Jepice

Spojení thrilleru ze současnosti s historickou linií odehrávající se na sklonku druhé světové války, to zní velmi lákavě. Navíc tato kombinace vzbuzuje velkou zvědavost, protože chcete vědět, co z toho autor namíchal. Můžu říct, že v případě Jepice určitě nesáhnete vedle. Tenhle koktejl vypijete na ex a do dna a budete se těšit na další nášup.

Charlie Priest odešel od policie a v současné době působí jako právník. Jednoho dne u něj doma zazvoní policista. Vyklube se z něj násilník, který chce, aby mu Charlie předal flash disk s důležitými daty. Charlie vůbec netuší o co jde, a než se stačí vzpamatovat, sedí připoutaný na židli a dívá se smrti do očí. Naštěstí ne dlouho, podaří se mu včas osvobodit. Jaké je jeho překvapení, když se později dozví, že útočník byl zavražděn, a jeho příbuzní po Charliem chtějí, aby pomohl najít vraha. Charlie Priest se zaplétá do případu, jehož kořeny sahají do období druhé světové války.

Mohlo by se zdát, že pro bývalého policistu je takové vyšetřování hračkou. Charlie má před sebou mnoho překážek. Jednou z nejtěžších a zároveň i nejzajímavějších, dá-li se to tak říct, je Charlieho disociativní porucha, kdy jeho vědomí nefunguje a on se ocitá mimo realitu. A jako naschvál se tak stane vždy, když řeší něco důležitého. Musím říct, že po všech policistech bojujících s démonem alkoholu nebo drog je Charlieho porucha docela vítanou změnou, a hlavně, něčím novým.

V příběhu mě zaujala válečná dějová linka. Jedná se o období konce války, kdy se sčítaly válečné zločiny a vycházelo najevo, co všechno nacisté spáchali. Nejprve mi nebylo jasné, jak se můžou dvě v podstatě nesourodé linie protnout, protože výslechy válečných zločinců mi nějak nekorespondovaly s Charlieho případem, o to víc jsem ve byla ve finále v šoku. Znáte ten pocit, když v míse hnětete přísady a ony se vám pomalu spojují v ucelený kus těsta? Takhle je to i s Jepicí. Jedná se o prvotinu spisovatele Jamese Hazela, podle mě se jedná o propracovaný a doslova vymazlený kousek, v němž si autor pohrál jak s charaktery hrdinů, tak i s reáliemi příběhu.
Charlie Priest se řadí mezi sympaťáky, má charisma a šarm, na mě působil jak gentleman ze staré školy.

Jepice má dost náročný, vrstevnatý, místy i záludný děj, přesto je znát, že ji James Hazel psal s nadšením a jistou lehkostí, máte pocit, že si s příběhem pohrával a nesmírně ho to bavilo.
Docela mě zajímá, co si na Charlieho vymyslel do příští knihy, už teď se na ni těším a jsem zvědavá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

2 komentáře: „Jepice

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s