54. stránka

Skřivánci ve válce

Jak se popasovat s faktem, že po smrti maminky o vás vlastní otec vůbec nestojí? Máte dvě možnosti. Buď zahořknete a budete se zlobit na celý svět, nebo se nenecháte zlomit a vytěžíte z toho maximum pro váš lepší život. A právě to udělala Klárka Penroseová. Maminka jí zemřela jen pár dní po tom, co dala své dceři život a tatínek to dívence klade celý život za vinu. Holčička kupodivu na nikoho nezanevřela, miluje svého staršího výbušného bratra Petra i bratrance Ruperta, s nímž sourozenci tráví každé léto u společných prarodičů v Cornwallu. Tam prožívají nejlepší chvilky v životě, pragmatická babička s dědečkem jim nechávají prostor, aby se s nástrahami života popasovali sami. Idylka končí spolu se závěrem prázdnin, kdy se všichni rozejdou. Rupert s Petrem na internátní školu, Klárka do studeného domu, kde ji otec přehlíží jako kus letitého nábytku. Jeden by se z toho zbláznil, ne však Klárka, která je od narození optimisticky naladěná a na všech se snaží vidět něco dobrého. Díky své píli a houževnatosti začne studovat, navzdory otcově nelibosti (nebo spíše lhostejnosti?) Do životů ale náhle zasahuje první světová válka. Všichni musí brzy dospět, všichni musí něco obětovat na válečný oltář.

Román Skřivánci ve válce mě lehce dojímal po celou dobu čtení. Absolutně jsem nemohla pochopit chování otce, který svou dceru totálně ignoroval, pořád jsem doufala, že by v průběhu děje mohlo dojít k nápravě, a stejně jako Klárka se snažila najít na něm něco dobrého, ale bohužel. Otec Penrose je postavou, jež vám prostě pohne žlučí. O to víc si užijete laskavou Klárku i jejího bratra Petra, stejně jako Ruperta, který je všemi milován.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Vlaštovka v bublině

Píše se rok 2045. Bára, kterou můžete znát z autorčiny prvotiny Losos v kaluži, leží v nemocnici. Už dávno není mladou dívkou, ale zralou ženou. Díky progresivní nemoci zapomíná kým je, mizí její vzpomínky na minulost i rodinu. To, že ji má, Báře připomínají návštěvy syna a dcery, kteří za ní do nemocnice chodí. Zatímco Michal je spíše pasivní a neprůbojný, Magda už stačila prodat matčin byt a majetek. Jenže Bára se díky novému léku začíná vracet do života. Sílící mysl odhaluje další zasunuté vzpomínky, žena si vybavuje, že byla kdysi šťastně vdaná. Co se s jejím mužem stalo? A co se stalo s jejich manželstvím?

Vůbec nevadí, pokud jste nečetli knihu Losos v kaluži, kde se Bára objevuje poprvé, Vlaštovku v bublině lze pojmout jako volné pokračování, stejně jako samostatný příběh. Zajímavým prvkem je využití budoucnosti jako časového úseku, v němž se děj odehrává. Rok 2045. Není tak vzdálený od současnosti, ale přece jen teď ještě vůbec netušíme, co na nás bude za pětadvacet let čekat.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Sešit s tátovými recepty

Henri je doslova přirostlý ke svému sporáku. Desítky let den co den, od sedmi do jedenácté večerní, krájí, loupe, mixuje, vaří, peče smaží. Jeho lahůdky vás oslní chutí, přitom k jejich přípravě je zapotřebí jen několik základních surovin. Henri dokáže téměř poslepu vykouzlit delikatesu, z níž vaše chuťové buňky zešílí blahem. Prostě v kuchyni se cítí nejjistěji. Ale jak to má se vztahy s lidmi? Ty bývají kolikrát křehčí než nejjemnější lístkové těsto. O tom by mohl vyprávět Julien, Henriho syn. A taky to dělá. Sešit s tátovými recepty je dojemným vyznáním lásky otce k synovi a syna k otci.

Henri je v komatu. Julien u něj sedí, drží jej za ruku a vzpomíná. Středobodem vzpomínek je starý kožený sešit s recepty, který z nepochopitelných důvodů Henri nenáviděl a nechal ho zmizet. Kam se sešit poděl, Julien netuší. Stejně tak je pro něj záhadou, proč ze dne na den zmizela žena, kterou oba milovali? Julien se vrací do minulosti, skládá střípky vzpomínek stejně, jako se do pokrmu přidávají jednotlivé ingredience.

S touto knížkou je to podobné jako s makronkou. Drobný zákusek, který byste jedním stisknutím hravě zničili, zhltnete na dvě kousnutí, přesto ve vás ještě dlouho doznívá sladká a intenzivní chuť a vy si uvědomíte, že síla tkví v právě v tom, jak na vás cukrovinka působí. Příběh Henriho a Juliena je stejně křehký a jemný. Autor se soustředil na vztah mezi otcem a synem, který bývá vesměs složitý. Henri, jenž pochází z chudých poměrů a své renomé si musel tvrdě vybojovat, si ze všeho nejméně přeje, aby Jean kráčel v jeho stopách. Rád by, aby syn řádně vystudoval a živil se hlavou, a ne rukama. Ale osud si to vždy zařídí podle svého. Julien odmala nasával atmosféru otcovy kuchyně a nepřeje si nic jiného, než být také kuchařem. Ani jeden nedokáže o svých pocitech mluvit, jejich prostředníkem je jídlo a tak se není čemu divit, když mezi nimi nastane bolestný rozkol.

Román je psán v du-formě, kdy Julien hovoří ke svému otci. Prostřednictvím intenzivního monologu se vracíme do Julienova dětství, zprvu velmi idylického, plného vůní a chutí Henriho kulinářského umění. Projdeme s ním bolestným dospíváním a zlehka nahlédneme pod pokličku života jeho otce. A právě tento známý, leč ne příliš často využívaný způsob vyjádření příběhu sluší a ještě víc znásobuje prožitek při čtení. Julien i Henri se vám vryjí pod kůži, stejně tak si zamilujete i jejich přátele, tak nezbytné v každém správném (nejen) francouzském románu.

Sešit s tátovými recepty je přesně to, co se o něm píše v anotaci. Něžný příběh, i když hrdiny jsou chlapi se silnýma rukama, kteří (ne)brečí. Milé, leč smutné čtení odemykající i tu nejzatvrzelejší duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.

Jak se vyznat v klimatu

Klima. Co je to klima? My dospěláci víme, že je to podnebí, a že vliv na něj má nejen teplota, srážky, tlak vzduchu, ale také člověk a jeho konání. Ne vždy je to v souladu s přírodou, která nám to dává náležitě pocítit na změnách klimatu. Enycklopedie Jak se vyznat v klimatu vysvětlí hravou formou (nejen) dětem všechno ohledně tohoto aktuálního tématu.

Autorkami publikace jsou Němky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian. Pro tuzemské čtenáře byl text náležitě revidován a aktualizován českými odborníky.

Publikace neobsahuje kapitoly ani žádné jiné dělení, rovnou se jde na věc a začít se nemůže ničím jiným než oteplováním. Dále se dozvíme více o podnebí v Evropě, jak chodilo v době ledové, jak je to s prouděním vzduchu, nebo myšlenky a nápady jak bychom my sami mohli přispět k lepšímu klimatu.

Na knížce je velmi sympatická forma. Text je proložen obrázky, které jsou opravdu povedené. Namalovala je Stephanie Marian a dokázala vtisknout informacím, které jsou podány velmi srozumitelně, jednoduše a přitom vůbec ne nudně, věrnou obrazovou podobu, takže si malý čtenář snadněji představí popisované téma.

Knížka dokonce zaujala i našeho skoro čtyřleťáka, který byl unešen obrázky a pořád jsme si museli ukazovat a popisovat, co na nich je.

Z encyklopedie jsem se i já, dospělá, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Publikace může být nápomocná učitelům při výuce jako názorná pomůcka díky věcně podaným informacím a povedené grafické úpravě.

Knížka se nesnaží vnucovat agresivní ekologické názory, ale hravou formou seznámit děti s problémy, které naši planetu sužují.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku si můžete pořídit na eshopu.

Kdo se směje, nepláče

Kdo se směje, nepláče je další publikací z produkce nakladatelství Portál, která má nejen poučit, ale především zabavit. A koho? Malé děti, které ještě neumí číst, ale dokážou vnímat, co se jim vypráví, a také vstřebávat informace úměrné jejich věku a reagovat na lehké úkoly.

Markéta Mlčochová je učitelkou na základní škole, její praxe zahrnuje i výuku v mateřské škole, takže máte jistotu, že do rukou dostáváte kvalitní práci.

Publikace nese podnadpis „Práce s pohádkovými příběhy v mateřské škole, ale jsem si jistá, že najde uplatnění i v domácím prostředí, kdy mohou s dětmi pracovat rodiče.

Knížka je rozdělena do dvanácti částí, kapitoly mají jednoduché názvy, hravé, v podobě přídavného jména. (Jarní, Pavoučí, Zimní, Stěhovavá)Podobně to mají i Včelí medvídci, působí to roztomile a pro děti je to jak dělané – jednoduché a výstižné.

Z názvu je jasné, o čem jednotlivé kapitoly pojednávají. Děti se prostřednictvím tematicky laděné pohádky dozví něco nového a zajímavého o přírodě a světě kolem nás. Poté následují náměty k povídání plné otázek, se kterými se dá různě pracovat, stejně jako s pracovními listy. Děti vybarvují, doplňují, spojují a také sami předvádějí různé situace a odpovídají na otázky.

Tato práce je hodně variabilní, dá se aplikovat na dětech předškolních, které ještě neumí číst, i prvňáčcích, protože pracovní listy jsou srozumitelné a paní učitelky nebo maminky poradí a napoví.

U nás se líbilo popisování nálad podle obrázků, hledání rýmů nebo povídání o včelkách.

Pracovní listy jsou černobílé, s výraznými obrázky, kterým děti porozumí. Úkoly, k nimž potřebujete nůžky, se dají okopírovat, takže sešit lze využít opakovaně pro více luštitelů.

I když nejsem učitelka, myslím, že publikaci Kdo se směje, nepláče můžu do mateřinek směle doporučit. Stejně tak do družin, knihoven i na domácí objevování života dětskýma očima.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si jej můžete prostřednictvím eshopu pořídit.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Kyselé třešně

Jestli jste už přečetli příběhy ze života obyčejných lidí, jaké mají na svém kontě H. M. Kornerová, Alena Mornštajnová, Jitka Závodná, jestli hledáte něco, čím byste mohli překlenout čas než vyjde pokračování Šikmého kostela, jestli vás zajímá, jak žili lidé na sklonku druhé světové války, tak si nenechte ujít Kyselé třešně Lenky Chalupové. Už jsem pár knih této autorky četla a líbí se mi její styl psaní. Kyselé třešně jsou zpočátku velmi klidné, ba až ospalé, přesně takové, jaké bývají letní líné neděle. Ale znáte to, pak vás překvapí nečekaná silná bouřka, a stejné je to i s touto knížkou.

Válka je téměř u konce, ale ta největší dramata ještě nepropukla. Napětí je ukryto uvnitř, říkáte si, že vzhledem k okolnostem se určitě něco stane, ale pořád je to příběh několika lidí z jedné moravské vesničky. Do popředí se dostává stárnoucí Lota, již zaskočí láska k mnohem mladšímu, navenek nezajímavému muži, svůj prostor dostávají i další svérázní obyvatelé vesnice. Některé si zamilujete na první dobrou, jiné budete nenávidět, s dalšími budete soucítit.

Autorka čerpala ze skutečných událostí a napsala příběh, který mi na konci vyrazil dech. Spěchám proto s doporučením, určitě by neměl zapadnout, stejně jako tvorba Lenky Chalupové.

Muzeum nesplněných slibů

Laure žije v Paříži, kde provozuje Muzeum nesplněných slibů. V něm jsou vystaveny různé předměty, od vstupenek, přes dětské botičky až po svatební závoj. Staly se jakousi relikvií, výpovědí či mementem, můžete si vybrat. Zradil vás někdo? Darujte do muzea věc, jež vás se zradou svazuje, stejně jako to udělala Laure. Ani po letech nezapomněla na trpkou příchuť svého mládí, které strávila v Praze, v době totalitního režimu. Do tehdy československé metropole přijela v roce 1986, aby hlídala děti v prominentní rodině. Seznámila se s disidenty, do jednoho se zamilovala. Poznala prostředí undergroundu, díky lásce se ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně přísné zákony, na druhé nespoutanost a revolta. Jak dlouho se dvacetiletá cizinka může pohybovat mezi „buřiči“ než vzbudí pozornost policie? Jsou dvě možné varianty, buď se Laure podřídí nebo se vrátí zpátky domů. Ale co Tomáš, její přítel? Pokusí se o útěk,aby mohl začít svobodný život po boku Laure?

Britská spisovatelka Elizabeth Buchanová napsala román, v němž se výrazným způsobem dotkla naší země. Laure se ocitá v Praze v době, kdy si Čechoslováci o svobodě a demokracii mohli nechat zdát. Do revoluce sice chyběly pouhé tři roky, ale to tehdy nikdo nevěděl. Autorce se podařilo docela dobře nastínit ponurou atmosféru plnou strachu a obav, kdy člověk nevěděl, zda mu někdo nejde po krku a neudá ho STB.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Léčba psem

Nakladatelství Fortuna Libri vydalo knížku, která potěší všechny milovníky čtyřnohých kamarádů ze psí říše. Léčba psem je pro tuto publikaci příhodný název, historky s chlupatými hrdiny vykouzlí úsměv a jsou zárukou, že si u nich odpočinete.

Jestli máte rádi Robina od Zdeny Frýbové a chybí vám něco podobného, u čeho se zasmějete i dojmete najednou, zkuste se začíst do této knihy. Dagmar Morenová se psů odmalička bála. Říkáte si asi, jak tedy o nich mohla psát? Jednoduše. „Viníkem“ je pes Don, kříženec ovčáka a kolie, který se rozhodl, že si rodinu spisovatelky adoptuje a rázem se stal jejím miláčkem. A nejen on, do rodiny přibylo postupně několik dalších psích společníků.

Autorka líčí psí historky s vtipem, dokázala mě rozesmát hned na prvních stránkách, když popisovala příběh své kamarádky Zdeny, majitelky malé čivavy. Celá knížka se nese v humorném oparu, nechybí nadhled a pochopení pro všechny vybrané psí kusy. Kapitoly nejsou číslované, ale každá má svůj vlastní úvod, takže jste obeznámeni s obsahem a psími i lidskými aktéry. Dagmar Morenová zaujímá roli vypravěčky a představuje svérázné zážitky vlastní, i svých blízkých a známých. Můžete je číst po řadě, stejně tak knížkou listovat a vybírat si ty kousky, které vám aktuálně padnou do oka, protože se nejedná o celistvý text, ale o uzavřené příběhy.

Všechny historky nejsou jen veselé, dojde i na smutné situace, ale to už tak v životě bývá. Celkově se však knížka vyznívá pohodově a příjemně. Nehraje si na žádnou náročnou literaturu, není ani návodem na to, jak se starat o psa.

Knížka je opravdovým balzámem pro duši a představuje příjemný způsob, jak utéct realitě aktuálně nemilé doby, zároveň se může stát skvělým dárkem pro milovníka čtyřnohých kamarádů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si můžete titul pořídit.

Země skrytých úsměvů

Když mě spisovatelka Markéta Hejkalová oslovila s nabídkou recenzního ebooku sbírky povídek, které jsou spjaty s Knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě, ať už tematicky nebo autorsky, neváhala jsem. A to nejen kvůli zvučným jménům, ale hlavně proto, že jsem si povídky v poslední době docela oblíbila. Mají několik skvělých vlastností. Můžete je číst na přeskáčku, vybírat si podle nálady nebo daného spisovatele, jehož máte v oblibě a nemůžete se jeho kousku dočkat.

A jaké jsou povídky v knize Země skrytých úsměvů? Parádní. Parádní. Hned první od Bianky Bellové mě dohnala k slzám. Těm od smíchu. Povídka Pro otce byla správně tragikomická, úplně jsem si ji dokázala představit jako zpracovaný bakalářský příběh. Další, od Petra Bobka, Vzpomínka, zahrála na retro notu a připomněla doby, kdy se lidé báli i jen nadechnout, aby neskončili v hledáčku StB. Vážným tématem se zabývá Jiří Padevět, situační, lehce hořký humor přináší Markéta Hejkalová, pobaví vás Petra Dvořáková, překvapí Alena Mornštajnová. Pro mě bylo moc milé knižní setkání s Jiřím Grygarem, jehož si naše generace pamatuje z kultovního pořadu Okna vesmíru dokořán.

Těch jmen je spousta, stejně jako povídek. Třicet. Třicet různých stylů, třicet různých prostředí, třicet různých zážitků, které dohromady tvoří jeden vymazlený celek a já jej doporučuji všem, kteří mají povídky rádi a chtějí mít pohromadě současné české autory a přiblížit si jejich tvorbu. Před vámi je třicet luxusních bonbónů, tak si s klidem a bez výčitek tuhle skvělou bonboniéru otevřete, určitě si vyberete svůj oblíbený.

Děkuji nakladatelství Hejkal za recenzní e-book, na jehož eshopu si můžete titul pořídit.

Kouzelný ostrov

Lottie a Rose žijí v jednom městě, ale neznají se. Dohromady je svede náhoda, když si všimnou inzerátu na pronájem chaty na ostrově Little Lost Island ve státě Maine. Obě řeší rodinné problémy a potřebují oddechový čas od rodiny, aby nabyly nových sil. Domluví se, že si chatu pronajmou spolu s dalšími dvěmi osobami, protože samy by měsíční nájem neutáhly. Druzí dva nájemníci jsou excentrická mladá herečka a stárnoucí nabručený muž, oba plni špatné nálady a tajemství. Jak se tito čtyři nesourodí lidé během jednoho měsíce sžijí? Co je na půvabném ostrově čeká?

Psát o této knížce je hodně těžké. Jedná se o oddechový příběh v romantickém stylu, a to jsem dostala. Ale… Ale kamenem úrazu jsou postavy, které jsou ploché a moc jim nevěříte. Nedělalo mi problém začíst se, naopak, začalo to hezky, dozvěděli jsme se, co Lottie a Rose trápí, ale pak to začalo trochu zadrhávat. Všichni čtyři hrdinové vytvořili pichlavé klubko frustrovaných lidí, které bylo těžké rozmotat. Šlo to ztuha, ale nakonec se to podařilo. Bylo dost těžké se do nich vžít, všichni čtyři se většinou chovali tak, že pořádně lezli na nervy, občas udělali něco, co je zlidštilo. Největší sympaťák se pro mě nakonec vyklubal z Beverlyho, kterého jsem si oblíbila asi nejvíc.

Autorce nelze upřít snahu o napsání vztahového rodinného románu, ale bohužel nejde příliš do hloubky, což je škoda. Co se jí podařilo úžasně, bylo vylíčení prostředí, kam se ti čtyři vydali. Malebný ostrov s chatami, divoká příroda, moře, majáky, tam prostě chcete být. Naťukla také notoricky známé téma místní versus „lufťáci“ neboli víkendoví a prázdninoví návštěvníci, tam vzniklo několik humorných situací, kdy jsem se zasmála.

Nejedná se o román s hlubokými myšlenkami, Kouzelný ostrov má především zaujmout ženskou část čtenářstva hledající nenáročné odpočinkové čtivo. Máte před sebou lehčí četbu, kterou si můžete vzít k vodě nebo večer před spaním do postele. Možná vám hrdinové do oka nepadnou, ale užijete si krásu místního ostrova. Vždycky se mi líbily knihy, které se v takovém prostředí odehrávají, takže i přes fakt, že jsem k aktérům příliš nepřilnula, mě očarovala atmosféra poklidného života na ostrově.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu pořídíte na eshopu Nakladatelského domu Grada.