Sešit s tátovými recepty

Henri je doslova přirostlý ke svému sporáku. Desítky let den co den, od sedmi do jedenácté večerní, krájí, loupe, mixuje, vaří, peče smaží. Jeho lahůdky vás oslní chutí, přitom k jejich přípravě je zapotřebí jen několik základních surovin. Henri dokáže téměř poslepu vykouzlit delikatesu, z níž vaše chuťové buňky zešílí blahem. Prostě v kuchyni se cítí nejjistěji. Ale jak to má se vztahy s lidmi? Ty bývají kolikrát křehčí než nejjemnější lístkové těsto. O tom by mohl vyprávět Julien, Henriho syn. A taky to dělá. Sešit s tátovými recepty je dojemným vyznáním lásky otce k synovi a syna k otci.

Henri je v komatu. Julien u něj sedí, drží jej za ruku a vzpomíná. Středobodem vzpomínek je starý kožený sešit s recepty, který z nepochopitelných důvodů Henri nenáviděl a nechal ho zmizet. Kam se sešit poděl, Julien netuší. Stejně tak je pro něj záhadou, proč ze dne na den zmizela žena, kterou oba milovali? Julien se vrací do minulosti, skládá střípky vzpomínek stejně, jako se do pokrmu přidávají jednotlivé ingredience.

S touto knížkou je to podobné jako s makronkou. Drobný zákusek, který byste jedním stisknutím hravě zničili, zhltnete na dvě kousnutí, přesto ve vás ještě dlouho doznívá sladká a intenzivní chuť a vy si uvědomíte, že síla tkví v právě v tom, jak na vás cukrovinka působí. Příběh Henriho a Juliena je stejně křehký a jemný. Autor se soustředil na vztah mezi otcem a synem, který bývá vesměs složitý. Henri, jenž pochází z chudých poměrů a své renomé si musel tvrdě vybojovat, si ze všeho nejméně přeje, aby Jean kráčel v jeho stopách. Rád by, aby syn řádně vystudoval a živil se hlavou, a ne rukama. Ale osud si to vždy zařídí podle svého. Julien odmala nasával atmosféru otcovy kuchyně a nepřeje si nic jiného, než být také kuchařem. Ani jeden nedokáže o svých pocitech mluvit, jejich prostředníkem je jídlo a tak se není čemu divit, když mezi nimi nastane bolestný rozkol.

Román je psán v du-formě, kdy Julien hovoří ke svému otci. Prostřednictvím intenzivního monologu se vracíme do Julienova dětství, zprvu velmi idylického, plného vůní a chutí Henriho kulinářského umění. Projdeme s ním bolestným dospíváním a zlehka nahlédneme pod pokličku života jeho otce. A právě tento známý, leč ne příliš často využívaný způsob vyjádření příběhu sluší a ještě víc znásobuje prožitek při čtení. Julien i Henri se vám vryjí pod kůži, stejně tak si zamilujete i jejich přátele, tak nezbytné v každém správném (nejen) francouzském románu.

Sešit s tátovými recepty je přesně to, co se o něm píše v anotaci. Něžný příběh, i když hrdiny jsou chlapi se silnýma rukama, kteří (ne)brečí. Milé, leč smutné čtení odemykající i tu nejzatvrzelejší duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s