Stephen King si neužívá důchodu, ani neusíná na vavřínech, a to si pište, že by mohl klidně obojí. Přichází s novinkou Ústav, která navazuje na jeho vrcholná díla (ano, ta každý vnímáme subjektivně). Tentokrát to není žádné velké napínání. Po prologu, který vypadá, že je v knize jaksi omylem (ale není, samozřejmě), rovnou vpadneme do příběhu Lukea, dvanáctiletého kluka. Jedné poklidné noci se Luke stane terčem únosců, kteří mu zabijí rodiče a nebohého chlapce převezou tajně do Ústavu. Když se Luke ráno probudí, má dojem, že je ve svém pokoji, všechno totiž vypadá úplně stejně jako u něj doma, jen okno chybí. Co se stalo? Co je tajemný Ústav vlastně za instituci, dostane se Luke někdy domů? No smůla, chlapče, tvoje nadání tentokrát není vstupenkou do světa úspěchu, ale zavede tě rovnou do pekla.

Ústav navazuje na osmdesátková díla jako Žhářka, nebo dnes už kultovní To. V hlavních rolích vystupují teenageři a stěžením motivem je boj se zlem, nad nímž se v Ústavu pokusí vyhrát Luke a jeho noví přátelé.

Jste-li rodiče, nebo máte relativně kladný vztah k dětem, doporučuji během čtení přepnout na jakýsi „antichildren mód“, jinak se z toho zblázníte. Tenhle Ústav a jeho zaměstnanci se s chovanci nemažou a nebojí se jim ublížit. Jejich sítem prošly děti mající telepatické nebo telekinetické schopnosti, právě ty jsou potřeba nejen k vědeckým účelům. Chlapci a dívky jsou neustále testováni a podrobováni nepříjemným zkouškám, na druhou stranu se po části budovy mohou volně pohybovat a využívat psychických berliček ve formě alkoholu nebo cigaret. Přijde vám to zvrácené? S každým nově příchozím dítětem je to horší a horší, tím víc, že k Lukeovi, Averymu, Kalishe či Nickovi snadno přilnete a prožíváte s nimi všechny hrůzy, které jim zaměstanci Ústavu připravili.

Kingovi se zase povedlo napsat román, díky kterému budete mít husinu na kůži, a opět k tomu není potřeba duchů či monster. Tísnivou atmosféru Ústavu, vykreslenou opravdu sugestivně, umocňují dětští hrdinové v roli mučedníků. King se nebojí popsat drastické zacházení s křehkými dušičkami a zásobit ho vylíčením mnohdy sadistických povah dozorců. Nebylo mi z toho vždycky dobře, což je důkaz, že se mu to podařilo na jedničku.

Ústavem můžete začít, pokud se s Kingem teprve seznamujete, tentokrát není tak rozsáhlý, neuchyluje se ke svým typickým obsáhlým popisům a odbočkám, jimiž jsou ostatní příběhy doslova prošpikovány.

Tak co, vydáte se do Ústavu za Lukem a jeho kamarády? I přes mírně drastický námět je to dílo, které stojí za to přečíst, nechá ve vás spoustu rozporuplných pocitů i otázek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete titul pořídit.

Anna Keplerová, vnučka známého drážďanského výrobce cukrovinek, má plné ruce práce. Otevřela si už druhou čokoládovnu a zároveň dává dohromady své dědictví – starou rodinou vilu, do níž se právě nastěhovala. Při obnově zahrady, jíž dominují růže, našla zakopanou truhlu se starým deníkem. Komu patřil? Anna s překvapením zjišťuje, že deníky jsou ve skutečnosti tři. Pátrá po identitě pisatelek, ale rodina příliš sdílná není. Při čtení mladá žena naráží na spoustu tajemství souvisejících s minulostí Keplerových. Anna pomalu rozplétá zašmodrchané nitky rodinné historie a nestačí se divit…

Teresa Simonová mi už v předchozím románu Krása a jed oleandru dokázala, že je talentovanou spisovatelkou, jejíž doménou jsou rodinné ságy. Jdou jí opravdu skvěle, mistrně kombinuje minulost se současností. Stejně je tomu i u románu Růže a čokoláda.

Přiznám se, zpočátku jsem se v denících trošku ztrácela, přece jen to máte čtyři časové linie, z nichž tři se sobě poměrně dost podobaly, troje deníkové zápisky… Ale stačilo pár kapitol a byla jsem v obraze, lapena do nádherného vrstevnatého příběhu. Spisovatelka také ráda odbočuje k různým dalším vedlejším postavám, a byť vůči Anně hrají spíše vedlejší roli, věnuje jim také určitý prostor, čímž je děj ještě pestřejší a košatější.

Autorka umí navodit atmosféru a přiblížit staré časy, do nichž je snadné se vcítit tak, že se vám nechce zpátky. Annina současnost je zase plná voňavých růží a sametové čokolády a taky stojí za to. Tady bych vyzdvihla schopnost vylíčit chuť čokoládových dobrot, jež Anna vyráběla, tak, že vaše chuťové pohárky dostanou opravdu zabrat, a to i v případě, že jste ryzí masožravci. Na konci knihy najdete recepty na čokoládové pralinky, které si můžete sami vyrobit, to je výzva, ne? 🙂

Deníkové záznamy Heleny, Emmy a Charlotte působí melancholicky, přece jen se odehrávají v obdobích tolik důležitých pro německou historii, i když spíše v negativním směru, navíc na všechny tři ženy čekaly v životě smutné a těžké okamžiky.

Růže a čokoláda je vrstevnatý rodinný příběh, jehož stěžejní zápletka je vystavěna na rodinném tajemství. Taková tematika se objevuje poměrně často, ale mezi čtenářkami je pořád hodně oblíbená. A když k tomu přidáte lásku a další lahodné ingredience jako výše zmíněnou čokoládu spolu s omamnou vůní růží, máte záruku, že knížka nezklame žádnou milovnici spletitých osudů a dobrého jídla. A to jsem vám ještě neřekla, že Annina kamarádka vlastní malý knižní obchůdek, který se v ději také objeví!

Doufám, že se budeme moci těšit na další autorčinu knihu jedoucí na stejné vlně, jako Růže a čokoláda a Krása a jed oleandru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Jste masochisti? Začtěte se v této koronavirové době do Kingova Svědectví! Jste Mistrovi fanoušci? Tak to by vám toto postapo nemělo chybět ve sbírce. Vychází v novém vydání, a můžu říct, že ať už si ho otevřete v kterémkoli období, má grády.

Vše se roztáčí v okamžiku, kdy z vojenské laboratoře unikne – ano, hádáte dobře – jeden obzvláště vypečený chřipkový virus. Tahle „fajnová“ záležitost se rozšíří po celé Americe, a zřejmě i dál do světa, ale zásadní lokalitou pro příběh je právě USA. Jen několik málo tisíc lidí smrtícímu účinku viru unikne – z nějakého důvodu jsou imunní – a mohou poté, co je většina jejich spoluobčanů mrtvá, začít budovat nové společenství. Asi už tušíte, že vybudovat něco nového na nejistých základech chaosu je těžké. A ještě těžší bude nelístotný boj mezi stranami světla a temnoty neboli dobra a zla. Přidat se můžete jen na jednu stranu a vybírat si nemůžete, zvlášť jste-li předurčeni…

Stephen King vám předkládá znepokojivý – v dnešní době to platí víc než stoprocentně – postapokalyptický příběh, který i přes neuvěřitelný počet stránek (víc než tisíc) plyne rychle. První polovina je nadmíru akční, seznámíte se se všemi hlavními postavami, jež mají pro děj fatální význam a sledujete je od samého začátku pandemie. Jak to u Kinga bývá zvykem, pokud chce, abyste o hrdinech věděli vše, tak to tak bude. Pojímá to obsáhle a ze široka, nabízí i zdánlivě nepodstatné informace a střípky, a vtahuje vás tak do jejich životů, takže máte pocit, že je opravdu dokonale znáte. Kingovi aktéři působí velmi reálně. V průběhu děje se vyvíjí a reagují na změny, jsou nuceni přizpůsobit se novému, a to bez rozdílu pohlaví, věku, náboženství či toho, zda stojí na straně dobra nebo zla. Jsou napsáni tak přesvědčivým a lidským způsobem, že je velmi snadné vytvořit si k nim vztah, zbožňovat je nebo nenávidět.

V první polovině tedy sledujeme ničivou apokalypsu viru, která má fatální dopad na společnost. Ta se vám přímo před očima rozpadá, stejně jako lidský organismus po útoku smrtící nemoci. King se se svými čtenáři nepáře, servíruje detailní popis průběhu choroby, a vězte, že to pro vaši představivost a bujnou fantazii nebude nic příjemného. (Není nad to srovnávat během četby příznaky covidu a této chřipky ;-))

Druhá část je protknutá napětím, a proplétá se v ní prvek fantasy. Možná vám to v souvislosti s postapo tematikou přijde poněkud divné, ale v Kingově světě to funguje, aspoň já to tak vnímám. Opět nechybí boj dobra se zlem, jakési podobenství nebe a pekla, a opět se u každého projeví jeho ultrapravé já. Přiznám se, že některé pasáže byly poměrně zdlouhavé a trošku jsem u nich trpěla, ale je to King s potřebou sdělit úplně vše, takže jsem to očekávala předem.

Tak co, vydáte se na cestu, z níž není návratu? Kapesník s sebou, tentokrát ho budete sakra potřebovat. Hepčí!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku koupit.