Louskání v březnu

Za březen jsem přečetla míň knížek než obvykle. Miminko už není miminko, ale batole, které své rodiče, hlavně mámu, prohání po celý den. Na čtení mám vyhrazené chvilky při poledním a večerním uspávání, takže se toho moc stihnout nedá. No a večer? Většinou padnu před noťas s předsevzetím, že tu recenzi už opravdu dopíšu, abych pak na něm úspěšně prokrastinovala někde do půlnoci. No, asi to taky znáte. Takže co jsem přečetla v březnu?

Němý křik Moje první setkání s nekonvenční policistkou Kim Stoneovou. Perfektní!!! Jen mi vadilo, že pořád zvedala oči k nebi, no jo, asi máme v češtině málo synonym. 😀

Tisíc východů slunce Emocemi nabitý příběh, hlavní hrdinové toho dostali tedy naloženo. Čte se dobře, více v recenzi.

Všichni jsme nějak vadní Hlavní hrdina nezvládá rozchod se ženou a vlastně ani sám sebe. Hořkosladké čtení, které ale zadrnká i na vážnou notu.

Poslední paní Parrishová Výborný psychologický thriller, málem mě při čtení trefilo. Recenze tady.

Dělám si to sám Název evokuje show pro kutily, jedná se však o deník novináře, který tápe ve svém milostném životě. Vtipné, ironické, sarkastické čtení, které přelouskáte za chviličku.

Navždy po francouzsku Milá oddechovka, u které člověk vypne. Víte přesně, jak to skončí, ale u těchto příběhů to přece vůbec nevadí. Celá série je moc příjemná a poklidná romantika.

Dítě, které v noci našlo slunce Krásný, leč krutý a drsný historický román. Musela jsem ho prokládat romantikou, protože jsem na některé věci trochu přecitlivělá, ale i tak se nedalo odtrhnout.

Knihkupkyně  Dva osudy jedné hrdinky se prolínají v tomto krásném románu plném knížek. Který je ten pravý? Moc dobře se to čte, a ne, není to sci-fi, vyústění je zcela logické, i když kapku šokuje. Více v recenzi.

Vařila jsem pro Picassa Nádhera, balzám pro duši romantiků a milovníků rodinných příběhů. Doporučuji, recenze tady.

Hřbitov nevěst Zajímavá detektivka českého autora odehrávající se v nehostinné sibiřské tajze. Napínavé, ponuré, drsné. Recenze bude později, až vyjde v magazínu Luxoru.

Takhle velká ryba a další příběhy z Kanady Poutavé příběhy o cestování po Kanadě. S autorkou, která do Kanady emigrovala v roce 1968 čtenář prožije doslova adrenalinové dobrodružství.

Dneska bude všechno jinak Zajímavá knížka, která nemá moc kladných hodnocení. Dala jsem jí šanci a byla příjemně překvapená. Chce to vydržet přes trochu nezáživný začátek a pak dostanete příběh jedné rodiny v rozkladu, tragikomické čtení s hořkým podtónem.

Ztracený slib Nádherný, zamotaný příběh se dvěmi časovými liniemi. Tušila jsem, jak to asi skončí, ale i přesto se autorce dařilo úspěšně mě mást a svádět z cesty.

Co zbylo z mojí sestry Thriller, u kterého jsem brečela. No, to by mě v životě nenapadlo. Výborně napsané, ani jsem u čtení nedýchala. Zpracovává více témat.

Tání Náročné čtení, vrstevnaté, místy depresivní, máte u něj pocit, že zlo pořád visí ve vzduchu.

Dívka, která psala na hedvábí Dojemný, smutný, místy i srdceryvný příběh, opět se dvěmi časovými liniemi. Právě ta historická mě nejvíce vzala u srdce.

Takže takový byl můj knižní březen. Pořád mám rozečteny Šachové figurky – ty čtu v mobilu, takže jen sporadicky a je to, bohužel, znát, a pak Zimní příběh – do této knížky se pořád nemůžu nějak dostat :(. A co čtete vy? Necháte se něčím z tohoto článku inspirovat?

Vařila jsem pro Picassa

Sedmnáctiletá Ondine žije s rodiči ve francouzském přímořském městečku Juan-les-Pins, kde pomáhá vařit v rodinné restauraci. Když ji jednoho dne matka zaúkoluje, aby vozila obědy tajemnému muži, který si v městečku pronajal vilu, Ondine netuší, jak se jí život převrátí doslova vzhůru nohama. Oním mužem je slavný malíř Pablo Picasso. On hledá klid a inspiraci, ona touží po lásce a volnosti. Píše se rok 1936 a pro oba je toto setkání osudovým momentem, který je poznamená navždy.

Ondinina vnučka Céline pracuje jako maskérka v Hollywoodu a její kariéra se úspěšně rozjíždí. Na Vánoce přijíždí za svou matkou do New Yorku. Dozvídá se od ní o babičce a Picassovi. Je možné, že Ondine vlastnila jeden z Mistrových obrazů. Céline se vydává po stopách babičky přímo do čarovné Provence, aby rozluštila rodinné tajemství, našla dědictví a možná i sama sebe.

Román Vařila jsem pro Picassa zaujme nejen krásnou obálkou, ale také počtem stran. Na více než čtyřech stech stránkách autorka rozehrává barvitý příběh, v němž mezi hlavní ingredience patří láska k dobrému jídlu a rodinné vztahy. Byť autorka psala fikci, v níž si pohrála s možností jak mohl Picasso strávit část svého života, podařilo se jí vytvořit příběh, který je vkusný a neuvěřitelně emotivní. Vyvolá ve vás širokou škálu pocitů. Slunná Provence a lákavá francouzská kuchyně vás příjemně navnadí, abyste si posléze užili trochu laškování mezi Ondine a Picassem. Srdce vám zaplesá, když Ondine dojde později svému štěstí a prožije láskyplný vztah s manželem. Ale život není jen sladký jako marcipán na dortu, v momentě dokáže nepříjemně zhořknout, o čemž se také přesvědčíte.

Opět se objevuje oblíbené prolínání časových rovin, obě dějové linie jsou čtivé, nabízí pohled na životní styl žen různých generací. Přiroste vám k srdci nespoutaná Ondine nebo dobrácká Céline? Autorka klade důraz na sílu a houževnatost žen, jež jsou tahounem celého příběhu. Z knihy čiší typický francouzský šarm, který podtrhuje její čtivost. Zaujmou i vkusně napsané milostné scény, které nepůsobí vulgárně a lacině, ale naopak podnítí čtenářovu fantazii.

Tento nádherný, barvitý román je balzámem pro duši milovníků romantických příběhů a rodinných ság.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Knihkupkyně

Rok 1962, Amerika, Denver: Kitty Millerová bydlí sama, pouze s kočkou. Ano, můžeme o ní říct, že žije trochu staropanensky, ale Kitty se už smířila s tím, že osudová láska zřejmě asi nepřijde. S kamarádkou vlastní malé knihkupectví, s rodiči má velmi vřelé vztahy. Prostě se snaží žít tak, jak je to pro ni nejlepší. Bylo by to všechno ideální, kdyby se jí nezdály dost podivné, živé sny. Odehrávají se o rok později. Jmenuje se v nich Katharyn Anderssonová, je vdaná za Larse, lásku svého života, a s ním i dětmi bydlí v domě na předměstí Denveru. Kitty se nejprve tyhle sny líbí, prožívá v nich to, co ve svém životě nemá. Jenže čím víc se jí tyto sny zdají, tím víc ji děsí, jen těžko dokáže rozlišit, co je skutečnost, a co ne. Kdo vlastně doopravdy existuje, Kitty nebo Katharyn?

Knihkupkyně mě lákala hned z několika důvodů – jako knihovnice vyhledávám s velkým nadšením čtení z oboru, takže jsem hned zbystřila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinka vlastní knihkupectví, zároveň mě baví střídání časových rovin. Byla jsem zvědavá, jak se v Knihkupkyni propojí, a co z toho bude. To, co kniha nabízí, je opravdu propracovaný, s citem napsaný příběh.
Možná si zprvu, stejně jako já, budete myslet, že se jedná o román s prvky fantasy, ale postupně zjistíte, že zde půjde o něco jiného. O co? To neprozradím, abyste nepřišli o moment překvapení a pointu. Můžu jen říct, že finální výsledek je velmi dojemný a vám dojde, jak perfektně to vše do sebe zapadá.

Kniha je psána ich-formou. Pasáže, v nichž Kitty i Katharyn popisují své životy, jsou velmi sugestivní. Celkově považuji tuto knihu za zdařilou. Autorce se povedlo napsat román, který čtenáře pohltí od první stránky. Opravdu se mi jen těžko odtrhávalo, a lehké nebylo ani rozhodování, která ze dvou „K“ působí reálněji.

Knihkupkyně přináší nevšední příběh o rodinných vztazích, o lásce k rodičům i dětem, a také o tom, jak těžké to je, když někoho ztratíme a musíme se vyrovnat se zármutkem.
Na téhle knize je kromě námětu a jeho zpracování zajímavé také to, že má neskutečně živou atmosféru šedesátých let. Amerika milovala prezidenta Kennedyho, technika byla na vzestupu, ženy byly vzornými manželkami a matkami, ale zároveň se snažily o osobní revoltu.

Knihkupkyně je první knihou Cynthie Swanson, a já pevně doufám, že ne poslední.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Poslední paní Parrishová

Vy máte všechno, ona nemá nic. A tak se jednoho dne rozhodne, že vám to vaše všechno vezme. Kdo? Ta, která se bude hřát místo vás na výsluní newyorské smetánky, v butiku zaplatí vaší kartou a každý večer ulehne po boku vašeho manžela. Že tomu  nevěříte? Daphne Parrishovou by něco takového nenapadlo ani v nejhorším snu. Když se jednoho krásného dne seznámí s Amber, netuší, že se jí život obrátí úplně jiným směrem.
Amber byste si na ulici vůbec nevšimli. Nenápadná, obyčejná mladá žena, jakých po světě běhá dvanáct do tuctu. Zatímco těch zbylých jedenáct žije tak, jak bylo doposud zvyklých, Amber se chystá na velkolepý kousek. Už ji nebaví počítat každou korunu, odpírat si požitky a jen zpovzdálí sledovat, jak si pracháči vyhazují z kopýtka. Udělá všechno pro to, aby její budoucnost byla přesně taková. Bohatý manžel, snobské kamarádky a bezedná studnice peněz. Pro svůj plán si vybere nicnetušící Daphne Parrishovou. Daphne je provdaná za pohledného movitého manžela, má dvě krásné dcerky a vede nadaci pro nemocné s cystickou fibrózou. Tahle nemoc jí vzala sestru, takže když zjistí, že milá dívka Amber je na tom úplně stejně, zahoří k ní nebývalými sympatiemi. Amber postupně proniká do života své nové kamarádky, aby jí luxusní život vyfoukla přímo pod nosem. Jak? Je to žena, a ty znají rafinované způsoby, jak dosáhnout svého. Nejlepší cesta vede vždycky přes muže. Podaří se Amber dostat k Jacksonu Parrishovi a stát se jeho příští manželkou, novou paní Parrishovou?
Tak tímto kouskem nakladatelství Domino opět dokázalo, že co se thrillerů týče, umí se trefit do černého. Psychothriller Poslední paní Parrishová vám opět pocuchá nervy. V první části je hlavní postavou ctižádostivá Amber, která si od počátku nebere servítky a za svým cílem jde velmi tvrdě. V náznacích se dozvídáme, že její minulost není úplně růžová, ale to vůbec nebrání tomu, aby ve vás vyvolala pocit, že vlastně nedělá nic špatného. Kniha je napsaná opravdu brilantním způsobem. I když nechcete, Amber tak trošku fandíte. Kdo z nás se někdy necítil jako šedá myška, která si zaslouží trochu pozornosti, tak proč ne zrovna Amber. Jenže pak se role vypravěčů vymění, do popředí vystupuje Daphne, a… a možná je to nakonec všechno trochu jinak.
Knihu napsaly společnými silami dvě sestry, Lynne Constantine a Valerie Constantine. Jejich dílo je o to víc zajímavější, že je psaly na dálku, pomocí mailů a videohovorů. A já opět smekám, protože si neumím představit, že bych ve spolupráci s někým byla schopná napsat souvislý a smysluplný text, natož jej konzultovat pouze vzdáleně. 
V případě románu Poslední paní Parrishová vůbec nepoznáte, že jej psaly dvě autorky. Je komplexní, bez jakýchkoliv výkyvů nebo hluchých míst. Autorky mistrně splétají linky obou vypravěček, kniha má přes čtyři sta stran, ale čtení ubíhá rychlým tempem, čte se sama.
Příběh kombinuje prvky thrilleru s tématikou domácího násilí, mapuje mezilidské vztahy nejen v rodině, ale také ve společnosti, kam se běžný smrtelník skoro vůbec nedostane. Myslíte si, že bohatí lidé nemají žádné problémy a životem proplouvají snadno a lehce? Poslední paní Parrishová vás vyvede z omylu a ukáže vám, že i oni mohou snadno podlehnout iluzi a klamu. A taky se přesvědčíte, že lidová rčení, třeba to o jámě a pádu do ní, si lidé nevymysleli jen pro srandu králíkům.
Tento psychothriller vám pořádně zvedne hladinu adrenalinu, já ho můžu jen a jen doporučit.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Tisíc východů slunce

Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce?

Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit?
Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií – Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina.

V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky.
Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi.
Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují.

Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky.

Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný.

Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.

(Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené a nakladatelství Fragment)

Padělatel Adolfo Kaminsky

Slyšeli jste někdy o Adolfu Kaminském? Já se přiznám, že jsem o něm slyšela poprvé v souvislosti s knihou Padělatel Adolfo Kaminsky. Příběh člověka, který obětoval svůj volný čas i spánek, aby pomohl druhým k nové identitě, mě zaujal. A věřím, že si ho přečtete i vy.

Adolfo Kaminsky pochází z židovské rodiny. Jeho předkové přišli do Francie z východní Evropy. Adolfo už jako malý chlapec tíhl k chemii, bavila ho tiskařina, a tak nebylo divu, že když měl  během druhé světové války možnost pomáhat při padělání dokladů potřebným lidem, šel do toho. Tato práce ho zcela pohltila i navzdory možnému zatčení. Svého talentu nikdy nezneužil, vždy jednal poctivě.

Původně jsem myslela, že se kniha bude točit čistě jen kolem válečných událostí, ale jsou v ní vylíčeny i další Adolfovy životní osudy. Po válce pracoval jako fotograf, zároveň opět tajně vyráběl doklady pro uprchlíky nebo politicky nevhodné osoby. I přesto, že pracoval pro velké množství institucí a organizací, si našel čas i na osobní život. Mimochodem, co se milostného života týče, byl Adolfo docela vytížený muž. Jeho náručí prošlo několik žen, s nimiž se postupně snažil zakotvit v partnerském svazku. Když mu bylo přes padesát, z jednoho takového vztahu se narodila Sarah.

A byla to právě ona, kdo odhalil Adolfovu neuvěřitelnou minulost. Sarah svého otce přiměla sdělit světu dosud nezveřejněné informace o jeho minulosti. Sesbírala podklady a absolvovala několik rozhovorů s lidmi, kteří jejího otce znali. Výsledkem je opravdu působivá biografie. Je koncipována jako rozhovor mezi Sarou a  jejím otcem.

Adolfo o svém životě mluví s nadhledem a skromností. Jako by se všechno stalo jen tak mimochodem. Když si představíte, co všechno musel obětovat, jaká rizika podstoupit, a přesto se pustil do tak nebezpečné a nejisté činnosti, jakou padělání dokumentů je, musíte před ním smeknout. Adolfo byl svému úkolu tak oddaný, že sám skončil vysílený a riskoval i zdraví.

„K dnešnímu dni máme víc než osm set hotových dokladů a já konečně začínám získávat sebedůvěru. Jak vykonáváme pořád stejné pohyby, freneticky, jako automaty, jde nám to rychleji než kdy předtím, s šikovností, bez oddechu. Šaty máme usmolené a zapáchající chemikáliemi, leje z nás pot, ale toho dne je ve vzduchu něco nového. Cosi nehmatného. Euforie! Počítáme nahlas, abychom se povzbudili: 810, 811, 812… Uchvácení pěkně rytmickou hudbou neustávajícího ťukotu psacích strojů, klapání řezačky, bušení razítek, cvakání sešívačky a vrčení mašinky na postaršení dokumentů.“

Tato kniha není jen příběhem jednoho neobyčejného muže, ukazuje také „zákulisí“ odboje se všemi záludnostmi a nebezpečím číhajícím na každém kroku. Vzdává hold všem, kteří nebyli vidět, ale díky jejich činům byly zachráněny tisíce životů. Byť samotná část pojednávající o druhé světové válce je poměrně krátká, působí velmi intenzivně a zřejmě se vám nejvíc vryje do mysli.

Velkým plusem jsou vysvětlivky pod čarou doplňující informace, které by nám bez vysvětlení zřejmě nic moc neřekly – názvy francouzských organizací a institucí a různé vazby mezi nimi. Co jsem postrádala, byla fotopříloha, jež by měla u takového typu knih být samozřejmostí a dotvořit tak čtenářův prožitek z díla.

Doporučuji tuhle knihu, která je sice útlá, ale o to víc silnější svým obsahem a poselstvím, všem příznivcům biografií zajímavých lidí. Je to zároveň další kamínek v mozaice děl týkajících se období druhé světové války.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Louskání v únoru

Únor bílý pole sílí…a letos je mimořádně mrazivý. Ale kdo by se divil, v zimě, že? :-D.
Alespoň je to skvělá příležitost zalézt za kamna (do postele, do křesla, jak je libo) a číst si.
Co to bylo u mě?

Dívka na kusy Tak to byla kniha, která mě doslova taky rozervala na kusy. Více v recenzi.

Deník Bridget Jonesové Tak to už je klasika, kterou si čas od času dávám jako opáčko. Tentokrát první díl. A musím říct, že s odstupem času už to vidím jinak. Už ne tak bezstarostně a humorně.

Muž z ostrova Lewis Druhý díl ze série knih odehrávajících se na ponurém ostrově Lewis. Parádní počtení, plyne poklidně, ale přesto cítíte napětí.

Naděje na konci světa Velmi zvolna navazuje na trilogii V zemi bílého oblaku odehrávající se na Novém Zélandu. Odehrává se za druhé světové války. Čte se dobře, je to taková oddechovka.

Láska, jídlo a faux pas – Jak vytvořit francouzskou rodinu Pokračování příběhu Sedm dopisů z Paříže, líčící osudy Američanky, která se provdala za Francouze. Druhý díl se mi líbíl víc. Je to vážnější, otevřenější, zároveň nesmírně vtipné.

Šlehačková oblaka Sleduju dlouhodobě blog Tereza in Oslo, takže jsem byla zvědavá i na knížku. Je to milé čtení, plné krásného Norska, které chcete vidět, zajímavých zážitků Terezy, někdy veselých, jindy smutných.

Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři Tahle kniha sice ještě nevyšla, ale měla jsem tu čest číst RC a moc jsem si u toho lebedila. Mám ráda knižní podoby rozhovorů se zajímavými lidmi,a tady se jich tedy sešlo! Recenze bude posléze, až vyjde v luxoráckém magazínu. Ale už teď můžu doporučit.

Moje ulice v Paříži Zajímavé postřehy o životě jedné pařížské ulice. O lidech, kteří tam žili, obchůdcích, její historii…. původně jsem myslela, že půjde o román, ale je to spíše dokument.

Vše, co jsme si nikdy neřekli Dost dobrá psychosonda do života jedné rodiny, v níž dochází k tragédii. Díky tomu se rozrývají vztahy mezi jejími členy, aby se zjistilo, že to pod povrchem docela dlouho bublá. Doporučuju, Celeste Ng píše fakt skvěle.

Příběh v řeči nepřímé Docela nenápadná kniha, kterou je pro její formát docela snadné přehlédnout. Ale stojí za přečtení, hlavní hrdinka se ve vzpomínkách vrací do dob dětství a mládí, které strávila v době tuhé normalizace v malém pohraničním městečku.

Náměsíčná  Vypravěččina matka je náměsíčná, a tak všichni trnou hrůzou, co se mohlo stát, když jedné noci zmizí z domu. No, stane se….ale to si přečtěte sami. Kniha je čtivá, i když místy trochu rozvláčná, takže máte pocit, že všichni, o kterých je řeč, za něco můžou. 

Myslete na děti! Iana McEwana jsem si přečetla po dlouhé době a musím říct, že opět nezklamal. Sonda do života stárnoucí právničky plus nějaké ty morální otázky k zamyšlení. Dost dobrá kombinace.

18 oříšků k rozlousknutí Moje drahá Agátka a pár jejích příběhů. Vesměs výborné kousky, i když pár slabších by se taky našlo. Pro mě každopádně příjemný pobyt ve staré Anglii v době, kdy vražda byla prostě vražda. Taková ta klasická :).

Sníh, oheň, vina a smrt Zajímavý příběh, u kterého pěkně vymrznete. Místy trochu rozvláčný, ale vcelku dost čtivý. Zajímavé prostředí drsných Alp, kde na každém kroku hrozí pád laviny.

Mazací tramvaj Psychothriller, který mě dostal, výborně napsáno, pěkně to odsejpá. Polské reálie jsou mi blízké, je to příjemná změna po skandinávských detektivkách. Ještě musím napsat recenzi.

Žena v Orient Expresu A zase moje oblíbená Agátka, tentokrát jako hlavní hrdinka příběhu. Autorka s úctou k ní spojuje reálie s fikcí v čtivý příběh. Doporučuju.

Ledové sestry Wau!!!! Ještě teď to vstřebávám, nemohla jsem knihu odložit. Líbil se mi námět i prostředí ponurého anglického ostrůvku, stejně jako trochu strašidelná atmosféra.

Padělatel Adolfo Kaminsky Útlá kniha, o to víc silná obsahem. Zajímavý příběh obětavého muže, který pomáhal lidem s novou identitou. Recenze brzy na blogu.

Knihkupectví u osamělých srdcí Milý, romantický příběh plný knížek, u kterého víte jak skončí, ale to vůbec nevadí. Jen mi vadila neskutečně špatná redakční práce, tolik chyb a překlepů jsem už dlouho neviděla. 😦

Léto u jezera Příjemná letní 🙂 oddechovka, která neurazí, hodí se, když potřebujete vypnout a odlehčit.

Takže to je za nejkratší měsíc v roce všechno, snad vás některá z knih zaujala a přečtete si ji taky.

Dívka na kusy

Co jste dělali, jak jste žili, když vám bylo sedmnáct? Určitě jste prožívali první lásky, poslouchali muziku, četli knihy, chodili do kina a vždy se vraceli domů. Charlotte takové štěstí neměla. Otec jí zemřel, matka na ni kašle a nejlepší kamarádka přišla o svou duši díky drogám. Citlivá Charlie se ocitá na ulici, je zneužívána a zapomnění hledá v alkoholu. Navíc se uchyluje ke své jediné jistotě, která ještě nikdy nezklamala, a díky níž může zapomenout na všechna trápení světa. Stačí jen přiložit střep k ruce…

Charlotte se kvůli sebepoškozování dostává na psychiatrii, kde se terapeuti snaží dát ji dohromady. Charlie však v nemocnici nemůže být věčně, její léčbu nemá kdo financovat. Když mladou teenagerku propustí, je jasné, že drogy, alkohol nebo jen drobný úlomek skla znamená tisíc kroků zpět. Bude mít Charlotte dost sil a sebeovládání, aby v novém životě nesklouzla zpátky?
Kniha Dívka na kusy se tváří prvoplánově jako typický román ve stylu young adult literatury a nese jeho typické rysy – hlavní hrdinka pochází z neúplné rodiny, skrývá tajemství, potýká se s těžkou životní situací i první láskou, ale zároveň má prvky psychologického románu a obsahuje mnohem hlubší poselství než by se mohlo na první pohled zdát.
Autorka na této knize pracovala devět let a podařilo se jí sepsat příběh, který se vám dostane pod kůži. Hlavní hrdinku v něm vůbec nešetří, Charlotte si prošla doslova peklem. Je jí sedmnáct a už má za sebou tolik, že by to vydalo rovnou na seriál. S Charlotte jsem během čtení hodně soucítila a pořád podvědomě čekala, že se jí nepodaří slepit život rozbitý na kousky. 
 Dívka na kusy je psaná velmi čtivým způsobem. Zachovává si vážnost přiměřeně k tématu, v určitých momentech je naléhavá, zároveň je odlehčená mluvou, v níž autorka nejde pro peprné slovo daleko. Pokud se chystáte rozčílit, tak klid. Budete překvapeni, jak jadrná mluva do děje zapadá. Navíc je jasné, že mladí nebudou mluvit jako Oldřich Nový, zvlášť pohybují-li se v takovém prostředí jako Charlotte a její přátelé.

Můžu říct, že román se řadí mezi ty YA příběhy, které jsou velmi vyzrálé a převyšují svou kategorii. I po přečtení jsem nad ním musela hodně přemýšlet. Dívka na kusy je emočně náročný román, citlivě, zároveň velmi syrově popisující boj se závislostí a následnými traumaty. Dává naději, že i ty nejneposlušnější větrné mlýny se dají zkrotit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ

Když na vás osudová láska zapomene

Co všechno byste dokázali obětovat pro šťastný vztah? Zájmy, práci nebo dokonce i rodinu? Byli byste schopni takové oběti? Nebo alespoň o problémech debatovat a připustit kompromis?

Molly a Leo se ocitli v patové situaci, z níž vede jediná cesta přímo k rozvodovému právníkovi. Naděje na záchranu jejich manželství se právě chystá na smrt, když Molly dostane zprávu, že její manžel byl těžce zraněný při autonehodě a mimo jiné taky ztratil paměť. Může amnézie pomoct k záchraně manželství?

Leo si svou ženu skoro vůbec nepamatuje, nevěří, že se mohli vzít, vždyť jsou tak odlišní, doslova jako den a noc. Molly pochází z jedné z nejbohatších rodin v Austrálii, zatímco její manžel, původem domorodý Australan, vyrůstal v chudobě.
Molly se snaží vykřesat aspoň maličkou jiskřičku. Ale aby mohla bojovat o záchranu manželství, musí se rozhodnout, jestli Leovi o problémech řekne. Pokud si je tedy nezačne dřív vybavovat sám.

Román Když jsem tě ztratila je jednou z nesčetných variací na téma osudové lásky. I když nepřináší nic převratného, co by už nebylo napsáno, přesto má v sobě něco, co se vám dostane pod kůži. Vyprávěn je střídavě z pohledu Molly a Lea, prolínají se v něm dvě časové roviny, které se v určitém okamžiku protínají.
Kelly Rimmer si v knize všímá také toho, jaký vliv má na vztahy sociální a kulturní prostředí, z nichž Molly a Leo pocházejí, a jak oba hrdiny ovlivňují a formují.

Leo pracuje jako válečný dopisovatel v Lybii a svou prací doslova žije, podle Molly je to na úkor jejich manželství. Jeho adrenalin nabíjí, ona se cítí osamělá. Světlé chvilky střídají hádky, které vždy vyústí v patovou situaci bez možnosti řešení.
Při čtení se nabízí otázka jak by se člověk v dané situaci zachoval sám. Kam může dojít než vyčerpá všechny možnosti? Já sama jsem nad tím přemýšlela a musím říct, že nevím. Soucítila jsem s Molly, ale také jsem chápala Lea, emoce lítaly jako na horské dráze.

Někdy nezbývá nic jiného než zatnout zuby a ustoupit. Všichni se musíme učit dělat kompromisy, zároveň bychom si měli zachovat svou hrdost a důstojnost. Tenhle boj nemá nikdy vítěze a v případě Molly a Lea to platí tuplovaně.

Když jsem tě ztratila je romantickým příběhem o druhých šancích, nadějích i smutku.
Máte-li rádi knihy Jojo Moyes, bude se vám líbit i Kelly Rimmer, která ji zdatně šlape na paty.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze také vyšla)
Design a site like this with WordPress.com
Začít