Šeptuchy

Víte, kdo jsou šeptuchy? Znáte Podlasí? Že ne? Tak přijměte pozvání do kraje téměř mystického, kde se setkává minulost s přítomností, mrtví mluví s živými a problémy, či zdravotní neduhy všeho druhu řeší šeptuchy. Podlasí se nachází mezi Polskem a Běloruskem a dodnes zůstává opředené mýty a legendami.

V románu nazvaném jednoduše Šeptuchy se setkáte se dvěma dívkami, které v Podlasí prožily své mládí, vypravěčka, z jejíhož pohledu děj vnímáme, a její kamarádka Dorota. Dorotin otec pracuje jako hrobník, takže je jasné, že o nevšední zážitky nebude nouze, zvlášť, když Dorota mluví s mrtvými. Vůbec je život v Podlasí zajímavý, místní ženy pořádají dýchánky na lavičce na hřbitově a sledují své blízké, kteří již přešli na druhý břeh. A do toho vstupují šeptuchy se svými kouzly, do nichž vetkly léčitelské schopnosti…

Šeptuchy jsou fascinujícím svědectvím o životě v devadesátých letech v místech, kde se téměř zastavil čas. To, že je moderní doba zjistíte z indicií, které vám hrdinky nabízejí – čtou Bravo, nakupovat jezdí do Kauflandu, přesto máte během čtení pocit, že jste se zapomněli v čase, tak silně působí tradice a místní folklór, který nikdy z Podlasí nevymizel.

Děj je koncipován jako vyprávění, jehož jednotlivé střípky postupně dotvářejí ucelený obraz mystického kraje. Zpočátku jsem se nemohla začíst, chvíli trvalo, než jsem „naskočila“, ale jakmile jsem se v příběhu „usadila“, šlo to samo.

Šeptuchy hrají sice v příběhu důležitou roli, dozvíte se spoustu zajímavých informací o jejich činnosti, způsobu života, ale tu největší a nejdůležitější má samotné Podlasí. Rozervané, plné alkoholu, smutku, mostů mezi živými a mrtvými, Boha i šustícího Bravíčka. Je velmi těžké vymanit se z jeho područí, o čemž se přesvědčí i jedna z dívek, která přestože z rodného kraje odešla, odnesla si temný kraj s sebou.

Melancholické vyprávění, v němž se tvrdá realita mísí s magičnem, zaujme čtenáře, kteří rádi nahlížejí do životů druhých a nehledají tuctové čtení. Jak už přede mnou někdo podotkl, tento příběh by se mohl odehrávat kdekoliv – na sídlišti ve velkoměstě, stejně jako v zapadlé vesnici, ale je to specifické a charismatické Podlasí se svými šeptuchami, které mu dává ten správný náboj.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Krajina ledu

Se jménem spisovatelky Eowyn Ivey jste se už mohli setkat prostřednictvím knihy Dcera sněhu, v níž se autorka inspirovala pohádkou o Sněguročce a svůj příběh zasadila do nespoutané Aljašky. Zatímco Dcera sněhu je spíše něžným, snovým příběhem s nádechem fantazie a magična, Krajina ledu má příchuť dobrodružství, ale nebojte se, ani romantická linie chybět nebude.

.Děj je zasazen do období konce 19. století a sledujeme v něm průzkumnou výpravu proti proudu řeky Wolverine, jíž se účastní podplukovník Allen Forrester. Doma nechává svou mladou ženu a sám se vydává vstříc dobrodružství, ale také velkému nebezpečí.

Eowyn Ivey tentokrát pojala příběh jinou formou než ten předchozí. Je poskládán z deníkových záznamů, dobových kreseb a úryvků z tisku a rámuje ho současná korespondence mezi prasynovcem Allena Forrestera a kurátorem aljašského muzea. Dohromady tvoří úžasný počin, který osloví zejména čtenáře s touhou poznávat neznámá místa. Autorka se opět inspirovala skutečnými události, které přetavila v dobrodružný příběh, v němž představila také střet mezi tehdejší moderní civilizací a domorodými obyvateli Aljašky.

Dějem se vine milostná linie patřící manželům Forresterovým, Allenovi a jeho manželce Sophii, osamělé ve světě, který nepřeje chytrým a odvážným ženám. Sophie se postupem času stává průkopnicí ve fotografování, disciplině, pro níž v tehdejším společenství žen není místo. Sledujeme, jak se z původně zakřiknuté mladé dívky mění v sebevědomou osobu.

Krajina ledu není čtení pro každého. Pokud čekáte příběh, v němž zlehka procestujete Aljašku, jste na omylu. Eowyn Ivey se podařilo napsat hutný román, do nějž není snadné proniknout, nepřijmete-li téměř dokumentární styl, který autorka zvolila. Pokud se vám to, stejně jako mně, podaří, je to láska na téměř čtyřista padesát stran a ještě dál. Díky zvolené formě, jakou je knížka napsaná, působí děj autenticky a věrohodně a máte chuť dohledávat si další informace k tématu.

Spisovatelka Eowyn Ivey se mi líbí čím dál víc, nejen pro svůj osobitý způsob psaní, ale také pro destinaci, kterou si zvolila – Aljaška je jednou z mých oblíbených knižních destinací.

Vydejte se proti proudu aljašské řeky Wolverine a poznejte příběh, v němž se snoubí dobrodružství, odvaha a láska.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu pořídíte na eshopu.

Jedna z pěti

Máte nejlepší kamarádku? Dobrou kamarádku? Nebo prostě jen kamarádku? A kolik celkem, jednu, tři, čtyři, deset? Edita jich má pět. Všechny se u ní setkají na oslavě jejích čtyřicátin, kde se Edita čirou náhodou dozví, že jedna z nich je milenkou jejího muže. Ale která? A proč? Edita začne velké pátrání, musí přijít na to, se kterou z nich ji manžel podvádí. Ale jak to udělat, aby nikdo nepoznal, o co se snaží a přitom se dopátrat pravdy. Během detektivní mise Edita poznává své přítelkyně blíže a zjišťuje, že nejsou ani zdaleka takové, za jaké je vždy měla. Pět kamarádek, pět různých povah, příběhů i možných motivů k nevěře. Odhalí Edita, kdo jí leze do zelí?

Jedna z pěti je prozatím třetí knížkou, kterou jsem od spisovatelky Dagmar Digmy Čechové četla a ani jedna mě doposud nezklamala. Pokud máte rádi příběhy, v nichž vystupují obyčejné ženy, takže by se mohlo zdát, že nic převratného neprožijí, zapište si za uši jméno této spisovatelky. Má totiž dar přetavit i zdánlivě nejbanálnější životní osud v román, který vám bude blízký, a to nejen tím, že hrdinkou můžete být třeba vy.

Dagmar Digma Čechová píše nesmírně čtivě. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Neobyčejně svěží, moderní styl plný dialogů a trefných myšlenek, které baví. V knížce najdete humor a vtip, scény, u nichž máte mnohdy pocit déjà vu a říkáte si, že inspiraci zřejmě čerpala u vás či vašeho blízkého okolí.

Bystrému čtenáři asi nebude trvat dlouho a na to, kdo Editě zanáší s manželem, přijde. Vůbec to nevadí, stejně knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak. Pátrání hlavní hrdinky totiž tak trochu nastavuje zrcadlo nejen jí, ale všem v partě. Prověří vzájemné vazby, Edita zjistí, že šťastný a veselý obličej kamarádky nemusí být známkou spokojeného manželství.

V románu Jedna z pěti autorka nahlíží na současné mezilidské vztahy a líčí je bez pozlátka, prostě tak jak jsou, ale s nadhledem a humorem sobě vlastním. Děj je protkán barvitými dialogy, v nichž si postavy mnohdy servítky neberou, takže působí přirozeně a autenticky.

Je těžké v záplavě současné literatury vybrat to pravé ořechové čtení pro čtenářskou kategorii, která už má v životě leccos za sebou. Román Jedna z pěti je stejně jako další knihy Dagmar Digmy Čechové trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Do pelíšku

Oblíbený Petr Horáček myslí i na ty úplně nej nej nejmenší děti, kterým písmenka neříkají ještě vůbec nic a raději si knížku prohlíží po svém. Nádherná publikace Do pelíšku je pro ně jako stvořená.

Má pevné tvrdé stránky, takže si ji prckové můžou pořádně ohmatat. Jsou v ní oblíbené průřezy pro neposedné prstíky, což malí ocení.

Tentokrát se nic dramatického neděje. Žádné zvířátko nehledá nový domov, nesahá na hvězdu, ani nekouše měsíc. 🙂 Tentokrát se zvířátka chystají do pelíšku a my jim popřejeme dobrou noc, hezky každému zvlášť. Jednoduché, nenáročné, ideální pro batolata k rozvíjení jejich fantazie.

Dobrou noc zvířátkům a dětem hezkou zábavu s touto malou knížkou. Určitě si vymyslí další němé tváře, kterým můžou popřát sladké sny a napodobit jejich zvuky. Nebo si s rodiči nějaké namalovat, fantazii se meze nekladou, a o to v knížkách Petra Horáčka jde.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku koupíte na eshopu.

Husa Líza a vánoční hvězda

Máme tady další knížku od Petra Horáčka. Druhé vydání příběhu, který si získá srdce milovníků vánočních svátků. Je tady Husa Líza a vánoční hvězda. Tentokrát se Líza vydá hledat vánoční hvězdu, která chybí na ozdobeném stromě. Cesta to bude dlouhá, hvězda je totiž na obloze.

Na děti čeká opět skvělý zážitek plný obrázků, tentokrát se sváteční tématikou. Husa Líza je trošku zbrklá a protože chce, aby byl stromeček dokonalý, udělá pro to všechno. Ale zjistí, že i když se moc snaží, některé překážky překonat nejde, bohužel. To však nevadí, důležité je, že to zkusila, navíc jsou tady ještě kamarádi, kteří podají pomocnou ruku.

Příběh je opět vystavěn víceméně na obrázcích, které jsou výrazné, laděné do sváteční modré barvy, která působí navíc uklidňujícím dojmem. Prostě Vánoce. Jednoduché věty, velká písmena, minimum textu – tahle knížka se bude dobře číst i čerstvým miničtenářům.

Užijte si s husou Lízou a jejími kamarády vánoční pohodu kdykoliv během roku, nejen v magické prosincové dny. Tahle knížka vám ukáže, že i když vám něco nejde, nevadí, důležité je mít kolem sebe správné lidi. A snaha, ta se cení vždycky!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Oslík a vánoční andělíček

Znáte Otfrieda Preusslera? Ne? A když vám řeknu – Malá čarodějnice, Krabat, čarodějův učeň – tak už víte? Tak tento spisovatel má na svém kontě nejen výše zmíněné charismatické hrdiny, ale také půvabné vyprávění o vánočních svátcích. Oslík a vánoční andělíček dětem i vám připomene kouzlo nejnádhernějších svátků v roce.

Malému oslíkovi jeho maminka často vypráví příběh o oslici, která spolu s volkem zahřívá v jesličkách v Betlémě malé Jezulátko. Jednoho dne se oslík probudí a zjistí, že maminka je pryč! Přiletí k němu andělíček a řekne mu, že maminka má důležitý úkol, je zrovna u jesliček s Ježíškem. Spolu se za ní do betlémské stáje vydají a spolu s nimi na cestu míří všichni, které cestou potkají – děti s maminkami a babičkami, pekařka s pekařem a pekaříkem, pastýř se psem a ovcemi…

Oslík a vánoční andělíček je jednou z nejpůvabnějších dětských knížek, které se mi dostaly v poslední době do rukou. I když je její autor znám jako tvůrce spíše strašidelných příběhů, v případě tohoto počinu se vůbec nemusíte obávat, že by vašim dětem stoupla hladina adrenalinu v těle. Nebo vám. Laskavé vyprávění o putování malého oslíka za maminkou, s tím nejbezpečnějším průvodcem na světě, andílkem, vykouzlí úsměv na tváři.

Příběh se nese v lehce humorném tónu, který asi nejvíce pocítí ti, kteří budou knížku předčítat. Jmenujete totiž všechny, kteří se k misi připojí a postupně přidáváte další a další a tak pořád dokola. Něco jako když zpíváte písničku „Když jsem já sloužil…“ :)))

S knížkou se dá dobře pracovat i jiným způsobem, než je předčítání. Díky úžasným ilustracím Christiane Hansen, na nichž andělíček vypadá přesně tak, jak jsem si jako malá představovala našeho českého Ježíška :), mohou děti určovat, kdo se k oslíkovi připojil, počítat množství lidí i zvířat, říkat, co kdo zrovna dělá, případně vyprávět příběh samy podle obrázků.

S touto knížkou můžete dětem srozumitelně objasnit poselství Vánoc, že svátky sbližují a nejsou jen o dárcích, ale také o pohodě a klidu.

Nadčasový příběh je určen nejen malým, ale také všem dospělým, kteří milují Vánoce a rádi si je připomínají i v knížkách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku koupíte na eshopu.

Knižní tip týdne: Propast

Knižní tip týdne: Taková karanténa je k něčemu dobrá. Můžete beztrestně a bez výčitek přečíst kvanta knih. Určitě doporučuju Propast od Jitky Ludvíkové. Je to moje oblíbené „PPP“ perfektní psychologický příběh. Sledujeme dění v jedné rodině, jejímiž vztahy pořádně zalomcuje tragická událost. Tři sestry mají každá svůj život, přesto jsou tady neustále jedna pro druhou, připravené pomáhat si, i když jsou rozdílných povah a vidí svět svým osobitým úhlem pohledu.

Tohle se četlo samo, knížka přesně podle mého gusta. Reálné prostředí, rodinné vztahy, různé pohledy na věc a taky důležité vedlejší postavy, které mají v románu své místo.

Děj je svižný hned od počátku, pořád se v příběhu něco děje, jsou tam různé zvraty a chvíle k zamyšlení, kdy se budete přiklánět k jedné či druhé straně a někdy to bude hodně těžké.

Příběh o rodinných poutech, o lásce, vině i trestu má hodně zajímavý konec, který vás určitě nenechá chladnými, aspoň já nad ním musím pořád přemýšlet, a tak to má být.

Kde se les dotýká hvězd

Ornitoložka Joanna se po traumatických situacích, které v krátkém sledu prožila, vrací k rozdělanému studijnímu projektu, v němž zkoumá hnízdění ptáků v odlehlých lesích státu Illinois. Jo jen nedávno pohřbila matku, která zemřela na rakovinu, sama se stejnou nemocí svedla urputný boj a nehodlá se života jen tak vzdát. Zcela se ponořila do své práce a samoty, kterou však naruší samozvaný host, malá dívenka Ursa, jež tvrdí, že je mimozemšťanka pocházející ze vzdálené galaxie a na Zemi bude tak dlouho, dokud nezažije pět zázraků. Děvčátko je však potlučené a bez bot, Joanně je jasné, že něco není v pořádku. Že by Ursa utekla z domova? Za pomoci tichého souseda Gabea se dívky ujme, samozřejmě jen do doby, než najdou její rodinu, o níž však devítiletá Ursa tvrdí, že na Zemi neexistuje, když pochází z vesmíru… Osudy všech tří se postupem času propletou natolik pevně, že bude těžké rozplést je. Přidejte pár tajemství, které se nečekaně vynoří, jak už to bývá. A pořád je tady otázka, odkud přišla Ursa a ke komu patří…

Román Kde se les dotýká hvězd se pro mě i přes to, že je teprve polovina února, stává jedním z nejlepších, které se mi letos dostaly do rukou. Glendy Vanderahová napsala příběh, jenž se dotýká jak hvězd, tak i srdcí. Joanna, Gabe i Ursa se nesmazatelně zapsali do toho mého, prožívala jsem jejich příběh a žila jejich životy, které ani u jednoho nejsou procházkou růžovým sadem. Všichni tři jsou takoví „staří mladí“ jak se říká. Ursa je na svůj věk nesmírně inteligentní a sečtělá, u Gabea a Jo jsem měla pocit, že jim není okolo pětadvaceti, ale spíš jednou tolik. Už dlouho jsem nečetla knížku, jejíž hrdinové by mi svým charakterem byli natolik sympatičtí, jako tohle trio a jejich úžasný pes zvaný Malý medvěd, jenž hraje důležitou roli a nesmíme ho vynechat. 🙂

Tento nádherný, srdcervoucí počin ocení citliví čtenáři, kteří milují spletité příběhy s psychologickou zápletkou. Nechci prozrazovat příliš mnoho, protože tohle vyprávění je prostě geniální a vyplivne vás na konci, troufám si říct, emočně vyštípané.

Napíšu snad jen, že autorka nešetří dialogy mezi hlavními hrdiny, díky čemuž má příběh spád a je bez hluchých míst, přesto si zachovává jemnost a křehkost, které mu vzhledem k námětu i povahám ústředního tria nesmírně sluší.

Potřebujete-li svou čtecí touhu ukonejšit silným příběhem plným emocí, sáhněte právě po této knížce a zkuste se dotknout hvězd, jsou někdy tak blízko…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, knížku zakoupíte na eshopu.

Slon

Vsadím se, že nějakého imaginárního kamaráda měl každý, komu jsou dětské boty malé už hodně dlouho, stejně jako ho mají dnešní děti. Takový kamarád, kterého vidíme jen my, je hodně důležitý. Je s námi, když ostatní nemají čas, naslouchá, chceme-li poradit, je oporou, když se cítíme smutní. Takový je i Slon. Nevěříte? Začtěte se a poznáte kamaráda, jakého svět neviděl, jen kluk, k němuž Slon patří.

Příběh je vyprávěn v první osobě malým klukem (jméno se nedozvíme, vlastně ani podstatné není), který si chce hrát, ale nikdo na něj nemá čas. A tak si hraje se Slonem. Dají si partičku fotbalu, hrají si v celém domě, Slon v zápalu hry nacáká v koupelně, sní koláčky a pošlape záhonky!

Petr Horáček je ostříleným autorem a ilustrátorem knížek pro děti. Jeho počiny mají nejen estetickou, ale i výpovědní hodnotu. Určitě si mnoho rodičů, kteří budou knížku předčítat dětem, uvědomí, že větu „Teď nemám čas“ říkají někdy bezmyšlenkovitě až příliš často a zbytečně.

Opět se jedná o zpracování, na jaké jsme u Petra Horáčka zvyklí, to znamená méně textu, ale více ilustrací. Tentokrát jsou v hlavní roli imaginární kamarád Slon, malý chlapec a jeho prarodiče. Ocenila jsem, jak je autor vyobrazil, s laskavými obličeji a shovívavým výrazem, který odráží jeden fakt, o němž malí nemají ani potuchy – dospělí ví, že děti mají neviditelné kamarády, ale dělají, jako že nic, mrk mrk.

Knížky Petra Horáčka máme doma moc rádi. Obsahují textu tak akorát, aby zaujal nejmenší, nádherné ilustrace plné barev, které podněcují dětskou fantazii a vždy jsou zárukou, že si malí čtenáři a posluchači odnesou nejen vizuální, ale i poučný zážitek.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Portál, knížku zakoupíte na eshopu.

Pepo! Ty popleto!

Po hravém obrázkovém leporelu, v němž se děti seznámily se základy etikety nazvaném Edo! Ty neposedo! přichází Vendula Hegerová s pokračování, které se nese v podobném duchu i názvu Pepo! Ty popleto! A o čem to bude tentokrát? Opět potkáme sloníka Edu, opičáka Pepu a jejich zvířecí kamarády a strávíme s nimi zimu a vánoční svátky a ještě se přiučíme dalším zásadám v slušném chování i bezpečnosti.

Leporelo opět cílí na děti, které chce seznámit s etiketou příjemnou a nenásilnou formou. Pomocí výrazných obrázků, které pochopí i ti, kteří ještě do školy nechodí a písmenka neumí, se děti naučí, jak se chovat v různých situacích. Pepa s Edou vezmou malé zvídavce do města, ukážou jim rušnou ulici, kde stojí poštovní úřad, banka a policie a kde cesty neustále křižují dopravní prostředky. Tak schválně – jak si povídáme se spolucestujícím v autobuse? Křičíme tak, aby nás slyšela i paní na posledním sedadle? A co na poště? Postavíme se do řady, nebo se předběhneme?

Zvířecí kluci vezmou malé zvídavce na veselý obrázkový výlet, při kterém se naučí ohleduplnosti ke druhým, zažijí předvánoční šrumec na vánočním trhu při shánění stromku a kapra, dají si štědrovečerní večeři a pojedou vlakem na zimní prázdniny na hory, kde zažijí spoustu dobrodružství a uvědomí si, co se může a naopak nemá dělat, když lyžujeme, bydlíme v hotelu nebo sedíme ve vlaku.

My jsme si s naším pětiletým synem užili zábavy i poučení. Obrázky jsou velké, na první pohled vypadají v prostoru trochu chaoticky, ale opak je pravdou. Při prohlížení zjistíte, že jejich umístění má svůj řád a logiku a že žádný výjev ani text není navíc. S dětmi můžete „jet“ postupně, nebo si „skákat“ z obrázku na obrázek, jak se to bude zamlouvat vám. U nás to bylo tak, že jsme si prohlíželi napřeskáčku, podle toho, která scéna zaujala syna aktuálně víc.

Opět je to typ knížky, se kterou se dá výborně pracovat v rámci aktivit ve školních zařízeních, protože děti mohou formou rozhovorů nebo odpovědí na otázky různé situace napodobovat a vysvětlovat, co znamenají.

Chcete své děti provést současným světem slušného chování vtipnou a hravou formou? S leporelem Pepo! Ty popleto! i jeho starším knižním kamarádem Edo! Ty neposedo! to jde samo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Design a site like this with WordPress.com
Začít