80. stránka

6 důvodů, proč číst knihu Poslední dny Rabbit Hayesové

Kolem knihy Poslední dny Rabbit Hayesové budete možná chodit po špičkách. Přiznejme si, komu by se chtělo číst o tom, jak se někdo chystá na onen svět, a ještě k tomu nedobrovolně? Ale pokud se do ní pustíte, zklamaní nebudete, je tady několik důvodů, proč tento příběh stojí za to.

Ano, od samého počátku víme, že to s hlavní hrdinkou nevypadá dobře, ne nadarmo se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, nemusíte se však bát, že byste měli tu čest s ufňukanou slečinkou. Rabbit Hayesová je neskutečně vitální a akční žena. Máte pocit, že byste po jejím boku dokázali dobýt severní pól a zdolat Mount Everest, protože z Rabbit vyzařuje neuvěřitelná vnitřní síla a optimismus. A to se počítá.

Děj nekrouží celou dobu pouze kolem umírání. Rabbit přece kdysi bývala malá holka, zamilovaná teenagerka, teď je i milující máma… Boj s těžkou nemocí střídají prostřihy do minulosti. Svět hlavní hrdinky se točil kolem hudby a největší lásky jejího života, muzikanta Johnnyho Faye. Dovedete si představit křehkou náctiletou dívenku, která dělá zvukařku klučičí kapele? Která milovala jediného kluka v době, kdy se její kamarádky zamilovávaly téměř každý druhý den do někoho nového? Rabbit prožila poměrně svérázný život a vy do něj můžete nakouknout.

Rodina je nade vše a u Rabbit to platí tuplovaně. Její rodiče by se rozkrájeli a sourozenci nad sebou navzájem drží ochrannou ruku. Vážná nemoc je bez varování srazí na kolena a všichni si sáhnou až na úplné dno. Autorce se podařilo naprosto přesně vystihnout typickou irskou rodinu, jejíž členové nejdou pro peprné slůvko daleko, ale přesto se mají rádi.

Taky je tady Juliet, dcera Rabbit. Má dvanáct let, ale díky nové životní zkušenosti působí nesmírně vyzrále, i když v jádru je pořád malou holčičkou, která potřebuje jistotu a rodinné zázemí. Je to typ dívky, se níž byste se jako teenageři chtěli kamarádit. Juliet patří spolu se svou matkou a strýcem Daveym mezi nejsympatičtější postavy knihy.

Anna McPartlinová namíchala silný koktejl, a stačilo jí k tomu jen pár ingrediencí. Křehkost příběhu vyvažuje neuvěřitelná životní síla vyzařující z hlavní hrdinky. Zároveň nechybí obrovská porce humoru, který rozbíjí všudypřítomný pocit beznaděje. Není řečeno, že kniha o umírání musí být zákonitě ponurá a prvoplánově smutná. Poslední dny Rabbit Hayesové vás přesvědčí o opaku.

Dojímáte se pořád dokola nad notoricky známou knihou Než jsem tě poznala od Jojo Moyes a cítíte, že by to chtělo trochu změnu? Seznamte se s Rabbit Hayesovou. Tohle je totiž přesně pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor, na jehož blogu recenze také vyšla)

Písařka ze Sieny

Život neurochiružky Beatrice Trovato je zajetý v pevných kolejích. Prioritou je práce, osobní život jde stranou. Jedinou výjimkou je vztah s bratrem Benem, který ji od narození vychovával. Ben žije v italské Sieně, bohužel než se s ním sestra setkává, Ben umírá. Beatrice zdědila nejen dům v Sieně, ale také dokumenty s výsledky tajného pátrání po minulosti Sieny. 14. století bylo dobou, kdy se Itálií a vůbec větší částí Evropy přehnala morová epidemie, zároveň se kuly neskutečné pikle a intriky. A právě ty Ben před svou smrtí odhalil.

Beatrice se z New Yorku vydává do malebného toskánského města, aby pokračovala v bratrově odkazu a netuší, jaké překvapení přinese deník středověkého sienského malíře Gabriela Accorsiho, který se jí dostal do rukou. Mladá, dosud racionálně smýšlející lékařka se ocitá přímo v centru dění. Píše se rok 1347, nikdo nemá tušení, že město za krátký čas semele mor. Beatrice stojí před nelehkými úkoly – musí odhalit spiknutí a zároveň splynout s životem v Sieně tak, jako by tam žila odjakživa a nikdo nepoznal, že cestuje v čase.
Jakou roli v příběhu hraje Gabriel? Kam Beatrice vlastně patří? Ke Gabrielovi do středověké Sieny nebo do současnosti, ke skalpelu v newyorské nemocnici?

Písařka ze Sieny je neobyčejný příběh spojující dvě časové linie. Kniha začíná logicky v současnosti, kdy poznáváme Beatrici jako lékařku zcela oddanou své práci. Dozvídáme se něco z jejího soukromí. Matka jí zemřela při porodu a vychovával ji starší bratr Ben, k němuž přilnula. Jejich pevný vztah neohrozila ani vzdálenost, která je dělila.

Když se Beatrice dostane do 14. století, příběh dostává jiný rozměr. Svou tématikou je přirovnáván k nesmírně populární Cizince Diany Gabaldon. Obě knihy spojují stejné prvky, jako je přenos hlavní hrdinky do minulosti, láska k muži, s nímž by se v současnosti nemohla potkat, natož s ním mít vztah, nebo to, že se ocitla přímo ve středu dění u důležitých historických událostí.

Autorka umí velmi sugestivně a věrně popsat středověk, máte pocit, že jste s Beatrice v Sieně roku 1347. Poznáte život obyčejných měšťanů, máte možnost zabrousit do běžné sienské domácnosti a zjistit, jak se tehdy žilo, co se jedlo. Beatrice pracovala jak písařka. Měla na starosti přepisy knih, stejně jako vyhotovení smluv nebo seznamů. Žádný psací stroj nebo počítač. Hezky brk do ruky a píšeme. Celý den, jen s přestávkou na oběd.
Tohle mě na celé knížce bavilo asi nejvíc, a byť bych sama v té době žít nechtěla, pasáže popisující život v Sieně jsem si užívala. Jen mě překvapilo, že hlavní hrdinka do vod poměrně naturalistického středověku vplula až příliš snadno, takže máte chvílemi pocit, že je to vlastně mnohem lepší než současnost. Že by? 🙂

Části, kdy se řešily ony intriky mě bavily už míň, ale to na celkových sympatiích ke knize neubírá.
Troufám si říct, že se mi líbila o dost víc než Cizinka, která je na můj vkus občas poměrně zdlouhavá a příliš politická.

Cestování časem bylo, je a určitě i nadále bude atraktivním tématem pro knihy. Písařka ze Sieny nabízí vyrovnaný mix romantiky a historie, kdy na pozadí skutečných událostí autorka rozvíjí sice smyšlený, ale vkusný příběh se sympatickou hlavní hrdinkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Louskání v květnu

Květen přinesl hromadu výborného čtení, takže žádné okecávání a jde se na to. 🙂

V úkrytu Naprostá pecka mezi psychothrillery. Autorka kráčí ve stopách Ruth Rendell, která taky uměla psát dokonale propletené příběhy s šokujícím koncem. Doporučuju.

Ella & Kandinský Další z beletrizovaných životopisných románů z nakladatelství Metafora.Opět nezklamal. Více v recenzi.

V samotách duše: Deníky z let 1925 – 1954 Jsem moc ráda, že jsem na knížku narazila, je to klenot mezi deníkovými výpověďmi. Autorka nechala v pozůstalosti své deníkové zápisky připravené k vydání. Jedná se o zajímavou výpověď o životě ženy v průběhu třiceti let, zahrnující i nelehké období naší země.

Dívky od svaté Magdalény Je s podivem, že až teprve nedávno se v Irsku zavřely tzv. prádelny, v nichž byly „padlé“ dívky na převýchovu. Z příběhu až mrazí, když si člověk uvědomí, že se to dělo doopravdy.

Zdi tvé Nadčasový počin z pera Michaela Třeštíka. Psychologický román z uměleckého prostředí pořádně nasáklý myslivcem připomene časy minulé. A sakra dobře.

Řekni lituji Moje první setkání s autorem, sice pěkně od prostředka, ale to nevadí. Sedli jsme si hned od první stránky, nemohla jsem se odtrhnout.

Poslední dny Rabbit Hayesové Tenhle příběh s přehledem převálcoval knihu Než jsem tě poznala od Jojo Moyes. Jeden z nejlepších počinů tohoto roku, který vás rozbrečí a rozesměje zároveň. Více v recenzi pro Luxor.

Paříž, moje láska, můj život O francouzské metropoli už toho bylo napsáno dost. Tahle kniha je zajímavá tím, že ji napsala Slovenka, jejíž mentalita je nám dost blízká. Tak schválně – chtěli byste tam bydlet nebo vám stačí jen dovolená?

Celej Franz! Úžasná kniha, psaná skvělou češtinou, Marta Davouze prostě umí. Jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory a dozvěděla se něco o paní Věře Saudkové. Víc takových knih o zajímavých lidech.

Máňa a my druzí Vzpomínkové retro na dobu sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní hrdinka měla sice poměrně drsné dětství, ale u knihy se i zasmějete. Kdo pamatuje, určitě si vybaví spoustu věcí z té doby.

Pohřešovaná manželka Tohle se mi líbilo, je to příběh psychicky týrané ženy, která vezme osud do svých rukou a zamíří na slepo do Francie, kde v dětství žila. Příjemná oddechovka s vážnou tématikou, jediné, co mi vadilo, byly chyby v textu.

Tak, a je to. Četli jste něco z toho nebo se necháte inspirovat na horké ~~letní~~ jarní dny?

Ella & Kandinský

Gabrielle Münterová, nadaná malířka, je nekonvenční mladá žena, Vasilij o mnoho let starší muž a její učitel. Vztah, který se mezi nimi zrodil, není jednoduchý. Vasilij Kandinský je formálně ženatý a s Gabrielle, jíž všichni říkají Ella, žije jen tak na psí knížku. Na tom by snad nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o počátek dvacátého století. Doba, kdy se společnost na takové svazky dívala skrz prsty, a je jedno, zda jste byli úředníci nebo bohémsky založení umělci, jako ti dva.

Vztah Elly a Vasilije není idylický. Pro Ellu, introvertku, za kterou vždy mluvily její obrazy, je náročné žít s Vasilijem bez svatby. Aby se vyhnuli skandálu, cestují, a až po několika letech si pořídí dům, kde společně žijí. Ella se kromě malování věnuje i domácnosti a snaží se vytvořit útulný domov, i když vidina spořádaného manželského svazku je stále v nedohlednu. Kromě toho, že ji Vasilij sráží sebevědomí neustálými sliby ohledně manželství, není schopen uznat, že je i výbornou malířkou. S příchodem první světové války na Ellu čeká kruté vystřízlivění, když zjistí, že svého partnera zřejmě vůbec neznala… I přesto dokáže po letech překousnout hrdost a zachránit Kandinského obrazy před nacisty.

Další z řady beletrizovaných životopisů představuje zajímavý a nekonvenční život malířky Gabrielle Münterové. Autorka Mary Bassonová Ellu vylíčila jako sympatickou osobu, měla jsem pocit, že je mi něčím blízká. Ve svém životě si prožila mnoho bolesti a útrap s mužem, který ji v podstatě jen využíval a víceméně jí jako ženou pohrdal. Mohli byste namítnout, že si za to může sama, ale zkuste poručit lásce…

Pro Ellu jsou velmi důležité rodinné vztahy, právě na ně je v příběhu kladen velký důraz. Když se malířka ocitá v těžké životní situaci, je to právě rodina, která přichází na pomoc. O tom se dozvídáte z korespondence, která probíhala „za zády“ Gabrielle mezi jejími příbuznými, a díky čemuž působí tato konkrétní pasáž velmi křehce a syrově zároveň.

„Víš, že jsem měl tvoji sestru vždycky rád, má milá. Ale není to nad tvoje síly?“
„Co? Zachránit jí život? To nemůže být nad moje síly.“ str. 180

Mary Bassonová má lehkou ruku, píše svěžím, moderním stylem, který se dobře čte, a to i přesto, že se jedná o příběh, ve kterém dochází k vypjatým situacím a emocemi to přímo jiskří. Část, kdy Ella s nasazením vlastního života zachraňuje obrazy svého bývalého milence vás bude držet v napětí ještě dlouho po přečtení. Ruku na srdce, kdo z nás by tohle dokázal?

Autorka si dala na knize opravdu záležet, je poznat, že pracuje jako lektorka v muzeu a umění rozumí.
Předěly mezi jednotlivými kapitolami tvoří recenze jistého J. Eichnera na Elliny obrazy. Ty jsou k vidění na webové stránce savingkandinsky.com/galerie.

Nejedná se o odborný životopis, opět je to beletrizovaná forma, kdy autorka vdechla opravdový život suchým životopisným faktům. Chcete-li poznat další osobnost výtvarného umění pomocí románu, Ella & Kandinský je skvělou příležitostí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Mazací tramvaj

Už máte dost ponurých severských detektivek a rádi byste zkusili něco “domáčtějšího”? Polská spisovatelka Magda Stachula přichází s napínavým psychothrillerem, který si vás okamžitě získá, a to nejen díky zajímavému názvu.

Anita a Adam žijí v manželství, které už dávno není šťastné. Ona se trápí, protože nemůže otěhotnět, on jejím náladám už vůbec nerozumí. Vlastně se nechápou navzájem, každý jejich rozhovor je jako odjištěný granát. Propast mezi nimi se zvětšuje, oba hledají rozptýlení někde jinde. Zatímco Anita pozoruje přes webové kamery lidi na celém světě, Adam podlehne pradávnému pokušení – nevěře.

Anitu zaujme tajemný mladík, kterého sleduje za pomoci kamery umístěné na mazací tramvaji v Praze. V této činnosti nachází uspokojení a klid, takže si málem nevšimne, že se kolem ní děje něco divného. Ve skříni nachází oblečení, které si nekoupila, v kabelce má líčidla, s nimiž by se v životě nenalíčila. Mladá žena zjišťuje, že se kolem ní motá někdo, kdo o ní ví všechno. Chce ji zničit? A co Adam, momentálně poblouzněn milenkou, uvěří manželce?

V příběhu se v jednotlivých kapitolách střídají čtyři vypravěči – Anita, Adam, Marta a Erik. Každý z nich svým originálním způsobem zasahuje do děje. Autorka se tak trefila do černého. Čtyři úhly pohledu jsou velmi zajímavým prvkem, protože každý z vypravěčů má osobitý pohled na věc a je na vás, komu uvěříte, kdo si získá vaše sympatie. V případě Anity a Adama jde především o sondu do jejich manželství. Sledujete jeho úpadek, stejně jako pozvolný rozpad Anitiny osobnosti. Ze sebevědomé, úspěšné ženy se vlivem problémů stává psychicky labilní troska, která téměř nevychází z domu. Adam jako oběť manželčina vzteku vzbuzuje lítost a porozumění i díky tomu, že se i přes svůj prohřešek snaží manželství zachránit.

Výrazným způsobem do děje zasahují i zbylí dva aktéři, Marta a Erik. Marta je typickou představitelkou žen, které jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly, malíř Erik zase umělcem, jenž právě získal zakázku snů. Ptáte se, co mají společného s Anitou a Adamem? Nechte se překvapit, stojí to za to.

Psychothriller polské autorky Magdy Stachuly si vás získá od první stránky. Autorka píše podmanivě, čtivě, dokáže čtenáře upoutat a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou relativně krátké, takže vás to bezděčně nutí pokračovat dál a dál. Zpočátku je děj trochu rozvláčnější, vlastně sledujete jedno manželství, v němž to pekelně skřípe, a ani zdánlivě to nevypadá, že by se mohlo jednat o thriller. Příběh pak postupně graduje do finále, v němž je vše do poslední nitky propojeno a zapadá to přesně tam, kam má.

Za zmínku stojí reálie – Polsko je země, jejíž životní styl a rytmus je podobný tomu našemu, navíc se v ději objevuje Praha, což ještě více zvyšuje zvědavost, jak se Magda Stachula s českou metropolí popasovala.

Mazací tramvaj je důstojným zástupcem svého žánru a zcela určitě by neměla chybět v knihovně milovníků thrillerů a psychologických románů.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Kreativní zápisník

Před nedávnem jsem dostala milou nabídku Reného Nekudy, abych si vyzkoušela jeho kreativní zápisník. Byla jsem zvědavá nejen na zápisník samotný, ale hlavně na sebe. Češtinu mám ráda, baví mě hraní se slovy, takže tohle pro mě byla nejen výzva, ale taky možnost, jak si hrát a ještě si u toho cvičit mozek.

Kreativní zápisník jsem zaplnila aspoň zčásti, psala jsem kdykoliv mi čas a dítko společně dovolili) a musím říct, že jsem si to nesmírně užila. Zápisník mám pořád na stole v kuchyni, každou volnou chvilku beru propisku a vymýšlím, přemýšlím, píšu, kreslím… prostě se bavím.

Na zápisníku je skvělé to, že si s ním můžete dělat co chcete. Nemusíte začínat od první stránky, je to na vás. Jste rebelové? Jděte do toho po hlavě od prostředka. Jste rebelové de luxe? Vrhněte se rovnou na stránku poslední. No a pokud je vaší doménou pořádek a řád, klidně jeďte hezky od začátku. Všechny způsoby jsou správné. Mně osobně vyhovovalo, že jsem si mohla vybírat úkoly podle nálady a nemusela jsem je dělat postupně. Někdy máte náladu přemýšlet jen zlehka, jindy vás baví roztáčet mozkové závity na plný výkon, a to všechno vám zápisník umožňuje.

Kreativní zápisník má příjemný formát. Je menší, skladný, takže ho můžete brát všude s sebou. I když je sešívaný, nemusíte se bát, že by se vám rozpadl.
Povedený je i po výtvarné stránce. Ilustrovala ho Tereza Lukešová, která si s ním neskutečně vyhrála. Ilustrace jsou jednoduché, výstižné a vtipné.

Přiznám se, bála jsem se začít psát. A to jen proto, že už, bohužel, nejsem zvyklá psát ručně a moje písmo je všechno, jen ne hezké a úhledné. Taky jsem měla obavy, že budu psát hlouposti, které nemají hlavu ani patu. Ale o tom to není. Zápisník vám pomůže rozšířit slovní zásobu, tříbit mozkové buňky, podněcovat vaši fantazii a kreativitu, a hlavně, vykouzlí vám úsměv na rtech. Protože to, co vymyslíte, je opravdu originální a zábavné. A hlavně vaše.

Jestli vás baví čeština, hrajete si rádi se slovíčky, nebojíte se přemýšlet, kreativní zápisník se vám bude líbit. Už vím, že se jím budu inspirovat i v práci a doporučím ho taky kolegyni, která dělá kursy Trénování paměti, v nichž mnohé z úkolů najdou své uplatnění.

(Za poskytnutí Kreativního zápisníku děkuji Renému Nekudovi)
.

Na co se můžete těšit: Temné říční proudy

Jsem nesmírně poctěna možností seznámit se s dlouho očekávanou novinkou z pera oblíbené autorky Sharon J. Bolton. Na knížku Temné říční proudy jsem se moc těšila, protože SJB píše svižně a poutavě. Děkuji tímto nakladatelství Domino, které tuto spisovatelku vydává, za recenzní výtisk. Ještě chci připomenout, že Domino obléklo nový kabát knížce Už mě vidíš? téže autorky a vydalo ji znovu. Sharon J. Bolton se prostě nevzdává a český knižní trh jen tak neopustí, což je jenom dobře.

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Zdi tvé

Dočetla jsem starší počin, který letos znovu vydalo Motto. Zdi tvé od Michaela Třeštíka. Kdysi jsem kolem něj brousila v knihovně při plácání knížek (neboli každovečerním rovnání v regálech). Nikdy jsem ho však blíže nezkoumala, ani nevím proč. Navíc jsem vždy měla co číst, takže jsem si říkala, že snad někdy… Vzpomněla jsem si na něj znovu po přečtení recenze u Hanky z blogu …na skok jinam… , který mimochodem doporučuju všem milovníkům dobrých knih a divadelní kultury.

Zdi tvé vyšly poprvé v roce 1988 a získaly si přízeň českých čtenářů. Hlavní hrdina Hynek je umělec, výtvarník. Potýká se nejen s náročným pracovním úkolem, který mu ztěžuje hned několik faktorů (kolega alkoholik, bezpečnostní předpisy), ale také s krachem manželství. Hynkova žena Dana je po autonehodě upoutána na invalidní vozík. Dříve aktivní novinářka se s novou situací jen těžko smiřuje. Stěhuje se k sestře Soně, která je zahořklá. Osudy těchto stěžejních postav se proplétají příběhem lemovaným uměním, alkoholem (myslivec tady teče proudem) a prací.

Pokud si zvyknete na zvláštní styl psaní pana Třeštíka, kdy se myšlenky hrdinů míchají s jejich činy (bez uvozovek nebo jiného oddělování), dostanete slušný psychologický příběh, který se sice odehrává za socialismu, ale svým způsobem je nadčasový, jinak by ho asi nevydávali znovu, že jo. 🙂

Za sebe doporučuju, je to něco jiného než mainstreamové thrillery, kterých je v současnosti přehršel.

Jepice

Spojení thrilleru ze současnosti s historickou linií odehrávající se na sklonku druhé světové války, to zní velmi lákavě. Navíc tato kombinace vzbuzuje velkou zvědavost, protože chcete vědět, co z toho autor namíchal. Můžu říct, že v případě Jepice určitě nesáhnete vedle. Tenhle koktejl vypijete na ex a do dna a budete se těšit na další nášup.

Charlie Priest odešel od policie a v současné době působí jako právník. Jednoho dne u něj doma zazvoní policista. Vyklube se z něj násilník, který chce, aby mu Charlie předal flash disk s důležitými daty. Charlie vůbec netuší o co jde, a než se stačí vzpamatovat, sedí připoutaný na židli a dívá se smrti do očí. Naštěstí ne dlouho, podaří se mu včas osvobodit. Jaké je jeho překvapení, když se později dozví, že útočník byl zavražděn, a jeho příbuzní po Charliem chtějí, aby pomohl najít vraha. Charlie Priest se zaplétá do případu, jehož kořeny sahají do období druhé světové války.

Mohlo by se zdát, že pro bývalého policistu je takové vyšetřování hračkou. Charlie má před sebou mnoho překážek. Jednou z nejtěžších a zároveň i nejzajímavějších, dá-li se to tak říct, je Charlieho disociativní porucha, kdy jeho vědomí nefunguje a on se ocitá mimo realitu. A jako naschvál se tak stane vždy, když řeší něco důležitého. Musím říct, že po všech policistech bojujících s démonem alkoholu nebo drog je Charlieho porucha docela vítanou změnou, a hlavně, něčím novým.

V příběhu mě zaujala válečná dějová linka. Jedná se o období konce války, kdy se sčítaly válečné zločiny a vycházelo najevo, co všechno nacisté spáchali. Nejprve mi nebylo jasné, jak se můžou dvě v podstatě nesourodé linie protnout, protože výslechy válečných zločinců mi nějak nekorespondovaly s Charlieho případem, o to víc jsem ve byla ve finále v šoku. Znáte ten pocit, když v míse hnětete přísady a ony se vám pomalu spojují v ucelený kus těsta? Takhle je to i s Jepicí. Jedná se o prvotinu spisovatele Jamese Hazela, podle mě se jedná o propracovaný a doslova vymazlený kousek, v němž si autor pohrál jak s charaktery hrdinů, tak i s reáliemi příběhu.
Charlie Priest se řadí mezi sympaťáky, má charisma a šarm, na mě působil jak gentleman ze staré školy.

Jepice má dost náročný, vrstevnatý, místy i záludný děj, přesto je znát, že ji James Hazel psal s nadšením a jistou lehkostí, máte pocit, že si s příběhem pohrával a nesmírně ho to bavilo.
Docela mě zajímá, co si na Charlieho vymyslel do příští knihy, už teď se na ni těším a jsem zvědavá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: V úkrytu

Na román V úkrytu od Liz Nugent jsem slyšela samou chválu. Přistupovala jsem k němu tak nějak normálně, ne s velkým očekáváním, abych nebyla zbytečně zklamaná. Po přečtení můžu zvolat jedno velké WAAAUUUU!!!!!

Kniha je neskutečně čtivá hned od první stránky. Začíná vraždou. Znáte vraha, znáte oběť a pomalu se dostanete i k motivu. Příběh je vyprávěn třemi postavami. První je Lydia Fitzsimonsová. Žije s manželem a synem, ke štěstí jí však ještě něco chybí. V důsledku její touhy však dojde k oné vraždě, která zamává celou rodinou. Dalším vypravěčem je Karen, sestra oběti, a taky promlouvá Laurence, syn Lydie.

Autorka se přiblížila psychologickým románům Ruth Rendellové, napsala příběh promyšlený do posledního detailu. Nemá hluchá místa, napíná a šokuje, je plný zvratů. Za mě jedno velké plus a doporučení všem milovníkům psychothrillerů, kteří se nechají rádi napínat.