírodu ostrova v poutavých popisech, které autorka umí.

Tammy Robinson se silných témat nebojí, umí je uchopit s elegancí i ohleduplností a podat je ve čtivé podobě. Dojemný, srdcervoucí román dokazuje, že i nejtěžší chvíle se dají prožít s grácií a hlavně naplno.

Věnováno Kristýnce. Hvězdy musí být šťastné, že tě mezi sebou mají. ♥

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.