Příběh: Kniha bílá

Patříte k tzv. Husákovým dětem? Chcete si připomenout, jaké to bylo, než se naše republika obalila do sametu? A jaké to bylo potom? Prostřednictvím knihy Příběh: Kniha bílá spolu s hlavní hrdinkou prožijete její život a nahlédnete tak do duše ženy, která je… úplně obyčejná. Je jako já nebo vy. Možná se v ní najdete sami, možná vám připomene někoho z okolí. V každém případě je to příběh, který mohl prožít kdokoli. Možná i sama autorka.

Hlavní hrdinka nemá v knize jméno. Budete stejně jako já přemýšlet, jestli se jedná o autobiografickou výpověď autorky, nakolik je autentická a čerpá z jejich životních prožitků. Hrdinku (ponechme jí tento titul) sledujeme od dětských střevíčků až na počátek středního věku. Autorce se podařilo vystihnout přerod malé naivní holčičky, která svět vnímá dětskýma očima, ve zkušenou, životem semletou ženu. Tento vývoj je znát i co se týče jazykové stránky. Hrdinka promlouvá v první osobě (ich-forma). Zpočátku jednoduché popisy rodinného prostředí, dětské vidění světa se mění v občasné vnitřní úvahy, dívka dospívá a spolu s ní se vyvíjí a zraje i její mluva, získáváte pocit, že se vám mění přímo před očima. Tohle se autorce podařilo opravdu bravurně.

O hlavní postavě jsem během čtení pořád přemýšlela. Z roztomilé dívenky se stala depresemi soužená teenagerka, která si sama sebou nebyla vůbec jistá. A tohle stigma si nesla celým dalším životem. Ovlivňovaly ji partnerské vztahy, stala se terčem domácího násilí, nechala sebou manipulovat. Ale i negativní zážitky člověka formují, naši knižní hrdinku doslova ve stylu rčení Co tě nezabije, to tě posílí.

Osudy hrdinky se odehrávají v rozmezí cca třiceti let, od totalitních osmdesátek, přes euforické devadesátky, až po mírně uvadající současnost. Jejím prostřednictvím máme jako na dlani významné historické milníky tohoto období, jichž je hrdinka také součástí.

Nemůžu vynechat grafickou podobu knihy. Autorka Příběh vydala samonákladem, pomocí kampaně na Hithitu. Obrázek na obálce, stejně jako ilustrace v knize pořídila její devítiletá dcera, a musím říct, že se jí povedly. Působí dětsky, tak jako hrdinka v první části Příběhu.

Text jako takový bude pro mnohé čtenáře trochu oříšek. Není rozdělen do kapitol, pouze do odstavců. Hodně v něm používá tři tečky na konci vět, takže máte pocit, že to na vás hrdinka tak trochu „chrlí“. Po pár stránkách se na to dá zvyknout, jakmile se necháte pohltit příběhem jako takovým. D. D. Gabrová píše čtivě i o těch nejobyčejnějších věcech. Pokud jste stejného věku jako hrdinka, bude vám Příběh v lecčems povědomý. Možná se v některých situacích najdete, připomenou vám to, co jste sami prožili (především první část z dětství). Doporučuji ho zejména čtenářkám z generace Husákových dětí, které už za sebou mají bezpočet životních zkušeností.

Mně se Příběh velice líbil, četl se mi dobře a jsem ráda, že se mi dostal díky autorce D. D. Gabrové do rukou, za což velice děkuji.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s