Velmi si vážím nabídky pana Reného Nekudy, abych recenzovala jeho Kreativní zápisník. Moc se mi tohle neotřelé dílo líbí, je nevšední, variabilní, moje bujná fantazie se bude mít skvěle. Samozřejmě budu o svém kreativním tvoření referovat. Těšte se, bude to neskutečně velká zábava. #kreativnizapisnik
Kate je ostřílená novinářka, během svého profesního života už zažila hodně hrůz. Naposledy byla v Aleppu, odkud se vrátila hluboce ochromená. Teď ji čeká další otřes. Její matka zemřela a Kate míří domů. Je jí smutno, matku milovala, kromě ní už nemá nikoho, s kým by si rozuměla. Má sice ještě sestru, ale ta ji nenávidí, nechce s ní mluvit, raději se dívá na dno sklenky vína. Jedinou oporu Kate nachází v empatickém švagrovi. Za jeho pomoci se uchýlí do matčina domu, ale ani tam se necítí příjemně. Bojuje s vlastními nočními můrami, kterými jsou bolestné vzpomínky na Sýrii i na dětství poznamenané tragédií. Aby toho nebylo dost, má pocit, že na zahradě vídá malého chlapce. Ale to není možné, jak jí všichni tvrdí. Její sousedka je bezdětná, žádné děti v okolí nejsou. Kate má pocit, že začíná šílet, skutečnost se jí začíná prolínat s událostmi v Sýrii. Co je realita a co halucinace?
Román Co zbylo z mojí sestry se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž do popředí vystupuje tzv. „nespolehlivý vypravěč“. To je ten, který bojuje s alkoholismem nebo drogovou závislostí. Je jasné, že takovému člověku nevěříte ani dobrý den. Kate, stejně jako její sestra Sally mají k alkoholu velmi blízko. Zatímco Sally mu propadla, Kate se jakž takž drží, ale ani její halucinogenní stavy jí na věrohodnosti nepřidávají. Kate promlouvá v první části knihy, Sally v druhé. A věřte, že obě dvě budete doslova hltat. Autorka si velmi dobře pohrála s charaktery hlavních postav. Sympatie se střídají chvílemi s podezřívavostí, chvílemi s lítostí. Jakmile si někoho z aktérů oblíbíte, můžete si být jistí, že má nějakou slabinu, která jeho gloriolu srazí k zemi.
Příběh má, jako to u klasických thrillerů bývá, šokující vyústění. Možná vám spadne čelist, možná si řeknete, že je trochu překombinované (ale jinak by to čtenáře asi moc netáhlo), každopádně vás čeká pekelná jízda, kdy se budete chvíli naklánět na jednu, chvíli na druhou stranu. Kate nebo Sally? Kdo působí věrohodněji? Já jsem při čtení ani nedýchala, můžu-li to tak říct. Příběh je velmi svižný, plynulý, kapitoly končí v napínavém místě, takže vás to nutí číst dál.
Jedná o velmi citlivě napsaný příběh, některé jeho pasáže jsou velmi emotivní. Můžu říct, že je to první thriller, u kterého jsem na konci brečela jako želva. Zaobírá se hned několika tématy – posttraumatickým šokem, alkoholismem nebo domácím násilím. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jako dort pejska a kočičky, ale opak je pravdou. Tato prvotina spisovatelky Nually Ellwood má ingredience namíchané tak akorát a je opravdu podařená. Myslím, že ji směle můžeme zařadit mezi top thrillery poslední doby.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Zavedla jsem novou rubriku a pevně doufám, že na ni nebudu zapomínat :). Je to v podstatě taková mini pidi recenze na knížku, která mě hodně zaujala a já ji chci doporučit dál.
Nejen na víkendové čtení bych vám ráda doporučila knížku V případě neočekávané události, kterou vydalo nakladatelství Argo.
Napsala ji americká autorka Judy Blume, ve své vlasti velice oblíbená. Já se přiznám, že to byla první knížka, kterou jsem od ní četla a moc se mi líbila. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem zpočátku, co mám od tohoto románu čekat. Považte sami – na malé americké městečko spadnou během pár měsíců tři!!! dopravní letadla. Co autorka bude na čtyřech stovkách stran rozebírat? Jak to chce pojmout?
Čekalo na mě hodně příjemné knižní překvápko, s kterým se mi ve finále jen těžko loučilo.
Román se odehrává v padesátých letech minulého století a ta úžasná atmosféra je v příběhu hodně znát. Ženy nosí rudé rtěnky, lakují si nehty, začínají se pomaličku prosazovat v mužském světě… I přesto se nadále ctí rodina, dobré jídlo a tradice. Do popředí vystupuje židovská rodina Ammermanových s krásnou svobodnou matkou Zrzi a její patnáctiletou dcerou Miri. Kolem nich a kolem spousty dalších obyvatel městečka se točí události, které jimi pořádně otřásly. Pád tří letadel s tragickými následky, to vyštípe i toho nejhoršího cynika.
Autorka dokázala na základě vlastních zkušeností z mládí (ano, ona tyto pády zažila, není to fikce), vytvořit barvitou mozaiku osudů několika rodin z amerického maloměsta. Každého z nich se tyto události svým způsobem dotkly a poznamenaly jej.
Kniha se čte dobře, pokud máte rádi pomalejší tempo, kdy se zas až tak moc neděje, ale do detailů je popsáno co, kde, kdy, s kým a jak, tak si to užijete. Miri se mi hodně líbila, je to jedna z nejsympatičtějších teenagerek, se kterými jsem měla v knižním světě tu čest.
Jsem ráda, že se mi tahle knižka dostala do rukou a doufám, že zaujme i vás.
Nekonečné bažiny, rozlehlé tajgy, lidé utápějící své životy v laciném pití. Přidejte k tomu ztracené mladé dívky, a rázem máte detektivku, jejíž ponurá atmosféra vás dokonale pohltí. Vítejte na Urale, bohem zapomenutém kraji, kde se nikdo s nikým nepáře. Ještě pořád váháte jestli si přečíst Hřbitov nevěst? Určitě se vám bude líbit, protože…
1. Autorem je český etnolog Tomáš Boukal. Ve své předchozí knize Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé se zabýval kulturou tzv. “sibiřských indiánů”, nativních skupin Sibiře, a své poznatky a zážitky otiskl do tohoto detektivního románu, který je zároveň jeho debutem v žánru beletrie.
2. Přiznejme si, že číst detektivku, v níž se ztrácejí mladá děvčata, je zajímavější než louskat stokrát ohraný případ vyloupené banky.
3. Ruské reálie si i přes svou drsnost uchovávají nádech romantiky. Neláká vás vydat se pochybným vlakem jedoucím párkrát za den napříč širou a nekonečnou tajgou, kde se krčí pár zapomenutých osad?
4. Místní lidé mají možná široké srdce, ale zadarmo vám nic nedají. Cesta k nim vede přes pořádnou zásobu lihu, který obměkčí i nejzatvrzelejšího Sibiřana pod sluncem. Zároveň je to nejspolehlivější způsob jak získat informace. A to se při vyšetřování sakra hodí, zejména, když místní milice na případ doslova kašle.
5. Hlavním hrdinou je český etnograf, kterého původně zajímali poslední příslušníci domorodých skupin. Po seznámení s Marinou, jejíž sestra patří mezi pohřešované dívky, pomáhá při pátrání po jejím osudu. Zaplétá se do případu, jehož nitky vedou k místní mafii. A ta, jak známo, nešetří nikoho. Proč by měl být neznámý český vědec výjimkou?
6. Použití ich-formy, kdy k vám promlouvá hlavní postava, je skvělým tahem na branku. Knize dodává punc opravdovosti a věrohodnosti. Hlavní hrdina působí díky tomu jako člověk z masa a kostí, kterému to všechno uvěříte.
7. Je to sice drsná a syrová detektivka, ale svou cestu, byť nelehkou, se pokusí dobýt i láska. Ne, nebojte se, příběh neklesá do pochybných hlubin červené knihovny, na to není čas ani prostor. Jen dokazuje, že prostě potřebujeme občas zažít pocit, že na nás někomu záleží.
8. Tahle knížka má svůj vlastní soundtrack. Vážně. Dokonale souzní s příběhem a umocňuje atmosféru.
9. Detektivky a thrillery jsou atraktivním a vyhledávaným žánrem, který nepřestane nikdy bavit. Byť můžeme knize Hřbitov nevěst vytknout pár věcí, mezi jinými i uspěchaný konec, který rozbíjí poměrně svižné tempo celého příběhu, pořád se jedná o zajímavý, neotřelý román, jenž můžu doporučit všem fandům českých detektivek.
Za březen jsem přečetla míň knížek než obvykle. Miminko už není miminko, ale batole, které své rodiče, hlavně mámu, prohání po celý den. Na čtení mám vyhrazené chvilky při poledním a večerním uspávání, takže se toho moc stihnout nedá. No a večer? Většinou padnu před noťas s předsevzetím, že tu recenzi už opravdu dopíšu, abych pak na něm úspěšně prokrastinovala někde do půlnoci. No, asi to taky znáte. Takže co jsem přečetla v březnu?
Němý křik Moje první setkání s nekonvenční policistkou Kim Stoneovou. Perfektní!!! Jen mi vadilo, že pořád zvedala oči k nebi, no jo, asi máme v češtině málo synonym. 😀
Tisíc východů slunce Emocemi nabitý příběh, hlavní hrdinové toho dostali tedy naloženo. Čte se dobře, více v recenzi.
Všichni jsme nějak vadní Hlavní hrdina nezvládá rozchod se ženou a vlastně ani sám sebe. Hořkosladké čtení, které ale zadrnká i na vážnou notu.
Poslední paní Parrishová Výborný psychologický thriller, málem mě při čtení trefilo. Recenze tady.
Dělám si to sám Název evokuje show pro kutily, jedná se však o deník novináře, který tápe ve svém milostném životě. Vtipné, ironické, sarkastické čtení, které přelouskáte za chviličku.
Navždy po francouzsku Milá oddechovka, u které člověk vypne. Víte přesně, jak to skončí, ale u těchto příběhů to přece vůbec nevadí. Celá série je moc příjemná a poklidná romantika.
Dítě, které v noci našlo slunce Krásný, leč krutý a drsný historický román. Musela jsem ho prokládat romantikou, protože jsem na některé věci trochu přecitlivělá, ale i tak se nedalo odtrhnout.
Knihkupkyně Dva osudy jedné hrdinky se prolínají v tomto krásném románu plném knížek. Který je ten pravý? Moc dobře se to čte, a ne, není to sci-fi, vyústění je zcela logické, i když kapku šokuje. Více v recenzi.
Vařila jsem pro Picassa Nádhera, balzám pro duši romantiků a milovníků rodinných příběhů. Doporučuji, recenze tady.
Hřbitov nevěst Zajímavá detektivka českého autora odehrávající se v nehostinné sibiřské tajze. Napínavé, ponuré, drsné. Recenze bude později, až vyjde v magazínu Luxoru.
Takhle velká ryba a další příběhy z Kanady Poutavé příběhy o cestování po Kanadě. S autorkou, která do Kanady emigrovala v roce 1968 čtenář prožije doslova adrenalinové dobrodružství.
Dneska bude všechno jinak Zajímavá knížka, která nemá moc kladných hodnocení. Dala jsem jí šanci a byla příjemně překvapená. Chce to vydržet přes trochu nezáživný začátek a pak dostanete příběh jedné rodiny v rozkladu, tragikomické čtení s hořkým podtónem.
Ztracený slib Nádherný, zamotaný příběh se dvěmi časovými liniemi. Tušila jsem, jak to asi skončí, ale i přesto se autorce dařilo úspěšně mě mást a svádět z cesty.
Co zbylo z mojí sestry Thriller, u kterého jsem brečela. No, to by mě v životě nenapadlo. Výborně napsané, ani jsem u čtení nedýchala. Zpracovává více témat.
Tání Náročné čtení, vrstevnaté, místy depresivní, máte u něj pocit, že zlo pořád visí ve vzduchu.
Dívka, která psala na hedvábí Dojemný, smutný, místy i srdceryvný příběh, opět se dvěmi časovými liniemi. Právě ta historická mě nejvíce vzala u srdce.
Takže takový byl můj knižní březen. Pořád mám rozečteny Šachové figurky – ty čtu v mobilu, takže jen sporadicky a je to, bohužel, znát, a pak Zimní příběh – do této knížky se pořád nemůžu nějak dostat :(. A co čtete vy? Necháte se něčím z tohoto článku inspirovat?
Sedmnáctiletá Ondine žije s rodiči ve francouzském přímořském městečku Juan-les-Pins, kde pomáhá vařit v rodinné restauraci. Když ji jednoho dne matka zaúkoluje, aby vozila obědy tajemnému muži, který si v městečku pronajal vilu, Ondine netuší, jak se jí život převrátí doslova vzhůru nohama. Oním mužem je slavný malíř Pablo Picasso. On hledá klid a inspiraci, ona touží po lásce a volnosti. Píše se rok 1936 a pro oba je toto setkání osudovým momentem, který je poznamená navždy.
Ondinina vnučka Céline pracuje jako maskérka v Hollywoodu a její kariéra se úspěšně rozjíždí. Na Vánoce přijíždí za svou matkou do New Yorku. Dozvídá se od ní o babičce a Picassovi. Je možné, že Ondine vlastnila jeden z Mistrových obrazů. Céline se vydává po stopách babičky přímo do čarovné Provence, aby rozluštila rodinné tajemství, našla dědictví a možná i sama sebe.
Román Vařila jsem pro Picassa zaujme nejen krásnou obálkou, ale také počtem stran. Na více než čtyřech stech stránkách autorka rozehrává barvitý příběh, v němž mezi hlavní ingredience patří láska k dobrému jídlu a rodinné vztahy. Byť autorka psala fikci, v níž si pohrála s možností jak mohl Picasso strávit část svého života, podařilo se jí vytvořit příběh, který je vkusný a neuvěřitelně emotivní. Vyvolá ve vás širokou škálu pocitů. Slunná Provence a lákavá francouzská kuchyně vás příjemně navnadí, abyste si posléze užili trochu laškování mezi Ondine a Picassem. Srdce vám zaplesá, když Ondine dojde později svému štěstí a prožije láskyplný vztah s manželem. Ale život není jen sladký jako marcipán na dortu, v momentě dokáže nepříjemně zhořknout, o čemž se také přesvědčíte.
Opět se objevuje oblíbené prolínání časových rovin, obě dějové linie jsou čtivé, nabízí pohled na životní styl žen různých generací. Přiroste vám k srdci nespoutaná Ondine nebo dobrácká Céline? Autorka klade důraz na sílu a houževnatost žen, jež jsou tahounem celého příběhu. Z knihy čiší typický francouzský šarm, který podtrhuje její čtivost. Zaujmou i vkusně napsané milostné scény, které nepůsobí vulgárně a lacině, ale naopak podnítí čtenářovu fantazii.
Tento nádherný, barvitý román je balzámem pro duši milovníků romantických příběhů a rodinných ság.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Rok 1962, Amerika, Denver: Kitty Millerová bydlí sama, pouze s kočkou. Ano, můžeme o ní říct, že žije trochu staropanensky, ale Kitty se už smířila s tím, že osudová láska zřejmě asi nepřijde. S kamarádkou vlastní malé knihkupectví, s rodiči má velmi vřelé vztahy. Prostě se snaží žít tak, jak je to pro ni nejlepší. Bylo by to všechno ideální, kdyby se jí nezdály dost podivné, živé sny. Odehrávají se o rok později. Jmenuje se v nich Katharyn Anderssonová, je vdaná za Larse, lásku svého života, a s ním i dětmi bydlí v domě na předměstí Denveru. Kitty se nejprve tyhle sny líbí, prožívá v nich to, co ve svém životě nemá. Jenže čím víc se jí tyto sny zdají, tím víc ji děsí, jen těžko dokáže rozlišit, co je skutečnost, a co ne. Kdo vlastně doopravdy existuje, Kitty nebo Katharyn?
Knihkupkyně mě lákala hned z několika důvodů – jako knihovnice vyhledávám s velkým nadšením čtení z oboru, takže jsem hned zbystřila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinka vlastní knihkupectví, zároveň mě baví střídání časových rovin. Byla jsem zvědavá, jak se v Knihkupkyni propojí, a co z toho bude. To, co kniha nabízí, je opravdu propracovaný, s citem napsaný příběh.
Možná si zprvu, stejně jako já, budete myslet, že se jedná o román s prvky fantasy, ale postupně zjistíte, že zde půjde o něco jiného. O co? To neprozradím, abyste nepřišli o moment překvapení a pointu. Můžu jen říct, že finální výsledek je velmi dojemný a vám dojde, jak perfektně to vše do sebe zapadá.
Kniha je psána ich-formou. Pasáže, v nichž Kitty i Katharyn popisují své životy, jsou velmi sugestivní. Celkově považuji tuto knihu za zdařilou. Autorce se povedlo napsat román, který čtenáře pohltí od první stránky. Opravdu se mi jen těžko odtrhávalo, a lehké nebylo ani rozhodování, která ze dvou „K“ působí reálněji.
Knihkupkyně přináší nevšední příběh o rodinných vztazích, o lásce k rodičům i dětem, a také o tom, jak těžké to je, když někoho ztratíme a musíme se vyrovnat se zármutkem.
Na téhle knize je kromě námětu a jeho zpracování zajímavé také to, že má neskutečně živou atmosféru šedesátých let. Amerika milovala prezidenta Kennedyho, technika byla na vzestupu, ženy byly vzornými manželkami a matkami, ale zároveň se snažily o osobní revoltu.
Knihkupkyně je první knihou Cynthie Swanson, a já pevně doufám, že ne poslední.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)
Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce?
Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit?
Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií – Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina.
V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky.
Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi.
Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují.
Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky.
Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný.
Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.
(Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené a nakladatelství Fragment)
… a máte vyplněný jeden zajímavý dotazník, který vytvořila studentka bohemistiky v rámci diplomové práce. Pomůžete? Nic to není, jedná se o dotazník s třiceti otázkami pro čtenáře knižních blogů a zabere jen několik minut. Klikat můžete tady.
knihomilka.home.blog 