47. stránka

Povědomá temnota

Eve to v životě neměla lehké. Vyrůstala s bratrem a s matkou v prostředí, které si nechcete představit ani ve snu. Věčně zfetovaná nebo opilá matka nešla nikdy pro ránu daleko. Eve a její bratr Cal si proto byli velmi blízcí a drželi při sobě. Oba se chtěli z bezútěšného života vymanit a žít jinak. Cal se stal policistou, a Evie? Svobodnou matkou samoživitelkou, která se to, čeho se nedostávalo jí samotné, snažila dát milované dcerce, jež pro ni byla vším. Byla, protože jednoho dne se Eve doslova a do písmene zhroutil celý svět. Její milovaná holčička byla zavražděna. Zoufalá matka sebere zbytky posledních sil, aby vraha vypátrala. Uchýlí se dokonce k tomu, aby promluvila s matkou, jíž si držela dlouhá léta od těla. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy, jak je známo. Evie už nemá co ztratit a ve své urputnosti je ochotná obětovat i sama sebe…

Amy Engel se českým čtenářům představila knihou Dívky z Roanoke, Povědomá temnota je druhým počinem, který nakladatelství Beta vydalo a pro mě osobně je tento román seznamovacím kouskem s autorčinou tvorbou. Hned musím zmínit, že navzdory občas nepříliš příznivým ohlasům jsem byla velmi spokojená,můžu-li toto říct o příběhu s tak bolestnou tematikou, jakou násilná smrt dítěte bezesporu je.

Amy Engel od počátku rozviřuje poměrně ponurou a drsnou atmosféru, se kterou to je jako s deštivým počasím, které nechce ustoupit slunci. V této knize se jasných chvilek nedočkáte, to říkám rovnou. Tohle je pořádně depkoidní záležitost, která zaujme především milovníky seriálu Twin Peaks, filmů Tajemná řeka a Téměř dokonalý zločin. Povědomá temnota je s nimi spojená hned několika společnými rysy – zločin, život na maloměstě, kde vám každý vidí do talíře, sociální rozdíly a skrytá traumata. A především ona výše zmíněná stísněná nálada prostupující děj od první až do poslední věty.

V tomto příběhu se zdánlivě nic neděje, kromě Evieina usilovného pátrání po vrahovi své dcery. V retrospektivě se vrací do minulosti a po částech odkrývá bolestné události života. V ději nejde o akčnost, jako spíš o vykreslení jednotlivých postav a jejich charakterů a vzájemných vztahů, které mezi sebou mají, protože v příběhu hrají dost podstatnou roli. Možná mezi řádky vraha „vyčtete“, já svůj (nesprávný) tip měla a ve finále byla hodně překvapená.

Povědomá temnota nebude četbou pro každého. Je psána hovorovou a obecnou češtinou, která může některé čtenáře tahat za uši, zejména ty, kteří jsou zvyklí na tu spisovnou a používají ji ve vlastním životě. I mně to chvíli dělalo problém, ale vzhledem k sociálnímu prostředí, v němž se odehrává, jsem si poměrně rychle zvykla a zjistila jsem, že má tato mluva své opodstatnění a zvýrazňuje tak charakter příběhu.

Doporučuji tento temný a bezútěšný thriller milovníkům pozvolného napětí, kteří neočekávají velké akce, ale spíše se zaměřují na chování a jednání hrdinů. Za mě to byl příběh, který ve mně zanechal pocit smutku, zmaru a taky uvědomění, jak se máme dobře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si jej můžete koupit.

Pod dohledem

Melville Heights. Tam by chtěl žít každý! Poklidná krásná čtvrť v Bristolu působí jako ideální místo k rodinnému životu. Ale je tomu opravdu tak? Co se skrývá pod slupkou idylky?

Joey Mullenová se s manželem nastěhuje ke svému bratrovi, který se svou introvertní manželkou čeká rodinu. Pro Mullenovy je to jen přechodná štace než se zmůžou na vlastní dům, ale mezi tím se Joey doslova zblázní do svého charismatického souseda Toma Fitzwilliama, ředitele místní školy. Fitzwilliamův náctiletý syn Freddie je zase pečlivým pozorovatelem veškerého dění v okolí a na mušce má i Joey. Ve čtvrti bydlí také Jenna, která má pocit, že s ředitelem Fitzwilliamem není všechno v pořádku, její matka zase trpí stihomamem a za podezřelé považuje úplně všechno a všechny… Docela zajímavá skupinka, není-liž pravda? Jak je u románů Lisy Jewell zvykem, není všechno takové, jak na první pohled vypadá. Věřte, že vás Lisa Jewell překvapí.

Román Pod dohledem se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž se vše točí kolem vzájemných vztahů mezi hlavními aktéry. Do děje vstoupíme v okamžiku, kdy jen nalezeno mrtvé tělo. Komu patřilo, kdo vraždil a proč? Autorka záměrně nechává dost viditelné stopy, podle nichž vás vede po určité cestě, ale otázkou, je, zda správným směrem. A nebyl by to správný thriller, kdyby bylo vše jasné od počátku. 🙂

Už ve svých předchozích knihách mi autorka dokázala, že umí napsat napínavý příběh s dramatickými prvky, v němž prim hrají vztahy rodinné. Tady se zaměřila na komunitu lidí žijící v jedné čtvrti. Začátek je trochu rozvláčnější, protože poznáváte jednotlivé aktéry příběhu a děláte si svůj vlastní názor, ale pak děj postupně graduje a nabírá na obrátkách.

Pro mě je Lisa Jewell jednou z nejlepších spisovatelek svého žánru, která umí zaujmout námětem i propracovanou zápletkou, zároveň je velmi všímavou pozorovatelkou lidských charakterů, což umí ve svých knihách zúročit a napsat postavy, které působí plasticky.

Opět nechybí dramatické finále a vyústění, které asi čekat nebudete. A pokud si stejně říkáte, že už jste podobných knih četli mraky – já taky a přesto mě to baví – a nic vás nepřekvapí, tak konečný epilog asi určitě. Je napsán tak, že budete uvažovat, jak to autorka myslela, ale pokud umíte číst mezi řádky, tak to bude hračka. 😉

Psychothriller Pod dohledem doporučuji všem, kteří milují spletité příběhy s psychologickou zápletkou. Já osobně se těším, až se začtu do dalšího kousku z pera Lisy Jewell.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dallas 63

22. 11. 1963. Den, kdy se Amerika otřásla v základech. Lee Harvey Oswald stiskl spoušť a zastřelil tehdejšího prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho. Stephen King se ve svém románu Dallas 63, který u nás poprvé vyšel v roce 2012 a letos se dočkal nového vydání, pustil do vlastního, poměrně svérázného zpracování oné osudové události. Než se začtete, můžete se sami sebe zeptat, nakolik a za jakou cenu byste byli ochotni změnit historii, pokud by to bylo ve vašich silách?

Učitel Jake Epping rovnýma nohama skočil, respektive vklouzl do minulosti a pokusil se běh dějin zvrátit. Ale ještě předtím se rozhodl, že se pokusí změnit tragický osud příbuzných svého žáka… Říkáte si, cože? Jak je to možné? Jake totiž občas zašel na pivko k Alovi, hospodskému, který tušil, že jeho dny jsou sečteny. A tak Jakea zasvětil do svého největšího tajemství, ukázal mu cestu do minulosti a vnuknul jednu, pro někoho možná až kacířskou myšlenku…

Tohle je King v podobě, kterou miluju. Obsáhlý, ne příliš krvavý, i když sugestivních násilných scén se dočkáte, až vám nebude dobře na duši, důraz je kladen především na detaily a atmosféru. Dýchne na vás nálada maloměsta v šedesátých letech se všemi propriertami, jež ji provázely, od dobových aut, přes nápoje, účesy a rozevláté sukně, po hudbu a ikonického JFK, jehož fenomén knihou prorůstá jako kořeny stromu.

Jake, neboli nově George Amberson je dalším z řady charismatických Kingových hrdinů, kterého je snadné si oblíbit. Je čestný, až to někdy bolí, je to prototyp klaďase, takže holky, které milují potížisty, mají smůlu.

Dallas 63 je jedním z nejlepších počinů Stephena Kinga, a ano, tvrdím to u jeho knih poměrně často. I když není hororově laděný, mrazí z něj. Autor nastiňuje poměrně zajímavý jev známý jako efekt motýlích křídel. Jde o to, že malá, zdánlivě nedůležitá věc může fatálně ovlivnit celkový běh věcí a událostí. Jakýkoliv Jakeův úkon v minulosti může ovlivnit budoucnost. Takže i snaha zabránit atentátu. Můžu říct, že právě tento jev mě zaujal nejvíc a pořád jsem o něm přemýšlela, autor to umocnil svou vizí, jak by svět vypadal, kdyby Kennedy vrahovo řádění přežil.

Jak už jsem nastínila výše, King je opět a zase velmi podrobný. Detailně popisuje i zdánlivě nepodstatné věci, kterých byste si sami nevšimli. Vše má svůj účel a smysl, díky těmto popisům je atmosféra intenzivnější a vy se ocitáte hlouběji v příběhu, jako byste se do minulosti propadli přímo s Jakem.

Pokud máte Kinga načteného, potěší vás propojení s jinými jeho knihami prostřednictvím města Derry a lehounké „ovanutí“ románem To.

Dallas 63 se řadí mezi tituly, které čtenáři nabízí čtení s přesahem. Není to příběh, který zhltnete na posezení, hlavní zápletka vás přinutí zamyslet se nad tím, jestli je správné zasahovat do chodu dějin, pokud by to bylo možné. Můžete se podobně jako Hamlet zeptat: „Měnit či nechat být?“

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knížku můžete koupit.

Ztracená historie snů

Pojďte, vydáme se do viktoriánské Anglie. Zní to lákavě? Mně ano. Mám toto období velmi ráda a proto jsem se těšila na knihu Ztracená historie snů od Kris Waldherr. Zavede nás do prostředí, které v dnešní době působí velmi zvláštně, přímo až děsivě, přitom svého času bylo považováno za naprosto normální a běžné. Seznamte se s Robertem, který působí jako fotograf mrtvých.

Robert je požádán, aby vyfotil zesnulého bratrance Hugha, kterého ale nikdy předtím neviděl. Hugh de Bonne byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji a zanechal poněkud zvláštní instrukce, co se pohřbu a posledního spočinutí týče. Hugh nesmírně miloval svou ženu Adu, pro níž nechal vystavět skleněnou kapli. A právě tam by byl rád pohřbený. Jenže kaple je nepřístupná a Robert se do ní může dostat jen pod podmínkou, že si poslechne příběh velké lásky Hugha a Ady. Vyprávět mu ho bude Adina neteř Isabella, která jediná má od kaple klíče. A proč zrovna Isabella, žena, která se k Robertovi od počátku nechová příliš vlídně? Nechte se překvapit a začtěte se do tohoto originálního příběhu.

Ztracená historie snů kráčí ve stopách starých dobrých anglických románů. Hutných, spletitých, s nádechem duchařiny. I v ní toto téma najdete, ale v jaké podobě, to neprozradím, abych vás nepřipravila o moment překvapení, kdy se během čtení nadechnete a řeknete si: „A jo, vlastně! Jak to, že mi to hned nedošlo?“

Připravte se ale na to, že knížku nebudete mít přečtenou během pár chvilek. Je natolik propracovaná, plná popisů, které podněcují fantazii, že s ní strávíte mnohem víc času. Zaslouží si to každé písmenko, každá věta, která dokazuje, že autorka si s svým dílem opravdu pohrála. Pokud jste fanoušci rychlé akce, tak máte smůlu. Ztracená historie snů nesviští závratným tempem, je rozvláčná a dost podrobná. Autorka je sice Američanka, ale podařilo se jí vystihnout viktoriánskou atmosféru – já jsem tedy byla spokojená. Příběh místy působí velmi tísnivě, ponuré náladě přidá i Robertovo ve své době normální zaměstnání (focení mrtvých bylo ve viktoriánském období běžnou záležitostí). Nechybí některé typické aspekty viktoriánské četby jako je dominantní hospodyně, stěžejní postava zahalená tajemstvím, nebo dům plný tajuplných zákoutí.

Jestli se vám líbí romány spisovatelky Sarah Perry, která klade důraz nejen na příběh jako takový, ale i na jazykové zpracování, tak se vám bude určitě zamlouvat i román Ztracená historie snům od Kris Waldherr, který v dnešní náročné době době působí jako balzám na duši. Není to knížka pro každého, rychlý konzument písmenek ji neocení, tohle je vybroušený klenot pro fajnšmekry, jenž mají v oblibě malebnost slov. Zpomalit, nahlédnout do minulosti a nechat se pohltit příběhem plného osudové lásky – co by si romanticky založený čtenář či čtenářka mohli přát víc?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Hádej, čím budu

Zuzana Pospíšilová vydala u nakladatelství Portál mimo jiné také několik knížek s hádankami. V knížce nazvané Hádej, čím budu se soustředila na povolání, ať už notoricky známá, nebo taková, která byste si ještě před nějakou dobou nedovedli jako pracovní pozici představit.

Osmapadesát zábavných hádanek a ilustrací na vás čeká v této půvabné a vesele laděné knížce. Otestovala jsem ji na čtyřletém synovi a musím říct, že se ohromně bavil nejen on, ale i já a spolu s námi také starší syn, kterému je devatenáct. Hádali oba a všichni jsme se u básniček od srdce zasmáli.

V publikaci nechybí klasická zaměstnání jako je učitel, doktor, zubař, elektrikář, pekař, cukrář, najdete v ní také i novější a moderní povolání – bankéř, youtuber, programátor. Některá povolání děti dobře znají z vlastní zkušenosti, ale neznají přesný název, to je třeba případ logopeda či servírky. Co se youtubera týče, trochu mě jeho užití zaskočilo, uvědomila jsem si, že moderní technologie formují a ovlivňují svět a vývoj jde neskutečně rychle a hlavně neustále dopředu.

Hádanky jsou velmi hravé a jednoduché na pochopení významu. Každé dominují tři zvýrazněné pojmy, které se ke konkrétnímu povolání vztahují. K nim mají děti také vymyšlenou hádanku. Jednou tedy můžete hádat práci podle klíčových slov, jindy podle stěžejní rýmovačky.

Knížka je hodně variabilní. Hodí se do školek i družin, kdy s ní mohou učitelé a vychovatelé pracovat a vymýšlet různé aktivity, povídat o jednotlivých povoláních a představit tak dětem bohatou škálu zaměstnání, která lze v životě vykonávat.

Publikaci doplňují vtipné a rozverné obrázky, které namaloval Libor Drobný. Jsou pestré, výrazné a působí moderně.

Hádej, čím budu nám sedla. Bavila téměř celou rodinu, všichni jsme si tam našli naše povolání a povídali jsme si o nich, o tom, čím jsme my rodiče chtěli být jako malí. Zuzana Pospíšilová je, co se dětských knížek týče, opravdu člověk na svém místě, její počiny dokážou bez problémů zaujmout i poučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu lze knížku pořídit.

Knižní tip týdne: Kruh

Knižní tip týdne: Moje první setkání s nakladatelstvím Katto dopadlo tak, že nutně potřebuju číst jejich další thrillery. Kruh mě teda dostal. Autorka si se čtenářem pohrává jako kočka s myší (samozřejmě to podvědomě víme, ale u dobrého thrilleru, to tak být musí, že ). Taky zpracovává dost ožehavé téma domácího násilí (kapku jiného, než jsme zvyklí). Prostě Kruh zabodoval jak námětem, tak i zpracováním, které mě osobně hodně bavilo a jen těžko jsem se od příběhu odtrhávala. Oběma hlavním postavám jsem střídavě věřila a pak zase ne, a tak by to mělo být.

Hanina hvězda

Knih s tématikou druhé světové války vychází stále víc a víc. Osobně říkám, že jich není nikdy dost, ale je třeba rozlišovat mezi kvalitou a kvantitou. Na konci loňského roku vyšla v nakladatelství Fortuna Libri poměrně nenápadná kniha Hanina hvězda, která z výše uvedeného tématu těží. Novinář Miro Frindt se v vrací do rodného Dolného Kubína, kam umístil děj příběhu.

Blíží se Vánoce 1945. Dolnokubíňané se těší, nečeká je válečná vřava a strach o život, ale pokojná oslava Kristova narození. Do rodného města se z koncentračního tábora v Osvětimi vrací Hana, dcera místního lékárníka. Osmnáctiletou Židovku lidé vítají se smíšenými pocity, nevěří, respektive nechtějí věřit tomu, že si v táboře prožila zlé věci. Hana nemá kde bydlet, rodný dům i s lékárnou zabrala žena, která u nich kdysi pracovala. Vyhublé a hladové děvče se potlouká mezi domy, nejčastěji mezi židovskou synagogou a evangelickým kostelem. Když už to s ní vypadá hodně špatně, setká se s pomocí lidí, kteří ví, jaké to je, přijít o milovanou osobu. Co myslíte, jak to s Hanou bude pokračovat dál?

Hana je sice stěžejní postavou knihy, kolem níž je soustředněn děj, ale v celkovém vyznění je spíše svědomím obyvatel Dolného Kubína. Na postoji, který zaujali vůči dívce, se odráží jejich chování. S návratem Hany se ukazují pravé tváře lidí. Kdo se zaprodal nacistům a snažil se, aby se měl za války dobře? A kdo byl soucitný, či pomáhal v odboji? Za lidi nemluví slova, ale činy, a přesně o tom je Hanina hvězda.

Byla jsem mile překvapená, jak na mě ve výsledku kniha zapůsobila. Popisy oravské krajiny, nebo náčrty lidských vlastností byly podány tak, aby ani slovo nepřišlo nazmar. Někdy není třeba několik stovek stran, někdy jich stačí pár a přesto dostanete silný příběh, který se zaryje pod kůži. A to je případ této knížky. Hanina hvězda čítá něco málo přes dvě stě stran, přesto je v ní řečeno vše podstatné, aniž by vás spisovatel oslňoval květnatými souvětími. Příběh je kolorován nádhernými popisy Oravy, malebnými a lehce nostalgickými, které tak umocňují celkový dojem z knížky.

Přímočará, věcná, přesto velmi emotivní a dojemná, taková je Hanina hvězda. A já ji doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete pořídit.

Poslední slova

Už potřetí se českým čtenářům představuje Linda Green. V produkci nakladatelství Bookmedia a Knihcentrum.cz vychází její novinka Poslední slova. Knížka, která se na první pohled tváří jako typický psychothriller, v sobě skrývá rodinné tajemství, které můžete odhalit spolu s hlavní hrdinkou Nicole. A možná i vám i slza ukápne, stejně jako se to stalo mně.

Nicolina babička Betty ví, že se její pozemská pouť chýlí ke konci. Je se vším smířená, svou vnučku poprosí jen o jedno – aby dohlédla na její děti na konci zahrady. Zmatená Nicole netuší, co má babička na mysli, její matka celou věc odmávne rukou, že Betty už byla stará a mluvila z cesty. Jenže pak mladší Nicolina dcerka při hraní najde kousek drobné kůstky. A nejedná se o pozůstatek víly, jak si holčička myslela… Nicole si vybaví babiččina slova a snaží se přijít záhadě na kloub navzdory matčině odporu. To, co se jí podaří rozpoutat, rozmetá její rodinu doslova na kousky. Tajemství, které mělo zůstat pohřbené hluboko, zasáhne všechny. Nicola otevřela Pandořinu skříňku a je jasné, že nic už nebude jako dřív.

Linda Green mi už svou předchozí knihou Až tady nebudu dokázala, že umí napsat příběh, který zaujme námětem i stylem. Nechybí napětí a postupné odhalování pravdy, která překvapí. A to u tohoto žánru chceme vždycky.

Poslední slova nejsou výjimkou. Spolu s Nicole, jejíž dějová linie je vedená v ich-formě, rozplétáme bolestné tajemství, které se nikdy nemělo dostat ven. Tato část je prokládána dvojími dopisy z minulosti. Jakou roli v příběhu hrají?

V tomto příběhu má hlavní roli tajemství a neméně důležitá je také rodina a její soudržnost. Linda Green si všímá různých aspektů, které mohou přispět k semknutí rodiny, nebo naopak pevná pouta rozklížit. Nicole má fungující rodinu, ale píchnutí do vosího hnízda započn naleptávat její základy. Autorka nastiňuje problémy rodičů a dětí, které se v určitých situacích cítí nejisté. Hledání pravdy může napáchat velké škody a podepsat se nejen na hlavních aktérech, ale i na jejich blízkých. Právě tento jev autorka v knize rozebírá. Nicoliny děti se stávají objektem zájmu a někdy ne příliš vhodných poznámek svých spolužáků.

Román Poslední slova se tváří jako psychothriller, ale v jádru se jedná o rodinný příběh, v němž jde především o to, jak se rodina dokáže vyrovnat s traumaty z minulosti. Zápletka je dobře vystavěná, když už jsem měla pocit, že řešení přicházím pomalu na kloub, posunulo se všechno někam jinam a výsledné rozuzlení mě překvapilo, zcela určitě jsem s ním nepočítala.

Máte-li rádi psychologicky laděné romány a společně s jejich hrdiny vás baví odkrývat dávno zapomenutá tajemství skrytá pořádně hluboko, nenechejte si tento napínavý a místy také dojemný příběh ujít.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si knížku můžete pořídit.

Neviditelná žena

Vy neznáte Virginii Hallovou? Vážně ne? No, přiznám se, já ji taky neznala. Vůbec jsem o této výjimečné ženě neměla absolutní ponětí, dokud jsem se s ní neseznámila prostřednictvím této knížky. A vám doporučuji to samé, zvláště obdivujete-li chytré a odvážné ženy, které se nebály měnit svět a riskovat své vlastní životy.

Sonia Purnellová sepsala biografii Virginie Hallové, ženy, která přiměla mocné, aby se jí báli. Agentka, špiónka, klíčová osoba britské rozvědky a francouzského odboje. Co všechno dokázala, aby napomohla k vítězství ve druhé světové válce?

Virginia Hallová se narodila v americkém Baltimore. Studovala jazyky a ekonomii a toužila pracovat v diplomatických službách. Její velký profesní sen bohužel zhatila autonehoda v roce 1932, při níž přišla o nohu. Paradoxně se jí podařilo dostat do Oddělení pro zvláštní operace u britské rozvědky. Organizovala špionážní akce ve Francii, její podobiznu gestapo vyvěšovalo všude možně, přesto se jí dlouhou dobu dařilo unikat. I když byla později odhalena, uprchla do Španělska a posléze vedla proti nacistům partyzánskou válku. A to všechno navzdory svému handicapu.

Neviditelná žena je sice biografickou publikací, čte se však téměř sama, stejně jako nejnapínavější thriller. Sledujeme Virginii jako mladou houževnatou dívku i odvážnou ženu bojující proti nacistům. Kniha není suchopárným výčtem dat a skutků, Sonia Purnellová nabízí fascinující pohled do nitra odboje a špionážních služeb. Nebudu lhát, když přiznám, že se mi místy tajil dech. To, co dokázala Virginie s jednou nohou, bych nezvládla ani se zástupem asistentů. Můžeme jen hluboce smeknout před odvahou a energií této chytré, šikovné a krásné ženy.

I když je v text v podstatě bez přímé řeči a dialogů, není nudný a suchopárný. Akce a napětí dýchají z každé věty. Autorka se soustředila také na věcnou část a nezapomněla na vysvětlivky a doplňující informace, které tak napomáhají pochopit souvislosti a podstatné věci vztahující se k tématu. Tentokrát nechybí ani fotografická příloha, máme tak příležitost poznat Virginii Hallovou trochu blíže a osobněji.

Neviditelná žena vzdává hold nejen statečné a krásné Virginii, která předčila mnoho svých mužských kolegů a dokázala, že ani fyzický nedostatek nemusí bránit v akční činnosti.

Virginiin příběh se odehrává z největší části během druhé světové války. Autorka tak prostřednictvím Virginie seznamuje čtenáře se životem ve válkou zmítané Francii, kdy valná část bojů zůstávala na tajném odboji.

Co bylo s Virginií dál? Přežila válku? I to se dočtete v této osobité biografii, kterou doporučuji. Nejenže se seznámíte se zajímavou ženou, ale proniknete také do hlubin odboje a špionáže.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Neviděla jsem tě přicházet

Zara Khoury žije v Dubaji. Na dálku si dopisuje se svou novou láskou a už se nemůže dočkat, až se uvidí. Odletí proto za ním do Liverpoolu, protože si myslí, že je ten pravý. V Liverpoolu bydlí Jim Glover. Už několik let tak trochu přešlapuje na místě a nedokáže se odrazit ani v osobním ani v profesním životě. Ale i na něj se konečně usmálo štěstí, v rozhlasové soutěži vyhrál luxusní BMW. Kdyby auto prodal, může začít nový život, vzít matku do Států za sestrami a vůbec. Jenže to by nesměl potkat Zaru. Tito dva lidé se teoreticky nikdy potkat neměli, ale stalo se. Od chvíle, kdy se jejich vozidla ne příliš romanticky „seznámila“ na cestě, začíná jejich společná cesta, která jim může úplně změnit dosavadní životy.

Román Neviděla jsem tě přicházet je dalším počinem z oblíbené edice 7lásky, jež spadá pod hlavičku nakladatelství Metafora. Nabízí neotřelý mix romanticky laděného příběhu lehce šmírnutého road movie. Zdálo by se, že půjde o lehké čtení, ale omyl je pravdou, opět je nám nabídnutý známý model, kdy je cesta ke štěstí pořádně trnitá. Než (a jestli vůbec) Zara a Jim zjistí, že k sobě patří, čeká na ně řada mnohdy i bláznivých situací.

Hayley Doyleová měla skvělý nápad. Těží z často opakovaného tématu, kdy k sobě hlavní hrdinové pociťují antipatie, skoro pořád proti sobě něco mají a nemůžou se domluvit, zároveň cítí jistou přitažlivost přerůstající v cit. Tady mám jedno velké ale. Zara a Jim mi k sobě vůbec nepasovali, nefungovala mezi nimi žádná chemie, nic, a to ani přes to, že je autorka nechávala střídavě promlouvat ke čtenářům tzv. ich-formou. Zara se neustále plácala ve svých osobních problémech, z nichž se nemohla vymanit. Naopak jsem si zamilovala Jima, roztomilého sympaťáka se srdcem na dlani a smyslem pro čest a rodinu, ten mě bavil hodně moc.

Přese všechno je celkové vyznění knížky pozitivní. Mám ráda příběhy, v nichž musí hrdinové o svou lásku bojovat neotřelým způsobem, a tady tomu tak bylo. Ve snaze zaujmout čtenáře a nenabízet stále dokola to samé, co ostatní romantické příběhy, nechává Hayley Doyleová Zaru a Jima podnikat někdy až příliš ztřeštěné kousky, které se před vámi odvíjí jako dobrodružný film. Navíc spisovatelka nabízí dvě na první pohled nesourodé destinace -lehce ponurý anglický Liverpool a exotickou Dubaj – neříkejte, že nejste zvědaví na její nevšední architekturu.

Romanticky naladěným čtenářům se román Neviděla jsem tě přicházet určitě bude líbit. Jede na vlně lehce ztřeštěných, leč v jádru pohodových romancí a nabízí příběh plný lásky a humoru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada