Design a site like this with WordPress.com
Začít

A na nebi čekají hvězdy

Americká autorka Lori Nelson Spielmanová je autorkou třech úžasných románů: Seznam tajných přání, Sladké odpuštění a aktuálního A na nebi čekají hvězdy , které vydalo nakladatelství Cosmopolis. Ani autorka, ani její knížky nejsou příliš známy, cestu k nim si musíte najít sami. Ale pokud se začtete, dostanete kvalitní čtenářský zážitek. Tedy pokud holdujete románům pro ženy s nádechem romantiky, do nichž je přimíchána špetka vážnosti a naléhavosti. Lori Nelson Spielmanová svým knižním hrdinkám život neulehčuje. Musí si své osobní štěstí vybojovat samy a ne vždy je to procházka růžovým sadem. O tom by vám mohla vyprávět Erika, stěžejní postava z poslední knihy.

Erika pracuje jako realitní makléřka. Svou práci miluje, i když doslova tvrdě maká, aby získala místo v prestižním žebříčku newyorských makléřů. Po rozvodu s manželem vychovává dvě dcery. Snaží se jim dát to nejlepší, ale… Ale je tady ta práce. A tak jednoho dne Erika nemůže odvézt Kristen a Annie na kolej, dívky mají jet samy vlakem. Vlivem dalších okolností odjíždí Kristen sama. Vlak, v němž cestuje, se stává terčem útoku a Kristen je jednou z obětí. Její smrt si Erika vyčítá, kdyby nedala přednost práci, nemuselo se to stát. Stejné výčitky má i Annie, své matce zatajila, že studium přerušila a proto na kolej neodjela spolu se sestrou. Obě se upínají k naději, že došlo k záměně a Kristen žije. Jsou natolik pohlceny vlastním truchlením, že zapomínají na to nejdůležitější – ještě mají jedna druhou. Dokážou si to uvědomit než bude pozdě?

Po téhle knize jsem sáhla a hned jsem věděla, že to bude sázka na jistotu. Četla jsem oba přechozí romány, moc se mi líbily. Oceňuji, že autorka se zabývá náročnými společenskými tématy, které dokáže přetavit do čtivé podoby a nechat prostor k přemýšlení. Konkrétně tento příběh si bere na paškál vztahy rodinné, hlavně ty mezi matkami a dcerami. Víme, jak dokážou být někdy výbušné a není lehké je vybalancovat tak, aby byla spokojenost na obou stranách.

Erika i Annie zapomněly na to nejdůležitější – na komunikaci. Upínají se k falešné naději a nevidí jedna druhou. Propast mezi nimi se rozšiřuje a nechybí mnoho, aby došlo k vzájemnému odcizení. Někdy jsem tu zarputilost nechápala, vždyť Američané jsou známí tím, že o všem diskutují, probírají své problémy, tak proč to nedokážou ty dvě? Nakonec zjistíte, že pod pokličkou je toho skryto mnohem víc, než jen smutek ze ztráty blízkého člověka. Autorka velmi citlivě popisuje, co všechno Erika s dcerou prožívaly, jejich pocity i nálady. Příběh koncipovala tak, že v kapitolách se střídají pohledy obou hlavních postav. V ich-formě promlouvá Erika, er-formou poznáváme Annie.


Tahle knížka je opravdu smutná a dojemná, přiznám se, že jsem potřebovala kapesník. Kromě New Yorku se odehrává na zajímavém místě, odlehlém ostrově Mackinac, kde Erika vyrůstala. Barvité popisy přírody i téměř poustevnického života jeho obyvatel působí lákavě, měla jsem chuť se tam vypravit.

Román upoutá milovníky bouřlivých rodinných vztahů, stejně jako těch, kteří si libují ve spletitých cestách hrdinů ke šťastnému a spokojenému životu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Pekárna v Brooklynu

Odložte skořicový šnek, který jste ochutnali spolu s knížkou Kavárna v Kodani. Kate už svůj příběh prožila, na řadě je její kamarádka Sophie. Že si je vám povědomá? Spolu s Kate strávila hygge týden v Dánsku. Tentokrát máte možnost poznat ji blíže prostřednictvím druhého počinu Julie Caplinové Pekárna v Brooklynu, který opět vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Sophie si žije poměrně spokojeně. Pracuje v časopise, je zamilovaná do svého přítele Jamese a tak bez výčitek odmítne nabídku půlroční stáže v New Yorku. Ke štěstí jí chybí jen vdavky. Jenže vezměte si někoho, kdo už ženatý je a má dítě! Když Sophie na nepříjemný fakt, o němž se jí James jaksi zapomněl zmínit, přijde, bere New York všemi deseti. Doufá, že jí nová práce i atraktivní prostředí pomůže na proradného snoubence zapomenout. Potkává nové přátele i pracovní příležitosti, ochutná hříšně dobré dortíky své bytné Belly a odolává Toddovi, novému kolegovi, který je po čertech přitažlivý. Jenže Sophie má zlomené srdce, na lásku v něm momentálně není místo. Pro nikoho. Anebo snad ano?

Kavárna v Kodani pro mě byla milým překvapením, co se knih v žánru romantické literatury týče. Nabídla spojení stále víc populárního životního stylu hygge a zábavného, vtipného příběhu o lásce. Byla jsem tedy moc ráda, že se na knižní trh dostalo volné pokračování v podobě Pekárny v Brooklynu, v němž prostor dostala Sophie, vedlejší postava z Kavárny v Kodani.

Opět se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, které vás naladí na romantickou notu. New York můžeme považovat, co se filmové i knižní destinace týče, za téměř legendární – Stačí vzpomenout film Samotář v Seattlu, seriál Sex ve městě nebo romány Zbožňuju New York, Noc v Central Parku, či Snídaně u Tiffanyho. Jeho úžasnou atmosféru, rušné ulice, vůně kávy linoucí se od dveří Starbucks, to vše vám spolu s nadýchaným cupcakem Julie Caplin nabízí. Nahlédneme i do zákulisí práce v lifestylovém časopise, kde je Sophie během stáže zaměstnaná.

Vedle Sophie se autorka opět zaměřila na vedlejší postavy, které v Sophiině životě mají své místo. Seznamujeme se s energickou majitelkou pekárny Bellou, charismatickým Toddem, jenž Sophii dokonale zamotá hlavu, tajemným bylinkářem Wesem, kteří příběhem také zahýbou.
Romantická linie je možná trochu předvídatelná, ale to vůbec nevadí, s tím se dokonce počítá. Dočkáme se milostné zápletky i humorných situací, které příběh příjemně odlehčí. I tady stěžejní roli hraje káva a jídlo, konkrétně sladké dezerty, takže zabrat dostávají i chuťové buňky.

Takže, vítejte v New Yorku, držte si kelímky a nenadrobte si na svetr, až budete při čtení mlsat něco dobrého. Nezbývá než se těšit na třetí knížku z pera Julie Caplin, která by se měla odehrávat v Paříži, o la la. 🙂
Opět se nezapomeňte pokochat překrásnou obálkou, již vytvořila, stejně jako tu předchozí, Kateřina Brabcová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Obchodník s hudbou

Píše se rok 1988. Hudební svět se pomalu ale jistě přeorientovává z vinylu na plast. Jednoduše řečeno, začaly se objevovat první kompaktní disky, CD, slibující nezničitelnost nahraného záznamu. Ano, není nic horšího, než poškrábaná deska, kterou jsme poslouchali snad tisíckrát a kvůli škrábanci už nemůžeme. Jenže když se vám vinyl vryje hluboko pod kůži, jen těžko ho budete měnit. Právě tak to cítí Frank, majitel malého zapadlého krámku s hudbou. Desky jsou celý jeho život, Frank se muzikou dokáže trefit do srdce každého svého zákazníka. Jen to jeho zůstává bez lásky, Frank se nikdy neoženil. Když jednoho dne před jeho obchodem omdlí mladá žena, jeho svět se obrací naruby. Kdo je záhadná Ilse? Tuhle otázku si klade nejen Frank, ale i jeho přátelé. Ti všichni se pokouší zjistit, co je neznámá návštěvnice zač. Frank se musí vyrovnat s novými pocity, ale i s faktem, že nové technologie nezastavíš. Zachrání Frank svoje desky a najde lásku, nebo přijde o všechno?

Frank vás dostane svou nemotorností a dobráckou povahou. Je mu čtyřicet, ale máte pocit, že je v něm pořád kus šestnáctiletého kluka, kterému byste nejraději přátelsky prohrábli vlasy. 🙂 Frank dokáže něco, co mu můžou terapeuti celého světa závidět. Umí vybrat přesně takovou hudbu, jakou právě potřebujete, muzikou dokáže vyléčit zlomené srdce, vrátit lásku vyhaslému vztahu, nebo jen tak potěšit duši. Jen sám sobě pomoct nedokáže, nese si v sobě traumata ze svérázné výchovy matky Peg. Ta ho naučila lásce k hudbě, ale nedokázala mu dát to, co potřebuje každé dítě, lásku a city. Naštěstí má Frank kolem sebe spoustu přátel, kteří nad ním drží ochrannou ruku.

Autorka je původně divadelní herečka, psát začala až po dvacetileté kariéře. Píše s neuvěřitelnou lehkostí a zároveň velkým porozuměním pro slabosti svých hrdinů. Popisuje nejen psychické problémy, které mohou člověka určitým způsobem paralyzovat, do příběhu vkomponovala také strach z neznámého, ve Frankově případě to byla obava z příchodu nové technologie, jež vytěsní jeho milovaný vinyl, za nějž se celý život schovává.

Jestli milujete snovou a kouzelnou Amelii z Montmartru a podobné příběhy, v nichž člověk čeká na tu pravou lásku třeba i celý život, určitě si zamilujete i román Obchodník s hudbou, v němž v hlavní roli vystupuje vinyl, vinyl, a ještě jednou vinyl. 🙂 Romantika říznutá britským humorem, laskavá atmosféra vinoucí se celým příběhem, to vše v brilantním překladu Lucie Mikolajkové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si můžete titul zakoupit.

Normálně jiní

Nakladatelství Cosmopolis přichází s příběhem, který vám rozhodí emoční systém, pokud milujete knížky, v nichž to jejich hrdinové nemají ani trochu lehké. Jmenuje se Normálně jiní a napsala jej Tammy Robinsonová.

Maddy je devatenáct let. Místo toho, aby randila s kluky a užívala si výhody studentského života, pracuje ve fotolabu a pomáhá matce s péčí o autistickou sestru, které se říká B. Ani Albert na tom není jinak. Pracuje v jezdecké škole a šetří si peníze, aby mohl odejít z domu, kde ho psychicky deptá hrubiánský otec.
Oba na zádech vláčí obrovský pytel starostí, zátěž, díky níž skoro zapomněli normálně žít. Když na sebe náhodou narazí v jezdecké škole, kam Maddy přivezla sestru na lekci, život se jim obrátí o sto osmdesát stupňů. Maddy je ve vztazích opatrná, myslí především na svou sestru, jenže Albert je tak okouzlující… Je tady šance na lásku, na nový začátek, na život, jaký by si oba zasloužili. Dají mu zelenou?

Na tuhle knížku jsem četla rozporuplné názory, kladné i záporné, ale rozhodla jsem se udělat si obrázek sama. I když bych mohla být matkou obou aktérů, tak nějak jsem uvnitř cítila, že se mi knížka bude líbit.

Román má typické znaky YA literatury jako je životem zkoušený hlavní hrdina žijící v dysfunkční rodině. Potká svou spřízněnou duši a pak… pak se uvidí, kam jej autor nasměruje. Jak už to bývá, cesta za láskou i štěstím bývá pořádně klikatá a trnitá, lemována nedorozuměními a tragédií. Stejné je to i v tomto příběhu, který je svým způsobem šablonovitý, což vám prozradí i upoutávka na obálce, která láká fanoušky knih Než jsem tě poznala a Hvězdy nám nepřály. Právě v tom jsem viděla kámen úrazu, protože je to svým způsobem spoiler. Tušíte, kam se bude děj ubírat a od počátku podvědomě čekáte, co bude.

Ale i přesto je to příběh, který chytne za srdce. Upřímný, zábavný, milý, stejně jako jeho hlavní hrdinové. Maddy i Alberta si nelze zamilovat, každá matka, ke které se román dostane, si v koutku duše takové děti bude přát.
Líbilo se mi zakomponování autistické vedlejší postavy do děje, připomněla jsem si, jak samozřejmě bereme fakt, že jsou naše děti zdravé a jen neradi si připouštíme jinou variantu.
Opakem bezelstné B je Albertův otec. Naprosto bezcharakterní záporná postava, na které se autorka vyřádila. Někoho tak chladného a hrubého jsem v knize už hodně dlouho nepotkala. Tenhle nepříjemný pán vám opravdu hne žlučí.

Tammy Robinsonová žije na Novém Zélandu. Nesmírná krása této země se odráží i v barvitých popisech krajiny a celkového prostředí, v němž se knížka odehrává, což se mi nesmírně líbilo a bylo to osvěžující.

Normálně jiní se kromě klasického tématu zamilovanosti zabývá daleko vážnějšími věcmi. Je to už výše zmíněný autismus (a docela ráda bych si přečetla příběh „z druhé strany“, kde by v popředí byla B a její život), zároveň řeší rodinné vztahy a také míru zodpovědnosti za životy druhých, které mnozí nesou na bedrech. Kolik toho může snést mladá devatenáctiletá holka? A má její nejbližší okolí právo po ní vyžadovat víc, než je zdrávo?
Možná se na knížku dívám právě jinak, protože jsem dospělá a vidím v ní i něco víc než jen romantický příběh.

Určitě se bude líbit všem, kteří milují lovestory s trpkou příchutí a nehledají jen bezduchý, laciný románek, v němž je vše zahaleno růžovou mlhou. Ve mně Maddy a Albert doznívali ještě hodně dlouho.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si titul můžete zakoupit.



Slunečnice

Sarah Winmanová není českým čtenářům neznámá. Představila se dvěma úžasnými knížkami – Když byl bůh králík a Rok zázraků. Četla jsem obě a autorčin styl jsem mě zaujal, líbí se mi její křehké příběhy s nádechem poetiky. Byla jsem tedy zvědavá i na zatím poslední počin nazvaný Slunečnice vydaný nakladatelstvím Cosmopolis.

V roce 1950 vyhrála mladá manželka Dora Juddová kopii slavného obrazu Vincenta Van Gogha Slunečnice. Umělecky založená Dora si obraz vzala i navzdory manželově přání, aby jej vyměnila za láhev whisky. Byť to zní dětinsky, pro Doru to bylo malé vítězství, se svým obhroublým manželem, který měl blíž k alkoholu než k ní, nebyla vůbec šťastná. Přesto se jim narodil syn Ellis. S otcem si nikdy nerozuměl, tíhl k matce, která byla stejná jako on, a ke kamarádovi Michaelovi. Byl to právě Michael, kdo mu po smrti matky byl oporou a ke komu Ellis pocítil opravdový příval citů. A na první lásky se nezapomíná ani tehdy, když vám do života vstoupí osudová žena.

Slunečnice čítají nějakých 200 stránek psaných poměrně velkým písmem, takže by se mohlo zdát, že je budete mít přelouskanou za chvíli. Tak to ale není. Román s výrazně žlutou obálkou si vyžádá veškerou vaši pozornost a pokud nejste jen konzumenti literatury, ale v knihách hledáte i hlubší hodnoty, přijdete si na své.
Sarah Winmanová psala Slunečnice velmi osobitým způsobem. Přeskakuje v čase, střídá dějové linky, neuvozuje přímou řeč. Ježí se vám z toho chlupy na těle? Podle mě zbytečně. Ona přesně ví, proč takhle knihu napsala a co jí chtěla říct. Rychle se dá zvyknout i na absenci uvozovek. Jakmile si pár stránek načtete a najedete na její styl, zvyknete si a vůbec vám to nepřijde divné.

Sarah Winmanová se v knize výrazně zaměřuje na vykreslení mezilidských vztahů, ať už jsou to ty rodinné nebo mezi přáteli a milenci. Velkou pozornost věnuje lásce mezi dvěma muži – Ellisem i Michaelem, jejichž silné pouto přetrvá, i když se Ellis ožení s Annie. Jejich trojúhelník není ten klasický, kdy musí jeden z kola ven. Mezi nimi je neuvěřitelná chemie, porozumění a sounáležitost. A nepředstavujte si žádné… ehm, však víte co. Je to ryzí láska, přátelství, dar, který tito tři dostali a do něhož může zasáhnout pouze smrt.
Autorka klade pozornost i na vylíčení křehkých vazeb mezi Ellisem a jeho otcem, které byly citelně poškozeny už v dětství. Nastiňuje tápání mezi tím, jak se k sobě mají tito dva už dospělí muži chovat, jestli lze vůbec najít cestu ke smíření.

Kniha je rozdělená do dvou částí. V té první je děj nastíněn z pohledu Ellise, druhou nám předkládá Michael v podobě svého deníku a obě tvoří dokonalé díly skládačky, které do sebe v pravý čas zapadnou.

Pokud hledáte neotřelé dílo o lásce, o jedné zvláštní, neobyčejné, velké, osudové, zajímavé lásce (vyberte si), Slunečnice by mohly být tou pravou volbou. A ještě jednou připomínám, tahle knížka se nehltá, tahle se vychutnává.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu můžete zakoupit.

Stíny nad zálivem

Kdo by nechtěl trávit každé léto na malebném poloostrově, užívat si pohodu po boku nejlepší kamarádky a pozorovat bezstarostné potomky hrající si v moři?
Sára a Isla byly nerozlučné kamarádky snad odjakživa. Spolu prožívaly veselé i smutné chvíle, navzájem si pomáhaly s hlídáním synů, společně trávily každé prázdniny v chatkách na poloostrově Sandbank. Idylka končí ve chvíli, kdy jejich tehdy desetileté chlapce během koupání odnese silný proud. Přežije jen jeden, Jacob, Sářin syn. Islin Marley už nikdy nevyplaval. Od té doby už není nic jako dřív. Po sedmi letech, v den smutného výročí a zároveň i Jacobových narozenin, se historie opakuje. Jacob se nevrátí z večírku, vypadá to, že se beze stopy vypařil. Stal se obětí moře?

Lucy Clarke si mě před pár lety získala knihou Poslední nádech, ráda jsem tedy sáhla i po novince Stíny nad zálivem z produkce nakladatelství Cosmopolis.
Do příběhu jsem byla vtažena hned od prvních stránek. Koncipován je jako střídavé vyprávění z pohledu Sáry a Isly, takže máte možnost vidět stejnou situaci ze dvou různých úhlů pohledu. A věřte, není jednoduché udělat si vlastní názor. Protože jakmile začnete důvěřovat Sáře, v následující kapitole vás Isla přesvědčí, že byste měli věřit spíš jí. Jak to tedy vlastně je?

Stíny nad zálivem jsou přesně tím typem psychothrillerů, v nichž vás autor mistrně vede svými cestičkami a nechává vás vnímat děj s tím, že je to všechno úplně jasné. Tak je to ale pouze navenek. Je úplně jedno, že si myslíte, jak jste to všechno krásně rozlouskli, prohlédli a vydedukovali. Stačí jeden malý zvrat a zůstane vám akorát pusa dokořán. Vše je navíc umocněno tísnivou náladou panující v celé chatové oblasti, stupňujícím strachem a pocitem, že nemůžete nikomu věřit, ani sobě. To vše v kulisách horkého léta. A zapomenout nesmím ani na emoce. Pokud jste rodiči, nebo se do jejich role dokážete vžít, asi vás city přemůžou. Přece jen, smrt malého chlapce, stejně jako zmizení uhrovitého klacka je pořádnou dardou i pro zdánlivé kliďase.

Určitě vás Stíny nad zálivem budou bavit, pokud si libujete v charakterově zajímavých postavách, v nichž je někdy těžké číst. Vybrat si svou oblíbenou bude zatraceně těžké, ani jedna není jenom černá či bílá. Stejně tak to je i s vedlejšími postavami, jichž se v příběhu objevuje poměrně dost, a které významně zamíchají kartami divokého propletence.
A já doporučuji začít ho rozplétat, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu můžete zakoupit.




Kavárna v Kodani

Zní vám slovo „hygge“ jako nepovedené zavýsknutí? Znáte jeho pravý význam? Jak se můžeme dočíst v příručkách, tento pojem vyjadřuje pohodový způsob života, jak jej aplikují Norové či Dánové. S romány, v nichž se prvek hygge objevuje jako jejich pevná součást, se v poslední době roztrhl pytel. Ať už je to Život zn. Hygge, Hygge a polibky nebo právě tato půvabná Kavárna v Kodani, kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis, vždy se jedná o oddechový počin, který vás naladí na odpočinkovou notu a přenese vás do naprosté pohody.

Kate pracuje v PR agentuře. Svou práci dělá svědomitě a myslí si, že už je čas na zasloužené povýšení, které by jí pomohlo po finanční stránce.  Bohužel je místo ní vybrán kolega Josh, s kterým si Kate začala milostný románek. Josh využil její nápady ke svému prospěchu a místo jí vyfoukl. Kate zbyly jen oči pro pláč. Naštěstí dostává na starosti projekt dánského investora Larse, který by chtěl v Londýně otevřít obchod ve stylu hygge. Kate spolu se šesti novináři odjíždí do Kodaně, aby nasáli správnou hygge atmosféru a dokázali ji přenést do chladné Británie. Kate se musí snažit, aby akce dopadla na výbornou. Jenže uhlídat klubko rozmazlených a výstředních novinářů a zároveň vlastní city, to je pořádná fuška. Týden v Kodani,  týden s hygge. Čeká na konci zasloužená odměna?

Tohle byla naprostá pohodová, vtipná a romanticky laděná knížka, která okouzlí všechny milovníky oddechových románů s milostnou tematikou. Jako většina příběhů tohoto typu je tak trochu předvídatelná, vy prostě víte, co je primární zápletkou (ano, je to jiskřivý vztah mezi NÍ a JÍM), ale to přece nevadí. Cesta k lásce je jen málokdy rovná a vyšlapaná, většinou se musíte prodírat pořádným trnitým roštím. A stejně to má Kate, takže se máme na co těšit. A hygge? Toho si užijete do sytosti. Jakmile se ponoříte do stránek prosycených vůní kávy a skořice, budete se cítit tak nějak jinak. Na pohodu. Prostě hygge. 

Autorka si vyhrála s postavami. Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Kate, přesto se vám možná do paměti vryjí víc ty vedlejší, zejména parta rozjívených novinářů. Na nich se Julie Caplin doslova vyřádila a přiřkla jim velké množství rozmanitých charakterových vlastností.  Historky, jež s nimi Kate prožívá, by vydaly na poctivou britskou komedii. Ve mně vyvolaly pocit, že se dívám na Čtyři svatby a jeden pohřeb. 

Kavárna v Kodani mě mile překvapila, padla mi do noty i do nálady. Kouzelný a sladký příběh má podmanivou atmosféru. Od jeho obálky se jen těžko odtrhává. Pokud má něco evokovat hygge, tak je to právě ona. Vytvořila ji talentovaná Kateřina Brabcová. 

Chcete-li číst něco klidného a taky  si nenásilnou formou přiblížit populární dánský fenomén, je tahle knížka skvělou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, v jehož eshopu si knihu  Kavárna v Kodani můžete zakoupit.

Čas vlků

Pomalý začátek, gradující střed a dojemné finále, to je nástin jízdy, která vás čeká, pokud se začtete (a já pevně doufám, že ano, ano, ano, protože to stojí za to) do románu Čas vlků z produkce nakladatelství Cosmopolis

Sourozenci Magdalena a Nils měli jako děti poměrně těžký život. Z područí chudoby se jim podařilo vymanit díky dědictví po strýčkovi. Oba dostali příležitost začít nový život a vybudovat si kariéru, což se jim podařilo. Zastihujeme je ve chvíli, kdy se vracejí do rodné vesnice, aby oslavili Velikonoce a zúčastnili se sváteční večeře u vážených statkářů Rytteholmových. Přestože se postavili na vlastní nohy, Nils je úspěšný obchodník a jeho sestra má našlápnuto stát se výbornou novinářkou, zůstává v Magdaleně něco z té malé dívenky, která musela kdysi dávno  sklánět hlavu před bohatými, proto se plánované akce děsí.  Píše se rok 1939, do Evropy vtrhla válka. I když je Švédsko neutrální, mnozí lidé neskrývají sympatie k Hitlerovi. Mezi jeho obdivovatele patří i mladý Carl-Magnus  Rytterholm, jemuž oči otevírá až hrůzná událost, jíž je svědkem.

Tři mladí lidé by si mohli plnými doušky užívat bohatství, jež jim bylo řízením osudu dáno do vínku. Zapojili se však do válečné vřavy a neváhají nasadit vlastní životy či majetek ve prospěch potřebných. Autorka do příběhu zakomponovala i ožehavá témata jako jsou sociální problémy matek samoživitelek ve Švédsku, které musely své děti dát do pěstounské péče (státem nepříliš regulované), aby mohly pracovat, válečný finsko-ruský konflikt, o němž jsem osobně dosud moc nevěděla, nebo pomoc švédských rodin finským dětem. 

Vlci v názvu knihy nejsou jen pro nic za nic. Stávají se symbolem boje dobra se zlem a tvoří ochranný štít příběhu. Musím říct, že se mi tento prvek zamlouval a připomněl mi, spolu s košatými a barvitými popisy přírody, tradiční severské vesnické romány, jak je známe v podání Trygve Gulbranssena, Selmy Lagerlöfové nebo Sigrid Undsetové. Nechybí ani romantická linie, vinoucí se napříč příběhem, místy možná až příliš idylická.

Čas vlků je poměrně vrstevnaté dílo, zasahující do více žánrových oblastí. Nelze ho brát jako klasický válečný román, přináší i morální poselství. Nemůžu se vyhnout přirovnání k pohádce se šťastným, byť nesnadno vybojovaným koncem, které mi po přečtení vytanulo na mysli. Dobro vítězí nad zlem, pochybení je vykoupeno kladnými skutky.  A přesně tak by to mělo v životě být.

Příběh doznívá v hlavě doznívá ještě dlouho po přečtení. Považuji jej za jeden z nejdojemnějších, nejkrásnějších a nejcitlivějších románů, které kdy byly o lidech, jichž se dotkla temná ruka druhé světové války, napsány.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Čas vlků můžete zakoupit)

Strážce nádrže

Co mají společného penzista Jiří Smrček a Magda? Nejde o milostný vztah, i když o jistém druhu lásky či náklonnosti by se hovořit mohlo.
Pan Smrček je strážce nádrže, jež nese právě jméno Magda.
Strážce kromě pravidelných hlášení posílá i osobní dopisy svému nadřízenému.
„Vážený pane řediteli“, přesně takto začíná každý dopis. První napsal poté, co se od zástupce ředitele povodí, inženýra Anděla dozví, že má za sebe hledat nástupce. Pro Smrčka je nádrž Magda téměř vším. S láskou ji opečovává, kontroluje a opravuje, proto je pro něj hledání svého nástupce dost důležitý úkol.

V dopisech dává Smrček nahlédnout do svého poměrně pestrého života, a taky glosuje dění v rodné obci Horní Znělá. Dozvídáme se, proč má jeho bývalá žena přezdívku „Měňák“ a co bylo důvodem k rozvodu, zasmějeme se svérázné hospodské akci, jež nesla název „Nahoře BEZ“, dojímáme se nad osudy charismatické Kateřiny Holasové, pro niž má strážce nádrže zvláštní slabost a bavíme se historkami svérázného souseda plukovníka Dekla. (Tady jsem si nemohla pomoct, ale viděla jsem ho jako Pavla Landovského. ☺)

Strážce nádrže vydalo nakladatelství Cosmopolis. Je to poměrně útlounká knížka, nemá ani sto stránek, ale i přesto je nabitá emocemi, humorem a hlavně laskavostí a moudrostí, poznávacím znamením děl Zdeňka Svěráka. Během čtení můžeme vypozorovat jistou podobnost mezi postavou Jiřího Smrčka a samotného autora, ať už je to výběrem povolání (strážce je bývalý učitel), nebo stylem vyprávění (poklidné, vysvětlující, plné humoru, který není prvoplánový a vzniká jen tak mimochodem). Hlavního hrdinu si oblíbíte během chvilky. On sám sebe považuje za starce, který „už má odžito“, na mě působil velmi charismaticky. Nebojí se přiznat chybu či slabost, působí civilně a přirozeně.

Velkou devizou je nádherná košatá čeština pana Svěráka, která z knížky činí opravdovou lahůdku. Máte-li pro jazyk cit a vnímáte jeho krásu, bude pro vás Strážce nádrže příjemnou záležitostí. Jen vám bude líto, že už toto lidsky obyčejné, hořkosladké vyprávění končí. Ale tak to má být, platí přece „dobrého pomálu“ a „v nejlepším se má přestat“. Nezbývá než doufat, že pan Svěrák napíše další knížku, která přinese pohodu, klid a pohladí nás na duši, protože přesně to někdy potřebujeme.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit)