Blízko obzoru

Kdo by si nepřál zažít pravou lásku, takovou, která vás spaluje touhou, měníte se díky ní v jiného člověka a máte pocit, že je to prostě navždy? Jessica právě takovou prožívá s Dannym, byť to zprvu vypadalo, že mu dlouho nepřijde na jméno. Mají šanci i přes to, že se jedná o vztah na dobu určitou?

Jessica žila  jako většina dívek jejího věku. Připravovala se na maturitu, prožívala první lásky i zklamání, bavila se s kamarádkami. Právě na jedné akci se seznámila s krásným a hodně sebejistým Danijelem, a i když si to vůbec nepřála, vryl se jí pod kůži. To, co na Jessicu čekalo, si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu. S Dannym prožívá intenzivní milostný vztah, je hýčkaná, milovaná, zároveň má neustálý strach a obavy, protože s Dannym je to úplně jinak než s ostatními kluky…

Blízko obzoru je román, na který určitě nikdy nezapomenete. Není to typická young adult romance se šablonovitým příběhem, u které přesně víte kam se bude ubírat a jak skončí. Tady to sice víceméně vytušíte taky, a je jasné, že ke happyendu to má dost daleko, i přesto se jedná o výjimečný počin, který se vymyká běžným románům o lásce, má v sobě totiž něco navíc, Jessica Koch je velmi otevřená a osobní.

Autorka v knize čerpala z vlastních životních zkušeností. Příběh, který zde předkládá, totiž prožila ona sama. Nechat znovu ožít bolestné vzpomínky na první opravdovou lásku, to chce hodně odvahy a sil. Líbilo se mi, a cením si toho, jak autorka popsala sama sebe i Dannyho. Nevyhnula se ani kritice, sebe vylíčila jako mladou, naivní, trochu sebestřednou teenagerku, a nebála se vykreslit Dannyho jako citlivého mladíka, který občas podlehne návalům zlosti.
Román Blízko obzoru je z větší části psán v ich formě z pohledu Jessiky, což zvýrazňuje jeho autentičnost. Autorka na vaši citlivou strunu nedrnká cíleně, naopak, píše věcně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla někde u kafe. Jenže tohle je taková emoční jízda, navíc umocněná faktem, že jde o skutečný příběh, že budete na konci totálně vyšťavení.

Velmi otevřeně se věnuje tématům, o kterých se ve společnosti mluví jen těžko – domácí násilí, deprese, drogová závislost nebo zneužívání dětí. Při čtení vámi budou cloumat emoce, některé věci v knize se jen těžko rozdýchávají, ani nechcete věřit, co všechno je možné.
Člověk by si velmi rád řekl, že se jedná o spisovatelčinu bujnou fantazii, bohužel tyto věci mají reálný základ a ukazují, že život je někdy hodně nespravedlivý.
Je snadné někoho odsoudit, je snadné dát na první dojem. S touto knihou se budete možná na svět kolem sebe dívat jinak.

Román Blízko obzoru není primárně určen jenom teenagerkám. Ocení jej i starší zkušené čtenářky, které mají rády skutečné příběhy, i když tento je neskutečně syrový.
Nebojím se nazvat tuto knihu Love Story dnešní generace mladých a doporučovala bych ji jako doplňkovou četbu studentům středních škol.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ

Eleanor se má vážně skvěle


Chcete číst něco neotřelého, co vás nebude nudit ani zbytečně zvedat adrenalin? V tom případě je román Eleanor se má vážně skvěle pravou volbou. Do rukou se vám dostává emocemi nabitý debut, který si podmanil čtenáře v mnoha zemích.

V očích společnosti je Eleanor Oliphantová tak trochu lúzr. Tak schválně – kdo z vás žije jen prací, s nikým se moc nebaví, odpovídá jen když je tázán, a každý víkend nechá hrdlem protéct dva litry čisté vodky? Vítejte ve světě Eleanor. Jí samotné je úplně jedno, co si o ní myslíte. Od pondělka počítá zbývající dny do pátku a těší se na svou pravidelnou dávku alkoholu, který jí umožní vytěsnit nepříjemné vzpomínky na minulost.

Eleanor se blíží třicítka, ale na své okolí působí jako staropanenská teta. I když vystudovala klasickou literaturu, pracuje jako účetní. Její přítelkyní je kytka Polly, jedinou jistotou pravidelný telefonát od matky. Eleanořin život je jedna velká rutina. Ale pak se zamiluje a pro objekt své touhy je ochotná udělat vše, i kdyby to znamenalo vystoupit z ulity a dát se všanc. Díky náhodnému přátelství s kolegou Raymondem Eleanor poznává jak to chodí v běžném životě a seznamuje se s novými lidmi, kteří změní její pohled na svět.

Je snadné začíst se do této knihy, vtáhne vás do podivného Eleanořina světa, ani nevíte jak. Chvílemi nevíte, jestli se máte hlavní hrdince smát nebo nad ní brečet, či k ní rovnou natáhnout pomocnou ruku. Jen pomalu rozplétáte spletité nitky celého příběhu, jehož zpočátku vtipný nádech získává vážný a lehce zlověstný podtón.

Autorčin styl psaní je čtivý, nechybí typický britský, ironický a dobře mířený humor, který je kořením tohoto hořkosladkého románu. Použití ich-formy je na svém místě, díky tomu příběh získává na dramatičnosti i autenticitě.

Eleanor je zajímavá literární postava, namixovaná z Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a tak trochu i Forresta Gumpa. Asociálka s neměnnými návyky, trochu outsider, nepochopená lidmi ve svém okolí. Takt a empatie je jí cizí, zato umí svými průpovídkami trefit do černého. Podivínka, která nechá stopu ve vaší mysli.

Román Eleanor se má vážně skvěle je debutem skotské autorky Gail Honeymanové. Je to jeden z nejlepších a vůbec nejzajímavějších literárních počinů tohoto roku, a můžeme jen doufat, že se dočkáme českého překladu i u její další knihy, na které zrovna pracuje.


(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Gala Dalí

Jestli jste doposud četli jen o hodných holkách a už vás to trochu nudí, Gala Dalí vám zaručeně zvedne adrenalin. Je to taková potvora, že ani sám Lucifer by ji v pekle nechtěl. Nebo tam nakonec skončila? Kdo ví, každopádně tenhle životopisný román o ženě, která se stala múzou slavného malíře Salvadora Dalího, si nenechte ujít, a byť si vás samotná Gala asi příliš nepodmaní, její životní příběh stojí za přečtení.

Gala Dalí se narodila v Rusku. Ve Švýcarsku, kde se léčila s tuberkulózou, potkává mladého básníka Paula Éluarda. Miluje ho nebo je pro ni jen prostředkem, jak se dostat do Paříže? Gala touží po moci, penězích a sexu. Paul je její vstupenkou do světa bohémů, a fakt, že spolu mají dceru, je pro Galu nepodstatný. 

Velkou změnu pro její život znamená setkání s excentrickým umělcem, malířem Salvadorem Dalím, který jí zpočátku lezl spíše na nervy. O deset let starší Gala se stává Dalího múzou, inspiruje ho k extrémním výkonům a nutí vydělávat peníze. Vzestupy i pády výstředního manželského páru, náladovost uměleckého světa, i atmosféru válečné Evropy líčí tento nevšední životopisný román nesoucí jednoduchý název podle své hrdinky – Gala Dalí a odehrávající se mezi léty 1913 – 1982.
No tedy, tohle byla pekelná jízda! Gala Dalí byla neskutečně sebestředná osoba, která si šla tvrdě za svým cílem bez ohledu na své okolí. Milovala snad jedině sama sebe, muže využívala jen jako prostředku k dosažení pohodlí a bohatství. Byť měla dceru, chovala se k ní, jako by ani neexistovala, což mě neskutečně iritovalo. Ne všichni po dětech touží a chtějí je mít, ale to, co Gala předvedla ve vztahu k vlastní dceři, to je vrchol cynismu. 
„Mami…!“
„Volám ti proto, abych ti vysvětlila jednu věc. Už o tobě nechci nikdy slyšet. My dvě už spolu nemáme o čem hovořit. Doufám, žes to pochopila.“
Mám v povaze doufat i u těch nejhorších z nejhorších v to, že je v nich něco dobrého. Celou knihu jsem si takhle omlouvala i Galu a říkala si, že to není možné, určitě je v ní aspoň špetka lidskosti. A právě tahle scéna mě utvrdila, že bohužel není.
Na druhou stranu se mi román neskutečně líbil vlastně i proto, že jsem se setkala s postavou, která vůbec není kladná, přitom dokázala ovlivnit svět umění a inspirovat své osudové muže k heroickým výkonům. V dnešní době by z Galy byla drsná manažerka, která by neváhala své podřízené sedřít z kůže. 
Autorka knihy Carmen Domingo píše poutavě, podařilo se jí vystihnout reálný portrét ženy tak, že ji nesnášíte, zároveň možná i trošku závidíte, protože, jak to vlastně je s těmi zlobivými a hodnými holkami? Jen jedny se dostanou tam, kam chtějí, a ty hodné to asi nebudou…
Moc se mi líbí obálka knihy, která přesně ukazuje vztah Dalího a jeho ženy. Malířův typický vytřeštěný výraz v obličeji koresponduje s těsným objetím Galy, z něhož lze usoudit, kdo je tady pánem. 
Doporučuji tuhle knihu všem fandům beletrizovaných životopisů, je to opravdu neotřelý počin, který vás bude bavit i štvát zároveň. 
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Léto plné neskutečných věcí

Kdybyste dostali možnost změnit běh času, pozměnit konkrétní události, šli byste do toho? I za cenu, že o svůj život přijdete? Luna se rozhodla fušovat času do řemesla a zachránit tak svou matku.
Rowan Coleman se nám představuje v dost netypické poloze. Ve svém nejnovějším románu sice zpracovává téma, jež k ní neodmyslitelně patří – rodina a vztahy v ní – zároveň příběhu obléká neotřelý sci-fi kabátek, který mu přidal nový rozměr.

Luna se sestrou Peou se po smrti matky vracejí do jejího rodného domu. Situace je pro ně o to horší, že matčina smrt byla dobrovolným /dá-li se to tak říct/ odchodem ze světa. Sestry vůbec netušily, že jejich matka v sobě třicet let dusila tajemství, ošklivý zážitek, který ji psychicky velmi poznamenal.
Mladé ženy se vydávají do Brooklynu, aby vyřešily dědictví, jímž je rodný dům jejich matky Marissy. Luna zjistí, že oplývá opravdu neobvyklou vlastností – dokáže cestovat v čase. Opakovaně se vrací do horkého července roku 1977, doby, kdy Marissa bývala bezstarostnou dívkou, plnou radosti a lásky ke svému anglickému příteli. Podaří se Luně zjistit, co se tehdy matce stalo? A podaří se jí zvrátit osudné události?
Nebyla by to Rowan, kdyby do příběhu nevpletla trochu lásky – Luně zamotá hlavu nejen možnost změnit minulost a ovlivnit tak matčin život, ale i jeden mladý muž, který se jí neustále plete do cesty. Pro pragmatickou fyzičku, jíž Luna v civilním životě je, to bude opravdu léto plné neskutečných věcí, kterým jen horko těžko uvěří ona, natož její sestra.

Román Léto plné neskutečných věcí umí zaujmout. Je to Rowan Coleman tak jak ji známe, ke svému typickému stylu však přidala ještě něco navíc a posunula tak vlastní hranice novým směrem. To, že jdou perfektně skloubit dva zdánlivě neslučitelné knižní žánry – romantika a sci-fi, nás už přesvědčilo několik autorů. Připomněla bych skvělý román Zakletý v čase od Audrey Niffenegger, nebo nedávno vydané Měsíční údolí od Melanie Gideon, oba se cestováním v čase zabývají a zároveň drnkají na romantickou duši čtenářek.

S touto knihou se určitě nudit nebudete, naopak. Rowan Coleman napsala poutavý román, u něhož jen těžko vydechnete. Já sama smekám před tím, jak se jí podařilo popsat Luniny cesty do minulosti, aniž by si člověk musel klepat na čelo, jaká je to blbost nebo mít pocit, že nečte svou oblíbenou autorku romanticky laděných knih, ale ryzí chlapácké sci-fi.
Taky opět dokázala svůj um vcítit se do složitých povah svých literárních hrdinů a přiblížit je čtenářům s empatií a laskavostí sobě vlastní. Dokonce nechyběla akce, napětí a šokující rozuzlení, které jsem vůbec nečekala, protože jsem se nechala dokonale zmást, stejně jako Luna.

Příběh jsem rozečetla v hektických předvánočních dnech a jen nerada jsem ho dávala z ruky. Dokonale vylíčená nálada líných horkých letních dní a atmosféra bouřlivých sedmdesátek jen umocnila můj čtenářský zážitek.
Rowan Coleman do svých knih zapracovává témata, o nichž není snadné mluvit ani psát – Alzheimer, domácí násilí, umírání. Ona tak činí nenásilně, citlivě a výsledkem je pokaždé originální příběh, který chytí za srdce.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino) 

Louskání v prosinci

Starý rok už je pár dní za námi a já mám pro vás poslední Louskání za rok 2017. Za mnou zůstala hromada krásných knih, které vás, doufám, zase inspirují k výběru dobré četby pro /nejen/ zimní období, jehož dlouhé zimní večery čtení jen nahrávají.

Jak se točí Cizinka – oficiální průvodce sériemi 1 a 2 Pokud jste fandové knih, znáte zřejmě i seriál. Možná znáte jen seriál a nemůžete se ho nabažit. Právě pro vás je určená tahle výpravná, na fotky bohatá bichle. Psala jsem na ni recenzi, tak můžete mrknout.

Měla jsi vůbec rodinu? Komorní psychothriller, který jen pozvolna rozplétá nitky zamotaného zločinu. Formát knihy je menší než obvykle bývá, ale ke stylu knihy to dokonale sedí. Recenze tady.

Temná hmota To je tak skvělé sci-fi, mě naprosto uchvátilo. Téma alternativních světů ve vesmíru je zajímavé a hodně tvárné. Co když existují ještě jiné Zápisky jedné knihovnice? A já nejsem tak trochu já? Fakt pecka.

Muž, který zapomněl, že má ženu Hořkosladký román o chlapíkovi, který ztratil paměť, čehož se snaží využít, aby získal zpátky svou manželku. Knize nechybí typický britský humor jak jej známe z filmů a seriálů, ale hlavní hrdinové mi moc sympatičtí nebyli.

Když jsem tě ztratila Hezký, spletitý příběh o lásce, trpělivosti a hlavně o kompromisech, které se někdy dělají jen těžko. 

Henry + Zoe = Velké trable Milá a jiskřivá romance, jen ten ústřední pár, ani za ten bych ruku do ohně nedala. Jinak se mi moc líbí autorův styl, zaujal mě už svou první knihou My dva.

Polibek v New Yorku. Úplně nejvíc je na knize obálka. Jinak se jedná o tuctový YA románek, jimž jsem si chtěla navodit vánoční atmosféru. Odehrává se právě na Vánoce a v New Yorku. A právě toho města  mohlo být v ději víc.
Půlnoční modř Nádherný historický příběh, který se čte sám. Více v recenzi. 
Prozření Pohled na válku z druhé strany, z té německé. Kniha, v níž nejsou věci jen černé nebo bílé. Mrkněte na recenzi. 
Hranice věčnosti Třetí, závěrečný díl trilogie Století. Nejvíc mě bavily osudy německé a anglické větve, bohužel jim podle mě autor věnoval méně prostoru než linii ruské a americké. Ale celkově hodnotím celou ságu kladně. Opravdu výpravný kolos.
Vánoce po franouzsku Vybráno pro vánoční atmosféru. Pro mě jednohubka, u které jsem spoustu věcí uhádla předem, ale i tak se mi to líbilo, nic náročného jsem ani nečekala.
Jediná vzpomínka Flory Banksové Jeden z těch chytrých YA románů, které stojí za čtení. Má to myšlenku, šmrnc i nečekané rozuzlení. 
Selský baroko Jiří Hájíček je pro mě vždycky zárukou kvalitní četby. Nejinak je to mu i tady. Umí naprosto přesně popsat českou vesnici se svéráznými obyvateli i vystihnout ospalou atmosféru horkého léta, kdy něco pořád visí ve vzduchu… 
Eleanor se má vážně skvěle Hlavní hrdinka působí, jako mix Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a Forresta Gumpa a vy nevíte, jestli nad ní máte brečet nebo se smát… Tahle kniha je jednoznačně úžasná a vy ji musíte číst. Proč? Protože jsem to řekla napsala. 
Skála Se zpožděním jsem se dostala k první knize z úžasně ponuré trilogie Ostrov Lewis a musím říct, že prostě paráda. Věčně naštvaní lidé a permanentně upršené počasí jsou devízou knihy a autor je naprosto skvěle popsal.
Vánoce v Paříži Opět něco pro vánoční náladu nebo letní čtení pod slunečníkem. Romance, u které jste si hned u první stránky jistí, že dobře skončí, ale to nevadí, někdy prostě potřebujeme trošku cukru navíc, ne? A když jsou ty Vánoce… ☺

Sněží, sněží… Tři vánoční povídky od třech různých autorů, které jsou důmyslně propojené. Tohle je typický YA počin, nejlepší povídka pro mě byla asi ta první.

Manželova žena Skvělý psychothriller bez vyloženě kladných hrdinů. Jedna lež stíhá druhou a vy přemýšlíte, kde je pravda.

Léto plné neskutečných věcí Takhle Rowan Coleman neznáme. Sice napsala rodinný příběh, ale dala mu sci-fi kabátek, hlavní hrdinka totiž cestuje časem. Brilantní kniha, recenzi mám rozepsanou.
Dům u ústí řeky Napínavý příběh ve stylu Barbary Erskine, ani mi nepřišlo, že ho psala Němka, odehrává se totiž v Anglii. Jen konec teda pěkně odflákla, ste
jně jako odflákli korektoři chyby v textu.
Panský dům Na tohle jsem se těšila, protože Panství Downton, že jo. Bála jsem se německých reálií, ale zbytečně. Líbilo se mi to a jsem zvědavá na další díl.
Gala Dalí Wau… to teda byla mrcha neskutečná, tahle múza. Kniha vám zaručeně zvedne mandle, zároveň si užijete bohémskou jízdu napříč dvacátým stoletím. Krásná kniha, skvěle napsaná. Recenzi ještě musím sepsat.
Leden je pro mě takový divný měsíc. Člověk je ještě opojený Vánocemi, ale už musí fungovat jako by ani nebyly. Pro mě leden nemá konce a nějak ho nemůžu nikdy pobrat. Tak aby mi rychleji utekl, budu si hezky číst. A vy udělejte to samé.
Těším se, že se potkáme u nových recenzí, /aktuálně mám rozepsané tři/ a na konci měsíce u Louskání, u něhož načnu druhý rok.

Prozření

V roce 1938, během nechvalně proslulé Křišťálové noci, se na zámku Lingenfels koná večírek. Energická hraběnka Mariana von Lingenfels nalévá víno a baví hosty, zatímco její manžel Albrecht se svými přáteli plánuje atentát na Hitlera. Mariana by se velmi ráda stala komplicem v manželově akci, ale ten si přeje, aby se dle potřeby starala o případné válečné vdovy a děti.  
Co přesně se událo během válečných let netušíme. Autorka jejich průběh nelíčí a zavádí nás rovnou do roku 1945. Válka je u konce, poražené Německo se musí vyrovnat s následky válečných činů, zvednout se a odrazit ode dna. Mariana von Lingenfels ovdověla a plní slib daný manželovi – ujímá se křehké Benity a jejího syna Martina, pozůstalých po rodinném příteli a aktivním odbojáři Conniem, a také Anii, rovněž válečné vdovy a matky dvou malých synků.
Soužití tří žen a několika dětí musí mít pevný řád. Mariana se svou neskutečně aktivní náturou a organizačními schopnostmi přejímá otěže neobvyklé domácnosti. Benita a Ania si chtějí vybudovat nový život, který by nestál na válečných základech, což urputné a zásadové Marianě není příliš po chuti, a tak se snaží zasáhnout. Někdy je ovšem přehnaná aktivita spíše na škodu a může napáchat nenapravitelné škody…
Prozření je prvotinou americké autorky Jessicy Shattuck. Pracovala na něm neuvěřitelných osm let a inspirovala se vlastní rodinnou historií. Zjištění, že její prarodiče byli nacisté, vedlo autorku k  literárnímu vyrovnání s historií a vlastním svědomím.  
Román Prozření je opravdu silným a vyzrálým debutem, jemuž nechybí nic, ani ta vynechaná válečná léta v ději. Autorka v příběhu plynule přechází různými časovými obdobími, v nichž dává nahlédnout do životů hrdinek knihy, zároveň líčí válku z druhé strany. Tentokrát ne z pohledu okupovaných Evropanů, zmučených Židů, či bojujících spojeneckých vojáků. Díky knize poznáváme, jak se s válkou vyrovnávají Němci, ať už zfanatizovaní nacisté nebo ti, kteří Hitlerův režim nenáviděli. Válka semlela všechny stejně, je jedno, na které straně barikády stáli.
Mariana von Lingenfels je zajímavá, byť rozporuplná literární postava. Můžete obdivovat její houževnatost a sílu a přitom mít pocit, že někdo tak panovačný a neústupný nemůže být sympatický. Vlastně ani jedna z hrdinek nemá jen kladné charakterové vlastnosti. Každá vás bude něčím štvát, zároveň jim budete fandit, protože vás bude dojímat jejich síla a odhodlání postavit se na vlastní nohy.
Prozření nabízí tak trochu rebelský pohled na válku. Ono moc knih nebo filmů, v nichž se jako hrdinové objevují obyčejní Němci, není. Líčit je jako chybující bytosti, jež podlehly Hitlerově propagandě stejně jako hammelnští vábení Krysařovy píšťaly, nebývá časté. 
Román je psán vemlouvavě a autenticky a má lehce cynický podtón. Neklade si za úkol soudit a kritizovat, ukazuje, že vše nebylo jen černé nebo bílé. 
Hledáte-li román o válce, kterou byste rádi viděli i z opačné strany, zkuste tuto knihu, zaručeně nebudete litovat.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino) 

Půlnoční modř

Catrijn žije v malé vesničce, kde se vůbec necítí šťastná. Chtěla by bydlet ve městě, zažít svobodu, pocítit volnost a taky malovat. Když se jí podaří opustit rodné místo a dostat se do velkého světa, myslí si, že má vyhráno. Měla za to, že si své největší tajemství bere sebou, ale jak už to bývá, vždycky se najde někdo, kdo ho s vámi sdílí, aniž byste o tom měli tušení.

Catrijnino téměř dobrodružné putování začíná v Amsterodamu, kde pracuje jako hospodyně. Dokonce má blízko ke svým milovaným barvám, při jejich míchání pomáhá své paní. Jenže i tady musí skončit díky tomu, že svou touhu malovat neuhlídala. Osud ji zavádí do proslulých Delft, kde má pracovat jako malířka keramiky. Podaří se Catrijn začít znovu, jinak a lépe?

Tento historický román se odehrává v Holandsku 17. století. Aniž bych si pořádně přečetla popis na obálce, říkala jsem si, že mi připomíná proslulé dílo Dívka s perlou. Opravdu je k této knize přirovnáván, takže pokud máte rádi historii, umění a příběhy mající duši, Půlnoční modř se vám bude líbit.
‎Ač se nejedná o hrubou bichli, jak bývá u historických románů zvykem, je nabitá akcí, napětím i tajemnem a dokonce se nebojí ani emancipace.

Samotná Catrijn je hodně zajímavým typem knižní hrdinky, na svou dobu neskutečně chytrá a emancipovaná, zároveň tajemná. To, co si sebou nese, je v příběhu postupně odkryto a je na vás, jaký úsudek si na ni uděláte. Líbilo se mi, že si za svým snem šla, i když byla někdy hodně urputná.

Kniha je neskutečně čtivá, do děje vtahuje hned od počátku. Autorka umí  barvitě a poutavě popsat prostředí středověkého Holandska tak, že máte pocit jako byste tam přímo byli.

Simone Van Der Vlugt kromě klasické zápletky do příběhu nenásilnou formou zakomponovala také informace týkající se umění, malířství a malování proslulé delftské keramiky, stejně jako poznatky o způsobu života tehdejších lidí. Líbilo se mi, že se v knize objevují konkrétní osoby, více či méně /spíše skoro vůbec/ známé z uměleckých kruhů. Nejznámějších z nich je Rembrandt, se kterým se Catrijn setkává. Ale i přesto kniha zůstává především fikcí a ze skutečných událostí čerpá pouze pár věcí.
Po dlouhé době se mi stalo, že mě doslova uchvátil nějaký historický román a já jsem mu doslova propadla. Moc ráda bych si od této autorky ještě něco přečetla, její poutavý styl se mi líbí.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Měla jsi vůbec někdy rodinu?

June Reidová se těší na jeden z nejvýznamnějších okamžiků v životě každé matky. Tím je svatba její jediné dcery Lolly. V domě probíhají svatební přípravy, kromě Lolly a jejího snoubence jsou tam přítomni i bývalý manžel June a také její současný přítel Luke. Dá se říct, že je to společnost k pohledání. Bohužel se nedozvíme, jak by svatební veselí probíhalo. June je zrovna venku, když domem otřese výbuch. Všichni zahynuli, jediná June přežila. Taková tragédie by zamávala i s tím největším cynikem, kdo by se tedy divil, že June utíká pryč z města, pryč od všeho.

Požár a následný výbuch v Junině domě vypadá na první pohled jako jasný zločin. Podle lidí z města ho spáchal Luke, s nímž June žila. Luke je o dvacet let mladší, seděl v kriminále za drogy, a je černý. Tahle kombinace spekulacím přímo nahrává.

Zatímco June odjíždí, prostřednictvím obyvatel malého městečka získáváme podrobný popis jejího života. Jak už to na maloměstě bývá, všichni všechno ví, všemu rozumí, všude byli. Autor jejich prostřednictvím skládá střípky Junina života, seznamuje nás s podstatnými okamžiky a situacemi, které prožila, a které ji svým způsobem formovaly. Proč se jí rozpadla rodina přímo pod rukama,  nebo kdy došlo odcizení s dcerou.
V jednotlivých kapitolách se ke slovu dostávají ti, kteří s ní nebo její rodinou měli něco do činění. Prostor dostávají i hlasy těch, kteří ji znají jen zprostředkovaně, a vy si lámete hlavu, proč právě oni. Proč jim autor dává prostor, vypráví jejich osobní příběhy. Ale jak už to u těchto mnohovrstevnatých příběhů bývá, tak dlouho ony jednotlivé vrstvy skládáte, abyste zjistili, že všechno má svůj důvod, leckdy překvapivý, jindy šokující.

Bill Clegg napsal velmi kvalitní příběh, zdánlivě úsporný, ale v podstatě jdoucí do hloubky mezilidských vztahů. Všímá si vazeb mezi lidmi, naprosto věrně vystihl atmosféru ospalého maloměsta, kde se zdánlivě neděje nic podstatného. Navenek si každý hledí svého, ale jen se otočíte, jste pod bedlivým dohledem.

Moc se mi líbilo grafické zpracování knihy, překvapivě maličký formát působí v kontextu s příběhem zajímavě a evokuje křehkost děje knihy.
Bill Clegg má velmi zajímavý styl psaní. Lyrický, pomalý, přitom z toho cítíte neuvěřitelný náboj a emoce. Používá dlouhá souvětí, minimum přímé řeči, přesto na vás nic nechrlí,  necháváte se jím vést.
Bylo velmi snadné propadnout tomuto příběhu. Četl se mi výborně, osobně mám ráda střídání postav a vypravěčů, kdy nemáte pohled jen z jednoho úhlu.
I přes námět, v němž se snoubí krimi s pořádnou dávkou psychologie, se jedná o komorní drama, v němž ve finále nejde o tragédii Juniny rodiny, ale o něco úplně jiného. O pochopení toho, co pro člověka může znamenat rodina.

Autor je opět trefa do černého, nový hlas v soudobé literatuře s neotřelým stylem psaní. Doporučuji všem, kteří hledají ke čtení něco smysluplného, co člověka přinutí, aby příběh jen nezhltnul, ale aby se nad ním i zamyslel.

 (Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino) 

Design a site like this with WordPress.com
Začít