Hotel u Jezera stínů

Pro Mayu byla babička vším. Chybějícím rodičem, neboť dívka vyrůstala v Mnichově pouze s otcem; kamarádkou, rádkyní, vrbou. Není divu, že je Maya zdrcená, když po jejích šestnáctých narozeninách babička zmizí a nezůstane po ní ani stopa. Po sedmadvaceti letech je Maya pořád stejně plachá, jako kdysi, nejraději se ukrývá ve svém knihkupectví. Vylézt musí, když ji kontaktuje policie, že tělo její babičky bylo nalezeno v areálu známého rekreačního střediska u jezera ve Spojených státech. Maya nedokáže pochopit, co dělala babička tisíce kilometrů od domova, co ji vedlo k cestě do státu New York a co se jí stalo? Odjíždí na místo činu, aby vypátrala pravdu. Ale jak už to bývá, někdo nechce, aby skutečnost vyšla najevo a nebezpečí hrozí i Maye…

Znáte ten pocit, když od knížky máte jistá očekávání a ve finále dostanete něco jiného, přesto jste nadšeni? Tak já to měla právě u románu Hotel u Jezera stínů. Protože jsem anotaci jen tak prolétla – byla jsem spokojená hned s prvními větami – myslela jsem, že se mi do rukou dostal příběh, v němž bude vnučka pátrat po babiččině životě, děj bude hodně akční, prostě klasický thriller. Ale to, co jsem četla, bylo něco úžasného, smutného a dojemného.

Maya pátrá po minulosti babičky a do nebezpečí se dostává i ona sama, přesto se v příběhu skrývá ještě něco navíc. Pátrání nás zavede do období druhé světové války, budeme svědky odbojářské činnosti i velké lásky, stejně jako fanatismu a krutosti. Nechci kvůli pointy zabrousit do větších podrobností, přece jen na čtenáře čeká spousta překvapení a šokových situací.

Části odehrávající se v americkém prostředí jsou také hodně zajímavé, tady se už objevuje velké množství postav, a ty se mi trochu pletly, přiznávám dobrovolně. V každém případě se před námi odvíjí poměrně spletitý a na dramatické zápletky bohatý příběh rodiny hoteliérů, která skrývá velké tajemství.

Hotel u Jezera stínů je čtivou záležitostí v níž zaujme mysteriózní tón. Ten se nese zejména „americkou“ částí knihy a umocňují ho nejen děsuplné zážitky Mayi bloumající po velkém lese plném nástrah, ale také ono výše zmíněné rodinné tajemství, které jako by vypadlo z gotického románu.

Jestli rádi rozplétáte zašmodrchaná klubka rodinných vztahů, máte rádi prolínání minulosti a současnosti, Hotel u Jezera stínů vám nabízí oboje. Pro mě byl velmi příjemným čtecím zážitkem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jackie a Maria

Dalším v řadě skvělých beletrizovaných životopisů nakladatelství Metafora je Jackie a Maria z pera Gill Paulové. Setkáme se v ní se dvěma známými ženami, jimž životní cestu protnul stejný osudový muž. Jackie Kennedyová a Maria Callasová. Žena amerického prezidenta a operní pěvkyně. Oním mužem byl řecký rejdař Aristoteles Onassis, který s oběma strávil část svého života. Jednu si nikdy nevzal, byť ho k ní vázalo osudové pouto, druhou za ženu pojal, ale byl to šťastný krok?

Knížka upoutá nádherným vzhledem, skvěle zapadajícím do celé řady pískově laděných obálek, typických právě pro tyto romány. A obsah? Čtivý, dojemný, přitom psán příjemnou nenásilnou formou.

Příběh je protkán dvěmi dějovými linkami, které se v průběhu děje protnou v osudové finále. V jedné sledujeme Jackie Kennedyovou, manželku ambiciózního charismatického politika mířícího do Oválné pracovny Bílého domu, v druhé talentovanou operní pěvkyni Marii Callasovou, která celý život bojuje s nízkým sebevědomím. Jsme svědky zásadních životních momentů, které ať už v kladném či naopak tragickém směru ovlivnily jejich světy.

Autorka vypíchla vztahy obou hrdinek k partnerům a nechá je promlouvat pomocí dramatických, mnohdy šťavnatých a temperamentních dialogů. Není divu, obě jsou živelné, byť Jackie působí vlivem tragických událostí (smrt dětí, manžela i švagra) lehce rezignovaně. Paula Gillová ani jednu nelíčí idylicky, nebojí se vypíchnout chyby, jež obě dělají, popisuje jejich slabosti a vnitřní myšlenkové pochody, neustálé pochyby o tom, jestli je to, co činí, správné. Abyste si nemysleli, Jackie a Maria nedělají nic dohromady, byť se spolu setkaly, ale díky vztahu ke stejnému muži jsou jejich osudy v lecčems podobné.

A co Aristoteles, bohatý rejdař, milující peníze, ženy a pozornost slavných lidí? Nebyl žhavým krasavcem, který okouzlí ženu na první dobrou, jeho hlavní zbraní bylo charisma, výmluvnost a… peníze. Věřte mi, byť tato kombinace působí romanticky a platí na nejednu příslušnici něžného pohlaví, život s ním nebyl žádný med, o tom vás obě hlavní aktérky přesvědčí. Ale ani on nebyl ušetřen hořkých chvil a těžkých okamžiků.

Jackie a Maria v sobě snoubí historická fakta s umně propletenou fikcí (spisovatelka zcela určitě nemohla vědět, co přesně si postavy mezi sebou povídají, přesto jim vtiskla osobité a reálně působící dialogy), na základě známých údajů vyjadřuje pocity a emoce, a já bych řekla, že velmi působivě. Hledala jsem si další doplňující informace ke všem postavám, prohlížela fotografie a na základě toho hlouběji pronikala do životů Jackie a Marie.

Pokud čtete rádi o známých a zajímavých osobnostech, nenechte si beletrizované romány nakladatelství Metafora ujít. Jackie a Maria je jedním z těch, jejichž hrdinky, reálné osobnosti, nezapomenete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ukradený příběh

Vanessa se ocitla v docela nezáviděníhodné situaci. Má dva syny, hypotéku na dům a zlomené srdce, protože manžel se dal dohromady s jejich bývalou terapeutkou. To by asi porazilo každou ženu. Vanessa utíká ke svému dávnému snu, napíše romantický příběh, který pošle do nakladatelství, v němž publikuje její oblíbená autorka. Rukopis je zamítnut, ale na ženu čeká další šok – zjistí, že její literární počin byl ukraden právě tou spisovatelkou, jejíž knížky vždycky tak ráda hltala. A tak začne boj o to, čí knížka je, literární agentka totiž tvrdí, že od ní žádný rukopis nikdy neobdržela. Do hry vstupuje právník Marcus, odborník na autorské právo. Věčná romantička Vanessa ví jedno, tento muž je ztělesněním jejího vysněného knižního hrdiny!

Ukradený příběh je tím typem knížek, které si romanticky založený čtenář(ka) bere s sebou na dovolenou, do postele ke chřipce, do křesla ke krbu a sklence vína. Nikdo po přečtení anotace nečeká intelektuální četbu, která vás má vynést do literárních výšin, ale poctivou oddechovku, s níž na chvíli zapomenete na to, že jste unaveni z práce, utahaní z dětí, nemáte nakoupeno a tak vůbec. 🙂

Vanesse je sice přes třicet, měla by být zodpovědnou matkou, zvlášť když je se syny sama, ale při čtení zjistíte, že je mile praštěná a někdy i lehce zmatená a naivní. Prostě typická postava romanticky laděných knížek. V příběhu se dočkáme mnoha klišé typických pro tento druh četby, ale co, ono to k tomu tak nějak patří a vlastně s tím počítáme. Autorka se nebála lehce ztřeštěného humoru, který děj okoření. Zlehka zadrnkala také na vážnější notu a do příběhu vmísila i problematiku manželských a rodinných vztahů.

Ukradený příběh se čte hezky zlehka, s mírným úsměvem na tváři. Romantické duše, zbystřete, tahle oddechová záležitost je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Román z pokoje 128

Anne-Lise si pronajme pokoj č. 128 v bretaňském hotelu. Hodlá v této nádherné části Francie strávit dovolenou. Jaké je její překvapení, když v nočním stolku najde zapomenutý rukopis knihy a v něm navíc ještě adresu? Velké, co si budeme povídat. Román si přečte a je nadšená, protože ji jedinečnost textu naprosto uhranula. Ale rukopis je nedokončený a Anne-Lise zajímá proč a vůbec všechno kolem něj. Posílá ho na uvedenou adresu a k jejímu překvapení se jí autor díla ozve. Je jím Sylvester, který tvrdí, že rukopis ztratil už před více než třiceti lety. Činorodá žena neváhá a rozjíždí k autorově nevoli velké pátrání, aby zjistila, jak se do hotelového pokoje dostal. Co myslíte, budeme překvapeni?

Román z pokoje 128 je psán celý v dopisech. Milujete-li tento způsob, stejně jako já, zatetelí se vám srdce blahem. A pozor! I když se pohybujeme v jedenadvacátém století, v knize nezakopnete o jediný mail, sms či internetovou konverzaci, vše se vede pěkně postaru. Dopisní papír a píšeme! Žádné wtf, omg, njn, jj, ale poctivé dopisy, to znamená úplná slova, rozvité věty, v nichž se skrývá mnoho moudrých myšlenek.

Mezi kým se konverzace v dopisech odehrává? Pošta putuje mezi Anne-Lise a Sylvesterem, její nejlepší přítelkyní Maggy a na ně se postupně nabalují osoby, jejichž životy tajemný rukopis protnul.

Tahle knížka není z těch, které byste zhltli na posezení, byť tomu ji k tomu menší rozsah stran předurčuje. Její kouzlo tkví právě v oněch dopisech, jenž jsou jedním slovem nádherné. Doporučuji zpomalit a vychutnat si každé písmeno, slovní spojení, každou větu, za což patří dík překladatelce Haně Davidové, jíž se podařilo zachovat krásu textu a hlavně francouzský šarm, který čiší z každé stránky.

Tajemný rukopis a čilá korespondence několika lidí, z nichž někteří by se díky pátrání nikdy nepotkali, rozvíjí také jejich životní osudy. Jak žije Anne-Lise? Proč je Sylvester bručoun a nelíbí se mu, co se s jeho literárním dítkem děje? A co si v sobě nese Maggy?

Cathy Bonidan napsala nádherný komorní příběh, který otevře srdce každého milovníka knih a zadrnká na strunu všem romantickým duším. Pokud hledáte něžnou poklidnou knižní lahůdku, Román z pokoje 128 se přímo nabízí. Je dalším v řadě povedených titulů edice 7lásky nakladatelství Metafora.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy

Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy je silnou osobní výpovědí maminky, jejíž syn je autista. Celá rodina musela přehodnotit priority, Matějovi vše přizpůsobit a bojovat nejen s vlastními pochybami, ale i s předsudky okolí. Matěj je dnes studentem umění a mapy maluje pořád. A jak! V knížce se s nimi setkáte, dotvářejí osobitost textu. Doporučuji, není to snadné čtení, ale je napsáno s lehkostí a věcností.

Lilie pro nevěstu

Teresa Simonová je tady s dalším nádherným příběhem, který ocení milovnice (a snad i milovníci) romantických ság. Opět vsadila na svůj osvědčený styl a bravurně proplétá dvě časové linie, na což jsme u ní zvyklí a víme, že to prostě funguje. Po kávě a čokoládě přichází svět vůní. Nadechněte se a vstupte do krámku, který provozuje Liv, mladá žena, která se po rozchodu rozhodla vzít život do svých rukou.

Liv se s malým synkem zabydluje v nekonvenční čtvrti Kolína nad Rýnem, kde si otevírá krámek s vůněmi. Po rozpačitém začátku se její krámek zaplňuje nedočkavými zákaznicemi, které touží vlastnit svou jedinečnou vůni. Liv se sbližuje s lidmi ve svém okolí, problémy jí dělá jen jedna stará paní, jež kdykoli Liv spatří, chová se hystericky a nenávistně. Mladá podnikatelka musí bojovat nejen s její nenávistí, ale také s neznámým nepřítelem, jemuž je voňavý krámek trnem v oku. Aby toho nebylo málo, bouřlivé vlnobití nastává i v jejím soukromém životě…

V druhé linii se přeneseme do válečného Kolína, kde žije Nellie Vossová. Má velmi citlivý nos, což jí pomůže v kariéře, podílí se na výrobě slavné vůně nazvané „4711“. Svou prací je doslova a do písmene pohlcena, ale než stihne svůj talent plně uplatnit, na ni i na její blízké dopadne tvrdá a nelítostná ruka války. Nellie je navíc ve vztahu který nemá budoucnost, nemůže přiznat, že miluje člověka, jež nikdy nebude úplně její.

Lilie pro nevěstu je nádherný, byť bolestný román, v němž jsou obě linie vyvážené. Na výustění si jak už to bývá musíme počkat, ale můžu říct, že to stojí za to. Autorka nás nenásilnou formou seznámí se světem vůní, zjistíme, jak se vyrábí, co je důležité, aby vůně svému nositeli opravdu sedla a byla tzv. na míru. Věnuje se také problémům žen samoživitelek, které musí skloubit práci a výchovu dítěte.

Příběh Nellie, jež nás zavede přímo do válečné vřavy, zase poukazuje na život obyčejných Němců, někteří se nechali strhnout a propadli Hitlerovu mámení, jiní se s nacismem neztotožnili a měli to nesmírně těžké. Nellie navíc bojuje se zakázanou láskou, kvůli níž by jí odsoudila nejen rodina, ale i obyvatelé města.

Obě hrdinky, Liv i Nellie jsou sympatické, jejich osudy autorka vylíčila čtivě a s pochopením pro situace, jimž jsou vystaveny, to zejména v případě Nellie. Kolem obou žen se točí spousta dalších postav hrajících výrazné úlohy v jejich životech a ovlivňujících ráz příběhu.

Zatímco svět Liv je podán er-formou, Nellie poznáváme prostřednictvím deníkových zápisků, které si vedla. Jsou velmi emotivní a výmluvné, byť font, jímž jsou psány, je poměrně těžký na čtení.

Teresa Simonová je výbornou spisovatelkou, její knížky jsou propracované a dávají důraz nejen na milostnou linii, ale soustřeďují se především na mezilidské vztahy. Máte-li rádi rodinné ságy, Lilie pro nevěstu si zařaďte do seznamu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Voňavá lékárna. Záhada černé květiny

Před časem jste si mohli přečíst recenzi na první díl série Voňavá lékárna s podtitulem Ve vzduchu se vznáší tajemství. Knížky vydalo nakladatelství Bookmedia a my si představíme díl druhý nazvaný Záhada černé květiny.

Alvensteinovi se konečně zabydleli ve staré vile Evie, kterou koupili. Maminka se věnuje restaurování, tatínek péči o rodinu a děti Lucie a Benno? Ti jsou šťastní jako blechy v podzemní lékárně, kterou v prvním díle objevili. Tráví v ní veškerý volný čas a spolu s Hannou, která ji vede a kamarádem Matsem ze sousedství se věnují tajuplným vůním. Jenže jednoho dne zmizí prášek Meteor, naprosto nezbytná součást všech kouzelných vůní. Lucie ho potřebuje, aby pomocí voňavé lahvičky zachránila tatínka svého kamaráda Matse, který byl očarován Nelaskavou vůní. Pátrání po Meteoru dovede děti až do Amsterdamu, kde budou čelit opravdu silným protivníkům. Podaří se jim prášek najít, zachránit Matsova tatínka a existenci Voňavé lékárny?

Pokračování Voňavé lékárny je stejně napínavé jako první díl. Autorka Anna Ruhe pokračuje v akčním námětu a svým hrdinům připravila pořádné dobrodružství. Nechá je cestovat vlakem, čelit zlu a tajemným silám, děti budou muset znovu prokázat velkou dávku odvahy.

Ani tentokrát nepřijdeme o krásu v podobě grafické úpravy knížky, o nádherné ilustrace se opět postarala Claudia Carlsová. Můžu říct, že je na co se dívat, od obálky po jednotlivé listy v knížce.

Příběh je určen především dětským čtenářům, ale vůbec nevadí, pokud se do něj pustíte, přestože máte už několik let občanku v kapse, volební právo a vlastní potomky. 🙂 Voňavá lékárna je nakloněna všem generacím a je-li ve vás pořád kousek malého dítěte, bude se vám určitě líbit. Jen si nezapomeňte, pokud jste tak neučinili, přečíst i první díl, abyste byli uvedeni do obrazu.

Ponořte se do světa vůní a popusťe uzdu fantazii, druhým dílem příhody Andrey, Benna, Hanny a Matse nekončí, čekají na nás ještě dva další díly.

Za recenzní výtisk děkuji knihupectví Knihcentrum, kde si můžete knížku pořídit.

Kontinuita parku

Znáte to. Odejdete z rodného města, třeba na studia nebo za prací, a pak se po letech vrátíte. Stejně jako Josef. Ten se vrátil zpátky jako profesor na gymnáziu, kde sám studoval. Návraty nejsou vždycky jednoduché, zejména když míříte z metropole do příhraničního městečka, kde lišky dávají dobrou noc. Změnil se Josef, změnilo se město, jak spolu budou souznít po takové době?

Nakladatelství Host vydává českou tvorbu, kterou stojí za to číst. Jiří Hájíček, Petra Soukopová, Jan Němec, Kateřina Tučková a mnoho, mnoho dalších. Kontinuita parku Petra Šestáka tvoří další zajímavou položku v produkci nakladatelství. Příběh navrátilce Josefa totiž není obyčejnou zpovědí člověka, který se hledá, je to zároveň výpověď jedné generace ovlivněné dvěma režimy – socialismem a kapitalismem, jež se ale nedokáže ztotožnit ani s jedním a tápe mezi nimi jako ve vzduchoprázdnu.

Kontinuita parku je neotřelým dílem, na které je nutné se soustředit. Děj nepostupuje chronologicky, v textu se jako tok řeky prolíná Josefova minulost a současnost, jeho myšlenky, úvahy a vzpomínky, které jsou mezi sebou různě provázané. Chybí přímá řeč, takže pokud na to nejste zvyklí, asi budete v textu trochu tápat a zápasit s formou psaní, která je nezvyklá, ale zajímavá a stojí za to.

Josef řeší osobní záležitosti svého dosti nekonvenčního života. Sbližuje se s ženami, bojuje s nedostatečným bydlením a vlezlou bytnou, řeší zdánlivě banální situace s kolegy ve škole, vzpomíná na svérázné příbuzné, kteří ho formovali. Dílu nechybí nadhled a suchý humor, některé pasáže působí tragikomicky a máte pocit, že na vás dýchla atmosféra starších českých komedií, v nichž nebyla nouze o absurdno, například Vážení přátelé, ano.

Pokud přijmete tak trochu jiný styl psaní a přistoupíte na hravou formu plnou metafor a přídavných jmen, která jsou někdy psaná s velkým písmenem zdůrazňujícím význam slovního spojení, dostanete hodně zajímavý počin, který stojí za přečtení už kvůli toho, jak si autor pohrává s češtinou.

Hledáte-li českou tvorbu, která se vymyká šedému průměru, sáhněte po Kontinuitě parku, třeba vás překvapí, stejně jako mě.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku najdete.

Strážci majáku

Majáky lákají romantické a dobrodružné duše už odpradávna. Není divu, zejména knihomolové si představují práci strážce majáku jako naprostou idylku. Sem tam někoho zachráníte, dáte mu teplou deku a najíst, sem tam něco zkontrolujete, jinak celé dny a noci nasáváte vůni slaného moře a čerstvého větru, s hrnkem horkého čaje či kávy můžete přečíst kvanta knih… Že tomu tak není, se můžete přesvědčit v knize Emmy Stonexové Strážci majáku. Autorka se nechala inspirovat skutečnou událostí, kdy v roce 1900 zmizeli z hebridského majáku jeho strážci. Svůj příběh situovala do 70. let, jako lokaci si vybrala ostrov Flannan ležící daleko od anglického pobřeží. Co se stalo se třemi strážci, kteří zmizeli, přitom bylo vše nachystáno, jako kdyby si měli jen na chvíli odskočit… Pravda není ani v deníku, kde se rozcházejí zaznamenané informace o počasí se skutečností. Zůstává pouze jediný svědek, mlčenlivý maják…

Autorka svůj příběh pojala zajímavým způsobem, jenž ale každý čtenář nemusí skousnout. Není to psáno chronologicky, střídají se dvě časové linie, rok 1972, kdy strážci zmizeli a rok 1992, tehdy jsou jejich manželky osloveny novinářem, který se o události chystá napsat knihu. Navíc sledujeme také vnitřní myšlenkové pochody žen. Nechtějí se po tolika letech vrtat v tom, co se kdysi stalo a jitřit staré bolavé rány, některá tajemství by měla zůstat skrytá navždy… Cesta zpátky ale není, žurnalistovi Danu Sharpovi se podařilo roztočit zatuhlá kola minulosti a rozvířit vzpomínky pozůstalých. Zjistí se vůbec, co se tehdy událo?

Moc jsem se na knížku těšila, mám pro majáky slabost a taky mě zajímalo, v čem spočívá práce takového strážce majáku, jasně, že si nemůže pořád jen číst… Než jsem se ke knížce dostala, přečetla jsem si pár recenzí, některé však byly spíše rozpačité, jako by čtenář nedostal to, co očekával, u jiných mě překvapilo, že je příběh považován za lehčí četbu, s čímž nesouhlasím, do takové skupiny řadím úplně jiný typ čtiva.

Emma Stonexová rozehrála komorní psychologické drama. Představuje život strážců majáku jako drsné zaměstnání a boří mýtus všech romantiků. Není to žádná sranda, i když jste v jádru samotáři, příliš dlouhé odloučení od rodiny a blízkých může dostat i vás. Být měsíc mimo realitu normálního světa zamává s každým. Skutečnost se prolíná s představami, fantazie pracuje na plné obrátky. Strážci se střídají v pravidelných intervalech a čas, který tráví s rodinami, je příliš krátký na to, aby si na sebe vždycky stihli zvyknout po dlouhém odloučení. Autorka stvořila trefnou psychologickou sondu do mysli postav, jejichž psychika dostala slušně zabrat. Situace, jimž jsou vystaveni, sledujete z pohledu dvou stran, jinak ji vidí muži, jinak jejich ženy a je těžké přiklonit se na správnou stranu.

Pokud vás zajímá běžná činnost strážce majáku, přijdete si na své, je to nesmírně zajímavé. Věděli jste, že je často bolí záda, protože spí na posteli zakřivené podle stěny majáku? 🙂

Román Strážci majáku jsem si osobně užila, líbilo se mi to napůl románové, napůl dokumentární zpracování, stejně jako tajemno a téměř mystická atmosféra kolem majáku vyrůstajícího přímo z hlubin moře. Děj není příliš akční, plyne pomaleji, o to víc jsem si ho vychutnala. Pokud v knihách rádi řešíte mezilidské vztahy, tady si to užijete vrchovatě.

Tak jak to tedy bylo? Co se stalo třem mužům, kteří by mohli skály lámat? Zeptejte se moře, možná něco ví…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Skříň plná Diora

2. světová válka a móda. Co mohou mít tato dvě nesourodá témata společného? Když se začtete do druhého románu Natashy Lesterové, který v nakladatelství Metafora vyšel pod názvem Skříň plná Diora, zjistíte, že je spojuje nejen tajemství, ale také spousta bolesti, odvahy, naděje a především lásky.

Když malá Skye udělá hvězdu před tím cizím klukem a stáhne mu kalhoty, ještě vůbec netuší, že právě potkala svého nejlepšího přítele. Nicholase, který do malebného Cornwallu přijel s labilní matkou a přísnou tetou, svobodomysná Skye fascinuje, stejně jako její bohémská matka, která ho učí létat. Když je mladíkovi patnáct let, musí se spolu rozloučit, protože Nicholas odjížídí do New Yorku, aby převzal rodinné dědictví. Setkávají se po až po letech, v době, kdy Evropu drtí válka. Oba pracují pro anglické letectvo, Nicholas je navíc zasnoubený s nádhernou Margaux a ke Skye se nechová zrovna zdvořile…

Módní restaurátorka Kat Jourdanová má starostí víc než dost. Sama se stará o dvě malé dcerky a bojuje s exmanželem, který jen nerad vidí, že se Kat snaží realizovat v práci. Jednou Kat najde v babiččině domě v Cornwallu skříň plnou šatů od Diora. Babička Margaux se k vysvětlování moc nemá, a tak restaurátorka pátrá spolu s novinářem, který potřebuje informace o Margauxině životě do své knihy. A zjistí se, že Margaux Jourdanové byly dvě…

Autorka Natasha Lesterová se stejně jako v předchozí knize Pařížská švadlena i tady vrací do období druhé světové války a mistrně ji propojuje se světem módy. Sledujeme životní cestu svéhlavičky Skye, pro niž je létání celoživotní vášní. Za války pracuje jako pilotka, ale vzhledem k tomu, že je žena, a ty se ve válce příliš vážně nebraly, dotýká se příběh taky emancipace a pracovní nerovnoprávnosti mezi muži a ženami.

Obě linie jsou důmyslně propletené, střídají se po kapitolách, které končí, jak už to u dobrých knížek bývá, v tom nejnapínavějším místě, takže otáčíte stránky a hltáte je jednu za druhou. V knize se setkáte nejen s postavami, jež vznikly v hlavě australské spisovatelky, ale také se skutečnými osobami, jako jsou sourozenci Diorovi – o těch se můžete dočíst v knize Návrhář, Vera Atkinsová, agentka SOE (britské Oddělení pro zvláštní operace), která byla také předobrazem statečných špiónek v románu Zapomenuté dívky z Paříže. Pokud vás téma žen v RAF za druhé světové války zajímá, další knihou, jež doplní střípky informací, je kniha Sorayi Laneové Holky od spitfirů.

Skříň plná Diora je dojemným příběhem o odvaze, lásce a tajemstvích. Obsahuje poměrně nečitelnou zápletku s postavami, která už tak nesmírně čtivému textu dodává grády. Potěší milovníky spletitých společenských románů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Design a site like this with WordPress.com
Začít