V jabloňovém sadu

Susan Wiggsová je autorkou romantických, na rodinné vztahy zaměřených románů. Četla jsem od ní dvě krásné knížky Strom života a a Knihkupectví ztrát a nálezů. Tentokrát příchází s příběhem prosyceným vůní jablek, nazvaným V Jabloňovém sadu.

Tess Delaneyová má hodně zajímavé povolání. Objevuje staré poklady a vrací je jejich majitelům. Obrazy, šperky, nebo čajové servisy, cokoliv, co má pro někoho cenu ani finanční, jako osobní. Její život není příliš uspořádaný, žije chaoticky, s matkou má rezervovaný vztah a pořád jí je smutno po zesnulé babičce, která jí jako jediná rozuměla. Když se dozví, že má nevlastní sestru a dědečka, vystřídá se u ní celá škála pocitů, od zaskočení, přes rozčarování, až po radost, že by mohla žít ve velké a milující rodině. Ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Přestože je Tess sestrou Isabel vřele přijata, rodinu trápí mnoho problémů, od komatu dědečka až po velké finanční problémy rodinné farmy a spoustu nevyřčených tajemství…

Tohle je nádherný, vřelý rodinný příběh provoněný vůní jablek. Rodinné vztahy jdou autorce jako po másle, má je v každém svém románu a prostě je umí dobře zaplést i rozplést. 🙂 Děj se odehrává v několika časových rovinách, v linii týkající se minulosti se dostaneme do období druhé světové války a dánského odboje proti fašismu. Sledujeme také proměnu hlavní hrdinky, z ženy, která je časově vytížená a neumí odpočívat, se stává úplně jiný člověk, zklidněný dobrým jídlem a rodinnou harmonií.

Jídlo je vůbec důležitou součástí knihy, dějem se v podstatě příjemně projíte díky Isabel, která je výbornou kuchařkou. Ale abychom neusnuli nad plným talířem, dočkáme se i milostné linky a dramatických chvilek.

Přestože jsem tušila, jakým směrem se bude život Tess odvíjet a jak to nakonec celé dopadne, užívala jsem si román všemi smysly. Popisy kalifornského prostředí plného slunce a šťavnatých jablek, vůně sladkých koláčů, jiskření Tess a Dominica, které to k sobě přitahuje jako magnet, to vše podněcovalo chuť číst dál a dál. Susan Wiggsová je skvělá vypravěčka, jež umí upoutat pozornost a zadrnkat na tu správnou notu. A aby to nebyla jen ryzí romantika, do příběhu rodiny zakomponovala pár tajemství a dramatických chvilek.

Román V jabloňovém sadu ocení čtenářky napříč všemi věkovými kategoriemi, zejména ty, které milují rodinná tajemství a mají rády jemnou romantiku a vztahové propletence.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Neuvěřitelná dobrodružství se Snovíkem

Lenka Jakešová je nebývale plodná autorka dětských knížek, které jsou všechno, jen ne tuctové a obyčejné. Píše o všem, co děti zajímá a o čem by se mohly dozvědět spoustu nového. Les, úl, dvorek s domácími zvířaty, to vše a ještě mnohé další. Co si třeba zaletět na kouzelnou planetu, kde bydlí Snovík? Vy nevíte, kdo to je? No tak to musíte napravit a spolu se svými malými dětmi (nebo i sami) otevřít tuhle úžasnou knížku nazvanou příhodně Neuvěřitelná dobrodružství se Snovíkem.

Franta bude po prázdninách chodit do druhé třídy. No fakt! Na dvouměsíční volno se moc těšil, jenže ho bude trávit sám, v paneláku, bez nejlepšího kamaráda Honzíka, který bude u babičky. Smutnou náladu mu však zažene Snovík, kluk s červenými vlasy, oblečený do podivného pláště. Vezme Frantu s sebou na dobrodružnou cestu, při níž jako dopravní prostředek poslouží duha. To je co? A to ještě nevíte, že se Franta bude koupat v bazénu v obýváku, potká piráty, setká se s Honzíkem a taky s dinosaury! A bude sáňkovat! Jo, prázdniny se Snovíkem stojí vážně za to!

Číst tuto úžasnou knížku našlapanou barvitými příhodami, byla lahůdka. Ona totiž zaujme nejen malé dobrodruhy, ale i dospělé. Nás jako děti doprovázela Lucie, postrach ulice a její formeláci, chobotničky Zelená a Modrej, Pan Tau nebo Křeček v noční košili. Všechno to byly knížky či seriály podněcující dětskou fantazii, a totéž mají dnešní malí čtenáři v podobě Snovíka.

Text je přizpůsoben dětem, je plný dialogů a akcí, takže se nestihnete nudit, a to je správně. Kratší kapitoly zvládnou číst i pokročilejší druháčci či třeťáci, mladším mohou Frantovy výlety zprostředkovat rodiče a užít si tak příjemné chvilky se svými dětmi a zavzpomínat na vlastní dětská dobrodružství.

Ilustrace Josefa Quise jsou stejně barevné, jako celý příběh a rozverné jako Snovík a jeho kamarádi. Chcete-li pro své děti neotřelou a zábavnou knížku, která je nenechá vydechnout a nabídne jim spoustu skvělých knižních zážitků, sedněte na duhu a vydejte se na planetu Snění, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkujeme spisovatelce Lence Jakešové, knížku si můžete pořídit na její autorské stránce nebo na eshopu nakladatelského domu Grada.

Příhody včeličky Emičky

Že jsou včely důležité, to víme, bez nich by příroda nefungovala. Jak to funguje ve včelím úle, co všechno včelky umí a čím jsou nám a přírodě celkově prospěšné, se děti dozví v půvabné publikaci spisovatelky Lenky Jakešové. Příhody včeličky Emičky jsou skvělou volbou pro holky i kluky, kteří se s bzučícím světem chtějí seznámit blíž.

Průvodcem je malá včelka Emička. Spolu s ní děti poznají, jaké to je, žít v bzučícím úle. Že mají včelky neustále něco na práci, musí krmit miminka, naučit se tančit, čistit buňky, hlídat česno… že nevíte, co je česno? Začtěte se do knížky a zjistíte to.

Příhody včeličky Emičky jsou určené malým dětem od čtyř let, které už mají nějaké povědomí o tom, jak to v přírodě chodí. Příjemnou hravou formou jim autorka přiblíží rušný úl s pilnými obyvateli. Lenka Jakešová je bývalou učitelkou ve školce a z textu je to znát. Píše velmi mile s ohledem na malé posluchače, kterým budou knížku určitě předčítat rodiče. Zároveň klade důraz na nenásilné učení a vstřebávání informací, s čímž pomáhá šikovná průvodkyně Emička.

Na konci každé kapitoly jsou tři jednoduché otázky, na které děti odpovídají a tak si své znalosti ještě více umocňují. Protože se Lenka Jakešová zabývá také skládáním písniček a textů, nechybí ani básničky doplněné pohybovou aktivitou. Děti (i rodiče nebo paní učitelky) se po přečtení protáhnou a zacvičí si.

Knížka Příhody včeličky Emičky v sobě spojuje půvabné vyprávění s poučením formovaným tak, že mu snadno porozumí i ti nejmenší. Emičku si užijí nejen prckové se svými rodiči či prarodiči, ale díky přidané hodnotě – k pohybu směrovaným básničkám je vhodná i pro kolektivy mateřských škol, kde se dá její potenciál široce využít.

My jsme se o tom, jak to u včel chodí, dozvěděli dost, zacvičili si a hezky si o včelkách popovídali. Doporučujeme všem malým zvídavým milovníkům přírody a všetečných otázek ohledně života kolem nás.

Za knížku děkujeme spisovatelce Lence Jakešové, pořídit si ji můžete na autorské stránce.

Letní sázka

January je autorkou romantických knížek, August zase píše klasciké romány s vážnějším podtónem. Kdysi se znali, a mohlo z toho být i mnohem víc, ale jejich cesty se, jak už to na vysoké bývá, rozešly. Vlastně by se asi už nikdy nepotkali, kdyby January neodjela k Michiganskému jezeru, kde leží dům, který jí odkázal otec. January se potýká s protichůdnými pocity, teskní po zemřelém rodiči, zároveň v ní kypí zlost, protože její otec nežil tak, jak si January celé roky myslela. Když potká Augusta, který je shodou okolností jejím novým sousedem, zrodí se mezi nimi nové, křehké pouto a taky sázka – ani jeden si totiž neví rady se svým novým románem, proto se vsadí, že napíšou příběhy ve stylu toho druhého. Gus si pohraje s romantickým šťastným koncem a January napíše silný román ve stylu klasických amerických autorů. Cíl je jasný, napsat knihu a zůstat přáteli, bez jediného náznaku lásky. Takových plánů už tady bylo, že?

Letní sázka se prvoplánově tváří jako lehké prázdninové čtivo k vodě. Anotace k těmto myšlenkám přímo vybízí, ale opak je pravdou. Příběh se nese v lehce romantickém a humorném duchu, ale skrývá vážnější podtón. January je sice autorkou knížek se šťastnými konci, ale její život takový není. Jiný směr nabral v okamžiku, kdy otevřela dveře do zděděného domu. I když s January a Gusem prožijete zábavné okamžiky plné smíchu i milostného jiskření, přesto budete mezi řádky sledovat, jak se mladá spisovatelka mění a dozrává.

Hledáte-li příběh s myšlenkou, netuctové, přesto ne příliš náročné čtení, u kterého si odpočinete a zároveň i popřemýšlíte nad tím, jak vás může život formovat a směrovat, zkuste příjemnou záležitost Emily Henryové. Potěší čtenářky mladší i ty, které už si v životě leccos prožily.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rendez-vous s múzou

I na toho nejplodnějšího spisovatele může dopadnout tvůrčí krize, kdy se ocitne bez nápadu na dobrý příběh. Právě se to stalo Maggie Blissové, osmačtyřicetileté autorce romantických knížek. Inspiraci bude hledat v Paříži, městě módy, lásky a umění. Bohémská metropole Francie by totiž mohla být lákadlem pro múzu, to si myslí Lee, její kamarád a literární agent v jedné osobě. Co se stane, když čerstvě nezadaná Maggie v pařížském bytě narazí na šarmantního Francouze? Bude mít na její tvorbu vliv bývalý manžel, který by se k Maggie rád vrátil? Aby spisovatelka mohla knihu dokončit, potřebuje klid a ne aby ji rozptylovali hned dva muži najednou, to je jasné. Podaří se Maggie rukopis dokončit?

Rendez-vous s múzou je dalším počinem edice 7lásky, kterou vydává nakladatelství Metafora. Knížky spojuje nejen stěžejní téma – láska a mezilidské vztahy, ale také příjemný kapesní formát a vydařená grafická podoba, obálky 7 lásek stojí vždy za pozornost.

Příběh spisovatelky Maggie zaujme všechny romantické duše, které prahnou po ději, v němž to mezi postavami jiskří a do poslední chvíle není jasné, kdo s kým nakonec napíše poslední stránky knihy. 🙂 Významnou kulisou je Paříž, kterou poznáváme především prostřednictvím dobrého jídla. Na chuťových vjemech si autorka dala záležet, takže při čtení cítíte křupnutí vypečeného croisssantu, vnímáte vůni čerstvě uvařené kávy a užíváte si s hrdiny doslova kulinářské orgie.

Rendez-vous s múzou je milé, lehké, typicky francouzské čtení pro chvíle, kdy nechcete číst nic složitého, ale potřebujete mozkové buňky potěšit něčím nenáročným. Knížku ocení zralé čtenářky, jimž určitě do noty padne hlavní hrdinka, které do padesátky mnoho nezbývá, přesto si život umí užít se vší parádou, a tak to má být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Šepot včel

Máte rádi rodinné ságy? A máte rádi romány, které v sobě nesou víc, než jen „obyčejný„ příběh? Pak je tady pro vás Šepot včel, nádherný, magický počin, jenž vás okouzlí vybroušeným stylem.

Sledujeme osudy rodiny Moralesových na pozadí divokých dějin Mexika od počátku dvacátého století. Když chůva Reja najde opuštěné miminko obklopené rojem včel, ani v nejmenším nikdo netuší, jak moc se malý Simonopio, jehož se Moralesovi ujali, dotkne životů lidí nejen v rodině. Klučina, který se narodil s rozštěpem rtu, je sice milován náhradními příbuznými, ale zároveň se stává trnem oku některým lidem. Dokáže totiž předvídat, co se stane. Zachrání sice svou rodinu před španělskou chřipkou, ale jiným tragédiím zabránit nedokáže, ani kdyby sebevíc chtěl.

Sofía Segovia je spisovatelka, jejíž jméno je dobré si zapamatovat. Píše nádherným, poetickým jazykem, příběh, který nám předkládá je hutný a táhne se jako sladký včelí med. Díky skvostnému překladu Romany Bičíkové si můžeme vychutnat každé slovo a být svědky jedné historické etapy svérázného Mexika.

Postavy, které autorka vytvořila, jsou velmi živé a plastické. Manželé Moralesovi se řadí mezi nejsympatičtější literární páry, oblíbila jsem si je pro jejich povahové vlastnosti. Byli bohatí, přesto se nepovyšovali a chovali se přátelsky. Také Simonopio si pro svou čistou duši získal mé sympatie.

Vypravěčem příběhu je nejmladší ratolest Moralesových, syn Francisco, jemuž je Simonopio přítelem, rádcem i ochráncem. Jeho očima vidíme svět ničený epidemií španělské chřipky, sledujeme láskyplný vztah jeho rodičů a necháváme se opájet všudypřítomným bzučením včel, které mají v ději své opodstatnění. Autorka klade důraz na mezilidské vztahy, zejména rodinné, laskavost u Moralesových střídá nenávist a zášť, jež v sobě živí někteří lidé, jimž statkář leží v žaludku.

Šepot včel je úžasný román spojující realitu života v Mexiku na pozadí bouřlivých dějin s prvky magického realismu, který je do děje zakomponován nenásilnou, přesto výraznou formou. Inspirace skutečnými událostmi dala život příběhu, jehož hlavním mottem je láska, přátelství a loajalita.

Košatý rodinný počin potěší všechny milovníky ság a neotřelých destinací. Mexiko stojí za bližší prozkoumání.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Poslední rivalka Coco Chanel

Paříž je odjakživa městem módy. Nejinak je tomu v roce 1938, kdy se ve francouzské metropoli ocitá Američanka Lilly Sutterová. Po tragické smrti manžela se potřebuje vymanit z pout smutku a rozhodne se strávit v Paříži nějaký čas se svým bratrem. Lily se dostane do módního salónu návrhářky Elsy Schiaparelli pocházející z židovské rodiny, která sympatizuje s antifašisty. Seznámí se také s Elsinou rivalkou Coco Chanel, která si svůj věhlas vydobyla doslova od píky, na rozdíl od své konkurentky pocházela z chudobných poměrů. Udržuje kontakty s Němci a neváhá je využít, pokud je třeba. Pro Lily je svět módy nesmírně fascinující a inspirující, stejně jako obě ženy, výrazné silné osobnosti, jejichž vzájemnou rivalitu Lily pozoruje s úžasem, zároveň je svědkem vzniku nových módních kolekcí. Do světa látek, nůžek a nití však nelítostně zasahuje válka a bere vše, co jí přijde pod ruku…

Román Poslední rivalka Coco Chanel je nejen zajímavým pohledem do světa módy, ale také mapuje mezilidské vztahy, všímá si vazeb mezi lidmi různých vrstev, do jejichž životů kromě společenského statusu zasáhly i válečné události.

Lilyino „pendlování“ mezi oběma návrhářkami pomáhá mladé ženě zapomenout na vlastní trápení a dodává jí sílu změnit se ze zasmušilé utrápené myšky v sebevědomou ženu. Jeanne Mackinová nechává čtenáře prostřednictvím své knižní hrdinky prožít fascinující příběh plný lásky a vášně, přátelství i soupeření. Některé scény odrážející vztah Elsy a Coco působí úsměvně, až komicky a jsou protikladem k tíživým válečným událostem.

Poslední rivalka Coco Chanel je dalším zajímavým počinem z řady biograficky laděných románů nakladatelství Metafora. Tradiční béžově laděné obálky signalizují, že v rukou držíte kvalitní čtivo s přidanou hodnotou. Beletristickou formou zpracované osudy významných osobností světa vědy i kultury obohatí váš všeobecný přehled. Vždycky, když čtu „béžovku“, dohledávám si další informace k tématu.

Máte-li rádi živé a barvitě podané příběhy o skutečných lidech, baví vás svět módy a fascinuje nedávná historie, sáhněte právě po této knize.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Slečny

Vítejte v zlatém věku, vítejte ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát sice nenavštívíme Paříž, město módy a bohémů, ale zakotvíme v Pyrenejích, ve francouzské části Baskicka. Každoročně se tam do městečka Mauléon vydávají mladinké Španělky, zvané vlaštovky, aby našly zaměstnání jako šičky tehdy moderních botek zvaných espadrilky. Mezi nimi je i Rosa, patnáctiletá nezkušená dívka, pro niž mise hned ze startu započne tragédií. Rosa i přes nepřízeň osudu zabojuje a jde vstříc nejen nové práci, ale také lepšímu životu.

Román Slečny mapuje několik desetiletí Rosina života a zachycuje i důležité historické milníky. Jak už to u tohoto typu románu bývá, setkáte se také s reálnými postavami, například módními návrháři, herci, jež spisovatelka šikovně zakomponovala do děje.

Anne Gaëlle Huon využila ve vyprávění ich formu, vypravěčkou je Rosa, která své vzpomínky adresuje jakési Liz – pozorný čtenář na identitu zřejmě v průběhu přijde – ta se dozvídá všechno o Rosině životě v Mauléonu, seznamuje se s jejími sny a plány. Mladičká šička espadrilek nemá jednoduchý život, se svou pílí a houževnatostí se však neztratí, i když jí osud sem tam hodí pod nohy pořádný klacek.

Slečny jsou nádherně napsanou knížkou, co se týče časového rozmezí i poměrně obsáhlou, byť autorka příliš do hloubky nejde. Zjistíte, že to ani nevadí, neboť příběh zaplnila poutavými scénami, nabitými emocemi a temperamentem.

Chcete vědět, jak ušít espadrilky? Zažít bouřlivé dvacáté století? Nahlédnout do života houževnaté dívky, která žila ve společnosti svobodomyslných a konvencemi nespoutaných žen? Odhalit tajemství? V tom případě prosím, Slečny jsou příjemným počinem, který potěší milovníky barvitých příběhů o obyčejných lidech s neobyčejnými životy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dolores Claiborneová

Dolores Claiborneová. Obyčejná žena, matka, manželka, hospodyně. Celý život bydlí na jednom místě, na malém ostrově, kde si vydělává údržbou a úklidem cizích domů. Nakonec zakotví nastálo u bohaté Very Donovanové, s níž stráví většinu času a je svědkem různých situací, které život nabízí, od vzestupů, až po pád. A to doslova. Dolores je obviněna z vraždy své zaměstnavatelky, která byla nalezena po pádu ze schodů. O své nevině Dolores přesvědčuje policii neobvyklou zpovědí, v níž jde až na dřeň.

Dolores Claiborneová se nese v komornějším duchu, než jsme u autora zvyklí. I když ji napsal pod svým pravým jménem, je „trochu cítit bachmanovštinou“, a zároveň je to v něčem trochu jiný King. Zapomeňte na horor, zapomeňte na nadpřirozeno, tohle je ryzí psychologická sonda do světa ženy, která žila v patologickém vztahu.

Jakmile se začtete, jen těžko lze přestat. Dolores je totiž návyková hrdinka. Jen co dosedne na židli a policisté započnou výslech, vás její výpověď vás doslova přiková. Není to obvyklý Kingův styl, přesto má něco do sebe a v případě zemité Dolores sedí jako… však víte co. Celou knížku spisovatel totiž pojal jako monolog životem zkoušené ženy. Provede vás svým mladím, kdy ztratila hlavu pro fešáka Joea s hladkým čelem, který se posléze stal jejím manželem, otcem jejích dětí a zároveň zhmotnělou noční můrou…

V Dolores Claiborneové se Stephen King představuje jako zkušený pozorovatel lidí, v případě hlavní hrdinky také zabrousil nejen do vztahů manželských, ale zaměřil se i na pouto mezi matkou a dospívající dcerou, které mnohdy bývá velmi křehké a narušit ho dokáže banální nedorozumění. Co se odehrává mezi Dolores a její dcerou? Uvidíte, pokud se do osobité zpovědi začtete. Můžu vám říct, že to stojí za to.

Pokud v Kingových knížkách hororovou linku nemusíte, nebo s jeho díly začínáte, Dolores Claiborneová vám může kápnout do noty. Za sebe ji doporučuji, na 240 stranách, které se milovníkům bichlí budou zdát jako nic, ale opak je pravdou, autor dokázal, že rozumí nejen magii a hororu, ale jdou mu perfektně i psychologicky laděné příběhy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Zatímco hudba hrála

Druhá světová válka, holocaust… co knih už bylo na tato témata napsáno a přesto jich nebude nikdy dost. Hlavně takových, které mají velkou výpovědní hodnotu i přes to, že jejich děj je smyšlený a kromě několika reálných postav v něm vystupují především fiktivní hrdinové. Ale i oni dokázali na svých bedrech unést tíhu válečného trápení a prostřednictvím kvalitně vystavěného příběhu ji interpretovat čtenářům.

V románu sledujeme osudy chlapce Maxe Muellera, který žije s otcem v Praze. Je obklopen úžasnými přáteli i hudbou, poprvé se zamiloval, vypadá to, že jeho raná mladá léta by mohla být taková, jaké si mladíci jeho věku vysnívají. Ale opak je pravdou, Maxovi jeho plány „kazí“ plíživý nástup Hitlerovy moci. Chlapec se dostává do terezínského ghetta, kde se setkává se svým nejlepším kamarádem Davidem a čerstvou láskou Sophií. Ale zatímco Max má být v Terezíně pouze dočasně, David a Sophie tam dobrovolně nejsou…

V ghettu je také Hans Krása, nejlepší přítel Maxova otce Viktora, který nastoupil do německé armády. Právě on je jedním ze skutečných lidí, jejichž životní příběh do své knihy Nathaniel Lande zakomponoval, dozvíte se pozadí vzniku slavné dětské opery Brundibár.

Zatímco hudba hrála je jedním z nejdojemnějších příběhů, v nichž je téma holocaustu zpracováno, a to tak, že na knihu myslíte ještě dlouho po přečtení. Max musí hodně rychle dospět, aniž by si to přál a vyrovnat se s nespravedlností osudu a života vůbec. Na počátku mu bylo dvanáct let a už v tomto věku byl neobyčejně vyspělý na chlapce svého věku, několikrát jsem se vracela v ději, jestli jsem něco nepřehlédla. Jeho projev, vystupování, inteligence, to vše jej činilo mentálně starším.

Tento neobyčejný román nevypráví o krásných věcech, které v životě zažijeme, ale o hrůzách, trápeních, velkém smutku a emočním vypětí. Přese všechno se jedná o nádherný, citlivě podaný příběh vyprávěný prostřednictvím hudby a umění. Autor si na něm dal velmi záležet, nejen na propracovaném ději, ale také na vysvětlivkách v závěru knihy, které čtenáři dodají doplňující informace k postavám a dobovým reáliím.

Neobyčejně dojemný počin považuji za možný první krok k seznámení mladší generace s dobou, která se od té naší sice vzdaluje mílovými kroky, ale přesto bychom na ni neměli zapomenout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Design a site like this with WordPress.com
Začít