Ráda si čtu o lidech, kteří se z pracovních nebo osobních důvodů žijí v jiné zemi, než ve své rodné. To je případ Marcely Müllerové, která se vdala do Německa a odtud se svým manželem zamířila do Pákistánu, kde její Christian dostal práci v projektu na prevenci přírodních katastrof. Na tom by nebylo nic zvláštního, za prací se stovky i tisíce kilometrů stěhuje mnoho rodin, ale Marcela se to dozvěděla v porodnici, takže do Pákistánu mířila s miminkem a vůbec nevěděla, co ji může v následujících dvou letech čekat.
Vyprávění je to hodně zajímavé, střídají se deníkové zápisky z let 2007 – 2008 s Marcelinými doplňujícím povídáním. Dozvíme se, jaké to je, žít v prostředí, které je prašné, takže nestíháte uklízet, a kde si lidé nelámou hlavu se sliby a jsou schopní lhát vám do očí. Marcela Müllerová přibližuje mentalitu Pákistánců se všemi jejich kladnými i zápornými vlastnostmi. Na jednu stranu jsou schopni snést vám modré z nebe, aby si vás vzápětí nevšímali jen proto, že se děláte něco jinak, než očekávají. Müllerovi na vlastní kůži poznali stinné stránky pákistánského zdravotnictví, kdy si lékařský personál neláme hlavu s hygienou a vy netušíte, zda si z ordinace kromě původního onemocnění neodnesete i něco navíc. Takové zážitky jsou vyváženy naprosto upřímným a bezelstným chováním dětí, které Marcela chvíli učila v místní škole.
V případě publikace Ve stínu duhy se jedná o osobní deník, v němž autorka popisuje nejen život v exotické destinaci plné protikladů, ale také přibližuje náturu obyvatel a seznamuje čtenáře s tehdy aktuální politickou situací. Zpočátku úsměvné vyprávění o tom, jak se vyrovnat s kulturními rozdíly, se mění v zápisky plné napětí a strachu ze stupňujících se bombových atentátů, které odstartovala násilná smrt pákistánské političky Bénazír Bhuttové.
Navzdory všem problémům Pákistán Müllerovým přirostl k srdci, zejména místní horský národ Kalašů, jejichž poklidný způsob života a přirozená pokora s autorkou rezonovaly.
Nevšední deník je po grafické stránce pojat zajímavým stylem, hnědé písmo se snoubí s fotkami ve stejném odstínu, u nichž mi však chyběly bližší popisky, s nimiž bych si je mohla spojit, mému celkovému kladnému hodnocení to však neubírá, čtení jsem si užila (jak jinak, když jsem zážitky rodiny Müllerovy vstřebávala v poklidu domova). Sama bych v Pákistánu a podobných destinacích žít nechtěla, ráda jsem si však díky této knížce rozšířila povědomí o těchto pro nás exotických zemích.
Deníkové záznamy nazvané Ve stínu duhy doporučuji všem, kteří se rádi s pomocí knížek vydávají tzv. „za hranice všedních dní“. Vězte, že s touto to bude nesmírně zajímavé.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.
knihomilka.home.blog 