Jsem nesmírně poctěna možností seznámit se s dlouho očekávanou novinkou z pera oblíbené autorky Sharon J. Bolton. Na knížku Temné říční proudy jsem se moc těšila, protože SJB píše svižně a poutavě. Děkuji tímto nakladatelství Domino, které tuto spisovatelku vydává, za recenzní výtisk. Ještě chci připomenout, že Domino obléklo nový kabát knížce Už mě vidíš? téže autorky a vydalo ji znovu. Sharon J. Bolton se prostě nevzdává a český knižní trh jen tak neopustí, což je jenom dobře.
Dočetla jsem starší počin, který letos znovu vydalo Motto. Zdi tvé od Michaela Třeštíka. Kdysi jsem kolem něj brousila v knihovně při plácání knížek (neboli každovečerním rovnání v regálech). Nikdy jsem ho však blíže nezkoumala, ani nevím proč. Navíc jsem vždy měla co číst, takže jsem si říkala, že snad někdy… Vzpomněla jsem si na něj znovu po přečtení recenze u Hanky z blogu …na skok jinam… , který mimochodem doporučuju všem milovníkům dobrých knih a divadelní kultury.
Spojení thrilleru ze současnosti s historickou linií odehrávající se na sklonku druhé světové války, to zní velmi lákavě. Navíc tato kombinace vzbuzuje velkou zvědavost, protože chcete vědět, co z toho autor namíchal. Můžu říct, že v případě Jepice určitě nesáhnete vedle. Tenhle koktejl vypijete na ex a do dna a budete se těšit na další nášup.
Charlie Priest odešel od policie a v současné době působí jako právník. Jednoho dne u něj doma zazvoní policista. Vyklube se z něj násilník, který chce, aby mu Charlie předal flash disk s důležitými daty. Charlie vůbec netuší o co jde, a než se stačí vzpamatovat, sedí připoutaný na židli a dívá se smrti do očí. Naštěstí ne dlouho, podaří se mu včas osvobodit. Jaké je jeho překvapení, když se později dozví, že útočník byl zavražděn, a jeho příbuzní po Charliem chtějí, aby pomohl najít vraha. Charlie Priest se zaplétá do případu, jehož kořeny sahají do období druhé světové války.
Mohlo by se zdát, že pro bývalého policistu je takové vyšetřování hračkou. Charlie má před sebou mnoho překážek. Jednou z nejtěžších a zároveň i nejzajímavějších, dá-li se to tak říct, je Charlieho disociativní porucha, kdy jeho vědomí nefunguje a on se ocitá mimo realitu. A jako naschvál se tak stane vždy, když řeší něco důležitého. Musím říct, že po všech policistech bojujících s démonem alkoholu nebo drog je Charlieho porucha docela vítanou změnou, a hlavně, něčím novým.
V příběhu mě zaujala válečná dějová linka. Jedná se o období konce války, kdy se sčítaly válečné zločiny a vycházelo najevo, co všechno nacisté spáchali. Nejprve mi nebylo jasné, jak se můžou dvě v podstatě nesourodé linie protnout, protože výslechy válečných zločinců mi nějak nekorespondovaly s Charlieho případem, o to víc jsem ve byla ve finále v šoku. Znáte ten pocit, když v míse hnětete přísady a ony se vám pomalu spojují v ucelený kus těsta? Takhle je to i s Jepicí. Jedná se o prvotinu spisovatele Jamese Hazela, podle mě se jedná o propracovaný a doslova vymazlený kousek, v němž si autor pohrál jak s charaktery hrdinů, tak i s reáliemi příběhu.
Charlie Priest se řadí mezi sympaťáky, má charisma a šarm, na mě působil jak gentleman ze staré školy.
Jepice má dost náročný, vrstevnatý, místy i záludný děj, přesto je znát, že ji James Hazel psal s nadšením a jistou lehkostí, máte pocit, že si s příběhem pohrával a nesmírně ho to bavilo.
Docela mě zajímá, co si na Charlieho vymyslel do příští knihy, už teď se na ni těším a jsem zvědavá.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Dubnové Louskání je tady, necháte se zase inspirovat?
V případě neočekávané události Pro mě naprosté skvělé čtení, které příjemně překvapilo – viz Knižní tip týdne.
Bohyně osudu ze Salonu d´Amour skvěle namíchaný koktejl humoru, lásky, napětí i dramatu. Víc mého nadšení najdete tady.
Poldark: Ross Poldark – Návrat domů První díl historické ságy, které jsem se prvně bála. /No bodejť, chlápek z obálky vypadá jak z telenovely/, ale dala jsem na doporučení a dostala jsem čtivý příběh odehrávající se v krásném anglickém Cornwallu, kam bych se taky jednou chtěla podívat.
Dva krůčky po mokrém písku Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho, ale odvahu jsem našla až teď. Je to neskutečně emocionálně vyčerpávající čtení, hodně dojemné a smutné. Ale za přečtení stojí.
Útěk C. L. Taylor se pro psaní thrillerů narodila. Zase po čertech dobré čtení. Víc v recenzi.
Prokletý rod Palmisanů Kniha má kupodivu spoustu záporných reakcí, což mě udivuje. Pro mě krásný příběh dvou rodin na pozadí druhé světové války. Jako reálie slunná a horká Itálie plná dobrého jídla a pití a bouřlivých rodinných vztahů.
Pojízdný krámek snů Jenny Colgan mě nikdy nezklame, co se týče chytrých romantických příběhů.A tady ještě navíc knihy hrají hlavní roli, no nečti to.
Zkouška dítětem společenský román, v němž se autorka zaměřuje na téma dobrovolně bezdětných žen, které jsou spokojené ve vztahu a potomky k životu nepotřebují. Více tady.
Návrat na panství Tyringham Před lety jsem četla první díl Kletba panství Tyringham, který jsem si teď už moc nevybavila. Ale začala jsem brát pokračování jako samostatnou knihu a už se mi to četlo líp. Doporučuju číst brzy za sebou, ať si ty souvislosti pěkně vybavíte.
Láska v Provence Příběhy o lásce, které spojuje úžasná Provence. Někteří hrdinové se objevují i v dalších povídkách, které jsou vzájemně provázané. Není to jen bezduchá romantika, jsou to vyzrálé, propracované příběhy.
Ike – můj italský corso pes aneb psí život v Itálii Vyprávění Češky, která už léta žije v Itálii a její život prošel nejednou pekelnou zkouškou. Vše viděno očima psa. Zajímavě pojato, včetně popisu sociálního systému v zemi.
Šťastně až do smrti mrazivý thriller s neobvyklým prvkem vyprávění. Více v recenzi.
Přítelkyně jednohubka na večer, typická Táňa Keleová-Vasilková, trochu šablonovitá, ale i přesto se mi to líbilo. Příjemná vsuvka mezi drsnými thrillery.
Jepice Neotřelé dílo, které spojuje dvě dějové linie, drsné vraždy a propracovaný zločin. Ke konci jsem knihu nemohla dát z ruky, prostě paráda. Víc bude v recenzi, do které se musím co nejdříve pustit.
Clařino tajemství Příběh jedné rodiny, která skrývá tajemství, léta bublající pod pokličkou. Ale až to jednou praskne jeden se nebude stačit divit. Sága, která se dobře čte, napíná čtenáře až do konce.
Pokud vás něco zaujme, budu jen ráda. Nebo jste už z toho něco četli? A líbilo se?
Knihy, knihy, knihy, Skotsko, knihy, knihy, Skotsko, láska, knihy, knihy… Tak nějak v kostce by se dal shrnout děj půvabné knihy Pojízdný krámek snů od mé oblíbené spisovatelky Jenny Colganové. Kápla mi do noty nejen tématikou, ale i reáliemi.
Příběh Niny, introvertní knihovnice, která se kvůli rušení knihovny musí se svou prací rozloučit, potěší všechny milovníky knížek. Nina se rozhodne udělat radikální krok. Jede do Skotska, kde chce koupit starší dodávku a z vyřazených knih zachráněných ze zrušené knihovny, plánuje vytvořit pojízdné knihkupectví. Podaří se jí to? A co láska? Kdo získá srdce plaché Niny – roztomilý strojvedoucí, ztracený v cizí zemi a toužící po spřízněné duši nebo zamračený, protivný farmář, u kterého si Nina pronajala bydlení?
Pokud jste už od Jenny Colganové něco četli, tak se vám bude určitě líbit i tahle knížka. Potěší romantické duše, knihomoly i fanoušky Skotska. Když si budete číst o tom, jak se Nina s touto drsnou krajinou sžívala, budete se chtít okamžitě do Skotska vydat. Nejlépe s dalším románem autorky. 🙂
Christian a Leonora bez sebe kdysi nemohli žít, ani dýchat. Vzali se, narodil se jim syn a vypadalo to, že budou žít šťastně až do smrti. Jenže když jejich syn vážně onemocněl, pevný vztah dostal trhlinky, které na první pohled nebylo vidět. Postupem času se zvětšovaly, až se proměnily v jednu velkou prasklinu jménem Zenia.
Když Leonora zjistí, že Christian má poměr se svou kolegyní, zhroutí se jí celý svět. Rodině trpící synovou nemocí obětovala vše, kariéru houslistky i osobní život. Dvacet let žila jen pro své dva muže, a teď, na prahu padesátky má o vše přijít? Ve hře je navíc i nemalý majetek. Christian to však vidí jinak. Láska k manželce je pryč, proč by se měl trápit a setrvávat ve vztahu kde miluje už jen jeden? Život jde dál a je škoda nechat si proklouznout mezi prsty šanci na nový vztah. Chce začít znovu, se Zenií. Jenže je tady pořád Leonora, která se nechce vzdát. Existuje už jen jediný způsob, jak se jí Christian může zbavit…
Thriller Šťastně až do smrti je z pera dvou spisovatelů píšících pod pseudonymem Anna Ekbergová. Českým čtenářům se poprvé představili loni románem Ztracená.
Opět se jedná o dramatický příběh, v němž jde o city, vášeň, zradu i nenávist. Kniha je psána velmi zajímavým způsobem. Stárnoucí policista Holger vdává dceru. Těsně před svatbou jí celý příběh vypráví. Jedná se totiž o nevyřešený případ jeho policejní kariéry. Toto vyprávění se střídá se scénami ze života nešťastného páru, takže máte pocit, že sledujete film. Osobně se mi to zamlouvalo, oživilo to celý koncept příběhu a dodalo mu punc neotřelosti.
Příběh je nabitý akcemi, nechybí momenty překvapení a šokujících zvratů, které děj posouvají vždy někam, kam to vůbec nečekáte. Popisy konkrétních situací a myšlenkových pochodů hrdinů jsou neskutečně podrobné, což může na netrpělivé jedince působit trochu problematicky. Co je ubráno na svižnosti a tempu, to je přidáno na dramatičnosti. První část má poměrně pomalý rozjezd, trochu trvá než si na popisný způsob psaní zvyknete. Jakmile se dostanete k místu, kde se celý děj posouvá do úplně jiné roviny, budete si připadat jako na šílené horské dráze, na níž svištíte střemhlav dolů.
Tento počin se mi líbil o fous víc než Ztracená, proto jsem zvědavá, s čím pánové přijdou do třetice.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Jo Blackmoreová dělá, to co miliony žen na celém světě. Denně vozí malou dcerku do školky, denně ji odpoledne vyzvedává. Když k ní jednoho dne přistoupí cizí žena a požádá o svezení, Jo netuší, jak moc se jí změní život. Žena ví všechno o rodině Blackmoreových, v ruce drží rukavici malé Elise a nebojí se ani těch nejdrsnějších výhrůžek…
Útěk je nejnovějším románem ostřílené autorky C. L. Taylor. Můžeme o něm říct, že vám zase a znovu pořádně pocuchá nervy. Ono to totiž s Jo není tak jednoduché. Neřadí se mezi stepfordské paničky, jejichž domácnost by se blýskala jako v reklamě na šťastnou rodinu. Po prožitém traumatu trpí fobiemi a svou dcerku by do školky raději ani nedávala, co kdyby náhodou něco…
Kvůli stupňujícímu obtěžování agresivní vyděračkou se Jo se ocitá v bludném kruhu. Nikdo jí nevěří, dokonce i její manžel si myslí, že to nemá v hlavě v pořádku. Na nešťastnou ženu si došlápla policie i sociálka. Manželství Jo je v troskách a mohla by přijít i o dcerku. Jediným řešením je útěk. Jo i s holčičkou odjíždí do Irska, rodiště své matky a doufá, že se vše co nejrychleji vyřeší.
Útěk je čtvrtou knihou C. L. Taylor, kterou Domino vydalo a opět se potvrdilo, že v nakladatelství nešlápli vedle. Občas se stává, že úroveň spisovatele s dalším dílem upadá, v tomto případě to neplatí. Autorka má laťku pořádně vysokou a rozhodně nemá problém přes ni skákat. 🙂
Opět vytvořila thriller, který se čte sám, ve čtenáři vyvolá velkou škálu pocitů a nenechá vydechnout.
Hlavní hrdinka je nevyrovnaná žena, chvílemi ji litujete, chvílemi si říkáte, jestli její manžel přece jen nemá pravdu. Ale i těm nejslabším jedincům stačí určitý podnět, aby se vzchopili a našli zbytky svých sil. Stejné je to i s Jo. Byť bojuje s fobiemi, které jí ztěžují život, pro svou malou dcerku by udělala všechno. Díky tomu není román jen klasickým psychologickým thrillerem, velkou roli zde hraje mateřská láska. Kam můžeme zajít, když chceme pro své dítě to nejlepší? Lásku a pocit bezpečí?
Díky brilantně vystavěnému příběhu dostáváme nálož napětí a dramatu, stejně jako pořádnou zápletku, jejíž kořeny sahají do minulosti. Nechybí ani zvraty v ději přinášející ten správný moment překvapení, když se něco vyvrbí jinak než čekáte.
Za mě ještě velké plus za irské reálie, které byly vylíčeny v živých barvách, klidná, domácká atmosféra irského venkova zjemňuje drsný děj knihy.
C. L. Taylor je zárukou skvělého čtenářského zážitku, její knihy se čtou opravdu jedním dechem a jen těžko se odkládají.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Claudii je pětatřicet, pracuje jako redaktorka v knižním nakladatelství. Práce ji baví, je spokojená, srovnané má i životní priority. Stoprocentně ví, že nikdy nebude chtít děti. Prostě na to nemá ty správné „buňky“, biologické hodiny jí netikají a tikat ani nebudou. Claudie není žádný Herodes, miluje své synovce a neteř, stejně jako děti přátel. Jen prostě nemá v plánu šířit dál své geny. Když najde společně spřízněnou duši, je šťastná. Ben po dětech taky netouží, jejich manželství bude spokojeně fungovat i bez nich.
Jak se to říká? Člověk míní, Pánbůh mění? V tomto případě je to jeden z manželů, kterému se priority přerovnají do nového komínku, na jehož vrcholku je právě touha po dítěti. Kdo změnil názor, Claudie nebo Ben, koho tipujete?
Tuhle knížku jsem koupila v Levných knihách. Upřímně, kdybych se měla řídit příšernou obálkou, asi by mě od nákupu odradila. Naštěstí znám autorku, jejíž další dvě knihy vydalo nakladatelství Domino, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Zkouška dítětem je sice staršího data (originál vydání je z roku 2007, u nás vyšla v Argu o dva roky později), pořád je její téma aktuální.
Jedná se o společenský román řešící podstatnou otázku každého vztahu. Děti. Ne každý je chce mít, ne každý po nich touží. Já mám děti dvě a jsem za ně ráda, byť nejsem taková ta matka kvočna. Zároveň chápu i ty, kteří se rozhodnou pro život bez nich. Je to jejich věc a jejich rozhodnutí.
Autorka se ožehavého tématu nebála a napsala čtivý román, který nikomu nestraní ani neubližuje, a je na vás, jak ho budete vnímat.
knihomilka.home.blog 