Asi všichni, kteří milujeme sérii Romantické útěky od Julie Caplin, jsme netrpělivě čekali na další díl, respektive hodně volné pokračování – protože knihy se naštěstí nemusí číst tak, jak vyjdou – a před pár týdny jsme se dočkali. Tentokrát nás autorka zavede do exotického Japonska. Dáte si čaj pod sakurami? 🙂 Je tady Čajovna v Tokiu.

Fiona ráda fotí, své postřehy a zajímavé snímky zveřejňuje na vlastním blogu, který je zaměřen na cestování. Když vyhraje soutěž, jejíž hlavní cenou je čtrnáctidenní zájezd do Tokia, kde se jí bude věnovat mentor, s nímž ještě více pronikne do tajů dobré fotografie a ještě pozná vysněné Japonsko. Největší šok pro Fionu nastává hned po příletu. Oním průvodcem není původně slibovaný proslulý fotograf, ale Gabe, její bývalý učitel. Na tom by nic špatného nebylo, kdyby se Fioně před lety nestal v jeho přítomnosti trapas, který ovlivnil její další životní kroky. Gabe svou bývalou studentku ani nepoznal, navíc se cítí otrávený, že musí vzácný čas věnovat někomu cizímu, místo aby se zabýval vlastními záležitostmi. Pro mladou ženu nezačal pobyt v exotické destinaci příliš šťastně, naštěstí ji ubytovala příjemná japonská rodina, jejíž ženy ji ihned přijaly mezi sebe. Fiona tak poznává zvyklosti asijské země, vnímá kontrasty mezi tradiční kulturou a moderním životem. Podaří se jí také proniknout pod tvrdou slupku nepřístupného fotografa? A co Gabe, zjistí, s kým má tu čest?

Julie Caplin nás ve své zatím poslední knize nazvané Čajovna v Tokiu bere na výlet do země, která láká turisty celého světa. Kdo by nechtěl poznat ruch velkoměst, v nichž se to hemží dokonalými výdobytky moderních technologií a zároveň si užít klid a vznešenou atmosféru při čajovém obřadu? Zjistit, jaké to je, když vás tradice a konvence provázejí celý život a vy se nedokážete (a vlastně ani nechcete) od nich oprostit? Fiona se s Japonskem a jeho tradicemi seznamuje prostřednictvím své bytné Haruky a její dcery a vnučky. Tři generace japonských žen jsou v něčem rozdílné jako den a noc, přesto je spojuje láska k rodině, zemi i tradicím.

Ani tentokrát nechybí romantická linie. Samozřejmě, že ve chvíli, kdy se Fiona a Gabe potkají, tušíme, co se bude dít. Autorka už pošesté jede po své osvědčené linii. Vsadila na kombinaci žena na útěku před problémy, či žena s malým sebevědomím a uhrančivý muž, se kterým se na počátku navzájem nemusí. K tomu zajímavá atraktivní destinace, kde se ti dva potkávají, příslušné zvyky, tradice a jídla. A ono to funguje i poněkolikráté, pokud na tuto šablonovitost přistoupíte.

Otřepané klišé v podobě hrdinů, kteří si k sobě v románech Julie Caplin hledají cestu, vyrovnává vždy konkrétní země, kde se děj odehrává. Po Kodani, New Yorku, Paříži, Islandu a chorvatském Splitu tady máme Japonsko. Ráda jsem do této destinace nahlédla a prostřednictvím Fiony si vychutnala zelený čaj i tradiční japonská jídla a polévky. Líbilo se mi vylíčení rušného života v ulicích Tokia, užila jsem si jízdu v rychlovlaku i pohled na rozkvetlé sakury, jejichž krása těší jen pár dní.

Tentokrát jsem romantickou linku upozadila a nechala se spíše opájet fascinujícím Japonskem a jeho kulturou. Mám pocit, že si autorka vylíčení této země mimořádně užila a představila nám ho jak nejlépe ve svém žánru mohla.

Pokud sérii Romantické útěky máte taky rádi, už teď se těšte na Chatu ve Švýcarsku, kterou nakladatelství Cosmopolis chystá. Já už ji netrpělivě vyhlížím. 🙂 Na stránkách nakladatelství si také můžete přečíst rozhovor s Julií Caplin a dozvědět se tak něco o jejím životě i zálibách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Víte, kdo je to ghostwritter? Člověk, který píše za vás! Nemáte vlohy psát květnaté slohy? 🙂 Nevadí. Ghostwriter to zvládne, vy se pod to jen podepíšete. A stejné je to i při seznamování, kdy za vás i vybraný protějšek internetový rozhovor vede někdo jiný. A právě tímto se živí Miles a Zoe. Doopravdy se moc nemusí, zato ve virtuálním světě si rozumí. Samozřejmě, vůbec netuší, že konverzace, jež vedou jménem svých klientů, mají na svědomí právě oni dva. A tak si ve virtuálním prostoru vyměňují komplimenty, zatímco se ve skutečnosti špičkují a každý den vedou spor o místo v oblíbené kavárně…

Pod pseudonymem Tash Skilton se skrývají dvě spisovatelky, žijící v různých částech světa – Iránka Sarvenaz Tash a Američanka Sarah Skilton. Společně napsaly zajímavou, leč předvídatelnou romanci, u níž víte jak dopadne, jen netušíte, jaká cesta k výsledku vede. Co si budeme nalhávat, všechny romanticky laděné příběhy jsou předvídatelné, ale stejně nás to baví číst.

Aby spisovatelky svoje dílo něčím ozvláštnily a nestvořily tuctovku, kterou přejdete bez povšimnutí, nechaly své hrdiny pracovat právě jako ghostwritery. Mě osobně taková práce zaujala hned v anotaci a byla jsem na ni zvědavá, i když živit bych se tak nechtěla. V každém případě na vás čeká pořádná nálož kafe a písmenek, situačního humoru jako vystřiženého z filmových romantických komedií.

Miles a Zoe jsou sympatičtí, líbilo se mi, jak se spolu nenápadně sbližovali skrze internet, a aniž by si to uvědomovali, ke stejnému kroku docházelo i ve skutečnosti. Jejich patálie sledujeme střídavě z pohledu jednoho a druhého, každá kapitola je uvozena mailovými zprávami jejich šéfů. A přiznám se, ty byly jediným drobným zádrhelem v celém příběhu, byť měly svou podstatnou roli, mě osobně rušily a nepřišly mi tak vtipné, jak asi měly.

Aplikace lásky je příjemnou oddechovou záležitostí, která vás zavede do rušného New Yorku, jenž je jako kulisa romantických knížek i filmů hodně oblíbený. Chcete-li odpočinkovou četbu třeba k vodě, zastavte se u této knížky a nechte Zoe a Milese hledat lásku v newoyrských kavárnách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Lydia a Freddie si jsou souzeni. Znají se od raného mládí, žijí spolu přes deset let a chystají svatbu. Jenže v den oslavy narozenin Lydie Freddie umírá při autonehodě. Nic není jako dřív, Lydia má pocit, že přišla o polovinu těla i duše. Rodina se snaží Lydii pomoci utišit smutek, ale ten je až příliš hluboký. Vzchopit a jít dál, to jde ztěžka. A pak najde Lydia způsob, jak být zase s Freddiem a pokračovat v jejich společném životě.

Josie Silverová si mě získala svým románem Den, kdy jsem zahlídla lásku, proto jsem byla na její druhý počin, který u nás opět vydalo nakladatelství Cosmopolis, nesmírně zvědavá. Laťka byla docela vysoko, přeskočila ji autorka? Za sebe říkám, skočila stejně. 🙂 Kniha Dva v srdci se mi líbila stejně a řekla bych, že si Josie Silverová vyšlapává vcelku příjemnou cestičku v žánru romantiky.

Bdění a snění. Tak jsou pojmenovány části Lydiina vyprávění, v nichž se střídavě ocitáme ve dvou časových rovinách hrdinčina života. V jednom je utrápenou smutnící „skorovdovou“, v druhém šťastnou snoubenkou milovaného Freddieho. Máte pocit, že čtete sci-fi? Nechte se překvapit, jakou formou spisovatelka „zařídila“, že ti dva mohli být opět spolu. A duchařina to také není. 🙂

Opět jsem dostala příběh, který se nese v duchu mých oblíbených romancí, v nichž to hýří láskou, takovou tou ryzí a jemnou, která není převálcovaná přemírou bezuzdného sexu. Důraz je kladen na vztahy, zejména rodinné, moc se mi líbilo sepětí „holek“ Birdových. Velkou roli zde hraje také přátelství a nechybí ani kapka humoru, skvělého koření v situacích, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet.

Dva v srdci je románem, z něhož emoce cítíte téměř na každé stránce. Já jsem s Lydií nesmírně soucítila, prožívala s ní každou skutečnou i vysněnou chvíli, její příběh je napsán s velkou empatií. Smutek, který Lydia cítila, mi připomněl podobnou knížku – P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern, v níž se hrdinka vyrovnávala (trochu jinak) se stejnou životní situací.

Pokud jste milovníky takových příběhů, v nichž hraje prim něžná romantika, určitě se vám bude ten Lydiin líbit také.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Elle Fieldingová, autorka úspěšné knihy pronajme přes Airbnb svůj milovaný vymazlený dům, který se nachází v Cornwallu a sama odjíždí do Francie. Po návratu zjišťuje, že se v domě změnila atmosféra, ale dokonce se někdo dostal do prostor, které byly zamčeny a nikdo kromě ní tam neměl přístup. Elle se snaží spojit s Joannou, jež si dům pronajala, účet však neexistuje… Elle začíná trpět paranoiou, má dojem, že ji někdo sleduje a monitoruje každý její pohyb. Je však spisovatelkou, takže má bujnou fantazii, navíc se nachází v časovém presu, má jen pár týdnů, aby odevzdala nový rukopis, do něhož však doposud neudělala ani čárku… Tak jak to tedy je? Opravdu je Elle pod něčím drobnohledem a hrozí jí nebezpečí nebo se jen příliš poddala vlastním představám.

Lucy Clarke mě ještě nikdy nezklamala, její knihy považuji za jedny z top mezi psychothrillery. Poctivá dávka napětí, emoce, pocity strachu, to je kombo, na které zaručeně slyší každý čtenář tohoto žánru.

Děj je rozložen do tří různých linií. V té hlavní sledujeme, co se v Elleině životě děje aktuálně, spolu s ní se bojíme neznámého údajného stalkera a pociťujeme nepříjemné svírání, až strach z neznámého zla. A to myslím vážně, protože se obvykle u knih nebojím, jen párkrát se mi stalo, že jsem pociťovala mrazení a pocit napětí. A přesně toto jsem měla i u knihy Pozvala mě dál. Druhá linka nás vede do minulosti, do doby hrdinčina studia. I tam se děje něco, co výrazně ovlivní její budoucnost. A třetí stopa? V té k nám promlouvá neznámý hlas. Hlas někoho, kdo se naboural do Elleina soukromí. Je to dočasná nájemkyně Joanna? Nebo snad nepříjemný soused, jemuž je Elle trnem v oku? Nebo snad někdo úplně jiný? Lucy Clarke své postavy mistrně postrkuje dějem a splétá důmyslné smyčky, aby nás přesvědčila o tom, že pravda není tam, kde ji obvykle vidíme. Já ji viděla všude jinde, jen ne tam, kde opravdu byla. Závěrečné vyústění mě dostalo do kolen, vůbec jsem ho nečekala.

Lucy Clarke píše čtivě, umí zaujmout vykreslením profilu svých postav. Elle je jednou z těch hrdinek, u nichž si nejste jistí ničím. Její fantazie je bezbřehá, nevíte, jestli si vymýšlí, nebo říká pravdu, ona totiž nepůsobí příliš spolehlivě a věrohodně. Napětí je vyrovnáváno nádhernými a barvitými popisy cornwallského pobřeží, hned máte chuť čarovnou oblast navštívit.

Britská autorka psychothrillerů mě opět přesvědčila, že opravdu umí. Román Pozvala mě dál jsem četla s očekáváním mrazivého čtenářského zážitku, a přesně toho se mi dostalo. Už teď jsem zvědavá, s čím Lucy Clarke přijde příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.