Padělatel Adolfo Kaminsky

Slyšeli jste někdy o Adolfu Kaminském? Já se přiznám, že jsem o něm slyšela poprvé v souvislosti s knihou Padělatel Adolfo Kaminsky. Příběh člověka, který obětoval svůj volný čas i spánek, aby pomohl druhým k nové identitě, mě zaujal. A věřím, že si ho přečtete i vy.

Adolfo Kaminsky pochází z židovské rodiny. Jeho předkové přišli do Francie z východní Evropy. Adolfo už jako malý chlapec tíhl k chemii, bavila ho tiskařina, a tak nebylo divu, že když měl  během druhé světové války možnost pomáhat při padělání dokladů potřebným lidem, šel do toho. Tato práce ho zcela pohltila i navzdory možnému zatčení. Svého talentu nikdy nezneužil, vždy jednal poctivě.

Původně jsem myslela, že se kniha bude točit čistě jen kolem válečných událostí, ale jsou v ní vylíčeny i další Adolfovy životní osudy. Po válce pracoval jako fotograf, zároveň opět tajně vyráběl doklady pro uprchlíky nebo politicky nevhodné osoby. I přesto, že pracoval pro velké množství institucí a organizací, si našel čas i na osobní život. Mimochodem, co se milostného života týče, byl Adolfo docela vytížený muž. Jeho náručí prošlo několik žen, s nimiž se postupně snažil zakotvit v partnerském svazku. Když mu bylo přes padesát, z jednoho takového vztahu se narodila Sarah.

A byla to právě ona, kdo odhalil Adolfovu neuvěřitelnou minulost. Sarah svého otce přiměla sdělit světu dosud nezveřejněné informace o jeho minulosti. Sesbírala podklady a absolvovala několik rozhovorů s lidmi, kteří jejího otce znali. Výsledkem je opravdu působivá biografie. Je koncipována jako rozhovor mezi Sarou a  jejím otcem.

Adolfo o svém životě mluví s nadhledem a skromností. Jako by se všechno stalo jen tak mimochodem. Když si představíte, co všechno musel obětovat, jaká rizika podstoupit, a přesto se pustil do tak nebezpečné a nejisté činnosti, jakou padělání dokumentů je, musíte před ním smeknout. Adolfo byl svému úkolu tak oddaný, že sám skončil vysílený a riskoval i zdraví.

„K dnešnímu dni máme víc než osm set hotových dokladů a já konečně začínám získávat sebedůvěru. Jak vykonáváme pořád stejné pohyby, freneticky, jako automaty, jde nám to rychleji než kdy předtím, s šikovností, bez oddechu. Šaty máme usmolené a zapáchající chemikáliemi, leje z nás pot, ale toho dne je ve vzduchu něco nového. Cosi nehmatného. Euforie! Počítáme nahlas, abychom se povzbudili: 810, 811, 812… Uchvácení pěkně rytmickou hudbou neustávajícího ťukotu psacích strojů, klapání řezačky, bušení razítek, cvakání sešívačky a vrčení mašinky na postaršení dokumentů.“

Tato kniha není jen příběhem jednoho neobyčejného muže, ukazuje také „zákulisí“ odboje se všemi záludnostmi a nebezpečím číhajícím na každém kroku. Vzdává hold všem, kteří nebyli vidět, ale díky jejich činům byly zachráněny tisíce životů. Byť samotná část pojednávající o druhé světové válce je poměrně krátká, působí velmi intenzivně a zřejmě se vám nejvíc vryje do mysli.

Velkým plusem jsou vysvětlivky pod čarou doplňující informace, které by nám bez vysvětlení zřejmě nic moc neřekly – názvy francouzských organizací a institucí a různé vazby mezi nimi. Co jsem postrádala, byla fotopříloha, jež by měla u takového typu knih být samozřejmostí a dotvořit tak čtenářův prožitek z díla.

Doporučuji tuhle knihu, která je sice útlá, ale o to víc silnější svým obsahem a poselstvím, všem příznivcům biografií zajímavých lidí. Je to zároveň další kamínek v mozaice děl týkajících se období druhé světové války.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)