Letní sázka

January je autorkou romantických knížek, August zase píše klasciké romány s vážnějším podtónem. Kdysi se znali, a mohlo z toho být i mnohem víc, ale jejich cesty se, jak už to na vysoké bývá, rozešly. Vlastně by se asi už nikdy nepotkali, kdyby January neodjela k Michiganskému jezeru, kde leží dům, který jí odkázal otec. January se potýká s protichůdnými pocity, teskní po zemřelém rodiči, zároveň v ní kypí zlost, protože její otec nežil tak, jak si January celé roky myslela. Když potká Augusta, který je shodou okolností jejím novým sousedem, zrodí se mezi nimi nové, křehké pouto a taky sázka – ani jeden si totiž neví rady se svým novým románem, proto se vsadí, že napíšou příběhy ve stylu toho druhého. Gus si pohraje s romantickým šťastným koncem a January napíše silný román ve stylu klasických amerických autorů. Cíl je jasný, napsat knihu a zůstat přáteli, bez jediného náznaku lásky. Takových plánů už tady bylo, že?

Letní sázka se prvoplánově tváří jako lehké prázdninové čtivo k vodě. Anotace k těmto myšlenkám přímo vybízí, ale opak je pravdou. Příběh se nese v lehce romantickém a humorném duchu, ale skrývá vážnější podtón. January je sice autorkou knížek se šťastnými konci, ale její život takový není. Jiný směr nabral v okamžiku, kdy otevřela dveře do zděděného domu. I když s January a Gusem prožijete zábavné okamžiky plné smíchu i milostného jiskření, přesto budete mezi řádky sledovat, jak se mladá spisovatelka mění a dozrává.

Hledáte-li příběh s myšlenkou, netuctové, přesto ne příliš náročné čtení, u kterého si odpočinete a zároveň i popřemýšlíte nad tím, jak vás může život formovat a směrovat, zkuste příjemnou záležitost Emily Henryové. Potěší čtenářky mladší i ty, které už si v životě leccos prožily.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rendez-vous s múzou

I na toho nejplodnějšího spisovatele může dopadnout tvůrčí krize, kdy se ocitne bez nápadu na dobrý příběh. Právě se to stalo Maggie Blissové, osmačtyřicetileté autorce romantických knížek. Inspiraci bude hledat v Paříži, městě módy, lásky a umění. Bohémská metropole Francie by totiž mohla být lákadlem pro múzu, to si myslí Lee, její kamarád a literární agent v jedné osobě. Co se stane, když čerstvě nezadaná Maggie v pařížském bytě narazí na šarmantního Francouze? Bude mít na její tvorbu vliv bývalý manžel, který by se k Maggie rád vrátil? Aby spisovatelka mohla knihu dokončit, potřebuje klid a ne aby ji rozptylovali hned dva muži najednou, to je jasné. Podaří se Maggie rukopis dokončit?

Rendez-vous s múzou je dalším počinem edice 7lásky, kterou vydává nakladatelství Metafora. Knížky spojuje nejen stěžejní téma – láska a mezilidské vztahy, ale také příjemný kapesní formát a vydařená grafická podoba, obálky 7 lásek stojí vždy za pozornost.

Příběh spisovatelky Maggie zaujme všechny romantické duše, které prahnou po ději, v němž to mezi postavami jiskří a do poslední chvíle není jasné, kdo s kým nakonec napíše poslední stránky knihy. 🙂 Významnou kulisou je Paříž, kterou poznáváme především prostřednictvím dobrého jídla. Na chuťových vjemech si autorka dala záležet, takže při čtení cítíte křupnutí vypečeného croisssantu, vnímáte vůni čerstvě uvařené kávy a užíváte si s hrdiny doslova kulinářské orgie.

Rendez-vous s múzou je milé, lehké, typicky francouzské čtení pro chvíle, kdy nechcete číst nic složitého, ale potřebujete mozkové buňky potěšit něčím nenáročným. Knížku ocení zralé čtenářky, jimž určitě do noty padne hlavní hrdinka, které do padesátky mnoho nezbývá, přesto si život umí užít se vší parádou, a tak to má být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Šepot včel

Máte rádi rodinné ságy? A máte rádi romány, které v sobě nesou víc, než jen „obyčejný„ příběh? Pak je tady pro vás Šepot včel, nádherný, magický počin, jenž vás okouzlí vybroušeným stylem.

Sledujeme osudy rodiny Moralesových na pozadí divokých dějin Mexika od počátku dvacátého století. Když chůva Reja najde opuštěné miminko obklopené rojem včel, ani v nejmenším nikdo netuší, jak moc se malý Simonopio, jehož se Moralesovi ujali, dotkne životů lidí nejen v rodině. Klučina, který se narodil s rozštěpem rtu, je sice milován náhradními příbuznými, ale zároveň se stává trnem oku některým lidem. Dokáže totiž předvídat, co se stane. Zachrání sice svou rodinu před španělskou chřipkou, ale jiným tragédiím zabránit nedokáže, ani kdyby sebevíc chtěl.

Sofía Segovia je spisovatelka, jejíž jméno je dobré si zapamatovat. Píše nádherným, poetickým jazykem, příběh, který nám předkládá je hutný a táhne se jako sladký včelí med. Díky skvostnému překladu Romany Bičíkové si můžeme vychutnat každé slovo a být svědky jedné historické etapy svérázného Mexika.

Postavy, které autorka vytvořila, jsou velmi živé a plastické. Manželé Moralesovi se řadí mezi nejsympatičtější literární páry, oblíbila jsem si je pro jejich povahové vlastnosti. Byli bohatí, přesto se nepovyšovali a chovali se přátelsky. Také Simonopio si pro svou čistou duši získal mé sympatie.

Vypravěčem příběhu je nejmladší ratolest Moralesových, syn Francisco, jemuž je Simonopio přítelem, rádcem i ochráncem. Jeho očima vidíme svět ničený epidemií španělské chřipky, sledujeme láskyplný vztah jeho rodičů a necháváme se opájet všudypřítomným bzučením včel, které mají v ději své opodstatnění. Autorka klade důraz na mezilidské vztahy, zejména rodinné, laskavost u Moralesových střídá nenávist a zášť, jež v sobě živí někteří lidé, jimž statkář leží v žaludku.

Šepot včel je úžasný román spojující realitu života v Mexiku na pozadí bouřlivých dějin s prvky magického realismu, který je do děje zakomponován nenásilnou, přesto výraznou formou. Inspirace skutečnými událostmi dala život příběhu, jehož hlavním mottem je láska, přátelství a loajalita.

Košatý rodinný počin potěší všechny milovníky ság a neotřelých destinací. Mexiko stojí za bližší prozkoumání.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Poslední rivalka Coco Chanel

Paříž je odjakživa městem módy. Nejinak je tomu v roce 1938, kdy se ve francouzské metropoli ocitá Američanka Lilly Sutterová. Po tragické smrti manžela se potřebuje vymanit z pout smutku a rozhodne se strávit v Paříži nějaký čas se svým bratrem. Lily se dostane do módního salónu návrhářky Elsy Schiaparelli pocházející z židovské rodiny, která sympatizuje s antifašisty. Seznámí se také s Elsinou rivalkou Coco Chanel, která si svůj věhlas vydobyla doslova od píky, na rozdíl od své konkurentky pocházela z chudobných poměrů. Udržuje kontakty s Němci a neváhá je využít, pokud je třeba. Pro Lily je svět módy nesmírně fascinující a inspirující, stejně jako obě ženy, výrazné silné osobnosti, jejichž vzájemnou rivalitu Lily pozoruje s úžasem, zároveň je svědkem vzniku nových módních kolekcí. Do světa látek, nůžek a nití však nelítostně zasahuje válka a bere vše, co jí přijde pod ruku…

Román Poslední rivalka Coco Chanel je nejen zajímavým pohledem do světa módy, ale také mapuje mezilidské vztahy, všímá si vazeb mezi lidmi různých vrstev, do jejichž životů kromě společenského statusu zasáhly i válečné události.

Lilyino „pendlování“ mezi oběma návrhářkami pomáhá mladé ženě zapomenout na vlastní trápení a dodává jí sílu změnit se ze zasmušilé utrápené myšky v sebevědomou ženu. Jeanne Mackinová nechává čtenáře prostřednictvím své knižní hrdinky prožít fascinující příběh plný lásky a vášně, přátelství i soupeření. Některé scény odrážející vztah Elsy a Coco působí úsměvně, až komicky a jsou protikladem k tíživým válečným událostem.

Poslední rivalka Coco Chanel je dalším zajímavým počinem z řady biograficky laděných románů nakladatelství Metafora. Tradiční béžově laděné obálky signalizují, že v rukou držíte kvalitní čtivo s přidanou hodnotou. Beletristickou formou zpracované osudy významných osobností světa vědy i kultury obohatí váš všeobecný přehled. Vždycky, když čtu „béžovku“, dohledávám si další informace k tématu.

Máte-li rádi živé a barvitě podané příběhy o skutečných lidech, baví vás svět módy a fascinuje nedávná historie, sáhněte právě po této knize.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Slečny

Vítejte v zlatém věku, vítejte ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát sice nenavštívíme Paříž, město módy a bohémů, ale zakotvíme v Pyrenejích, ve francouzské části Baskicka. Každoročně se tam do městečka Mauléon vydávají mladinké Španělky, zvané vlaštovky, aby našly zaměstnání jako šičky tehdy moderních botek zvaných espadrilky. Mezi nimi je i Rosa, patnáctiletá nezkušená dívka, pro niž mise hned ze startu započne tragédií. Rosa i přes nepřízeň osudu zabojuje a jde vstříc nejen nové práci, ale také lepšímu životu.

Román Slečny mapuje několik desetiletí Rosina života a zachycuje i důležité historické milníky. Jak už to u tohoto typu románu bývá, setkáte se také s reálnými postavami, například módními návrháři, herci, jež spisovatelka šikovně zakomponovala do děje.

Anne Gaëlle Huon využila ve vyprávění ich formu, vypravěčkou je Rosa, která své vzpomínky adresuje jakési Liz – pozorný čtenář na identitu zřejmě v průběhu přijde – ta se dozvídá všechno o Rosině životě v Mauléonu, seznamuje se s jejími sny a plány. Mladičká šička espadrilek nemá jednoduchý život, se svou pílí a houževnatostí se však neztratí, i když jí osud sem tam hodí pod nohy pořádný klacek.

Slečny jsou nádherně napsanou knížkou, co se týče časového rozmezí i poměrně obsáhlou, byť autorka příliš do hloubky nejde. Zjistíte, že to ani nevadí, neboť příběh zaplnila poutavými scénami, nabitými emocemi a temperamentem.

Chcete vědět, jak ušít espadrilky? Zažít bouřlivé dvacáté století? Nahlédnout do života houževnaté dívky, která žila ve společnosti svobodomyslných a konvencemi nespoutaných žen? Odhalit tajemství? V tom případě prosím, Slečny jsou příjemným počinem, který potěší milovníky barvitých příběhů o obyčejných lidech s neobyčejnými životy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dolores Claiborneová

Dolores Claiborneová. Obyčejná žena, matka, manželka, hospodyně. Celý život bydlí na jednom místě, na malém ostrově, kde si vydělává údržbou a úklidem cizích domů. Nakonec zakotví nastálo u bohaté Very Donovanové, s níž stráví většinu času a je svědkem různých situací, které život nabízí, od vzestupů, až po pád. A to doslova. Dolores je obviněna z vraždy své zaměstnavatelky, která byla nalezena po pádu ze schodů. O své nevině Dolores přesvědčuje policii neobvyklou zpovědí, v níž jde až na dřeň.

Dolores Claiborneová se nese v komornějším duchu, než jsme u autora zvyklí. I když ji napsal pod svým pravým jménem, je „trochu cítit bachmanovštinou“, a zároveň je to v něčem trochu jiný King. Zapomeňte na horor, zapomeňte na nadpřirozeno, tohle je ryzí psychologická sonda do světa ženy, která žila v patologickém vztahu.

Jakmile se začtete, jen těžko lze přestat. Dolores je totiž návyková hrdinka. Jen co dosedne na židli a policisté započnou výslech, vás její výpověď vás doslova přiková. Není to obvyklý Kingův styl, přesto má něco do sebe a v případě zemité Dolores sedí jako… však víte co. Celou knížku spisovatel totiž pojal jako monolog životem zkoušené ženy. Provede vás svým mladím, kdy ztratila hlavu pro fešáka Joea s hladkým čelem, který se posléze stal jejím manželem, otcem jejích dětí a zároveň zhmotnělou noční můrou…

V Dolores Claiborneové se Stephen King představuje jako zkušený pozorovatel lidí, v případě hlavní hrdinky také zabrousil nejen do vztahů manželských, ale zaměřil se i na pouto mezi matkou a dospívající dcerou, které mnohdy bývá velmi křehké a narušit ho dokáže banální nedorozumění. Co se odehrává mezi Dolores a její dcerou? Uvidíte, pokud se do osobité zpovědi začtete. Můžu vám říct, že to stojí za to.

Pokud v Kingových knížkách hororovou linku nemusíte, nebo s jeho díly začínáte, Dolores Claiborneová vám může kápnout do noty. Za sebe ji doporučuji, na 240 stranách, které se milovníkům bichlí budou zdát jako nic, ale opak je pravdou, autor dokázal, že rozumí nejen magii a hororu, ale jdou mu perfektně i psychologicky laděné příběhy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Zatímco hudba hrála

Druhá světová válka, holocaust… co knih už bylo na tato témata napsáno a přesto jich nebude nikdy dost. Hlavně takových, které mají velkou výpovědní hodnotu i přes to, že jejich děj je smyšlený a kromě několika reálných postav v něm vystupují především fiktivní hrdinové. Ale i oni dokázali na svých bedrech unést tíhu válečného trápení a prostřednictvím kvalitně vystavěného příběhu ji interpretovat čtenářům.

V románu sledujeme osudy chlapce Maxe Muellera, který žije s otcem v Praze. Je obklopen úžasnými přáteli i hudbou, poprvé se zamiloval, vypadá to, že jeho raná mladá léta by mohla být taková, jaké si mladíci jeho věku vysnívají. Ale opak je pravdou, Maxovi jeho plány „kazí“ plíživý nástup Hitlerovy moci. Chlapec se dostává do terezínského ghetta, kde se setkává se svým nejlepším kamarádem Davidem a čerstvou láskou Sophií. Ale zatímco Max má být v Terezíně pouze dočasně, David a Sophie tam dobrovolně nejsou…

V ghettu je také Hans Krása, nejlepší přítel Maxova otce Viktora, který nastoupil do německé armády. Právě on je jedním ze skutečných lidí, jejichž životní příběh do své knihy Nathaniel Lande zakomponoval, dozvíte se pozadí vzniku slavné dětské opery Brundibár.

Zatímco hudba hrála je jedním z nejdojemnějších příběhů, v nichž je téma holocaustu zpracováno, a to tak, že na knihu myslíte ještě dlouho po přečtení. Max musí hodně rychle dospět, aniž by si to přál a vyrovnat se s nespravedlností osudu a života vůbec. Na počátku mu bylo dvanáct let a už v tomto věku byl neobyčejně vyspělý na chlapce svého věku, několikrát jsem se vracela v ději, jestli jsem něco nepřehlédla. Jeho projev, vystupování, inteligence, to vše jej činilo mentálně starším.

Tento neobyčejný román nevypráví o krásných věcech, které v životě zažijeme, ale o hrůzách, trápeních, velkém smutku a emočním vypětí. Přese všechno se jedná o nádherný, citlivě podaný příběh vyprávěný prostřednictvím hudby a umění. Autor si na něm dal velmi záležet, nejen na propracovaném ději, ale také na vysvětlivkách v závěru knihy, které čtenáři dodají doplňující informace k postavám a dobovým reáliím.

Neobyčejně dojemný počin považuji za možný první krok k seznámení mladší generace s dobou, která se od té naší sice vzdaluje mílovými kroky, ale přesto bychom na ni neměli zapomenout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Knižní tip týdne: Tajemství

Knižní tip týdne: Radku Třeštíkovou čtenáři buď milují, nebo ji nesnáší. Já se řadím do první skupiny, její knížky mě prostě baví. I Foukneš do pěny, kterou málokdo skousl.
⛰️
A co Tajemství? Za mě velký dobrý.
1. Je to bichle a ty já miluju.
2. Je to Radka Třeštíková, takže:
– dlouhá souvětí
– hodně postav. Roztodivných postav
3. Tata Bojs tam jsou. Ne kluci, ale jejich písničky. ❤️.
4. Různá tajemství, každý z hrdinů něco skrývá a tají, dospělí i děti.
5. Geniálně vystavěno, co se týče chronologie. Nebudu prozrazovat víc, prostě uvidíte.
⛰️
Tohle pozvolné odhalování různých tajemství mě bavilo. Nechtělo se mi končit se čtením, zároveň jsem potřebovala dojít k rozuzlení. Spousta lidí v recenzích vypíchla problém s počtem postav a jejich jmen a taky s otevřeným koncem. Mně trvalo pár stránek, než jsem vběhla do děje a všechny lidi si zapamatovala, ono totiž, když čtete a máte pořád někoho za uchem, se soustředíte těžko, takže na začátku doporučuji klid a čtení nejlépe o samotě. A konec? U něj se pozná, jestli jste četli pozorně, pokud ano, problém mít určitě nebudete.
⛰️
Tohle je spisovatelka ve své nejlepší formě. Skvělá a sarkastická pozorovatelka lidí, která svým hrdinům nepromine nic.
⛰️
Tajemství je odhaleno, laťka pro další knihu nasazená vysoko, tohle se opravdu povedlo.

Lastočka

Už jsem před časem psala, že  Jitku Závodnou jsem objevila úplnou náhodou, když jsem si vybírala knihu k recenzi pro projekt Čteme české autory. Recenzovala jsem povídkové soubory Osudy válkou změněné I a Osudy válkou změněné II a také knihu Zahrada mého života. Poté jsem přímo od autorky dostala její další knižní počin nazvaný Svět, co byl mým, který mě opět přesvědčil, že Jitka Závodná má v mém knižním světě stabilní místo. Aktuálně jí vyšla knížka s půvabnou a osobitou obálkou, kterou si vytvořila sama, Lastočka.

V tomto románu, který kráčí v řadě rodinných výpravných ság mapujících životy obyčejných lidí, se setkáváme s rodinou Josefa a Růženy. Josef se nechá unést plamennými řečmi komunistů a plný ideálů vstupuje do strany. S rodinou odjíždí do Sovětského svazu, aby, jak říkají jeho spolustraníci, zjistil, jak se buduje ideální komunistická země. Během pobytu, v roce 1932, se v Novosibirsku narodí prostřední dcera Ludmila, která je zároveň vypravěčkou celého příběhu. Rodina zjistí, že není všechno zlato, co se třpytí a že to v Rusku není tak ideální, jak to vypadá na první pohled. Ale ani po návratu domů nemají na růžích ustláno. Ludmila a její starší sestra se ocitají ve vazbě po zmařeném útěku z republiky a Josef je uvězněn a poslán do uranových dolů. Napříč druhou polovinou minulého století, v letech vypjatých i klidnějších, sledujeme osudy úplně normálních, obyčejných lidí, za jejichž tvářemi se mohou skrývat naši příbuzní, přátelé, sousedé i úplně cizí osoby. Kdo ví, jaký životní příběh prožívá paní, kterou denně potkáváte na cestě do práce, co mají za sebou příbuzní nenápadné sousedky z přízemí, jak moc osud naložil vašemu strýčkovi… Jitka Závodná o lidech dokáže vyprávět poutavě a jejich (ne)obyčejné životy líčit bez patosu, empaticky s pochopením pro jejich chování a jednání.

S Ludmilou a její rodinou prožijete větší část 20. století. Autorka s jejich životy propojila nejdůležitější milníky naší novodobé historie, velkou část věnuje komunistickému režimu a jeho dopadu na osoby, které se tehdejším autoritám pokusily vzepřít.

Moc se mi styl Jitky Závodné, který je kultivovaný, bez slangových výrazů a hovorové češtiny. Působí příjemným dojmem, v dnešní moderní a instantní době je takový projev jako zjevení, balzám pro smysly, jimiž četbu knihy vnímáme.

Autorka při psaní Lastočky čerpala ze skutečných událostí a napsala příběh, který prostřednictvím vypravěčky Ludmily bude po přečtení dlouho rezonovat ve čtenářově mysli. Je velká škoda, že Jitka Závodná není v širším povědomí české veřejnosti, se svou tvorbou si to bez pochyby zaslouží.

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Jitce Závodné, knihu můžete zakoupit na eshopu autorčina webu.

Temné cesty

Hailey nemá jednoduchý život. Maminka jí zemřela, když byla malá, tatínek jen nedávno. Dívce zbývá do plnoletosti rok, takže musí bydlet se svou tetou a její rodinou. Teta je fajn, stejně tak malý synovec, ale nevlastní strýc, policista Vaughn už tolik ne… Hailey se záhy přesvědčí, že Vaughn má svou temnou stránku a umí druhým život sakra znepříjemnit. Její jedinou šancí je útěk do hlubin místních hor a zmizet rodině i obyvatelům městečka Cold Creek, kteří se domnívají, že se Hailey stala obětí místního legendárního silničního vraha.

Beth Chevalier se musí vyrovnat se zármutkem. Její sestra Amber byla zavražděná. Beth odjíždí do Cold Creek, kde Amber poslední rok žila, aby zjistila, co se sestře stalo. Beth má co dělat sama se sebou, rodiče jsou pohlceni smutkem a upínají se k Bohu, své dceři útěchu nenabízejí. Dívce se daří pomalými krůčky kráčet vstříc kruté pravdě, ta je však nebezpečná a může zničit také ji.

Od Chevy Stevens jsem před pár lety četla dvě knihy, které mě uchvátily, takže jsem byla zvědavá na její aktuální počin nazvaný Temné cesty, který jsem k recenzi dostala od Megaknihy.cz. Pokud jste autorčiny knihy také četli a jste u ní zvyklí na určitý standard, asi budete rozčarováni, protože Temné cesty jsou trochu jiné. Nepyšní se adrenalinovými akcemi, ze kterých by se vám permanentně tajil dech, ale cílí na čtenáře, kteří mají v oblibě spíše pomaleji laděné příběhy a rádi se zaměřují na chování a jednání postav.

V tomto thrilleru se setkáváme s hrdiny, kteří nejsou ještě zcela dospělí, i to je v tvorbě Chevy Stevens poměrně neobvyklé. Můžeme říct, že román cílí na mladší čtenáře a představuje Hailey, Beth i další postavy jako jejich vrstevníky se všemi „vymoženostmi“ své generace.

Za sebe můžu říct, že mi příběh sedl, protože mám pomalu plynoucí děje docela ráda, bonusem byla i destinace – malé městečko, jehož obyvatelé se mezi sebou znali a viděli si do talířů, takže by se mohlo zdát, že žádné tajemství v Cold Creek nemá šanci, ale… Vždyť to znáte, pod svícnem největší tma a překvapení čeká tam, kde ho zase nečekáte vy.

Zkuste se tedy oprostit od předsudků a dát šanci ponurému psychologicky laděnému thrilleru primárně zaměřenému na mladou krev, jméno spisovatelky Chevy Stevens je zárukou, že dostanete propracovanou zápletku, pořádně zamotané vztahy mezi lidmi a poměrně šokující rozuzlení. A jako třešinku na dortu mimořádně odpornou postavu, na jejímž charakterovém profilu se autorka s chutí vyřádila.

Temné lesy nejsou z těch knih, které na vás křičí z každého reklamního plakátu, ale za povšimnutí zcela určitě stojí, už proto, že se Chevy Stevens nechala inspirovat skutečnou událostí a vtiskla jí lehce mysteriózní podtón.

Děkuji portálu Megaknihy.cz za titul k recenzi. Pokud jsem vás nalákala, mrkněte na eshop, kde si knížku můžete koupit.

Design a site like this with WordPress.com
Začít