Louskání v prosinci

Starý rok už je pár dní za námi a já mám pro vás poslední Louskání za rok 2017. Za mnou zůstala hromada krásných knih, které vás, doufám, zase inspirují k výběru dobré četby pro /nejen/ zimní období, jehož dlouhé zimní večery čtení jen nahrávají.

Jak se točí Cizinka – oficiální průvodce sériemi 1 a 2 Pokud jste fandové knih, znáte zřejmě i seriál. Možná znáte jen seriál a nemůžete se ho nabažit. Právě pro vás je určená tahle výpravná, na fotky bohatá bichle. Psala jsem na ni recenzi, tak můžete mrknout.

Měla jsi vůbec rodinu? Komorní psychothriller, který jen pozvolna rozplétá nitky zamotaného zločinu. Formát knihy je menší než obvykle bývá, ale ke stylu knihy to dokonale sedí. Recenze tady.

Temná hmota To je tak skvělé sci-fi, mě naprosto uchvátilo. Téma alternativních světů ve vesmíru je zajímavé a hodně tvárné. Co když existují ještě jiné Zápisky jedné knihovnice? A já nejsem tak trochu já? Fakt pecka.

Muž, který zapomněl, že má ženu Hořkosladký román o chlapíkovi, který ztratil paměť, čehož se snaží využít, aby získal zpátky svou manželku. Knize nechybí typický britský humor jak jej známe z filmů a seriálů, ale hlavní hrdinové mi moc sympatičtí nebyli.

Když jsem tě ztratila Hezký, spletitý příběh o lásce, trpělivosti a hlavně o kompromisech, které se někdy dělají jen těžko. 

Henry + Zoe = Velké trable Milá a jiskřivá romance, jen ten ústřední pár, ani za ten bych ruku do ohně nedala. Jinak se mi moc líbí autorův styl, zaujal mě už svou první knihou My dva.

Polibek v New Yorku. Úplně nejvíc je na knize obálka. Jinak se jedná o tuctový YA románek, jimž jsem si chtěla navodit vánoční atmosféru. Odehrává se právě na Vánoce a v New Yorku. A právě toho města  mohlo být v ději víc.
Půlnoční modř Nádherný historický příběh, který se čte sám. Více v recenzi
Prozření Pohled na válku z druhé strany, z té německé. Kniha, v níž nejsou věci jen černé nebo bílé. Mrkněte na recenzi
Hranice věčnosti Třetí, závěrečný díl trilogie Století. Nejvíc mě bavily osudy německé a anglické větve, bohužel jim podle mě autor věnoval méně prostoru než linii ruské a americké. Ale celkově hodnotím celou ságu kladně. Opravdu výpravný kolos.
Vánoce po franouzsku Vybráno pro vánoční atmosféru. Pro mě jednohubka, u které jsem spoustu věcí uhádla předem, ale i tak se mi to líbilo, nic náročného jsem ani nečekala.
Jediná vzpomínka Flory Banksové Jeden z těch chytrých YA románů, které stojí za čtení. Má to myšlenku, šmrnc i nečekané rozuzlení. 
Selský baroko Jiří Hájíček je pro mě vždycky zárukou kvalitní četby. Nejinak je to mu i tady. Umí naprosto přesně popsat českou vesnici se svéráznými obyvateli i vystihnout ospalou atmosféru horkého léta, kdy něco pořád visí ve vzduchu… 
Eleanor se má vážně skvěle Hlavní hrdinka působí, jako mix Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a Forresta Gumpa a vy nevíte, jestli nad ní máte brečet nebo se smát… Tahle kniha je jednoznačně úžasná a vy ji musíte číst. Proč? Protože jsem to řekla napsala
Skála Se zpožděním jsem se dostala k první knize z úžasně ponuré trilogie Ostrov Lewis a musím říct, že prostě paráda. Věčně naštvaní lidé a permanentně upršené počasí jsou devízou knihy a autor je naprosto skvěle popsal.
Vánoce v Paříži Opět něco pro vánoční náladu nebo letní čtení pod slunečníkem. Romance, u které jste si hned u první stránky jistí, že dobře skončí, ale to nevadí, někdy prostě potřebujeme trošku cukru navíc, ne? A když jsou ty Vánoce… ☺

Sněží, sněží… Tři vánoční povídky od třech různých autorů, které jsou důmyslně propojené. Tohle je typický YA počin, nejlepší povídka pro mě byla asi ta první.

Manželova žena Skvělý psychothriller bez vyloženě kladných hrdinů. Jedna lež stíhá druhou a vy přemýšlíte, kde je pravda.

Léto plné neskutečných věcí Takhle Rowan Coleman neznáme. Sice napsala rodinný příběh, ale dala mu sci-fi kabátek, hlavní hrdinka totiž cestuje časem. Brilantní kniha, recenzi mám rozepsanou.
Dům u ústí řeky Napínavý příběh ve stylu Barbary Erskine, ani mi nepřišlo, že ho psala Němka, odehrává se totiž v Anglii. Jen konec teda pěkně odflákla, ste
jně jako odflákli korektoři chyby v textu.
Panský dům Na tohle jsem se těšila, protože Panství Downton, že jo. Bála jsem se německých reálií, ale zbytečně. Líbilo se mi to a jsem zvědavá na další díl.
Gala Dalí Wau… to teda byla mrcha neskutečná, tahle múza. Kniha vám zaručeně zvedne mandle, zároveň si užijete bohémskou jízdu napříč dvacátým stoletím. Krásná kniha, skvěle napsaná. Recenzi ještě musím sepsat.
Leden je pro mě takový divný měsíc. Člověk je ještě opojený Vánocemi, ale už musí fungovat jako by ani nebyly. Pro mě leden nemá konce a nějak ho nemůžu nikdy pobrat. Tak aby mi rychleji utekl, budu si hezky číst. A vy udělejte to samé.
Těším se, že se potkáme u nových recenzí, /aktuálně mám rozepsané tři/ a na konci měsíce u Louskání, u něhož načnu druhý rok.

Prozření

V roce 1938, během nechvalně proslulé Křišťálové noci, se na zámku Lingenfels koná večírek. Energická hraběnka Mariana von Lingenfels nalévá víno a baví hosty, zatímco její manžel Albrecht se svými přáteli plánuje atentát na Hitlera. Mariana by se velmi ráda stala komplicem v manželově akci, ale ten si přeje, aby se dle potřeby starala o případné válečné vdovy a děti.  
Co přesně se událo během válečných let netušíme. Autorka jejich průběh nelíčí a zavádí nás rovnou do roku 1945. Válka je u konce, poražené Německo se musí vyrovnat s následky válečných činů, zvednout se a odrazit ode dna. Mariana von Lingenfels ovdověla a plní slib daný manželovi – ujímá se křehké Benity a jejího syna Martina, pozůstalých po rodinném příteli a aktivním odbojáři Conniem, a také Anii, rovněž válečné vdovy a matky dvou malých synků.
Soužití tří žen a několika dětí musí mít pevný řád. Mariana se svou neskutečně aktivní náturou a organizačními schopnostmi přejímá otěže neobvyklé domácnosti. Benita a Ania si chtějí vybudovat nový život, který by nestál na válečných základech, což urputné a zásadové Marianě není příliš po chuti, a tak se snaží zasáhnout. Někdy je ovšem přehnaná aktivita spíše na škodu a může napáchat nenapravitelné škody…
Prozření je prvotinou americké autorky Jessicy Shattuck. Pracovala na něm neuvěřitelných osm let a inspirovala se vlastní rodinnou historií. Zjištění, že její prarodiče byli nacisté, vedlo autorku k  literárnímu vyrovnání s historií a vlastním svědomím.  
Román Prozření je opravdu silným a vyzrálým debutem, jemuž nechybí nic, ani ta vynechaná válečná léta v ději. Autorka v příběhu plynule přechází různými časovými obdobími, v nichž dává nahlédnout do životů hrdinek knihy, zároveň líčí válku z druhé strany. Tentokrát ne z pohledu okupovaných Evropanů, zmučených Židů, či bojujících spojeneckých vojáků. Díky knize poznáváme, jak se s válkou vyrovnávají Němci, ať už zfanatizovaní nacisté nebo ti, kteří Hitlerův režim nenáviděli. Válka semlela všechny stejně, je jedno, na které straně barikády stáli.
Mariana von Lingenfels je zajímavá, byť rozporuplná literární postava. Můžete obdivovat její houževnatost a sílu a přitom mít pocit, že někdo tak panovačný a neústupný nemůže být sympatický. Vlastně ani jedna z hrdinek nemá jen kladné charakterové vlastnosti. Každá vás bude něčím štvát, zároveň jim budete fandit, protože vás bude dojímat jejich síla a odhodlání postavit se na vlastní nohy.
Prozření nabízí tak trochu rebelský pohled na válku. Ono moc knih nebo filmů, v nichž se jako hrdinové objevují obyčejní Němci, není. Líčit je jako chybující bytosti, jež podlehly Hitlerově propagandě stejně jako hammelnští vábení Krysařovy píšťaly, nebývá časté. 
Román je psán vemlouvavě a autenticky a má lehce cynický podtón. Neklade si za úkol soudit a kritizovat, ukazuje, že vše nebylo jen černé nebo bílé. 
Hledáte-li román o válce, kterou byste rádi viděli i z opačné strany, zkuste tuto knihu, zaručeně nebudete litovat.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino

Půlnoční modř

Catrijn žije v malé vesničce, kde se vůbec necítí šťastná. Chtěla by bydlet ve městě, zažít svobodu, pocítit volnost a taky malovat. Když se jí podaří opustit rodné místo a dostat se do velkého světa, myslí si, že má vyhráno. Měla za to, že si své největší tajemství bere sebou, ale jak už to bývá, vždycky se najde někdo, kdo ho s vámi sdílí, aniž byste o tom měli tušení.

Catrijnino téměř dobrodružné putování začíná v Amsterodamu, kde pracuje jako hospodyně. Dokonce má blízko ke svým milovaným barvám, při jejich míchání pomáhá své paní. Jenže i tady musí skončit díky tomu, že svou touhu malovat neuhlídala. Osud ji zavádí do proslulých Delft, kde má pracovat jako malířka keramiky. Podaří se Catrijn začít znovu, jinak a lépe?

Tento historický román se odehrává v Holandsku 17. století. Aniž bych si pořádně přečetla popis na obálce, říkala jsem si, že mi připomíná proslulé dílo Dívka s perlou. Opravdu je k této knize přirovnáván, takže pokud máte rádi historii, umění a příběhy mající duši, Půlnoční modř se vám bude líbit.
‎Ač se nejedná o hrubou bichli, jak bývá u historických románů zvykem, je nabitá akcí, napětím i tajemnem a dokonce se nebojí ani emancipace.

Samotná Catrijn je hodně zajímavým typem knižní hrdinky, na svou dobu neskutečně chytrá a emancipovaná, zároveň tajemná. To, co si sebou nese, je v příběhu postupně odkryto a je na vás, jaký úsudek si na ni uděláte. Líbilo se mi, že si za svým snem šla, i když byla někdy hodně urputná.

Kniha je neskutečně čtivá, do děje vtahuje hned od počátku. Autorka umí  barvitě a poutavě popsat prostředí středověkého Holandska tak, že máte pocit jako byste tam přímo byli.

Simone Van Der Vlugt kromě klasické zápletky do příběhu nenásilnou formou zakomponovala také informace týkající se umění, malířství a malování proslulé delftské keramiky, stejně jako poznatky o způsobu života tehdejších lidí. Líbilo se mi, že se v knize objevují konkrétní osoby, více či méně /spíše skoro vůbec/ známé z uměleckých kruhů. Nejznámějších z nich je Rembrandt, se kterým se Catrijn setkává. Ale i přesto kniha zůstává především fikcí a ze skutečných událostí čerpá pouze pár věcí.
Po dlouhé době se mi stalo, že mě doslova uchvátil nějaký historický román a já jsem mu doslova propadla. Moc ráda bych si od této autorky ještě něco přečetla, její poutavý styl se mi líbí.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Měla jsi vůbec někdy rodinu?

June Reidová se těší na jeden z nejvýznamnějších okamžiků v životě každé matky. Tím je svatba její jediné dcery Lolly. V domě probíhají svatební přípravy, kromě Lolly a jejího snoubence jsou tam přítomni i bývalý manžel June a také její současný přítel Luke. Dá se říct, že je to společnost k pohledání. Bohužel se nedozvíme, jak by svatební veselí probíhalo. June je zrovna venku, když domem otřese výbuch. Všichni zahynuli, jediná June přežila. Taková tragédie by zamávala i s tím největším cynikem, kdo by se tedy divil, že June utíká pryč z města, pryč od všeho.

Požár a následný výbuch v Junině domě vypadá na první pohled jako jasný zločin. Podle lidí z města ho spáchal Luke, s nímž June žila. Luke je o dvacet let mladší, seděl v kriminále za drogy, a je černý. Tahle kombinace spekulacím přímo nahrává.

Zatímco June odjíždí, prostřednictvím obyvatel malého městečka získáváme podrobný popis jejího života. Jak už to na maloměstě bývá, všichni všechno ví, všemu rozumí, všude byli. Autor jejich prostřednictvím skládá střípky Junina života, seznamuje nás s podstatnými okamžiky a situacemi, které prožila, a které ji svým způsobem formovaly. Proč se jí rozpadla rodina přímo pod rukama,  nebo kdy došlo odcizení s dcerou.
V jednotlivých kapitolách se ke slovu dostávají ti, kteří s ní nebo její rodinou měli něco do činění. Prostor dostávají i hlasy těch, kteří ji znají jen zprostředkovaně, a vy si lámete hlavu, proč právě oni. Proč jim autor dává prostor, vypráví jejich osobní příběhy. Ale jak už to u těchto mnohovrstevnatých příběhů bývá, tak dlouho ony jednotlivé vrstvy skládáte, abyste zjistili, že všechno má svůj důvod, leckdy překvapivý, jindy šokující.

Bill Clegg napsal velmi kvalitní příběh, zdánlivě úsporný, ale v podstatě jdoucí do hloubky mezilidských vztahů. Všímá si vazeb mezi lidmi, naprosto věrně vystihl atmosféru ospalého maloměsta, kde se zdánlivě neděje nic podstatného. Navenek si každý hledí svého, ale jen se otočíte, jste pod bedlivým dohledem.

Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, překvapivě maličký formát působí v kontextu s příběhem zajímavě a evokuje křehkost děje knihy.
Bill Clegg má velmi zajímavý styl psaní. Lyrický, pomalý, přitom z toho cítíte neuvěřitelný náboj a emoce. Používá dlouhá souvětí, minimum přímé řeči, přesto na vás nic nechrlí,  necháváte se jím vést.
Bylo velmi snadné propadnout tomuto příběhu. Četl se mi výborně, osobně mám ráda střídání postav a vypravěčů, kdy nemáte pohled jen z jednoho úhlu.
I přes námět, v němž se snoubí krimi s pořádnou dávkou psychologie, se jedná o komorní drama, v němž ve finále nejde o tragédii Juniny rodiny, ale o něco úplně jiného. O pochopení toho, co pro člověka může znamenat rodina.

Autor je opět trefa do černého, nový hlas v soudobé literatuře s neotřelým stylem psaní. Doporučuji všem, kteří hledají ke čtení něco smysluplného, co člověka přinutí, aby příběh jen nezhltnul, ale aby se nad ním i zamyslel.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino

DNA

Na počátku byla vražda. Brutální, těžko uvěřitelná vražda mladé maminky tří dětí. V tomto okamžiku jsem chtěla knihu odložit, byť Yrsiny knihy jinak miluju. Moje hormony asi ještě nejsou srovnané do latě, takže mě tento šokující počátek docela rozhodil a vyděsil. Ale protože tento thriller napsala jedna z nejlepších autorek krimi, od níž by byl bestsellerem i návod k obsluze pračky, pokračovala jsem dál. A nelitovala, právě naopak.

Vraždu Elíse nikdo nechápe. Kdo měl důvod zabít bezúhonnou ženu, vzornou matku a manželku? Situace je o to horší, že náhodnou svědkyní zločinu byla Elísina malá dcerka Margrét. Holčičku je třeba vyslechnout, zároveň ji ale nevyplašit. Margrét se ujímá psycholožka Freja, která musí spolupracovat s policií, konkrétně s vyšetřovatelem Huldarem.  Na tom by nebylo nic divného, nebýt toho, že se ti dva už potkali a nedopadlo to zrovna nejlépe. V zájmu holčičky i celého případu je však nutné vynechat emoce a osobní vazby. Vrah totiž zaútočil znovu a policie si neví rady. Zabiják totiž na místě nechává i nicneříkající šifrované vzkazy.
Do celého případu se zamotá mladík Karl, podivín, který po smrti matky žije sám, ale neumí se s tím vyrovnat. Jako vášnivý radioamatér doslova hltá vysílání různých stanic. Když zachytí sled čísel ve finále udávající jeho rodné číslo, myslí si, že si z něj někdo vystřelil a vůbec by ho nenapadlo, že se právě zapletl do případu oněch vražd.
Napětí stoupá, čas běží a vrah nemá slitování. Podaří se Huldarovi a jeho týmu dopadnout vraha?

Tímhle thrillerem Yrsa postavila laťku tak vysokou, že přeskočit ji dokáže zřejmě zase jen ona.
DNA je do detailu propracovaná knižní lahůdka. Opět bez Tóry, na scénu nastupují noví hrdinové,policista Huldar a psycholožka Freyja. Jejich vztah nezačal zrovna ukázkově, uznejte sami, že zapřít vlastní identitu a utéct z ještě vyhřáté postele, to se nedělá ani po jednorázovém milostném laškování, a právě tak se na scénu uvedl Huldar. Mezi oběma to po celou dobu pořádně jiskří, napětí by se dalo krájet, prostě tohle duo vypadá slibně.

Dlouho jsem měla pocit, že se kromě oněch dvou vražd nic neděje. Policisté se plácají ve vyšetřování, které nikam nevede, pořád jsem přemýšlela, co ta Karlova dějová linka. Její děj taky točil v kruzích,nebylo mi moc jasné, kam ta vlastně spěje. Zároveň jsem si byla jistá, že autorka moc dobře ví, co dělá a my budeme ještě hodně překvapení. Yrsiny myšlenkové pochody jsou totiž geniální a člověk jen zírá, co všechno ji může napadnout. 
DNA je první díl série, její další díly si určitě nenechám ujít. Yrsa Sigurdardottir totiž píše fantasticky. Zápletky jejich knih jsou důmyslné, bez hluchých míst, s hrdiny, kteří nejsou jen prvoplánově kladní, mají své problémy, stejně jako vy nebo váš soused. Autorka rozehrála partii mezi Frejyou a Huldarem, a my se už teď můžeme těšit na její další pokračování. 
 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Knižní listopad, den třicátý – Louskání v listopadu

Dneska zabijeme dvě včerejší mouchy jednou dobře mířenou ranou. Téma posledního dne projektu Knižní listopad zní – Přečteno v listopadu. No a já stejně tak jako tak  píšu Louskání za tento měsíc.

Takže co jsem přečetla?

Cukrářova dcera  Příjemná oddechová romantická záležitost, nabídla mé oblíbené prolínání časových rovin.

Měsíční svit nad Paříží  Další romantika z Paříže, tentokrát příběh mladé Angličanky, která zde studuje malířství. Četl se dobře, francouzské reálie moc hezky popsané.

Poslední dívka Brilantně vystavěný psychothriller, kde vás autorka vede k cíli, aby na poslední chvíli uhnula někam úplně jinam. Recenze tady.

Jmenuji se Leon Tak to bylo něco emočně vyčerpávajícího, přitom úžasného. Buď to přečtete na jeden zátah, protože je to i přes smutný námět neskutečně čtivé nebo to budete číst dlouho, protože to rychle nedáte skrz smutný námět. Je to dojemné, brečela jsem u toho jako malá.

My, utonulí Hutný severský epos, který se dobře četl. Recenze sepsána tady.

Čarodějnice: Salem, 1692 Není to román v klasickém slova smyslu. Spíš je to pořádně propracovaný dokument, autorka odvedla precizní práci. Jak to vidím já?

Zima světa Druhý díl z trilogie Století mě bavil víc než ten první, protože zpracovává události druhé světové války, která mně zajímá.

Labutě z Páté Avenue V něm poznáte newyorskou smetánku se všemi libůstkami a intrikami. Do popředí vystupuje přátelství mezi spisovatelem Trumanem Capotem a Babe Paleyovou. Mně se knížka moc líbila, další z řady skvělých beletrizovaných životopisů. Víc nadšení v recenzi. 🙂

Sestry Foxovy Ani se nechce věřit, že tuhle úžasnou biografii sester Foxových, zakladatelek spiritismu, napsala česká autorka. Amerických i dobových reálií se zhostila na výbornou. Recenze tady.

Mischling Neuvěřitelně silný a emotivní, s poetikou zpracovaný příběh dvou sester z Osvětimi. Jestli se vám doposud neotevírala kudla, když se řeklo „strýček“ Mengele, tak po přečtení téhle knihy zaručeně bude.

Dítě Nový počin Fiony Barton, která vypadá nenápadně, jako paní ze sousedství, ale píše fantastické thrillery. Dítě si nenechejte ujít. Navnadí vás recenze?

Tajemný dům Kniha mé oblíbené Marian Keyes na mě čekala přes dva roky ve čtečce. Opět pod vtipnou fasádou vážné téma, to MK umí. Četla se dobře, i kdyť to není úplně to nejlepší, co autorka napsala.

Naděje jeho veličenstva Třetí válečné dobrodružství špiónky Maggie Hope. Miluju tuhle sérii, ale zcela určitě bych ji neřadila mezi detektivky, jako ji má Motto. Ukončeno tak, že bezpodmínečně MUSÍ vyjít i čtvrtý díl.

DNA Yrsa, Yrsa, Yrsa!!!!! Před touhle geniální splétačkou krimi příběhů smekám a vřele tento krimi thriller doporučuju, i když jsem ho sama chtěla na začátku odložit. Tak chápejte, zabijou tam mámu tří dětí a já ty hormony ještě nemám srovnané do latě. Neudělala jsem to, to u Yrsy ani dost dobře nejde, a nelituju. Naprosto famózní, geniálně vystavěný thriller. Yrsa by si měla nechat pojistit svoje mozkové buňky. Recenzi ještě musím sepsat.

Osudy válkou změněné Sbírka povídek, které spojuje téma druhé světové války. Povídky jsou čtivé, poutavé, jen mě rušily zbytečné gramatické chyby. I na tuhle knihu bude sepsána recenze.

Espressologie Milý románek v YA stylu. Bavila jsem se. Nic náročného, vše se točí kolem lásky a kafe, ale napsáno je to docela čtivě a ne nudně.

Přeji všem dobrý výběr u knih, snad vás něco zaujme při výběrů vánočního čtení, ať už pro vaše blízké nebo pro vás.

Jak se točí Cizinka

Kdo by neznal Cizinku, můžeme říct, že dnes se jedná o legendární dílo autorky Diany Gabaldon. Charismatická ústřední dvojice hlavních hrdinů Claire a Jamieho si podmanila miliony čtenářek (a snad i čtenářů) na celém světě. Samozřejmě, výjimky se najdou, nemůžeme všichni číst stejné věci a sledovat tytéž pořady.
Pro ty, kteří propadli kouzlu této neobyčejné ságy snoubící v sobě romantiku, historii a… ano, i erotiku, a znají také její seriálovou podobu, je tato kniha naprostou nezbytností. Dává nahlédnout pod pokličku výroby seriálu a provede vás první a druhou řadou.

V úvodu k vám promlouvá autorka Diana Gabaldon. Líčí peripetie, které jsou spojeny s převáděním literární předlohy do filmové či seriálové podoby. Pokud získáte producenta, který se snaží vaše dílo zpracovat tak, že je zachováno téměř vše podstatné a moc si u toho nevymýšlí, máte vyhráno. To se podařilo i Dianě Gabaldon, která své knižní dítko svěřila do rukou Rona Mooreho. Netušila jsem, že má „na svědomí“ seriál Galaktica Battlestar, který se mi dost líbil.

V dalších kapitolách nasloucháme přímo producentům Ronu Mooremu a Maril Davisové. Ti se svěřují s pocity, které měli při hledání správných scénáristů, neboť natočit seriál tak, aby zaujal čtenáře dané předlohy, dá obrovskou fušku.

A  co teprve casting! Vybrat hrdiny tak, aby si podmanili budoucí fanoušky také není jen tak. Měli by odpovídat typově charakteristice uvedené v knize a na diváky působit tak, jak vyžaduje jejich role.  A to se, myslím, povedlo.
Není vždy jisté, že plánovaný herec roli vezme. Někdy má závazky neslučitelné s natáčením, jindy se on sám s rolí neztotožňuje. 
Sami si přečtete, jak Sam Heughan, představitel neskutečně charismatického Jamieho, okouzlil producenty svým šarmem.
Trefou do černého byla i volba Tobiase Menziese pro roli Franka Randalla a jeho předka Black Jacka. Když jsem jej viděla v první sérii, nevěřila jsem, že je hraje jeden a tentýž herec. Naprosto přesvědčivě zahrál povahové rysy nacházející se na opačných stranách charakterového spektra.
Nejvíc starostí dalo hledání představitelky Claire. Zaujala až irská herečka Caitriona Balfeová. Můžeme se shodnout, že je pro roli Claire přímo stvořená.
V dalších kapitolách se dozvíte něco o mapování vhodných lokací a jejich proměnách, jak skladatel Bear McCreary tvořil hudbu k seriálu včetně ústřední znělky. 
Kniha dále podrobně rozebírá jednotlivé díly obou sérií, čímž si je můžete, pokud jste už Cizinku viděli, připomenout. A pokud ne, věřím, že budou tou správnou návnadou, abyste si tento seriálový počin nenechali ujít.
Kniha je po grafické stránce úžasně zpracovaná. Je velmi objemná, co se rozměru týče, ale to je u těchto výpravných publikací běžné. Není to kniha do vlaku nebo do ušáku. Obsahuje velký počet fotografií, nad kterými strávíte čas. Od některých, zejména těch s kostýmy nebo s míst z natáčení se jen těžko odtrhává. 
Znáte rčení, že je něco dlouhé jak titulky v americkém filmu? Pro nás jsou symbol nekonečna, většinou se nikdo nezamýšlí nad tím, kolik lidí se na výrobě podílí. Vždycky jsem ráda četla titulky na konci filmu a seriálu. Zatímco mě z kina ostatní tahali hned po rozsvícení světla v sále, já si chtěla přečíst, kdo na snímku pracoval. 
Zajímají mě konkrétní funkce a jména, představuju si, co má onen člověk na práci.
Výpravná publikace Jak se točí Cizinka  přibližuje svět těch, jejichž práce k nám promlouvá prostřednictvím hotového filmu nebo seriálu.
Jak se píše scénář, kdo vybírá vhodná místa pro natáčení, kdo musí bedlivě hlídat dekorace, aby opravdu odpovídaly dané době? Jak se tvoří kostýmy?
Pokud vás zajímá „neviditelná“ práce, na níž jsou vystavěny základy každého filmového díla, a jste-li fanoušci seriálu Cizinka, knihu si přečtěte, určitě se k ní budete vracet už jen díky nádherným fotkám.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:


Design a site like this with WordPress.com
Začít