22. stránka

Mrtvá holka, dobrá holka

Znáte sérii Holly Jacksonové o Pipě Fitz-Amobiové, mladé studentce, která se nebála „fušovat“ policii do řemesla a vyřešila díky svému důvtipu a houževnatosti poměrně zapeklité případy? Bystrá studentka je zpátky! Je přesvědčená, že vše je za ní a soustřeďuje se na blížící se studium vysoké školy. Jenže v pořádku není nic. Dívka trpí záchvaty paniky a také jí začnou chodit záhadné zprávy, v nichž stojí: Kdo tě bude hledat, až zmizíš ty? A taky ji někdo tajně sleduje. Pipa se snaží odhalit identitu svého stalkera, v té chvíli jí dojde, že její trable souvisí s několik let starým případem sériového vraha. Je možné, že tehdy zatkli nevinného muže a vrah opět vstoupil na scénu. Je Pipa v ohrožení?

Ani tentokrát Holly Jacksonová neopouští osvědčený a oblíbený iteraktivní styl, kterým sérii píše. Opět čteme kapitoly prokládané přepisy výslechů, sms a mailových konverzací, záznamů z diářů, což umocňuje čtenářský zážitek. Ani tentokrát není třeba brousit do hlubin předchozích knih o Pipě, autorka zlehka připomene důležité momenty a uvede do děje.

Jedná se o třetí (a čtvrté) pokračování série – v originále vyšel poslední díl v jedné knize, v české verzi, netuším proč, je rozdělen do dvou svazků. Snad pro větší a intenzivnější pocit napětí, protože přesně tam, kde končí děj třetí knihy, navazuje díl čtvrtý a poslední a můžu říct, že zároveň nejnapínavější ze všech čtyř. Měla jsem to štěstí, že jsem si mohla přečíst oba díly hned za sebou a neměla mezi nimi prodlevu, nechtěla bych zažít nervydrásající pocit, když skončí děj zrovna v tom nejnapínavějším a vy nemáte po ruce pokračování…

Jakmile dočtete první část knihy Mrtvá holka, dobrá holka, která vás pomalu připravuje na velkolepé finále, hned jak se vám do rukou dostane druhý díl, se čtením neváhejte, jen se před tím pořádně nadechněte. Tohle se čte samo. Holly Jacksonová stupňuje napětí, s Pipou není nouze o dramatické chvíle a okamžiky, v nichž tuhne krev v žilách. Máte o tu holku prostě strach! Někdy jsou popisované scény až příliš akční, v duchu jsem si zkoušela představit, jestli je vůbec možné prožít to, co potkalo Pipu. V každém případě se spisovatelce povedlo to, že čtenáře upoutá nejen sympatickou hlavní postavou, ale především tím, jak přirozeně ji vylíčila. V žánru young adult je série Návod na vraždu pro hodné holky zjevením. Nejedná se totiž o milostný příběh, kterých aktuálně vychází, jak se říká, dvanáct do tuctu, ale o thriller. A těch je pro tuto věkovou skupinu docela málo. Romány Holly Jacksonové mají ještě jednu výhodu – lze je číst, přestože už do kategorie young adult dávno nespadáte, mají přesah, jsou chytré a propracované.

Za recenzní výtisk děkuji magazínu Knihkupec a nakladatelství Cosmopolis. Celou sérii pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada

Bláznivá jízda

Ruthie je osmatřicet. Doufala, že v tomto věku už bude usazená, nejlépe vdaná za svého snoubence, kterého však jednoho dne přistihne s jinou. Žal utápí na kamarádčině gauči kvanty alkoholu a neví, co bude dál. Naštěstí je tady jeden inzerát, v němž muž hledá pečovatelku pro svou matku, kterou si chce přestěhovat k sobě. Pečovatelka má jeho maminku bezpečně přepravit v dodávce z jednoho konce Kanady na druhý, za což slibuje štědrou odměnu. Ruthie nabídku přijímá a vydává se na cesty se sedmdesátnicí Kay, která má v rukou seznam přání, jež by si na dlouhém putování chtěla splnit…

Počin Christiny Myers nazvaný výstižně Bláznivá jízda budu doporučovat všem! Je to úžasně napsaná variace na nesčetné příběhy, v nichž se střetávají různé generace. Čím je tento jiný? Je lehký, svižný, dojemný i vtipný, především však lehce bláznivý a nemá tuctový konec. Tohle prostě číst chcete. Svěží závan v žánru tzv. „feel good“románů si určtitě zamilujete stejně jako já. Čte se to úplně samo.

Autorka rozehrává partii mezi dvěma nesourodými ženami. Ruth je sice mladší, ale opatrná, nemá ráda nové výzvy a chce mít svůj klid. Zato seniorka Kay je její pravý opak. Seznam věcí, které si chce odškrtnout, nezahrnuje pouze nové cestovatelské zážitky, ve hře jsou i úplně jiné věci, které byste od lidí Kayina věku vůbec nečekali. 🙂

Bláznivá jízda je opravdovým bonbonkem pro čtenářky všech věkových kategorií. Vykouzlí úsměv i přinutí k přemýšlení nad tím, kam směřujeme své životy. Pro obě, Ruth i Kay, má jejich výlet velký význam, aniž by si to plánovaly, oběma změní život a přiměje k novým rozhodnutím.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Velké léto

S německým spisovatelem Ewaldem Arenzem jste se mohli potkat prostřednictvím knihy Staré odrůdy, v níž zpracoval neobyčejné setkání dvou charakterově odlišných žen. Křehký příběh jsem si zamilovala a proto jsem se nemohla dočkat dalšího počinu nazvaného Velké léto.

Tentokrát je hlavním hrdinou šestnáctiletý student Friedrich, kterému na konci školního roku hrozí propadnutí. Na reparát se musí připravit, nejede proto s rodinou na plánovanou letní dovolenou, ale tráví čas učením u prarodičů. Zatímco babička byla vždy milující, s otevřenou náručí, děda připadal Friedrichovi přísný a nepřístupný, takže se prázdnin trochu děsí. Nejvíc se těší na Beate, kterou poznal na koupališti a na čas strávený s nejlepším kamarádem Johannem a sestrou Almou, s níž si jsou odmala velmi blízcí. Friedrich zjišťuje, že jeho děda pod slupkou tvrdosti skrývá úplně jinou tvář a odhaluje pozadí osudového vztahu svých prarodičů, na první pohled odlišných lidí. Bylo by to skvělé léto, kdyby se Johannovi nepřihodilo něco, co navždy změnilo životy Friedricha, Almy, Beate i samotného Johanna.

Ewald Arenz opět dokazuje, že síla jeho knih tkví v tom, jak skvělým pozorovatelem lidí je. Opět se před námi odvíjí křehký příběh a sonda do duše teenagera, ještě snadno zranitelného. Friedrichovo vyprávění je podáno ich-formou, on sám nám předkládá příběh jednoho neobyčejného léta na počátku osmdesátých let minulého století.

I tentokrát má děj pomalejší tempo, nese se ve stejném rytmu jako ospalé horké léto, přesto se v něm toho tolik děje! První lásky, tajné schůzky, puberťácké vylomeniny i vážnější okamžiky. Autor prostřednictvím Friedricha popisuje typické dospívání mladých. Kdo má tyto časy za sebou, ví, co všechno se dá v mladické nerozvážnosti vyvést a čemu se po letech pak třeba i zasmějeme.

Velké léto si určitě nenechte ujít, pokud se vám líbily Staré odrůdy, nebo máte rádi příběhy psané citlivým, lidským způsobem, v nichž se dočkáte i zajímavých myšlenek, které stojí za zapamatování. Ewald Arenz dokázal zdánlivě obyčejný příběh dospívajícího kluka přetavit v emocemi nabitý počin, psaný okouzlujícím způsobem, který do češtiny věrně převedla překladatelka Tereza Jůzová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Možná už zítra

Kamile je čtyřiadvacet let, pracuje na poště, čtyři roky žije ve stabilním vztahu s partnerem. To už je čas posunout se někam dál, že? Místo vysněné svatby na Kamilu čeká šok, její přítel ji na Vánoce vyhodí z bytu, aby si tam mohl nastěhovat novou známost. Kamila přijde i o práci a nezbyde jí nic jiného, než se vrátit k rodičům a začít znovu. Na Silvestra uzavře sázku s nejlepší kamarádkou, že se do roka zasnoubí s milionářem, jinak přijde o vlasy – to nejlepší a nejkrásnější, čím se může chlubit. Tři sta šedesát pět dní, přesně tolik má Kamila na splnění sázky. Podaří se to, nebo přijdou na řadu nůžky?

Šárka Hieková, která pod pseudonymem Sarah Parsley píše historické romance, přichází s dalším románem ze současnosti. Po příjemné české „young adult“ knížce Jak chutná naděje nabízí čtenářkám román nazvaný Možná už zítra. V něm strávíme jeden rok se sympatickou Kamilou, které se život zhroutil jako domeček z karet, ale ona se jen tak nedá. Přestože udělá pár zbrklých rozhodnutí, snaží se, aby splnila sázku, což znamená hledání adekvátního muže a věřte, že to jednoduché nebude. Kolem Kamily se totiž bude točit hned několik adeptů na životního partnera a poznat, který je ten pravý, bude docela oříšek.

Autorka i v tomto počinu dokazuje, že má lehkou ruku, jak se říká, píše čtivě a zaujme nejen mladší čtenářky. Příběh nemá hluchá místa, baví a občas přiměje k přemýšlení – Kamila se totiž seznámí s kartářkou, která ovlivní její život a přiměje ji k různým změnám a rozhodnutím.

Tohle čtení je určeno čtenářkám všech věkových kategorií. Kamiliny příhody jsou jako vystřižené z reálného života, vztahové a milostné trable jsou popsány s humorem i nadhledem, postavy nejsou černobílé, některé i štvou. Bavilo mě, že pár odkazů vedlo k facebookové skupině Odstartujte svoji knihu a k povídkové knížce Letní kraťasy – v obojím je autorka angažovaná a ti, kdo ji sledují, mají tohle jako milý bonus.

S Kamilou a jejím pátráním po milionáři jsem prožila pár příjemných hodin. Pokud hledáte oddechovou, zábavnou knížku, u které se nebudete nudit, román Možná už zítra je ideálním adeptem.

Za recenzní výtisk děkuji Šárce Hiekové, knížku najdete na eshopu nakladatelství Moba

Marion. Guvernantka královské rodiny

Marion Crawfordová měla velký sen. Přála si pomáhat dětem z chudého prostředí jako dětská psycholožka. Kvůli studiu si přivydělávala hlídáním dětí v aristokratické rodině, kde si ji vyhlédla vévodkyně z Yorku jako guvernantku pro své malé dcerky Lilibeth a Margaret. Ano, nejednalo se o nikoho jiného, než o budoucí královnu Alžbětu a její mladší sestru. Marion práci v královské rodiny přijala s podmínkou, že to bude jen na pár měsíců, aby se posléze mohla věnovat vysněnému studiu. Ale znáte to, člověk míní a vévodkyně mění… Marion ve službách významné rodiny stráví sedmnáct let. Vzdá se svých přání i lásky, aby skončila v hanbě a zapomnění, kvůli jediné chybě, která její život obrátila naruby.

Fern Brittonová zpracovala životní osud guvernantky anglických princezen beletristickou formou, zachovala základní fakta a události a doplnila je o přirozené dialogy a dobové popisy, díky nimž se budete cítit jakou součást celého příběhu. Spisovatelka dává možnost nahlédnout do světa anglické královské rodiny, přibližuje nelehký život dívenek, které nikdy nepoznají obyčejné radosti, jako je koupit si knížku nebo pořádat piknik v parku, aniž by jim za zády nestáli bodyguardi.

Postava Marion Crawfordové je vylíčena natolik autenticky, jak je to jen možné, díky empatickému přístupu autorky se před vámi zhmotní citlivá a milující žena, pro kterou její práce znamená mnohem víc – je to poslání, povinnost i láska. A přece se dopustí kroku, který vše zničí. Během čtení jsem si hledala další informace k osobě královské guvernantky Marion, četla články a prohlížela dobové fotografie.

Pokud jste milovníky anglické královské rodiny, určitě oceníte, jak barvité vyprávění autorka napsala. Spolu s Marion se procházíte po královském sídle, snídáte s princeznami, jste svědky osudového vztahu následníka trůnu a excentrické Američanky Wallis Simpsonové. Postavy jsou vylíčeny autenticky a v souladu s tím, co o nich z dostupných materiálů víme.

Beletrizovaný biograficky laděný počin Marion. Guvernantka královské rodiny považuji za naprostý skvost pro milovníky britské aristokracie, staré dobré Anglie a beletrizovaných životopisů, které vás přimějí, abyste dál pátrali po životech postav. Lebedila jsem si, užívala každou chvilku, byť mě pro Marion občas bolelo srdce. Byla milující, oddaná svým svěřenkyním, na lásku čekala desítky let, přesto jí osud nepřichystal příliš hezký závěr života…

Jak to s Marion a jejím faux pas doopravdy bylo, nikdy nezjistíme. Snad se stala obětí intrik, možná se nechala oslnit vidinou peněz, které by jí pomohly v osobním životě, to ví jen ona a novináři, kterým kdysi v dobré víře poskytla rozhovor….

Spolu s románem Fern Brittonové ožívají skutečné osoby, jejichž životní osudy fascinují generace lidí na celém světě, patří mezi ně nejen členové královské rodiny, ale i Marion Crawfordová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.

Cena cti

Indie. Země mnoha protikladů, která nepřestává fascinovat i přes kontroverzní zákony a pravidla, která v ní panují. Na jedné straně výborné jídlo a koření, na druhé bída, kastování lidí a špatné zacházení se ženami. Americká novinářka Smita do této země přijíždí, aby pomohla své kolegyni, ležící s úrazem v nemocnici, s článkem. Pro Smitu to není snadný krok, z této exotické země pochází, na což by po létech strávených ve Spojených státech, kam se s rodiči přestěhovala, nejraději zapomněla. Ale minulosti se utéct nedá, Smita je s ní konfrontována ve chvíli, kdy se seznámí s Mínou. Ta byla napadena vlastními bratry, když se provdala za muslima. Její manžel uhořel, Mína vyvázla s devastujícími zraněními. Se svou malou dcerkou žije u tchýně, která jí má vše za zlé. Nyní čeká na rozhodnutí soudu, které by mělo její bratry za odporný čin odsoudit. Nebo je v prohnilé justici, kdy se dá zločin „zakrýt“ penězi, všechno jinak?

Připravte se na to, že vám tento román zlomí srdce. Autorka líčí střet dvou různých světů – toho moderního, který zastupují města Dillí a Mumbaj a tradičního, v němž se muži k ženám chovají hůř než zvířata. Vlastně tímto nevinná boží stvoření urážím. Mína a její manžel se „provinili“ tím, že sňatkem spojili dvě náboženství, což indická společnost netoleruje. Mínina případu se ujímá energická právnička, která však není schopná zastavit mašinérii korupce a úplatků a její snaha pomoci mladé ženě se tak míjí účinkem a spíš jí ublíží. Smita díky tomuto případu otevře Pandořinu skříňku a vypustí démony minulosti.

Román je vyprávěn ve dvou dějových rovinách. V první je stěžejní postavou Smita a její angažování v Mínině kauze. Kromě toho sledujeme i vývoj jejího vztahu s Indem Móhanem, který jí pomáhá a jejich přátelství je pomalu oplétáno nitkou křehkého citu. Druhá linie patří Míně, jež promlouvá ke čtenáři v ich-formě a nechává nahlédnout do vývoje jejího vztahu s milovaným manželem a také poukazuje na to, jak se muži chovali k ženám na indickém venkově, kde platí úplně jiné zákony než v pokrokových městech.

Emotivní počin Cena cti napsala indická spisovatelka Thrity Umrigar a vetkla do něj všechny kontrasty, které v Indii lze najít. Jen co si nažhavíte chuťové pohárky barvitými popisy dobrého jídla a pití, zhořkne vám chuť, jakmile čtete Mínino vyprávění. Pod barevnou slupkou exotické Indie nacházíme svět kontrastů, které není snadné pochopit a vstřebat.

Velmi citlivě napsaný příběh rozehraje širokou škálu emocí, od nadšení, že máte možnost prostřednictvím četby poznat rušnou a svéráznou Indii, až po smutek a vztek nad tím, co současná indická společnost toleruje.

Knihu doporučuji všem, kteří hledají neotřelé čtení s přesahem. Po přečtení se nebudete cítit vesele, není to pohádka tisíce a jedné noci, přesto ve vás zanechá citelnou stopu a nad Mínou, Smitou i celou Indií budete přemýšlet.

Za recenzní výtisk, jehož přečtení ve mně nechalo hluboký dojem, děkuji portálu Megaknihy, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Holky z Detroitu

Detroit, auta, Kentucky, bourboun. Co mají tato slova společného? Věřte, že hodně. Ve dvacátých letech minulého století byl Mekkou automobilového průmyslu ve Spojených státech Detroit v Michiganu. Právě tam zamířila Violet, pro niž je rodné město malé, chce roztáhnout křídla a žít svůj vlastní život, v němž prim bude hrát nezávislost a svoboda. V roce 2018 její praprapraneteř Melanie zdědí Violetino sportovní auto a deník, ve kterém jí svérázná prapraprateta nechá vzkaz, aby si z textu vzala, co potřebuje a zbytek nechala zmizet v hlubinách paměti. Melanie žije v Kentucky, pracuje v marketingovém oddělení palírny bourbonu, usiluje o povýšení a snaží se zapomenout na bolestný rozchod. Violetin deník je pro ni velkým překvapením, zjišťuje, že měly hodně společného a jejich osudy se dost podobají. Důležitá je pro ně nejen láska, ale také svoboda a možnost rozhodovat se podle sebe. Dají se tato kritéria sloučit?

Holky z Detroitu z pera Tori Whitaker jedou na vlně oblíbeného střídání časových rovin, které miluje spousta čtenářek. Mohou srovnávat minulost a přítomnost a nahlížet do různých světů knižních hrdinek. Dvacátá léta dvacátého století jsou velmi oblíbenou érou, v níž si ruku podávaly starosvětskost a moderní doba, a ta první se jen nerada vzdávala své vlády. Violet se ocitá v roli nezávislé ženy, která se snaží být samostatná a finančně nezávislá. Potkává osudového muže, do kterého se zamiluje. Ztratí ve vztahu kontrolu nad svým životem? S Melanií nahlédneme pod pokličku hektického světa byznysu a reklamy, v němž vyhrává silnější a dravější jedinec. Tyto dvě linie spolu vytvářejí čtivý a emotivní příběh, v němž hlavní roli hraje láska a rodinné tajemství. Příběh je laděný do romantického kabátku, přesto není přeslazený, ale dává důraz na postavení žen ve společnosti a také na to, co musíme udělat, abychom si splnili své sny.

Holky z Detroitu jsou čtivou záležitostí, která potěší čtenářky napříč generacemi. Máte-li rádi zlatou éru dvacátých let, dobu jazzu, dlouhých cigaretových špiček a krátkých mikád, užijete si tento příběh do sytosti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dýchej za mě

Dvě sestry, jeden velký talent a rodinné pouto, které jen tak někdo nepřetrhne… Eva Střihavková se po počinech Vzácná návštěva, Můj grónský rok a Opička na gumě představuje s životopisně laděným románem Dýchej za mě, v němž přiblížila krátkou, leč intenzivní životní pouť české malířky Augusty Nekolové.

O Augustině životě se dozvídáme prostřednictvím její sestry Milady, s níž ji pojilo velmi silné pouto. Milada, ač mladší, byla Gustě vždy andělem strážným a držela nad ní ochrannou ruku, přestože sama chtěla žít podle svého.

Spolu se sestrami Nekolovými jsme svědky začátku první světové války, která přinesla spoustu bolesti i trápení. Sledujeme pracovní i osobní život, v němž se odrážela nelehká doba i dobové konvence, které ženám neustále házely klacky pod nohy, což pocítila Gusta jako malířka i Milada, která pracovala nejprve jako sekretářka a později svůj profesní život zasvětila učitelství.

Emotivní román Dýchej za mě má velkou výpovědní hodnotu. Augusta Nekolová široké veřejnosti příliš známá není, o to víc stojí její životní příběh za zaznamenání, protože je čtivou kronikou našich dějin z období první světové války. Autorka zachytila proměnu společenského prostředí i postupné upadání životní úrovně, které obě sestry znatelně pocítily na vlastní kůži, zejména Gusta, která měla nesobeckou povahu a o poslední jídlo se dokázala nezištně podělit.

Přáním Milady Nekolové bylo, aby se na její sestru nezapomnělo. Díky tomuto příběhu, na jehož vzniku si autorka Eva Střihavková dala záležet, pracovala s dochovanou korespondencí sester, stejně jako s materiály, z nichž čerpala v rešerších a vytvořila tak plastický, osobitý portrét citlivé malířky, jejíž talent se nestihl plně rozvinout, přesto výrazně zazářil.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Hodná holka, zlá krev

Pokud jste četli pilotní díl thrillerové young adult série Holly Jacksonové Návod na vraždu pro hodné holky, určitě si děláte zálusk i na pokračování. A to takové, které se dá číst i samostatně, neboť vám autorka události předchozího dílu krásně shrne (a neználky na jedničku naláká :)). Pipa tehdy otevřela několik let starý případ zmizení oblíbené studentky, jejíž přítel poté spáchal sebevraždu, tudíž byl automaticky podezřelým. Dívce se podařilo odhalit pravého vraha a očistit tak jméno zemřelého Sala a sblížit se s jeho bratrem Ravim. Opět uplynula nějaká doba, Pipa se věnuje nahrávání podcastů s detektivní tématikou a je ráda, že už nemusí vést vyšetřování na vlastní pěst. Jenže pak se ztratí starší bratr jejího nejlepšího kamaráda a ona nedokáže odmítnout jeho rodinu, která ji žádá o pomoc. Opět se pouští do boje se zločinem, opět jí hrozí nebezpečí. Dokáže najít pohřešovaného Jakea Reynoldse?

V románu Hodná holka, zlá krev Holly Jacksonová opět vsadila na oblíbený formát, který využila i v prvním díle a Pipin příběh psaný er-formou prokládá dokumenty, které si dívka vedla v rámci vyšetřování. Rozhovory se svědky, korespondence, protokoly, to vše přispívá k autentičnosti a dramatičnosti. Velkou roli hraje internet a všudypřítomné sociální sítě, bez nichž spousta lidí už nedokáže být. Děj je dynamický, nenudí, dokonce je ještě napínavější než první díl. I tentokrát se Pipa ocitá v nebezpečí a neví, komu může věřit.

Opět se setkáme s Ravim, velmi sympatickým mladíkem, s nimž Pipa prožívá první milostné vzplanutí. Společně pátrají po Jakeovi a vy si můžete užít chemii, která mezi nimi panuje, tohle je dvojice, které její vztah prostě věříte. Pipa je pragmatická, její smysl pro spravedlnost ji neustále žene kupředu a Ravi ji zdatně doplňuje, koriguje její někdy přílišnou horlivost.

Thrillerová série pro mladé se Holly Jacksonové povedla. Je čtivá, napínavá a zaujme jak cílovou skupinu, tak i čtenáře, kteří už teenagerským letům odrostli, přesto se do studentských let rádi vrátí a s Pipou si „střihnou“ vyšetřování zločinu. Nakladatelství Cosmopolis v těchto dnech vydalo další pokračování rozdělené do dvou částí, nazvané Mrtvá holka, dobrá holka a my se můžeme těšit, co na mladou vyšetřovatelku čeká tentokrát.

Za recenzní výtisk děkuji magazínu Knihkupec a nakladatelství Cosmopolis. Knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Velrybí divadlo

Máte rádi Anglii? A rodinné ságy? Utápíte se rádi v hutných příbězích? Tak to si Velrybí divadlo, které napsala Joanna Quinnová, nenechte ujít.

Děj začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy si vdovec Jasper Seagrave na své panství Chilcombe přivádí novou manželku, mladou Rosalind. Ta od manželství čekala něco jiného a nedokáže si zvyknout ani přilnout k Jasperově malé dcerce Cristabel. Rodinné poměry se postupně vyvíjejí a mění, Jasper umírá a Rosalind se vdává za jeho bohémského bratra. Ke Cristabel přibyde malá Flossie a posléze i vytoužený dědic panství, chlapec Digby. Když je Cristabel dvanáct, bouřlivé moře vyplaví na břeh mrtvou velrybu. Podnikavá dívka si spolu se sourozenci a s dalšími obyvateli panství udělá z obřího velrybího hrudníku venkovní divadlo. A právě tam se rozvíjí pravá Cristabelina osobnost, může být sama sebou a zapomenout na rodinné křivdy a ústrky. Idylku však naruší blížící se druhá světová válka. Je třeba dospět a začít žít vlastní příběh, což se týká nejen Cristabel, ale také Flossie a Digbyho.

Román je rozdělen do kapitol příznačně pojmenovaných podle částí divadelní hry (první dějství, druhé dějství, atd.) Děj se odehrává v letech 1920 – 1945 a můžeme ho považovat za fascinující a osobitou reportáž. Sledujeme osudy jedné rodiny v průběhu pětadvaceti let, od zlaté éry, kdy svůj největší boom zažívala kultura, pomalu se vymaňující ze sešněrovaných pout tehdejší upjaté společnosti. Tehdy Cristabel prožívala šťastné chvíle při režírování divadelních her, které představovala ve svém velrybím divadle. Další části románu hrají na vážnější notu, druhá světová válka semlela Evropu a Británie nebyla výjimkou. Joanna Quinnová na rodině Seagraveových ukázala, jak se museli lidé vyrovnat s nedostatkem potravin i lidského faktoru v pracovním procesu, nebo s tím, že jejich dům zabrala pro své potřeby armáda. Právě tyto střípky z válečných dní spisovatelka zakomponovala do deníkových záznamů Flossie a do dopisů, které si mezi sebou mladí Seagraveovi posílali.

Hlavním motivem příběhu jsou vztahy, zejména sourozenecké. Přestože děti Seagraveovy mají rodiče společné jen částečně, vždy mezi nimi bylo mimořádně silné pouto, jež nezviklala ani válka. Dějištěm románu je bouřlivý Dorset, jehož nádhernou divokou přírodu autorka vylíčila velmi sugestivně a poutavě.

Velrybí divadlo jsem si zamilovala od prvních stránek, a to nejen jako fanynka pořádně našlapaných bichlí, ale především jako milovnice tzv. „zlatého věku“ a staré dobré Anglie. Sedl mi, užila jsem si jeho zdánlivě poklidné plynutí, kdy máte pocit, že se nic neděje, ale přesto je příběh plný fascinujících osudů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.