Štítek: COSMOPOLIS

Německá autorka Pauline Maiová je spisovatelkou zaměřující se na romantiku a dobré jídlo a cestování, které pro její hrdinky bývá většinou neplánované. Troufám si říct, že její romány jsou neměckou odpovědí na sérii Romantické útěky Julie Caplinové. Už jsme měli možnost podívat se do Provence prostřednictvím knihy Štěstí má barvu levandule, navštívit slunnou Florencii (Štěstí hřeje jako slunce) a tentokrát nás čeká Skotsko v příběhu nazvaném Štěstí voní jako chleba. A jestliže jsem po přečtení druhé knížky tvrdila, že je o fous lepší než první, tak teď toto tvrzení platí tuplovaně. Zatím poslední počin Pauliny Maiové mě dostal nejvíc. Moje oblíbené Skotsko a domácí chleba, to je kombo, na které slyším vždycky.

Mila je beznadějná romantička. Žije v Heidelbergu a se svými nejlepšími přáteli pravidelně rozebírá romanticky laděné knížky, jejichž příběhy by chtěla prožívat na vlastní kůži. A už to vypadá, že by mohla, potká totiž okouzlujícího Thea, s nímž si padne do noty, mají si co říct a hodně to mezi nimi jiskří. Jenže je tady menší problém, Theo je zasnoubený, ale chová se, jako by tento fakt nebyl podstatný. Když ke všemu přijde Mila o práci, je rozhodnuto. Odjede do Skotska, aby v odlehlé vesnici hlídala dům jedné rodině. To je přece taky druh romantiky – nádherná divoká krajina, malebné domečky a jejich obyvatelé, kteří jsou milí a laskaví. Realita je však jiná, ve vesnici Applemore žijí téměř samí staří lidi, kteří se na Milu spíš mračí, počasí si dělá, co chce a o pořádný chleba člověk nezavadí. To je pro Milu, jejíž tatínek je pekař, poslední kapka. Aby překonala těžké chvíle, začne péct chleba, jehož vůně pomalu, ale jistě otevírá zatvrzelá skotská srdce…

Také Paulina Maiová má svou šablonu, kterou vždy napasuje na aktuální příběh. Její hrdinky mění zgruntu život, odjíždí pryč a s sebou si odvážejí kuchařský um. Mila je zdatnou pekařkou a její vůně čerstvého chleba provoní každou stránku pohodové romance, kterou jsem si užila plnými doušky od začátku do konce. Pro mě je tento třetí počin (zatím) nejlepším. Přestože jsem některé věci uhodla snad ještě dřív, než Mila, bavila jsem se. Autorka vytvořila sympatickou hlavní hrdinku, jejíž romantická duše mi byla velmi blízká. Stejně tak mě bavily i ostatní, mnohdy osobité postavy, z nichž každá měla v příběhu svou specifickou roli. Autorka rozehrála hned několik zábavných i dojemných scén a dala prostor romantice, která nebyla vtíravá, ale vyvěrala postupně a zlehka, v okamžiku, kdy do hry vstoupil Finley, syn majitelů domu, v němž na přechodno dobu bydlela.

Příjemné čtení o jedné beznadějné romantičce, která si získala srdce svérázných Skotů prostřednictvím voňavého kváskového chleba, se určitě trefí do noty všem milovníkům knížek, v nichž se snoubí láska k cestování i dobrému jídlu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

S Izzy McBrideovou jste se mohli potkat, pokud jste četli román Domek v Irsku, osmý díl z volně provázané série Romantické útěky Julie Caplinové. Tehdy byla jednou z vedlejších postav a účastnicí kuchařského kurzu, v„devítce“ nazvané Hrad ve Skotsku je hlavní hrdinkou. Zdědila starobylý hrad ve Skotsku, který potřebuje hromadu oprav. Izzy bohužel nepatří mezi bohaté dědice, peníze nemá a proto se rozhodne, že se z hradu stane hotel. Do všeho jí nevyžádanými radami a neočekávanými skutky zasahuje nekonvenčí matka Xanthe a na klidu Izzy nepřidá ani první host, podnájemník Ross, zádumčivý spisovatel, který pro svou práci hledá klidné a tiché místo, kde ho nikdo nebude rušit. Díky Xanthe se hotel plní dalšími nečekanými hosty, jejichž peníze by mohly přispět na opravy chátrajícího hotelu. Izzy je v jednom kole, vaří a připravuje slavnostní menu pro blížící se vánoční období, řídí rekonstrukci a nemůže z hlavy dostat Rosse, jehož zvláštní chování ji vytáčí a zároveň fascinuje. Hostů přibývá a Izzy vůbec netuší, jak to všechno zvládne. Přesto své dědictví zbožňuje a doufá, že se jí nákladný vánoční projekt podaří dotáhnout do konce.

Hrad ve Skotsku můžete číst jako část Romantických útěků, nebo samostatně. Jede na vlně románů, v nichž je děj soustředěn na konkrétní destinaci a dobré jídlo. Nejinak je tomu i v tomto případě a opět můžu říct, že to funguje, přestože se jedná o určitou šablonu, již Julie Caplinová využije v každém díle. A tak i ve skotském dobrodružství máme hrdinku, která vaří, a to velmi dobře, a ocitá se v určité zemi, jejíž specifické pokrmy a zvyky formují ráz konkrétního příběhu.

Skotsko! Pro mě jedna z oblíbených krajin, kam bych se ráda někdy podívala a proto hltám knihy, v nichž se tato svérázná země objevuje. Moc se mi zamlouvala i v knížce Julie Caplinové, a pokud jste na tom stejně jako já, myslím, že se bude líbit i vám. Navíc se děj odehrává v adventním čase, takže kombinace zasněžené krajiny a starosvětsky působícího majestátního hradu je téměř magická. K tomu přičtěte zajímavé, živelné postavy – Izzina matka je jednou z těch nejimpozantějších – svou dceru zbožňuje, ale spíš než aby jí pomáhala, přidělává jí starosti, je excentrická, bohémská a nepraktická, pravý opak své dcery, kterou občas přivádí k šílenství svými spontánními nápady.

Svěží zábavné čtení s přiměřenou dávkou nevtíravé romantiky a jiskřivého humoru, to je Hrad ve Skotsku. Díky kouzelné zimní atmosféře vám slavnostní vánoční náladu vytvoří, kdykoliv knížku otevřete. Julie Caplinová opět dokázala, že umí namíchat příběh, který funguje a milovníky Romantických útěků opět naladí na cestovatelskou i romantickou notu. No a nám nezbývá, než přemýšlet, kam nás Julie Caplinová vezme příště?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kathryn Hughesová je autorkou několika románů, které si zejména mezi čtenářkami získaly velkou popularitu. Vsadím se, stejně úspěšný bude i nejnovější počin nazvaný výmluvně Krabička vzpomínek.

Setkáváme se s Jenny, která právě slaví sto let. Vzpomíná na svou minulost, na období druhé světové války, které změnilo život jí i jejím blízkým. Jako pomyslnou Pandořinu skříňku Jenny otevírá krabičku, v níž si schovává věci blízké jejímu srdci. Rozhodne se, že podnikne cestu, která jí pomůže vyrovnat účet s minulostí a navštívit Itálii, kde prožila nejbouřlivější léta. Jako společnici si vybere mladičkou ošetřovatelku Candice, s níž se sblížila a cítí, že i přes mezigenerační propast jsou si velmi blízké. Candice je bláznivě zamilovaná do svého přítele, který se však příliš nepozdává Jenny. Má právo zasahovat do jejich vztahu, nebo by se měla držet v ústraní jako tichá pozorovatelka? Čas odjezdu se blíží a ani jedna z žen netuší, jak moc jim výprava do minulosti změní život.

Kathryn Hughesová se drží osvědčeného stylu, v němž střídá současnou a historickou linii, která nás zavede do bouřlivého období druhé světové války. Jenny s malým bráškou odjíždí v rámci evakuačního programu na venkov, kde se jich ujme farmářská rodina. Vzájemné vztahy ovlivní nejen válka, ale také láska, která Jenny znenadání vstoupí do života.

Přestože je příběh svým způsobem podobný předchozím románům spisovatelky, protože je vystavěn na podobném principu, kdy se střídají dvě linie a odhaluje dávná tajemství z minulosti, opět má co říct. Děj je přímo nabitý emocemi, Kathryn Hughesová jimi opravdu nešetří a připraveny má i momenty překvapení, které pořádně zahýbou příběhem.

Britská spisovatelka je pro mě sázka na jistotu, když si chci přečíst příběh, jenž má hloubku a umí zacloumat mými city a tady se to opravdu podařilo na jedničku. Její knihy mají navíc přidanou hodnotu, řeší důležité problémy, konkrétně v této knize je to vztah s manipulátorem.

Pokud jste fanoušky vrstevnatých příběhů plných lásky, citů i nevšedních zápletek, otevřete spolu s Jenny a Candice Krabičku vzpomínek, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Antonii život nerozdal příliš dobré karty. Aby přispěla do rodinného rozpočtu, musela se pořádně otáčet a mít dvě práce, matka ji nikdy neprojevovala přílišnou náklonnost a dívka se tak upnula na hudbu, kterou vždycky milovala. Ráda by se stala dirigentkou, ale kdo to kdy viděl, aby děvče vládlo dirigentskou hůlkou a vedlo orchestr plný mužů. Píše se rok 1926 a od žen se očekává, že budou dobrými manželkami a matkami a nebudou se plést mužům pod nohy. Antonia je nesmírně houževnatá a odhodlaná jít za svým snem i přes ty největší překážky, a že jich je! A nebyl by to správný příběh, kdyby v něm chyběla láska. Antonia se seznámí s charismatickým manažerem Frankem, který má ve světě hudby skvělé kontakty, pochází však z tzv. „lepší společnosti“, jež má přísná kriteria pro výběr budoucích manželek. Čemu dá mladá žena přednost, hudbě, nebo lásce?

Musím říct, že Dirigentka je jedním z nejlepších biograficky laděných románů, které se mi dostaly do rukou. Je napsán opravdu čtivě, Antoniin neobyčejný osud zaujme i ty, kteří klasické hudbě příliš neholdují. Nenásilné zakomponování známých jmen a skladeb umocňuje zážitek z četby a chuť poslechnout si danou hudbu. Maria Petersová zpracovala jen část ze života Antonie Bricové, pokud tedy chcete vědět, jak to s ní bylo dál, doporučuji vyhledat si další informace na internetu, dozvíte se hodně zajímavých věcí, nechybí ani videa, na nichž je možné vidět reálnou Antonii s dirigentskou hůlkou v ruce. Maria Petersová je nejen autorkou knihy, ale také režisérkou stejnojmenného filmu, který natočila v roce 2018. Nevynechejte ani autorčin doslov a zkuste si vyhledat si ženy, které se v průběhu věků dirigování věnovaly a věnují.

Děj je dynamický a přitáhne pozornost od prvních stránek, kdy sledujeme, jak se Antonia vypořádává s nedostatkem peněz, mateřské lásky i respektu v práci. Maria Petersová její příběh podává v ich-formě, kdy se v jednotlivých kapitolách jako vypravěči střídají Antonia, Frank a také dívčin nejlepší přítel a kolega Robin, který jí podal v nejtěžších chvílích pomocnou ruku.

Na dvou stech sedmdesáti stranách se rozvíjí několik podstatných let v životě mladé ženy, která se nebála vzepřít chladnému a tvrdému světu mužů a šla si odhodlaně za svým snem. Můžeme jen obdivovat její úsilí a odvahu, s níž čelila nepřízní osudu a několika ranám, které jí osud uštědřil. Maria Petersová napsala výjimečný román o lásce k hudbě, který boří zažité konvence o postavení žen ve společnosti. Nebojte se, není feministicky laděný, ani nemíří proti mužům, jen poukazuje na fakt, že pánové tvorstva jsou někdy vůči ženám zbytečně zaujatí a nevěří, že by mohly zvládnout to, co oni.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vnímáte Nový Zéland jako nádhernou zelenou krajinu? A co takhle využít tuto úžasnou destinaci jako kulisu pro detektivní příběh? Takový kriminální román rázem získává na atraktivitě. Přidejte k tomu párek detektivů, kteří spolu kdysi žili, zplodili skvělou, leč trochu rebelskou dceru, aby se po pár letech v klidu rozešli, několik vražd… mimochodem, zmínila jsem se, že hlavní postava, policejní vyšetřovatelka Hana je Maorka? Ne? Tím získává krimiromán Lepší krev další rozměr – snoubí v sobě moderní současnost a tradiční maorské tradice a rituály. Rituály pomsty. Těšte se na příběh, který by bez této přidané hodnoty byl typickou detektivkou, jakých vychází dvanáct do tuctu. Neotřelá lokace a fascinující svět domorodců mu přidávají na hodnotě.

Hana Westermanová obdržela podivné video, na jehož základě najde oběšeného muže. To však není vše, následuje další snímek a další nepřirozená smrt a Hana má rázem na krku případ několika vražd, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti, kdy na Nový Zéland přišli první kolonizátoři.

Pokud hledáte neotřelý příběh s kriminální zápletkou, zkuste Lepší krev Michaela Bennetta, který moc dobře ví, o čem píše, na svém kontě má publikaci, v níž zpracoval skutečný policejní případ.

V popředí knihy stojí policistka Hana Westermanová, jejíž smysl pro čest a spravedlnost jí působí mnoho potíží. Kromě náročných případů řeší i komplikovaný vztah s dcerou, kterou má ve střídavé péči s bývalým manželem, s nímž se ještě nerozvedla. Nejenže je pojí pouto rodičovské, oni jsou zároveň kolegy, naštěstí spolu vycházejí víc než standartně.

Rodinné vztahy tvoří výraznou část děje, tou další je maorská kultura a zvyky. Dozvíme se spoustu zajímavostí, v textu nechybí slovíčka v maorštině, která jsou pro neznalé vysvětlena, ufff. 🙂 Michael Bennett píše ve třetí osobě, text proto působí trochu stroze, což není na škodu, žádná z postav není upřednostněná a máte pocit, že sledujete film.

Do děje je zakomponovaná také stále populárnější tématika různorodých pohlaví a já si říkám, jestli to muselo být? Hanina dcera chodí s osobou nebinárního pohlaví, která si říká PLUS 1. Netuším, zda to byl záměr – nevyhraněnost osobnosti, nebo chyba překladu, ale jednou se o této postavě mluví ve třetí osobě množného čísla a pak vzápětí v čísle jednotném. Podle mě naprosto zbytečná, rušivá vsuvka, i bez ní má Lepší krev našlápnuto zařadit se mezi zajímavé kriminální počiny, jak už zmiňuji výše.

Příběh Hany a jejího kulturního dědictví mě docela příjemně překvapil, určitě ho doporučuju čtenářům, kteří od detektivky chtějí kromě typického schématu i něco navíc.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, titul pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Máte rádi knihy, které se odehrávají v zimním období? Jsou plné mrazu, sněhu a ledu? Vrtáte se rádi v životech jiných? Tak přesně pro vás je nejnovější počin Alice Feeney nazvaný Kámen, nůžky, papír.

Adam a Amélie jsou manželé. Rádi by trochu vzkřísili vyhaslý vztah a tak se vydají na víkend do Skotska. Amélie vyhraje v loterii v práci zájezd na zapadlé samotě a doufá, že by jim změna prostředí mohla prospět. Jenže vše je úplně jinak, než si oba myslí a plánují. Kolem nich je spousta lží a taky je tady někdo, kdo si přeje, aby jejich manželství skončilo. Jak? Odhlehlá krajina, nikde nikdo, samota, kde se dějí podivné věci a nikoho se nedovoláte… už je vám to asi jasné, že? Tak se začtěte, stojí to za to.

Od Alice Feeney jsem už před lety četla psychothriller Občas lžu, z něhož jsem byla nadšená. Líbilo se mi pojetí příběhu, jak autorka zkombinovala dvě dějové linky a čtenáře vedla po svých cestičkách, aby ho dovedla k šokujícímu vyústění, které ani zdaleka nečekal. Totéž se stalo i v případě aktuální novinky. Měla jsem pocit, že vím/tuším/předpokládám a mám celou pointu v kapse, ale houby s octem, jak se říká. Alice Feeney mě opět převezla. Do děje jsem byla vtažená hned od prvních chvil díky osobité atmosféře – odehrává se v zimě, za sněhové bouře a ani u jedné postav si nejste jisti, jestli na výlet přijela s dobrým úmyslem, nebo má něco za lubem.

Děj střídavě vypráví Amélie a Adam, každý z nich vnímá stěžejní situace jinak a nabídne vám proto svůj vlastní pohled. Kapitoly jsou proloženy dopisy, které několik let píše manželka Adamovi v den výročí jejich svatby a díky nimž získává příběh další rozměr.

Kromě klasického pohrávání si se čtenářovou myslí se autorka zaměřila na velmi zajímavý jev. Tím je prosopagnosie, neboli obličejová slepota. Touto nemocí trpí Adam, který nepoznává obličeje lidí. Prostě mu tváře nic neříkají a je jedno, jestli je to člověk, jehož vidí poprvé v životě, nebo vlastní manželka. Ta mu musí občas napovídat, když se má Adam s někým sejít. Docela nepředstavitelné a zároveň i děsící, že? A hlavně, dá se to v takovém příběhu rafinovaně použít. 🙂

Psychothriller Kámen, nůžky, papír je jedním slovem výborný. Má děj, který vás vtáhne, chcete vědět, co se vlastně děje a kde je pravda. Zpočátku se vám zdá, že plyne pomalu a rozjíždí se pozvolna, ale čím déle jste s Amélií a Adamem, tím víc jste do jejich příběhu ponořeni. Alice Feeney umí psát, těží z toho, že dokáže nastínit děj a ukolébat vás v naději, že jste rozlouskli zápletku, abyste nakonec zůstali v mírném šoku.

Hledáte-li napínavou četbu na nadcházející zimní dny, sáhněte právě po tomto počinu, za vaši pozornost stojí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pokud se vám do rukou dostala kniha Léto v Kavárně nových začátků, tak si určitě na příběh Laury, která spolu s dětmi našla v malebném Dorsetu nový domov i lásku po smrti milovaného manžela, ještě vzpomínáte. A také na příslib nakladatelství Cosmopolis, že se dočkáme vánočního pokračování. A je to tady! Tentokrát je v hlavní roli Grinch. Tedy pardon, Lauřina sestra Becca, která Vánoce a vše, co je s nimi spojené, bytostně nesnáší. Jak to může dopadnout, když přijme pozvání své starší sestry, aby za ní do Dorsetu přijela a strávila tam svátky? To se dozvíte, když se do příběhu nazvaného příznačně Svátky v Kavárně nových začátků začtete.

Druhý díl série je zcela v režii Beccy, která vystoupí ze své komfortní zóny a oslaví nenáviděné svátky spolu se sestrou a jejími přáteli. Opět se tedy podíváme do Dorsetu a potkáme staré známé, s nimiž jsme se setkali v „letním“ příběhu Laury. Ta aktuálně prožívá lásku s veterinářem Mattem a pomáhá připravovat svatbu kavárnice Cherie a jejího snoubence Franka. Snad vlivem prostředí, snad díky vřelým a upřímným lidem Becca pookřává a pobyt v kouzelné destinaci si začne užívat i s příjemným bonusem – Surfařem Samem. Ano, i ten se v první knize objevil. 🙂

Na rozdíl od prvního dílu je pokračování kratší, čítá něco málo přes dvě stě stran a nezabere vám proto příliš mnoho času. Debbie Johnsonová vykouzlila milý příběh s vánoční náladou, který díky svému menšímu rozsahu působí trochu zrychleně a instatně, odehrává se totiž v poměrně okleštěném časovém období adventu a Vánoc, tudíž na širší rozvíjení Becčina příběhu není tolik prostoru. I přesto se vám do rukou dostává hřejivé čtení s příchutí romantiky a špetkou humoru. Potěší všechny milovníky romancí s přesahem, které nejsou jen bezduchými slaďáky, ale čtenáři nabízí i něco navíc.

Pohodové sérii odehrávající se v divokém a nespoutaném Dorsetu v jedinečné Kavárně nových začátků, která má terapeutické účinky, je snadné podlehnout. Já takovou terapii vřele doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Bývali čtyři, dva kluci, dvě holky. Seznámili se během studií a od té doby se od sebe neodloučili. Eve, Ed, Susie a Justin. Teď jsou dospělí, žijí své životy, což jim ale nebrání v tom, aby se pravidelně potkávali a trávili společný čas, třeba na oblíbeném hospodském kvízu. Vůbec nevadí, že Eve už roky tajně miluje Eda, přestože on má dlouholetou přítelkyni. Eve věří v osud a předurčení, věří, že jsou s Edem stvoření jeden pro druhého a láska si je prostě najde v pravý čas. Ale pak se stane něco, co pořádně otřese vztahy i vzájemnou důvěrou. Nezůstane kámen na kameni, stará a dosud dobře ukrytá tajemství vyplouvají na povrch.

Mhairi McFarlaneové u nás před pár lety vyšla kniha nazvaná Na první pohled, kterou jsem považovala za příjemnou romantickou jednohubku. Musím říct, že aktuální počin, spadající pod hlavičku nakladatelství Cosmopolis a pojmenovaný Včerejší noci, mě totálně dostal, je mnohem vyzrálejší a hraje na vážnější notu.

Ani tentokrát nechybí romantika, ale je to přesně ten typ, který mám ráda. Chytrá, svěží, nevnucující se. A navíc autorka zamíchala emocemi postav, přidala starosti a těžké chvíle, takže se román nese v melancholickém tónu. Být dospělý a někoho bezhlavě milovat, to dá fušku, přestože máte dojem, že držíte situaci pevně pod kontrolou.

Během čtení si myslíte, že máte hrdiny přečtené a víte, co od nich můžete čekat, ale autorka si pro ně připravila spoustu vztahových nástrah a překvapení. A nejen pro ně, i vy zjistíte, že spousta věcí není takových, jakými se zdají být, stejně jako hlavní postavy, které projdou mnoha změnami – a to nemyslím vzhledovými. 🙂

Příběh je podán prostřednictvím Eveina vyprávění – ich formou, takže veškeré situace vidíte pouze jejíma očima. Jste svědky jejího myšlení, vstřebáváte názory, které má na život a lásku a spolu s ní odhalujete roušku skrývající nejen její tajemství.

Příběh z pera Mhairi McFarlaneové se mi dostal pod kůži, ocenila jsem, jakým způsobem autorka zpracovala stěžejní námět knihy – mezilidské vztahy, které bývají komplikované.

Včerejší noci jsou určeny zejména čtenářkám, které rády přemýšlejí o lásce a všem, co s ní souvisí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Woodrow Wilson Nickel má sto pět let. Úctyhodný věk, že? A to ani nevíte, co všechno má Woody za sebou. Například neuvěřitelnou cestu s žirafami napříč Amerikou. Nikdy by se s tím nechlubil, ale když se dozví, že žirafy pomalu vymírají, neotřelý zážitek se mu vybaví. Aktuálně sice žije v léčebně pro veterány, ale prostřednictvím vzpomínek, které si zaznamenává, se opět stává mladým chlapcem, který prožije velké dobrodružství.

Píše se rok 1938. Amerika se jen pomalu vzpamatovává z hospodářské krize – jde to vůbec? Hitler se chystá na svou největší a nejhorší razii. Američané chtějí trochu světla ve tmě, touží zažít něco hezkého a milého, takže téměř všichni zpozorní, když se objeví zpráva, že do kalifornské zoologické zahrady míří dvě žirafy, které přežily hurikán. Woody, jenž na světě zůstal v téměř osmnácti úplně sám, cítí příležitost, jak se dostat do vysněné Kalifornie. A tak se ani nenaděje a řídí náklaďák s dlouhokrkým nákladem a společníkem, který mu moc nedůvěřuje, navíc je sleduje krásná zrzavá fotografka, toužící splnit si tajná přání.

Román Se žirafami za západ je barvitý, akční příběh s lehkým nostalgickým nádechem. Jak by ne, když se spolu s Woodym podíváme do daleké minulosti. Děj je rozdělen na dvě části, současná linie sleduje víc než stoletého Woodyho, kterému na světě už nikdo nezůstal, jak okřívá díky návratům do minulosti. V léčebně ho skoro nikdo nechápe, mají ho za senilního staříka s rozmary přiměřenými jeho věku, ale opak je pravdou. Jakmile se Woodrow ponoří do historie, ožívá před námi druhá linie plná dobrodružných příhod, nad kterými se až tají dech. Na první pohled se zdá chlapcova mise jednoduchá, ale na konci zjistíte spolu s ním, o čem je opravdový život, jakou roli v něm hraje přátelství, láska i odvaha.

Woodyho si s jeho rošťáckou povahou zamilujete. Je divoký, trochu horlivý, se srdcem na správném místě – což zvířata poznají na první dobrou. Autorka moc hezky popisuje jeho vztah k žirafám, něhu, jíž se nebojí ukázat.

V příběhu se odráží konec třicátých let, doba nelehká pro celý svět, přesto putování žiraf za novým domovem působí velmi optimisticky a hřejivě, ve čtenáři doznívá ještě dlouho po přečtení. Lynda Rutledge napsala román, který v hlavě vidíte jako film, vlastně si o převedení na filmové plátno svým námětem i zpracováním přímo říká.

Hledáte-li neotřelý román, jehož námět není tuctový, počin Se žirafami za západ by se vám mohl trefit do noty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.