27. stránka

Uteč, dokud můžeš

Laurel Snowová pracuje jako agentka FBI. Je mimořádně nadaná a chytrá, zázračné dítě, které vystudovalo několik vysokých škol. Není divu, že je ve své práci úspěšná. Aktuálně se chystá na dovolenou do rodného podhorského městečka a hádejte, co ji tam čeká! Ano, práce. Na úpatí hor se totiž najdou lidské ostatky a Laurel, spolu s fešným, leč nepříliš přátelským rangerem Huckem, který se v horách vyzná, najednou řeší vraždy. Oběti totiž přibývají a vrah se svými konáním pronásledovatelům spíše vysmívá. Podaří se Laurel rozplést případ a nezamotat své vlastní srdce do osidel lásky? Nebo to bude naopak?

Thriller Uteč, dokud to jde je prvním ze série příběhů, v nichž se v hlavní roli objevuje neuvěřitelně inteligentní Laurel, kráska s nevšední barvou vlasů i očí, trpící tzv. heterochromií (odlišná barva očních duhovek), čímž na sebe poutá ještě víc pozornosti. Tento úvodní díl nám Laurel představuje jako nebojácnou agentku a milující dceru . Nemohla jsem se zpočátku do příběhu dostatečně ponořit a zlom nastal až v okamžiku, kdy v ději došlo k dramatickému zlomu, od té doby šlo čtení samo. Potvrdil se mi ale známý fakt, že milostná a detektivní linie k sobě v thrillerech příliš neladí, mnohdy se spíše tlučou a potlačují jedna druhou – přesně takový pocit jsem z příběhu měla. Soustředila jsem se tedy především na napínavé pátrání po vrahovi a užívala si zajímavou linku související s rodinnými vztahy hlavní hrdinky.

Hlavní postavy mě jako milostný pár tentokrát příliš neuchvátily, necítila jsem mezi nimi správné souznění a neměla jsem pocit, že by chemie fungovala přirozeně. V podstatě jsem od thrileru čekala jen a jen thriller a ne romantiku, i když ji anotace slibovala a mohla jsem se na to tedy připravit. Ale hodně jsem si oblíbila postavy vedlejší – Deidre, Laurelinu matku, jejíž tajemství ovlivní vyšetřování a Kate, která agentce pomáhala v kanceláři. A taky Huckova psa Aenease. 🙂 Sympatickým rysem se jeví fakt, že Lauren je úplně normální, není to typ vyšetřovatele s kocovinou za krkem a labilní nervovou soustavou. Jejím koníčkem je pletení čepiček pro nedonošená miminka a taky musím vyzdvihnout mimořádně silný, citlivý a ochranitelský vztah Laurel k matce, což mé sympatie posouvá ještě o level výš.

Pokud máte rádi „soft“ thrillery, tak vám počin Rebeccy Zanetti doporučuju. Ocení ho příznivci Lisy Jacksonové nebo Nory Robertsové, spisovatelek, které si v detektivkách potrpí na „romantické okénko“. Jste-li naopak vyznavači thrillerů drsnějšího a temnějšího ražení, asi tohle čtecí kolo vynechejte a a dech si šetřete na pořádnou thrillerovou řežbu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Štěstí voní jako chleba

Německá autorka Pauline Maiová je spisovatelkou zaměřující se na romantiku a dobré jídlo a cestování, které pro její hrdinky bývá většinou neplánované. Troufám si říct, že její romány jsou neměckou odpovědí na sérii Romantické útěky Julie Caplinové. Už jsme měli možnost podívat se do Provence prostřednictvím knihy Štěstí má barvu levandule, navštívit slunnou Florencii (Štěstí hřeje jako slunce) a tentokrát nás čeká Skotsko v příběhu nazvaném Štěstí voní jako chleba. A jestliže jsem po přečtení druhé knížky tvrdila, že je o fous lepší než první, tak teď toto tvrzení platí tuplovaně. Zatím poslední počin Pauliny Maiové mě dostal nejvíc. Moje oblíbené Skotsko a domácí chleba, to je kombo, na které slyším vždycky.

Mila je beznadějná romantička. Žije v Heidelbergu a se svými nejlepšími přáteli pravidelně rozebírá romanticky laděné knížky, jejichž příběhy by chtěla prožívat na vlastní kůži. A už to vypadá, že by mohla, potká totiž okouzlujícího Thea, s nímž si padne do noty, mají si co říct a hodně to mezi nimi jiskří. Jenže je tady menší problém, Theo je zasnoubený, ale chová se, jako by tento fakt nebyl podstatný. Když ke všemu přijde Mila o práci, je rozhodnuto. Odjede do Skotska, aby v odlehlé vesnici hlídala dům jedné rodině. To je přece taky druh romantiky – nádherná divoká krajina, malebné domečky a jejich obyvatelé, kteří jsou milí a laskaví. Realita je však jiná, ve vesnici Applemore žijí téměř samí staří lidi, kteří se na Milu spíš mračí, počasí si dělá, co chce a o pořádný chleba člověk nezavadí. To je pro Milu, jejíž tatínek je pekař, poslední kapka. Aby překonala těžké chvíle, začne péct chleba, jehož vůně pomalu, ale jistě otevírá zatvrzelá skotská srdce…

Také Paulina Maiová má svou šablonu, kterou vždy napasuje na aktuální příběh. Její hrdinky mění zgruntu život, odjíždí pryč a s sebou si odvážejí kuchařský um. Mila je zdatnou pekařkou a její vůně čerstvého chleba provoní každou stránku pohodové romance, kterou jsem si užila plnými doušky od začátku do konce. Pro mě je tento třetí počin (zatím) nejlepším. Přestože jsem některé věci uhodla snad ještě dřív, než Mila, bavila jsem se. Autorka vytvořila sympatickou hlavní hrdinku, jejíž romantická duše mi byla velmi blízká. Stejně tak mě bavily i ostatní, mnohdy osobité postavy, z nichž každá měla v příběhu svou specifickou roli. Autorka rozehrála hned několik zábavných i dojemných scén a dala prostor romantice, která nebyla vtíravá, ale vyvěrala postupně a zlehka, v okamžiku, kdy do hry vstoupil Finley, syn majitelů domu, v němž na přechodno dobu bydlela.

Příjemné čtení o jedné beznadějné romantičce, která si získala srdce svérázných Skotů prostřednictvím voňavého kváskového chleba, se určitě trefí do noty všem milovníkům knížek, v nichž se snoubí láska k cestování i dobrému jídlu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Hrad ve Skotsku

S Izzy McBrideovou jste se mohli potkat, pokud jste četli román Domek v Irsku, osmý díl z volně provázané série Romantické útěky Julie Caplinové. Tehdy byla jednou z vedlejších postav a účastnicí kuchařského kurzu, v„devítce“ nazvané Hrad ve Skotsku je hlavní hrdinkou. Zdědila starobylý hrad ve Skotsku, který potřebuje hromadu oprav. Izzy bohužel nepatří mezi bohaté dědice, peníze nemá a proto se rozhodne, že se z hradu stane hotel. Do všeho jí nevyžádanými radami a neočekávanými skutky zasahuje nekonvenčí matka Xanthe a na klidu Izzy nepřidá ani první host, podnájemník Ross, zádumčivý spisovatel, který pro svou práci hledá klidné a tiché místo, kde ho nikdo nebude rušit. Díky Xanthe se hotel plní dalšími nečekanými hosty, jejichž peníze by mohly přispět na opravy chátrajícího hotelu. Izzy je v jednom kole, vaří a připravuje slavnostní menu pro blížící se vánoční období, řídí rekonstrukci a nemůže z hlavy dostat Rosse, jehož zvláštní chování ji vytáčí a zároveň fascinuje. Hostů přibývá a Izzy vůbec netuší, jak to všechno zvládne. Přesto své dědictví zbožňuje a doufá, že se jí nákladný vánoční projekt podaří dotáhnout do konce.

Hrad ve Skotsku můžete číst jako část Romantických útěků, nebo samostatně. Jede na vlně románů, v nichž je děj soustředěn na konkrétní destinaci a dobré jídlo. Nejinak je tomu i v tomto případě a opět můžu říct, že to funguje, přestože se jedná o určitou šablonu, již Julie Caplinová využije v každém díle. A tak i ve skotském dobrodružství máme hrdinku, která vaří, a to velmi dobře, a ocitá se v určité zemi, jejíž specifické pokrmy a zvyky formují ráz konkrétního příběhu.

Skotsko! Pro mě jedna z oblíbených krajin, kam bych se ráda někdy podívala a proto hltám knihy, v nichž se tato svérázná země objevuje. Moc se mi zamlouvala i v knížce Julie Caplinové, a pokud jste na tom stejně jako já, myslím, že se bude líbit i vám. Navíc se děj odehrává v adventním čase, takže kombinace zasněžené krajiny a starosvětsky působícího majestátního hradu je téměř magická. K tomu přičtěte zajímavé, živelné postavy – Izzina matka je jednou z těch nejimpozantějších – svou dceru zbožňuje, ale spíš než aby jí pomáhala, přidělává jí starosti, je excentrická, bohémská a nepraktická, pravý opak své dcery, kterou občas přivádí k šílenství svými spontánními nápady.

Svěží zábavné čtení s přiměřenou dávkou nevtíravé romantiky a jiskřivého humoru, to je Hrad ve Skotsku. Díky kouzelné zimní atmosféře vám slavnostní vánoční náladu vytvoří, kdykoliv knížku otevřete. Julie Caplinová opět dokázala, že umí namíchat příběh, který funguje a milovníky Romantických útěků opět naladí na cestovatelskou i romantickou notu. No a nám nezbývá, než přemýšlet, kam nás Julie Caplinová vezme příště?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Past na sňatkového podvodníka

S Martinou Boučkovou jste se už mohli setkat, pokud jste četli její humorný počin Deník zoufalé třicítky. Humorné čtení pro milovníky lehce ztřeštěných příběhů mě bavilo a proto jsem neváhala ani se čtením spisovatelčiny další knihy nazvané Past na Sňatkového podvodníka.

Hanka je čerstvě rozvedená, má dvě děti a čipernou babičku, s jejíž finanční pomocí může pomalu dávat dohromady starý dům na samotě, kam se po rozvodu společně přestěhovali. Zjistila, že jí nový životní styl vyhovuje. Sama je svou paní, řídí svůj pracovní i volný čas podle toho, jak to vyhovuje jí a užívá si i to, že se nemusí přehnaně strojit, ale chodit v teplákách. 🙂 Co se stane, když potká Davida? Charismatického muže, který u Hanky stráví nějaký čas na nefalšované vesnické dovolené? David, nebo chcete-li Leon, Tomi, či Andreas je sňatkový podvodník s mnoha přítelkyněmi (ty o sobě nevědí, to je jasné), jimž pomocí výřečnosti a neodolatelné vizáže luxuje finanční konta. Ale každý pramen může vyschnout, což David pocítí na vlastní kůži. Když zjistí, že Hanka má vlastní dům a v něm babičku sedící na matraci plné našetřených peněz, je jasné, co plánuje dál. Hanka je přesvědčená, že žádného chlapa nechce ani vidět. Co myslíte, podlehne jeho šarmu, nebo zachová chladnou hlavu?

V knize se vedle Hanky, její úžasné svérázné babičky a fikaného (rádoby) Davida objevuje spousta vedlejších postav, obyvatel malé vesničky, poblíž které Hanka žije. Svým chováním, typickým pro obyvatele malých měst a obcí, doplňují celkový ráz příběhu. Umí poradit, vzít do party a zapařit a taky se semknout, je-li to zapotřebí. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve starých dobrých Chalupářích.

Dílko je zajímavé i díky tomu, jakým stylem je příběh podán. Děj sledujeme z pohledu obou hlavních hrdinů, Hanka se představuje v ich-formě a její f(al)ešný protějšek v er-formě. Některé situace se proto odehrávají dvakrát, z úhlu ženy a poté i z pohledu muže, což je zábavný způsob, jak dokázat známý fakt, že muži a ženy přemýšlejí úplně jinak.

Opět jsem se královsky bavila. Útlounkou knížku jsem zhltla za jedno odpoledne doslova na posezení. Martina Boučková píše lehkou rukou, její příběhy jsou plné barvitých dialogů, které si hrdinové mezi sebou nahazují jako pinpongové míčky – přesně tak tomu bylo i v případě tohoto počinu působícího jako oddechová letní komedie. Svěží čtení, které se hodí k vodě i k zimnímu odpolednímu čaji pod dekou.

Atraktivní námět, děj plný situačního humoru a zábavných scének přímo ze života je skvělou volbou, pokud hledáte lehčí četbu s praktickou, ale zároveň vtipnou hlavní hrdinkou.

Přimlouvám se za jedno – aby příští počin Martiny Boučkové měl mnohem víc stran a my si tak mohli užít čtení jejích příběhů trochu déle. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Martině Boučkové, knížku koupíte na eshopu Albatros Media.

Vyvýšené záhony na balkoně

Chcete sázet, pěstovat a poté sklízet úrodu? A nemáte velkou zahradu? Ani malou? A co takhle balkon, máte vy, či kamarádi? Zkuste vyvýšené záhony, které vám vaše přání pomohou splnit.

Lisa-Maria Trauerová moc dobře ví, o čem píše. Sama si vytvořila uprostřed města zelenou oázu plnou rostlin, ovoce, zeleniny a bylinek, kterou si sama obhospodařuje a využívá k tomu vyvýšené záhony. V publikaci nazvané Vyvýšené záhony na balkoně vám ukáže, jak na to.

„Zelená“ příručka vás provede veškerými úkony, které k pěstování pomocí vyvýšených záhonů potřebujete. Dozvíte se, jak si vyvýšené záhony vyrobit, že potřebujete opěrné tyče a mřížky pro popínavé rostliny a také zjistíte, co všechno je vhodné k sázení pro tento typ záhonů.

Publikace je doplněná spoustou fotografií, náčrtků a plánků, takže přípravy jsou po vizuální stránce velmi přehledné. Autorka přidává i doplňující tipy, například co dělat s většími semeny, nebo jak udržovat půdu v přiměřené kvalitě.

Pokud nejste v zahradničení příliš zběhlí (stejně jako já), pomůže vám kapitola nazvaná Rostliny pro váš balkon, v níž vás Lisa-Maria Trauerová seznámí s různými druhy plodin i rostlin, pomůže vám rozlišit, zda patří na slunná či stinná místa a doslova polopaticky vám vysvětlí vše potřebné okolo sadby a následné sklizně. Veškeré informace jsou srozumitelné a jasné i největšímu laikovi, který se na zahrádkářské práce chystá poprvé.

K tomu, abyste si vypěstovali voňavé bylinky, barevné květiny a křupavou zeleninu, nepotřebujete žít na vesnici a vlastnit velký kus pole. I na malém prostoru uprostřed sídliště můžete pomocí vyvýšených záhonů a s pomocnou rukou Lisy-Marie Trauerové a její „zelené příručky“ vytvořit místo plné přírody lahodící oku i chuťovým buňkám.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Musí si lvi stříhat hřívu?

Musí si lvi stříhat hřívu? To je otázka! Odpoví vám na ni úžasná stejnojmenná kniha z produkce nakladatelství Kazda. Tak se připravte, jdeme na to!

Neotřelý knižní počin Svenji Ernsten a výtvarníka Tobiase Pahlke je dalším z těch, které dětem přibližují svět kolem nás. Tentokrát je fascinující pohled do zvířecí říše, podíváme se na to, k čemu jim slouží jednotlivé části těla.

Od očí, přes kůži a bříško, po nohy a tlapky. Právě po těchto a dalších částech zvířecího těla jsou pojmenovány jednotlivé kapitoly v nichž se dozvíme zajímavosti, o kterých jsme mnohdy neměli ani tušení. Věděli jste, že oči kraba pobřežního drží na stopkách a díky tomu jimi může pohybovat dle potřeby? Nebo že kobra královská má duté zuby, jimiž do těla oběti vstřikuje jed? A že slepice ani klokan nemají pupík? 🙂

Tyto informace budou fascinovat zejména děti, které o spoustě z nich nemají ani tušení. Ne nadarmo je knížka určená malým zvídavcům od čtyř let. Díky jednoduché grafické úpravě je srozumitelná, obrázky zvířat působí autenticky, příjemně a věrohodně. Barvy výtvarník vyladil do přírodních odstínů, převládá zelená, hnědá, šedá, ilustrace celkově působí na oči příjemně.

Autorka přibližuje anatomii zvířat zábavným způsobem a srovnává ji s tou naší – zatímco my máme růžový nos uprostřed obličeje, zvířecí čumáky vypadají všelijak, také zuby, uši, stavba těla se u lidí a zvířat liší. My to víme, ale pro děti jsou to nové a zásadní poznatky, které si mohou pozorováním zvířat prohlubovat v praxi.

Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? je v daném žánru jednou z nejhezčích a nejzajímavějších, které jsem měla možnost pročíst a prolistovat. Dokazuje, že v jednoduchosti je krása, děti nepotřebují přehršel vědeckých poznatků, postačí jim základní věcné informace doplněné obrázky, tak, aby udržely pozornost dostatečně dlouho.

Tak se vy i děti přesvědčete sami o tom, jak to s tou lví hřívou vlastně je, stojí to za to. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knihu pořídíte na eshopu.

Tajuplný svět virů a bakterií

V době koronavirové vydalo nakladatelství Kazda zajímavou publikaci (nejen) pro děti nazvanou Tajuplný svět virů a bakterií. Už z názvu je jasné, kam nás čtení zavede a můžu vám říct, že i když už je, jak pevně doufám, nejhorší koronavirový stav za námi, knížka neztrácí nic ze své aktuálnosti. Prostě nejrůznější viry, bacily a bakterie jsou s námi od počátku věků a pořád budou, jen se o nich díky moderní vědě dozvídáme stále novější informace a poznatky.

Autoři a zároveň partneři Karsten Brensing a Katrin Linkeová jsou vystudovaní biologové a moc dobře tedy ví, o čem píšou. Jejich texty jsou vedle fotek doplněny obrázky Nikolaie Rengera, které je naprosto skvěle doplňují. Jsou veselé, rozverné, děti se nudit nebudou.

Publikace je rozdělena na tři větší tematické celky nazvané V říši mikrobiologie, Nemoci a co proti nim můžeme dělat a Naši přátelé a jak spolu žijeme. Začneme hned koronavirem, který je vtipně nazýván „inteligentní bestie mezi lidmi“ a pokračujeme dalšími příbuznými a podobnými viry. V textu plném srozumitelných a vtipných ilustrací nechybí infoboxy, které shromažďují doplňující a rozšiřující informace k základnímu textu.

Knížka dětem podá základní informace o očkování a vakcinách, připomene, jak správně a efektivně využívat antbiotika a přinese vtipná srovnání dnešní doby s historií, kdy si oddechneme, jak skvěle si lidstvo dnes vede na poli vědy a výzkumu. A můžu říct, že nové poznatky načerpají nejen děti, i já, dospělá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých podnětů a věcí, které jsem vůbec netušila. Například, že i když člověk překoná plané neštovice, viry zůstávají v těle a po letech mohou vyvolat pásový opar.

Protože primárními adresáty knihy jsou děti a mládež, je jejich chápání přizpůsoben i styl, jakým ji autoři napsali a pojali. Je srozumitelná laické veřejnosti, přesto vás nasytí mnoha zajímavými fakty o lidském těle, vlivu hygieny, virů a bakterií na organismus.

Publikace rozšíří obecné povědomí o světě virů a bakterií, zjistíte, že ne všechny jsou pro vaše tělo zlo, ale mnohé přináší i užitek. Je jedno, jestli jste děti, či dospělí, tato výpravná knížka vás vezme do fascinujícího světa prvků, které mnohdy pouhým okem neuvidíte, přesto stojí za to si je přiblížit nejen pomocí mikroskopu, ale podnětných informací.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Na Větrné hůrce

Nakladatelství Fortuna Libri vydává klasiku v novém kabátku. Vedle svěžích, ale pořád příjemně působících obálek je to moderní překlad, který dokáže přiblížit zejména mladší generaci notoricky známé historické romány tak, aby zaujaly a bavily. Po Janě Eyrové je tady příběh nazvaný Na Větrné hůrce a v obou případech se setkáte s překladem Pavly a Matouše Iblových, který neostává za těmi předchozími a dokáže věrně zachytit kouzlo časů minulých.

Příběh toxické lásky mezi nalezencem Heathcliffem a Catherine, dcerou jeho dobrodince, asi není třeba blíže představovat. Mladík se do Catherine zamiloval na první dobrou, dívka do něj taky, přesto se k němu chovala stejně jako zbytek její rodiny mnohdy spíš přezíravě a dávala najevo svou převahu pramenící z faktu, že pochází z rozdílných společenských vrstev. Tuto povýšenost jí Heathcliff nikdy nezapomněl a jak to bylo dál, asi všichni víte. A pokud ne, zkuste se do knihy začíst. Neříkejte si, že historický rovná se nečitelný. Překlad koresponduje se současnou dobou a zároveň zachovává dobový ráz příběhu. Děj se odehrává na přelomu 18. a 19. století a jeho velkou devizou je vedle osudové lásky lokace, kam je situován – Anglie, vřesoviště, mokřady a příroda stejně svérázná a drsná jako obyvatelé anglického severu.

Emily Brontëová je sice autorkou jednoho jediného románu, což je právě Na Větrné hůrce, navíc ho prvně vydala pod mužským pseudonymem Ellis Bell, přesto se do srdcí čtenářů zapsala opravdu nesmazatelně. Kdyby žila dnes, byla by rovnocennou kolegyní současných autorek psychologicky laděných románů. Heathcliff je zdárným příkladem psychopatického hrdiny toužícího po pomstě, kterou nakonec vykoná tak, že potrestá blízké své milované. Dokonalé, že?

Příběh je z větší části koncipován jako vyprávění paní Deanové (Nelly), hospodyně na Větrné hůrce, která zná Heathcliffa i Catherine už odmala, protože s nimi vyrůstala. Je pozorovatelkou, glosátorkou a v podstatě i účastnicí příběhu a podává tak podrobné a zasvěcené informace novému nájemci panu Lockwoodovi, který chce blíže poznat Heathcliffa a pochopit jeho zvláštní chování ke členům domácnosti. S pomocí Nelly odkrývá pan Lockwood (a my vlastně také) bolestný příběh plný nenávisti, smutku, vzteku a velké lásky.

Emily Brontëová vsadila na barvité dialogy plné emocí, s jejichž pomocí vykreslila pro mnohé nepochopitelný vztah mezi Heathcliffem a Catherine. Heathcliff je typ hrdiny, u kterého si nejste jistí, jestli ho nenávidíte, nebo litujete, pocity se stupňují a gradují s každým dalším, mnohdy nepochopitelným krokem rozervaného muže.

Román Na Větrné hůrce se musí nejen číst, ale především prožít. Romantika jde ruku v ruce s hněvem a dokáže pořádně zacloumat vašimi city. Jestli máte rádi psychologicky laděné příběhy a chcete se nechat očarovat ponurou krajinou plnou bažin a větrných vřesovišť, zkuste si přečíst jediný a jedinečný román Emily Brontëové Na Větrné hůrce. Klasika rozhodně není nudná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelství.

Podívej se podruhé

Jednou z nejplodnějších českých autorek je v současné době Dagmar Digma Čechová, které ročně vychází i dva romány a nejsou to žádné rychlokvašky. Aktuálně je na knižním trhu novinka nazvaná Podívej se podruhé, už tradičně vydaná pod hlavičkou nakladatelství Moba.

Oldřich je úspěšný spisovatel detektivních románů, v soukromí však nesmírně introvertní a nesmělý muž. Nemá ani žádné výrazné ambice, pochází sice z bohaté podnikatelské rodiny, ale po ředitelském postu nijak netouží, nejlíp je mu doma v pracovně. Není divu, že když má křest svého nejnovějšího počinu, je poněkud nesvůj. Záchranné lano mu hází jeho virtuální alter ego, detektiv Xaver, hlavní hrdina Oldřichových knih. Vedou spolu hovory a Oldřich se díky Xaverovým radám cítí líp. Když potká tajuplnou zrzku Hedu, která ho na první pohled doslova uhrane, zahoří k ní láskou a Xavera přestane poslouchat. S Hedou uzavře sňatek a od té doby se jeho život řítí nadprůměrnou rychlostí. Kam? Do pekla či ráje? To je otázka! Jestli je všechno zlato, co se třpytí, Oldřich zjistí poměrně rychle a nebude se stačit divit, stejně jako my, čtenáři.

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou kvalitního čtení. Její knihy nejsou tuctové, protože spisovatelka má svůj styl, nepíše šablonovitě, každý příběh je vybroušený a do detailu promyšlený originál. Zápletky se neopakují, vždy žasnu nad tím, jak pracuje její fantazie a kolik neotřelých námětů dokáže zpracovat.

Opět četba, která se čte velmi dobře, už z toho důvodu, že autorka je civilní profesí korektorka, takže zná češtinu a umí ji použít. Dokáže si hrát s charaktery postav tak, že je odliší specifickou mluvou, číst dialogy hrdinů je čirá radost, spisovná mluva střídá jadrné nadávání, které do života taky patří a v případě knížek Dagmar Digmy Čechové působí přirozeně.

Líbil se mi koncept knihy, kdy se z minulosti pomalu dostáváme k současnosti a zajímavému vyústění Oldřichova příběhu. On sám stojí za zmínku, je to typ člověka, který se vlivem událostí mění a stává se silnějším v kramflecích. Román poukazuje na to, jak snadné je podlehnout člověku, který okouzlí nejen vás, ale i vaše okolí a je schopný manipulátor.

Román Podívej se podruhé doporučuji všemi deseti. Příběh ze života zpracovaný tak, že vás baví číst a taky nad ním trochu přemýšlíte, je skvělou volbou, hledáte-li dobrou českou tvorbu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Liška Šiška v cukrárně

S liškou Šiškou jste se už mohli potkat dvakrát. Její holčička Adélka ji vždycky někde zapomene a plyšová hračka tak prožívá zajímavá dobrodružství. Jednou zůstala v ordinaci paní doktorky a podruhé ve školce. Oba neplánované pobyty si liška Šiška užila a poznala spoustu nových kamarádů. A teď se s ní potkáváme do třetice, tentokrát je to setkání vonící po vanilce a čokoládě, liška Šiška se totiž ocitne v cukrárně.

Děti mají svátek a kde jinde ho oslavit, než v cukrárně! Adélku si ve školce vyzvednou oba rodiče a společně se vypraví na náměstí, kde se konají soutěže pro děti. Nejprve si ale dají dortík v cukrárně Vanilka, kde pracuje maminka Lucinky, Adélčiny kamarádky ze školky. Adélka se už tak moc těší na to, až si půjde hrát na náměstí, že v samém nadšení zapomene svou nejoblíbenější plyšovou hračku v cukrárně. Liška Šiška se ale nezlobí, seznámí se s dalšími plyšáky, které tam ten den zapomněly děti. Když rozdováděný opičák nedopatřením shodí dort, který paní cukrářka upekla pro děti do školky, rozhodnou se hračky, že pod vedením Lucinčiny panenky Madlenky vyrobí nový, ještě lepší dort. Jak se jim to povede a co na čem si pak za odměnu pochutnají ve Vanilce, se dočtete v této půvabné knížce pro děti.

Oproti dvěma předchozím dílům prošla zatím poslední Liška Šiška v cukrárně proměnou. Zatímco první dvě knihy ilustrovala Bára Buchalová, jejíž ilustrace jsou výrazné, rozverné, z pohledu dětí mile ztřeštěné a my jim se synem propadli, tuto si na své konto připsala ilustrátorka Marie Nováčková. Trochu nám trvalo, než jsme si na ně zvykli, syn ihned poznal, že jsou jiné, než byl zvyklý. Ale s každou další stránkou jsme zjišťovali, že i tyto obrázky knížce sluší. Jsou trochu jiné, mají struktury malby pastelkami, což se k publikacím pro děti hodí. V podstatě to vypadá, jako by by text dopsán přímo do obrázků, působí to vesele a jemné pastelky písmenka nepřebíjejí.

Text je psán tak, aby děti bavil a nenudil, veselá zvířátka a jejich činy zaujmou malé i velké. Některé věty jsou zvýrazněné, děti tak udrží pozornost. A jako bonus na čtenáře i posluchače čeká recept na opravdový čokoládový dort, který si pak můžete i s malými pomocníky upéct.

Iva Gecková je poměrně známou a oblíbenou autorkou dětských knížek, což potvrdila i tentokrát. Liška Šiška v cukrárně je milým vyprávěním o hračkách, které si umí poradit v různých situacích. Jejich dobrodružné příběhy podněcují fantazii a předčítající rodiče vrací do dětských let. My jsme už teď zvědaví, kam se plyšová liška díky roztržité Adélce podívá počtvrté.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.