52. stránka

Běh o život

Běh o život je další „bachmanovkou“ z pera Stephena Kinga. Napsal ji pod pseudonymem Richard Bachman stejně jako Dlouhý pochod a Srovnáno se zemí. Pro mě mají Kingovy knihy pod tímto jménem jiný rozměr, líbí se mi vážnější tón a určitá naléhavost. Nejsou to horory, ale spíše komorní příběhy silné námětem.

Poprvé vyšel tento příběh v originále v roce 1982. Děj se odehrává v roce 2025, což byla tehdy docela vzdálená budoucnost (my, narozeni v sedmdesátkách, vzpomeňme si, jak jsme jako děti psaly slohovky o světě v roce 2000, to byla utopie!). Dnes je rok 2025 co by kamenem dohodil, a věřte, že když jsem Běh o život četla, bylo mi trochu úzko z toho, jak Stephen King viděl budoucnost, k níž se teď mílovými kroky blížíme, vzhledem k současné pandemické situaci to působí až děsivě.

V roce 2025 se nežije lehce. Lidé dýchají špatný vzduch, jsou nemocní a spousta z nich živoří. Jejich zábavou jsou drsné reality show běžící na jediném televizním kanále. Jednou takovou je Běh o život. Vybraný jedinec je vypuštěn do terénu, kde ho nahánějí profesionální Lovci, jimž jsou nápomocni udavači z řad veřejnosti. Pokud štvanec vyhraje, získává milion dolarů. Bohužel, pravděpodobnost výhry je minimální, vlastně žádná, což si uvědomuje i Ben Richards, zoufalý otec těžce nemocné holčičky. S manželkou živoří na okraji společnosti, své dcerce nemohou zaplatit lékařskou péči. Běh o život je Benovou nadějí na lepší život. A naděje, jak známo, umírá poslední…

V této docela útlé knížce King dokazuje, že když chce, nepotřebuje stovky stran a tisíce slov, aby vás dostal do kolen tím, že vás doslova ukecá, jak to mívá obvykle ve zvyku. Na necelých dvou stech stránkách vytvořil úderný příběh, z něhož doslova mrazí. Důležitým faktorem je psychologie postav a důraz na atmosféru prostředí, do něhož je děj zasazen. King to mívá na jedničku vždy, ale v bachmanovkách je to ještě výraznější, možná právě proto, že nejsou tak dlouhé. Důraz je kladen na jednotlivé postavy, jejich chování a jednání.

Svět, který je zde popsán, je děsivý a nutí k zamyšlení nad tím, jak snadno se mu může podobat ten náš. V Kingově realitě nemají frustrovaní jedinci žádnou motivaci do života, protože je jim jasné, že širokou propast rozdílů mezi bohatými a chudými nikdy nepřekročí. A tak, pokud se sami neodhodlají zúčastnit některé z reality show, sledují je z domova a s masochistickou rozkoší udávají účastníky Lovcům. Stejně jako u Dlouhého pochodu jsem měla i tady pocit, že se Suzanne Collins u Kinga inspirovala, co se týče námětu k Hunger games. Svým způsobem jsou si Běh o život i Dlouhý pochod v mnohém podobné.

Běh o život se čte dobře, King se oprostil od svého obvyklého okecávání a přímou čarou vás vede k cíli spolu s prchajícím Benem Richardsem. Krátké úderné kapitoly mají zvláštní číslování, nejdou od jedničky vzestupně, ale odpočítávají se od stovky dolů, což působí poměrně dramaticky a vyvolává pocit, že máte stejně jako Ben omezený čas.

I když Kingovy klasické bichličky plné různých odboček a vedlejších cestiček v ději miluju, pro jeho bachmanovky mám velkou slabost. Jsou nevelké rozsahem, ale hluboké, co se námětu týče, zpracovávají vždy aktuální sociální témata, a nezáleží na tom, že se odehrávají třeba v budoucnosti, pořád mají co říct.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si můžete knížku pořídit.

Shalom, má lásko

Josef Kugelstein vůbec netušil, že má bratra. O dost staršího, věhlasného profesora, který se po sametové revoluci vrací do rodné Prahy. Josefův otec David měl totiž před válkou rodinu, která se stala obětí holokaustu. Než David a jeho žena odjeli transportem do koncentračního tábora, podařilo se jim zachránit malého, tehdy šestiletého syna Aarona a ukrýt ho v klášteře na Slovensku. Z původní rodiny se vrátil jen otec, matka se stala obětí šílených pokusů doktora Mengeleho, Aaron se dostal do USA, kde vyrůstal v náhradní rodině. Když Josef po letech zjistil, že Aaron je jeho bratrem, kontaktoval ho a na společných setkáních se zatajeným dechem poslouchal profesorovo vyprávění o životě, který je fascinujícím svědectvím o houževnatosti, síle a lásce, která doslova hory přenáší.

Na téhle knize je unikátní způsob, jakým se Aaronovo vyprávění dostává ke čtenáři. Není to klasické vyprávění, ale něco jako kniha v knize, příběh v příběhu… Vše začíná vyprávěním autora Jana Žáčka, který se Josefem Kugelsteinem nechá přemluvit, aby dal dohromady jeho spisy a během deseti let je publikoval se zmínkou o jeho osobě v textu. Jan Žáček zpracoval vyprávění o setkání obou bratří a o Aaronově životě, a nabídl je k vydání do nakladatelství. Důkazem, že celá věc klapla, je kniha Shalom, má lásko, která vyšla v nakladatelství Fortuna Libri.

Když se do knihy začtete, máte pocit, že sedíte s Aaronem a Josefem v kavárně a posloucháte jejich rozhovor. Jan Žáček je nechává vést dialog, na Josefovy dychtivé otázky odpovídá Aaron věcně a nebojí se zmínit ani lechtivá či drastická témata. Jste svědky Aaronova odchodu z tepla a jistoty rodičovské náruče a útrap, které ztrpčovaly chlapcův život. Než se dostal do Států, prošel si peklem, což na něm zanechalo doživotní psychické následky. Dialogy přecházejí nenásilně v popisné scény, podobné filmovým, takže čtenářova představivost pracuje na plné obrátky. Oba bratři jsou zajímavými postavami, dělají věci, s nimiž se nemusíte ztotožnit, ale můžete je pochopit.

Vyprávění je členěno do krátkých kapitol, od nichž je opravdu těžké se odtrhnout. Před vámi se odvíjí inspirativní příběh o tom, že stojí za to jít za svým vysněným cílem i přes nepřízeň osudu. Aaronovo vyprávění vzbuzuje emoce – přemýšlela jsem, jestli bych v sobě měla tolik síly a odhodlání, jako on. Když čtete o všech zlých věcech, které ho potkaly, vážíte si toho, co máte.

Plastické a živé zpodobnění neobyčejného osudu jednoho židovského chlapce, z něhož se stal vážený profesor bojující s démony, zasáhne každého, kdo má rád silné životní příběhy. V této knize je obsaženo vše: víra, láska, strach, zlo, pochyby, humor i sex. O této knížce jen nečtěte, ale PŘEČTĚTE si ji.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si můžete knížku pořídit.

Pekelný plášť

Jste dospělí a pořád máte rádi pohádky? To se přece nevylučuje. Zkuste se začíst do knihy Simony Michálkové, která propojila prvky klasické pohádky, fantasy světa a řízného humoru v zajímavý počin, který vydalo nakladatelství Bookmedia. Pekelný plášť je jedna velká čarovná jízda, u níž se nudit nebudete.

Princ Arim si užívá pijatiku v hospodě doslova plnými doušky. Když se po bujaré noci probudí, zjistí, že je neviditelný. A to má tedy sakra štěstí, protože mohl dopadnout mnohem hůř a neprobudit se vůbec. Aby získal svou pravou podobu, musí se vydat do pekla. Do opravdového pekla, mezi čerty, budliky, budliky!

V tomtéž čase se v jiném království probouzí krásná dívka. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyla uměle vytvořená čarodějem Deliem. Ten ji oživil pro svého krále, truchlícího po mrtvé manželce. Aeronwen jako by jí z oka vypadla, jen povahou se liší. Králi nechce být po vůli, a dát mu dědice? To už vůbec ne. Jediné východisko je útěk, který se jí podaří díky velmi zajímavému společníkovi. Tím je mluvící kůň. Myslíte, že podivno máme vyčerpáno? Ani náhodou! Cesty neviditelného Arima, vzpurné Aeronwen a koně Carmina se spojí na dobrodružné cestě za svobodou i láskou.

Nejsem odborníkem na fantasy, které primárně nečtu, ale občas ho volím jako relaxační prvek a jakýsi útěk z reality všedních dní. Netroufám si tedy Pekelný plášť hodnotit z pohledu logiky, jestli do sebe vše do detailu zapadá, příběh jsem si užila jako pohádku, v níž je dovoleno vše. Jediné, co mě hned na počátku „praštilo do očí“, byla zmínka o neviditelném Arimovi, na němž bylo poznat pouze oblečení. Procházel se takto volně po městě a nikomu to nepřišlo divné. Myslím, že i v bájném světě, kde jsou mantinely trochu uvolněné, by chodící oděv budil značnou pozornost.

Co mě bavilo nesmírně moc, byl mluvící kůň Carmin, který zaujal na první dobrou. A nejen tím, že mluvil, ale autorce se podařilo vtisknout mu neobyčejné charisma. Dost se mi líbila i scéna, kdy se Arim a Wen dostanou do pekla, kde mají schůzku se samotným vládcem pekel.

Pekelný plášť je hodně akční a určitě vás nebude nudit. Je plný svižných dialogů, není v něm prostor na zbytečné popisy, jedna akce střídá druhou. Slovní přestřelky mezi hlavními aktéry jsou vtipné a baví.

Během čtení jsem si připomněla některé české pohádky – Hrátky s čertem, S čerty nejsou žerty, Pyšnou princeznu – ať už to bylo chováním hrdinů nebo dějem.

Ráda jsem si s touto knížkou tak trochu vrátila do dětství, do světa pohádek, v nichž bojuje dobro se zlem, a stát se může cokoliv, protože magie, kouzla a čáry mají hlavní slovo.

Pokud milujete pohádky a rádi občas utíkáte do jiných světů, zkuste tentokrát s Pekelným pláštěm, budete určitě mile překvapeni.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si můžete knížku pořídit.

Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre

Jako děti vyrůstali v rozdílném prostředí. Možná by se nikdy nepotkali, ale osud tomu chtěl jinak. Nechal je seznámit se v knihovně, když se jako studenti připravovali na zkoušku z filozofie. Kdo? Přece Simone Beauvoirová a Jean-Paul Sartre, franouzské ikony, osobnosti literárního světa druhé poloviny 20. století, a především osudoví milenci.

Autorkou tohoto životopisného románu je Claudine Monteil, která se ve své době stala blízkou přítelkyní sester de Beauvoirových a zároveň se významně angažovala ve feministickém hnutí za práva žen. Čtenáři se tak dostává záruky, že získá reálný pohled nejen na obě osobnosti, ale nahlédne přímo pod pokličku bouřlivých událostí minulého století s vědomím, že se tak opravdu udály.

Claudine Monteil sleduje osudovou dvojici od dětských střevíčků. Všímá si prostředí, v němž Simone i Jean-Paul vyrůstali, a které je formovalo pro další život. Seznámili se jako mladí studenti plní ideálů a nových myšlenek a stali se milenci a především přáteli na celý život. Byť měli během let i jiné partnery, panovala mezi nimi fyzická přitažlivost a náklonnost. Půvabně působilo starosvětské vykání, které udržovali i milé přezdívky, jež si vzájemně dávali. Ať už si o nich společnosti myslela cokoli, zůstávali věrní svým ideálům a věděli, že i když budou fyzicky s jiným partnerem, jejich pevné pouto zůstane nepřetrženo.

Smýšlíte- li o partnerském soužití tradičním způsobem a představa, že byste se stýkali i s někým jiným, je pro vás nemyslitelná, asi budete nad tímto nekonvenčním uspořádáním kroutit hlavou, ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Jejich vztah, myšlenky, ideály i činy jsou vylíčeny čtivým způsobem, autorce se podařilo vystihnout podstatu neobyčejného vztahu mezi Simone a Jean-Paulem, který dokázala rozdělit pouze smrt.

Spisovatelka nás provede spolu se Simone a Jeanem-Paulem napříč dvacátým stoletím. Oba se zúčastnili různých odbojů vůči vládnoucím režimům a válkám, podporovali feminismus a stali se tak symbolem svobody. Autorka plasticky vylíčila jejich bouřlivý svět plný pařížských kaváren i intelektuálního prostředí.

Milenci svobody zapadají do knižní rodiny životopisných románů, které nakladatelství Metafora už léta vydává a jejichž poznávacím znamením je osobitá pískově hnědá obálka. Chcete-li poznat jeden opravdu neobyčejný pár, jehož životní postoje zůstaly pevné i přes nepřízeň tehdejší společnosti, máte díky tomuto počinu příležitost.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Med v hlavě, marmeláda v srdci

Tilda se vdávala poměrně brzy. Musela, jak už to občas bývá i v lepších rodinách. S Philippem žijí spokojeně přes deset let, mají dvě děti a zatímco Philipp dělá úspěšnou kariéru, Tilda „zamrzla“ doma s dětmi a vrcholem její realizace je vedení účetnictví v rodinné firmě. Ráda by začala pracovat sama za sebe a znovu zažila pocit spokojenosti a štěstí. Odvahu jít za novým snem pořád odkládá, až jednoho dne zjistí, že její tatínek začíná mít výpadky paměti. Tilda se bojí, že onemocněl Alzheimerovou chorobou, stejně jako před lety jeho otec, Tildin milovaný dědeček Amadus. Vyhledá proto své staré deníky z dětství, aby si vybavila vzpomínky na dobu, kdy dědeček sice propadal zákeřné nemoci, ale přesto s ním prožila nejkrásnější a zároveň nejsmutnější léto v životě.

Autorkou knihy je Hillary Martineková, která napsala scénář k filmu Med v hlavě, zpracovávající Tildino léto s dědečkem Amadem.

Román Med v hlavě, marmeláda v srdci se odehrává ve dvou časových rovinách, současnou střídají prostřihy do deníkových zápisků, které si Tilda vedla, když jí bylo jedenáct. Autorce se podařilo obě linie přirozeně propojit bez hluchých míst. Citlivě popisuje nerovný boj se zákeřným nepřítelem Alzeheimerem, v němž je vítěz od počátku jasný, a není to člověk. Pochyby, vztek i popírání, tím vším si prochází blízcí nemocného Amada. Hillary Martineková poukazuje také na strasti spojené s péčí, bezmoc i vztek. Zatímco pro bezelstnou Tildu je vše černé nebo bílé, její rodiče si uvědomují, že rozdílné názory ohledně péče o Amada prohlubují jejich už tak velkou manželskou krizi.

Tenhle příběh má smutný podtón, který je vyrovnán humorem, čišícím z téměř každé stránky. Hillary Martineková se řadí mezi pár německých autorů, kterým humorný žánr jde vcelku přirozeně. Líbily se mi Tildiny historky se snobskou tchyní a také mimořádný vztah, který měla se svou nejlepší kamarádkou od dětství, o niž se mohla vždy opřít. Zatímco s otcem si Tilda vždy rozuměla, s maminkou to zřejmě nebylo tak jednoduché, ale autorka kolem tohoto křehkého tématu chodí jen po špičkách a příliš ho nerozvíjí.

Dovedla bych si představit pokračování, protože Tildina současná linka vyčerpaná není a dá se s ní i nadále skvěle pracovat.

Takže jestli hledáte příjemně napsaný počin s hlubším poselstvím, určitě si román Med v hlavě, marmeláda v srdci nenechte proklouznout mezi prsty, je to jeden z vynikajících kousků edice 7lásky nakladatelství Metafora.

Děkuji nakladatelství Metafora za recenzní výtisk, knihu si můžete zakoupit na eshopu.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Nemusíš!

Jestli hledáte četbu pro ženy, která má šmrnc, vtip a šarm, co není žádná červená knihovna, ale ani náročná psychárna, vřele doporučuji Nemusíš! od Dagmar Digmy Čechové.

Čtivá záležitost od prvních stránek. Vlastně vás odrovná hned první věta, a kdo má doma puberťáka přilepeného k počítači, tomu to bude hned jasné, proč to píšu.

Příběh dvou žen, odlišných jako den a noc, je psán hodně poutavě, čtivě, bez hluchých míst. Autorka má lehkou ruku, dialogy mezi postavami jsou přirozené, vtipné, nic není křečovité. Obě hlavní hrdinky, Kateřina i Marie jsou úplně normální ženy, řeší tradiční i trochu neobvyklé problémy. Možná se v nich trochu najdou i samy čtenářky.

Prostě tohle ano, bez debat. Už dlouho jsem nečetla něco, co by mi bylo blízké tím, jak je to lidské, humorné a hlavně reálné.

Skřivánci ve válce

Jak se popasovat s faktem, že po smrti maminky o vás vlastní otec vůbec nestojí? Máte dvě možnosti. Buď zahořknete a budete se zlobit na celý svět, nebo se nenecháte zlomit a vytěžíte z toho maximum pro váš lepší život. A právě to udělala Klárka Penroseová. Maminka jí zemřela jen pár dní po tom, co dala své dceři život a tatínek to dívence klade celý život za vinu. Holčička kupodivu na nikoho nezanevřela, miluje svého staršího výbušného bratra Petra i bratrance Ruperta, s nímž sourozenci tráví každé léto u společných prarodičů v Cornwallu. Tam prožívají nejlepší chvilky v životě, pragmatická babička s dědečkem jim nechávají prostor, aby se s nástrahami života popasovali sami. Idylka končí spolu se závěrem prázdnin, kdy se všichni rozejdou. Rupert s Petrem na internátní školu, Klárka do studeného domu, kde ji otec přehlíží jako kus letitého nábytku. Jeden by se z toho zbláznil, ne však Klárka, která je od narození optimisticky naladěná a na všech se snaží vidět něco dobrého. Díky své píli a houževnatosti začne studovat, navzdory otcově nelibosti (nebo spíše lhostejnosti?) Do životů ale náhle zasahuje první světová válka. Všichni musí brzy dospět, všichni musí něco obětovat na válečný oltář.

Román Skřivánci ve válce mě lehce dojímal po celou dobu čtení. Absolutně jsem nemohla pochopit chování otce, který svou dceru totálně ignoroval, pořád jsem doufala, že by v průběhu děje mohlo dojít k nápravě, a stejně jako Klárka se snažila najít na něm něco dobrého, ale bohužel. Otec Penrose je postavou, jež vám prostě pohne žlučí. O to víc si užijete laskavou Klárku i jejího bratra Petra, stejně jako Ruperta, který je všemi milován.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Vlaštovka v bublině

Píše se rok 2045. Bára, kterou můžete znát z autorčiny prvotiny Losos v kaluži, leží v nemocnici. Už dávno není mladou dívkou, ale zralou ženou. Díky progresivní nemoci zapomíná kým je, mizí její vzpomínky na minulost i rodinu. To, že ji má, Báře připomínají návštěvy syna a dcery, kteří za ní do nemocnice chodí. Zatímco Michal je spíše pasivní a neprůbojný, Magda už stačila prodat matčin byt a majetek. Jenže Bára se díky novému léku začíná vracet do života. Sílící mysl odhaluje další zasunuté vzpomínky, žena si vybavuje, že byla kdysi šťastně vdaná. Co se s jejím mužem stalo? A co se stalo s jejich manželstvím?

Vůbec nevadí, pokud jste nečetli knihu Losos v kaluži, kde se Bára objevuje poprvé, Vlaštovku v bublině lze pojmout jako volné pokračování, stejně jako samostatný příběh. Zajímavým prvkem je využití budoucnosti jako časového úseku, v němž se děj odehrává. Rok 2045. Není tak vzdálený od současnosti, ale přece jen teď ještě vůbec netušíme, co na nás bude za pětadvacet let čekat.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Sešit s tátovými recepty

Henri je doslova přirostlý ke svému sporáku. Desítky let den co den, od sedmi do jedenácté večerní, krájí, loupe, mixuje, vaří, peče smaží. Jeho lahůdky vás oslní chutí, přitom k jejich přípravě je zapotřebí jen několik základních surovin. Henri dokáže téměř poslepu vykouzlit delikatesu, z níž vaše chuťové buňky zešílí blahem. Prostě v kuchyni se cítí nejjistěji. Ale jak to má se vztahy s lidmi? Ty bývají kolikrát křehčí než nejjemnější lístkové těsto. O tom by mohl vyprávět Julien, Henriho syn. A taky to dělá. Sešit s tátovými recepty je dojemným vyznáním lásky otce k synovi a syna k otci.

Henri je v komatu. Julien u něj sedí, drží jej za ruku a vzpomíná. Středobodem vzpomínek je starý kožený sešit s recepty, který z nepochopitelných důvodů Henri nenáviděl a nechal ho zmizet. Kam se sešit poděl, Julien netuší. Stejně tak je pro něj záhadou, proč ze dne na den zmizela žena, kterou oba milovali? Julien se vrací do minulosti, skládá střípky vzpomínek stejně, jako se do pokrmu přidávají jednotlivé ingredience.

S touto knížkou je to podobné jako s makronkou. Drobný zákusek, který byste jedním stisknutím hravě zničili, zhltnete na dvě kousnutí, přesto ve vás ještě dlouho doznívá sladká a intenzivní chuť a vy si uvědomíte, že síla tkví v právě v tom, jak na vás cukrovinka působí. Příběh Henriho a Juliena je stejně křehký a jemný. Autor se soustředil na vztah mezi otcem a synem, který bývá vesměs složitý. Henri, jenž pochází z chudých poměrů a své renomé si musel tvrdě vybojovat, si ze všeho nejméně přeje, aby Jean kráčel v jeho stopách. Rád by, aby syn řádně vystudoval a živil se hlavou, a ne rukama. Ale osud si to vždy zařídí podle svého. Julien odmala nasával atmosféru otcovy kuchyně a nepřeje si nic jiného, než být také kuchařem. Ani jeden nedokáže o svých pocitech mluvit, jejich prostředníkem je jídlo a tak se není čemu divit, když mezi nimi nastane bolestný rozkol.

Román je psán v du-formě, kdy Julien hovoří ke svému otci. Prostřednictvím intenzivního monologu se vracíme do Julienova dětství, zprvu velmi idylického, plného vůní a chutí Henriho kulinářského umění. Projdeme s ním bolestným dospíváním a zlehka nahlédneme pod pokličku života jeho otce. A právě tento známý, leč ne příliš často využívaný způsob vyjádření příběhu sluší a ještě víc znásobuje prožitek při čtení. Julien i Henri se vám vryjí pod kůži, stejně tak si zamilujete i jejich přátele, tak nezbytné v každém správném (nejen) francouzském románu.

Sešit s tátovými recepty je přesně to, co se o něm píše v anotaci. Něžný příběh, i když hrdiny jsou chlapi se silnýma rukama, kteří (ne)brečí. Milé, leč smutné čtení odemykající i tu nejzatvrzelejší duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.

Jak se vyznat v klimatu

Klima. Co je to klima? My dospěláci víme, že je to podnebí, a že vliv na něj má nejen teplota, srážky, tlak vzduchu, ale také člověk a jeho konání. Ne vždy je to v souladu s přírodou, která nám to dává náležitě pocítit na změnách klimatu. Enycklopedie Jak se vyznat v klimatu vysvětlí hravou formou (nejen) dětem všechno ohledně tohoto aktuálního tématu.

Autorkami publikace jsou Němky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian. Pro tuzemské čtenáře byl text náležitě revidován a aktualizován českými odborníky.

Publikace neobsahuje kapitoly ani žádné jiné dělení, rovnou se jde na věc a začít se nemůže ničím jiným než oteplováním. Dále se dozvíme více o podnebí v Evropě, jak chodilo v době ledové, jak je to s prouděním vzduchu, nebo myšlenky a nápady jak bychom my sami mohli přispět k lepšímu klimatu.

Na knížce je velmi sympatická forma. Text je proložen obrázky, které jsou opravdu povedené. Namalovala je Stephanie Marian a dokázala vtisknout informacím, které jsou podány velmi srozumitelně, jednoduše a přitom vůbec ne nudně, věrnou obrazovou podobu, takže si malý čtenář snadněji představí popisované téma.

Knížka dokonce zaujala i našeho skoro čtyřleťáka, který byl unešen obrázky a pořád jsme si museli ukazovat a popisovat, co na nich je.

Z encyklopedie jsem se i já, dospělá, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Publikace může být nápomocná učitelům při výuce jako názorná pomůcka díky věcně podaným informacím a povedené grafické úpravě.