21. stránka

Tajné stránky paní Sylvie

Sylvie Verbaldiová je nenápadná šedá myš, které si nikdo moc nevšímá, hlavně v práci ji skoro všichni přehlížejí. Pracuje jako sekretářka, doma na ni čekají pubertální synové a manžel utápějící se v depresích. Navíc se stará o kočky své staré sousedky. Není divu, že toho má někdy plné kecky. Svou neprůbojnost a nesmělost rozpouští v příběhu, který začne potají psát. Jedná se o erotický román, jehož hrdinka Charlotte je pravý opak Sylvie – sexy mstitelka. Když Sylvii někdo ukradne rukopis přímo z auta a pošle ho tajně do nakladatelství, mění se jí život. Nakladatel má zájem o vydání a vůbec mu nevadí, že Sylvie nechce světu prozradit svou identitu. Charlotte svou stvořitelku totálně pohltí a změní jí život. Sylvie je najednou jiný člověk, přestože její okolí nemá dlouho o její spisovatelské činnosti potuchy.

Jsou knihy, které mají pomalejší začátek, ale pak přijde zlomový okamžik, po němž se až do konce od čtení neodtrhnete. A pak jsou knihy takové, jež vás pohltí na počátku, ale pokračování už tak čtivé není. To je případ románu Tajné stránky paní Sylvie. Začátek mě bavil, byl vtipný i ironický, ale čím víc se Sylvie stávala díky své knize slavnější, tím potenciál slábnul. Hlavní hrdinka se začala chovat nepochopitelně a mnohdy iracionálně, pro její myšlenkové pochody jsem neměla příliš pochopení, stejně jako pro manžela, který se nejraději utápěl v sebelítosti z vlastních problémů.

Kdyby byl příběh o něco kratší, prospělo by to Sylvii i čtenářům. Takhle jsem se začala v polovině trochu nudit, protože Sylvie se neustále točila v kruhu, z nepochopitelných důvodů nekomunikovala s nakladatelem tak, jak by se od ní čekalo a vůbec byla nemastná neslaná. Co se mi líbilo, tak soudržnost mezi hlavní hrdinkou a její starší sousedkou, o kterou se starala. Mireille měla „víc šťávy“ než Sylvie.

Celkově příběh není špatný, určitě si najde čtenářky, které se nad Sylviinými eskapádami zasmějí a bude jim blízká, my se ale nepotkaly. Co můžu říct s naprostou jistotou – příběh se mi před očima odvíjel jako film, dokázala bych si ho představit v podobě hořké komedie.

Pokud hledáte oddechové čtení s hrdinkou, jejíž dny jsou stejně tak všední jako ty vaše, řešíte také běžné problémy s dětmi, domácností a netečnými manžely, možná se v románu Tajné stránky paní Sylvie najdete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cyklus vlkodlaka

Více než čtyřicet let čekali čeští fanoušci Mistra na vydání jednohubky, povídky Cyklus vlkodlaka. Čítá pouhopouhých 136 stran, na což nejsme u Kinga zvyklí, ale jedná se opravdu o jeden menší příběh, povídku, která vyšla v naprosto úžasném grafickém provedení.

Tarker Mills je malé americké městečko, na kterém by nebylo nic moc zajímavého, kdyby… kdyby každý měsíc, když je úplněk, neřádil vlkodlak, jenž nemilosrdně rdousí všechny, kteří se mu postaví do cesty. Není divu, že obyvatelé městečka mají strach a bojí se, kdo bude další obětí vyceněných zubů krvelačné bestie. A pak se jí do cesty postaví někdo, od koho by to vůbec nikdo neočekával…

Tenhle King je trochu jiný než ostatní počiny, které mi přišly do rukou. Zaprvé to není typická kingobichle. Za druhé při těch několika málo stranách není čas ztrácet čas, a tak se nedočkáte žádné vykecávačky, dlouhých popisů ani odboček v ději, které dělají Kinga Kingem. Cyklus vlkodlaka je jednohubka pro kingofily, nadšence a sběratele. Nečekejte nic převratného, je to prostě povídka na pár vlčích zakousnutí. Úžasná po grafické stránce, úsporná, co se textu týče. Text k dokonalé podobě dotvářejí ilustrace Bernieho Wrightsona, které jsou naprosto brilantní a správně děsivé, třešinku na dortu tomu dodává kvalitní křídový papír, díky čemuž před vámi leží opravdová sběratelská lahůdka do kingovničky. 🙂

Přestože text není obsáhlý, King nemá prostor na utváření charakterových rysů postav a klouže spíš jen po povrchu, jako by vám postavy zlehka představoval, najdete v něm několik typických věcí – například je tam knihovnice, stejně jako v každém románu Stephena Kinga! 🙂

Jakkoli je Cyklus vlkodlaka kraťoučký, nelze mu upřít atmosféru, městečko Tarker Mills má charisma a potenciál , klidně bych si dala nějakou kingobichli, jejíž děj by se tam odehrával. Tak co na to říkáte, pane Kingu?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Osamělá holubice

Přijměte pozvání na Divoký západ, přijměte pozvání do míst, kde nebylo snadné žít, ať už vám život komplikovali Indiáni nebo přírodní živly. V novém vydání vychází v nakladatelství Jota kolosální román Osamělá holubice Larryho McMurtryho.

Na konci 19. století nebyl život v Americe žádný med, zejména v malých městečkách, kde dobrou noc nedávala už ani liška. Osamělá holubice je jedno z nich. Žijí tam honáci, kteří se rozhodnou hnát dobytek z Texasu do Montany. V popředí stojí dva nejlepší přátelé a kolegové z dob hraničářství, bývalí vojáci August McCrae a W. F. Call, jemuž nikdo jinak než příjmením neřekne. Najmou partu chlapů, s nimiž se na sever vydávají. Nejsou to žádná ořezávátka, kromě pár mladých chlapců jsou to muži, kteří mají už něco za sebou. Na cestách je čeká spousta dobrodružství, o kterých sní potají malí kluci, ale jak víme, nebylo to tehdy nic s medem. Nevyzpytatelné počasí, bojovní Indiáni a nedostatek kvalitního jídla daly zabrat všem. A teď si představte, že s nimi putovala i žena! Larry McMurtry ve své knize podává sugestivní obraz tehdejší doby. Jedno z doporučení na přebalu knihy říká, že pokud byste za život měli přečíst jen jeden western, ať je to Osamělá holubice, a já s ním souhlasím. V této knize je naprosto vše, co od kvalitního příběhu čekáte. Má hloubku, je neuvěřitelně čtivý, je v něm vše, co od dobrého čtení očekáváte – láska, dobrodružství, strach, zbabělost, čest, přátelství i zrada. Skvěle namíchaný koktejl emočních ingrediencí bude bavit muže i ženy, to se vsadím.

Prvních sto stran, což je vlastně první část knihy, vám možná bude připadat trochu nudná, ale vydržte! Vydržte tlachání chlapů, kteří jsou široko daleko sami, neznají nikoho jiného než sebe navzájem a občas už jsou trochu tou jednotvárností frustrovaní. Kdo by nebyl, když široko daleko není jediná žena než Lorena, lehká to děva. A právě ta s nimi bude putovat a postará se svou přítomností o pořádný rozruch. V dalších částech, s každým novým kilometrem, kteří budou mít honáci v nohách, roste čtivost tohoto dramatického eposu. Můžu říct, že jsem ke knize utíkala každou volnou chvíli a přestože jsem ji četla déle než týden, protože čítá úctyhodných 896 stran, nemohla jsem se jí nabažit a vlastně jsem ani nechtěla, aby skončila, natolik mi drsný Gus, málomluvný Call i citlivá, životem zkoušená Lorena přirostli k srdci. Tohle prostě není jen klasický western, ale vrstevnaté drama, v němž si vychutnáte každou větu a vězte, že děj je protkán barvitými dialogy stejně jako působivými popisy drsné americké přírody.

Osamělá holubice získala Pulitzerovu cenu zaslouženě. Nádherný, na city bohatý příběh má promyšlené každé písmeno, což je znát. V ději se neztrácíte, naopak vás autor dokáže přikovat ke čtení a dostat se vám pod kůži. A ne, nekončí to jako růžová pohádka, ale jako život sám, drsně i krutě, přesto s nadějí. Divoký západ nedal nikomu nic zadarmo, přesto uhranul nejednoho milovníka dobrodružství, stejně jako čtenáře, pro něž je Osamělá holubice symbolem kvalitního dobrodružného příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, knížku pořídíte na eshopu.

Balada pro Emily

Jarmila Stráníková má za sebou už jednu knihu, román Ve stínu války, který se odehrává za třicetileté války. Její druhý počin je úplně z jiného ranku, mysteriózní psychologicky laděný příběh nazvaný Balada pro Emily slibuje zápletku inspirovanou skutečnými událostmi a také atmosféru, na kterou jen tak nezapomenete.

Kamila slíbila své matce, že se postará o vyklizení a prodej domu, v němž kdysi dávno žily, poté zůstal dlouhá léta neobydlený. Dezolátní stav nemovitosti však není všechno, co Kamilu děsí, horší je, že dívka svým příjezdem probudila duchy minulosti. V domě, který se nachází v sudetské pohraniční vesničce, se dějí věci. Kdysi se v něm odehrálo něco, co se nyní Kamile připomíná. A nic dobrého to není. Co má Kamila dělat, co se od ní očekává? Může napravit staré křivdy? A co se kdysi vlastně stalo?

Jarmila Stráníková napsala příběh, který nadchne fanoušky spisovatelky Darcy Coates. Možná se stejně jako já nebudete bát, ale oceníte mrazivou atmosféru, kterou příběh má. Děj je rozdělen do tří časových rovin, linka ze současnosti se týká Kamily a její „mise“, zbylé dvě se odehrávají v minulosti, jedna těsně po skončení války, druhá přibližuje pobyt Kamily a její matky v domě. Všechny se vzájemně prolínají a dávají prostor napínavému dramatu s nádechem tajemna a mysteriózna.

Autorka se dotýká citlivého tématu, poválečného vztahu Čechů a Němců, jenž byl citelně pošramocen a jen těžko se zaceloval. Zakomponovala jej do čtivého příběhu, v němž není nouze o akci a scény, které jsou velmi barvitě vylíčeny – máte-li bujnou fantazii a rádi si při čtení knih představujete děj, přijdete si na své. Jak už jsem napsala, nebála jsem se, to se mi stává opravdu jen málokdy, ale užila jsem si tísnivou náladu příběhu, mrazivost a syrovost některých scén.

Celkovou atmosféru příběhu doplňují ilustrace, které vytvořil Jiří Dvorský. Jsou působivé a kolorují děj knížky. Balada pro Emily je ve svém žánru povedeným počinem, zaujme čtivostí a propracovanými popisy, které podněcují čtenářovu představivost.

Jste-li fanoušky Darcy Coates, máte rádi tajemno a lehkou duchařinu Barbary Erskinové, sáhněte po Baladě pro Emily, určitě vás překvapí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knihu pořídíte na eshopu.

Pláňata

Máte rádi spisovatelku Petru Dvořákovou? Já moc a proto jsem se nemohla dočkat jejího nejnovějšího počinu nazvaného Pláňata.

V tomto románu se spisovatelka vrací do období, která sama prožila -a nejen ona, přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století byl pro generaci Husákových dětí narozených v tzv. „devadesátkách“ zlomový. Po pádu komunismu přišla nová doba, která semlela ty, jenž nepatřili mezi dravce. Ale to předbíháme. Zatím je republika socialistická, zkráceně se nazývá Československo a o nějaké lepší budoucnosti si může nechat leda tak zdát. Seznamte se s úplně obyčejnou českou rodinou. Máma Alena, táta Jirka, dcery Pavlína a Jana. Žijí na vesnici v rodinném domku s rodiči Aleny, kde se všichni tak trochu tísní. Peněz moc nemají, žijí skromně a touží po lepším životě. Zeď normalizace se koncem osmdesátých let začíná bortit a rodina doufá, že jim všem bude líp, když se před nimi otevře nový svět. Ale bude tomu opravdu tak?

Petře Dvořákové se v tomto románu podařila naprosto brilantní věc, kterou ocení ti, kteří osmdesátky zažili na vlastní kůži. Vyprávění vyvolává vzpomínky, které nám na tuto dobu v paměti utkvěly. V Pláňatech k nám promlouvá nejen stěžejní postava Pavlíny, prostor dostávají i další postavy a předkládají nám svůj téměř vždy pesimistický pohled na věc. Otec čím dál víc propadá alkoholu , v němž utápí frustrace z dysfunkčního manželství, které není naplněno dle jeho představ – ty si promítá do své dcery Pavlíny, jež je podobná manželce. Není divu, že dívka by nejraději rodný dům opustila a nechala všechno za sebou.

Do příběhu pronikají prvky známé z předchozích románů Petry Dvořákové, během čtení se vám vybaví beznaděj Báry z Vran, znechucený lékař Hynek z knihy Chirurg i „kněz s cejchem“ z předposledního počinu Zahrada. Autorka jede na své osvědčené vlně psychologicky laděných rodinných příběhů s rozporuplnými postavami. Máte-li Petru Dvořákovou načtenou, Pláňata pro vás ničím novým nebudou, přesto jim patří viditelné místo v současné české literatuře.

Pokud jste vyrůstali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, budou pro vás Pláňata hořkosladkou připomínkou doby, v níž společnost s nadšením a euforií budovala novou etapu života, jež pak mnohým splaskla rychle jako mýdlová bublina. Petra Dvořáková umí nastínit tu správnou tísnivou atmosféru zmaru a bezradnosti, které její postavy často pociťují. A my můžeme být rádi, když si o tom můžeme jen číst. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství

Čtyři po půlnoci

Čtyři povídky (Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes) vycházejí poprvé jako jednotný ucelený soubor nazvaný Čtyři po půlnoci.

Jak už má Stephen King ve zvyku, každé povídce předchází jeho typický úvod, který doporučuji nevynechat ani u jedné, stojí vždy za to.

Soubor uvádí povídka Časožrouti líčící příběh cestujících z jednoho letadla, které proletí trhlinou v čase. Ti, kteří spí, zmizí, na palubě zůstávají pasažéři, kteří byli z nějakého důvodu vzhůru. Musí zjistit, co se vlastně stalo a jestli se mohou dostat zpátky. Za mě vynikající sonda do psychiky lidí, kteří se ocitli v neočekávané situaci. Prověřilo se, kdo je srab, kdo hrdina, kdo se bojí a kdo umí čelit démonům. King nabídl přehlídku pestrých charakterových vlastností, podobně jako v románu Pod kupolí. To stupňování stresu a napětí je brilantní, jen bych přivítala víc informací o samotných časožroutech.

Druhou povídkou je Skryté okno do skryté zahrady. V ní se potkáváme s rozvedeným spisovatelem Mortem žijícím osamělým životem. Ten dostává nový rozměr ve chvíli, když Morta navštíví jistý John Shooter a obviní ho z plagiátorství. Mort se neodbytnému Shooterovi snaží dokázat, že se mýlí, ale… Kdo je vlastně John Shooter a kdo je Mort? Wau! S hlavním tématem této povídky už jsem se potkala ve více počinech, přesto jsem zůstala fascinovaná, jak psychika dokáže napáchat zlo na člověku, tady nebudu prozrazovat víc, začtěte se a uvidíte.

Policajt z knihovny. Tak tohle je pro mě asi nejlepší povídka, když jsem knihovnice, to jinak nejde, že ano. :). Co myslíte, že se stane, když nevrátíte včas půjčené knížky do knihovny? U nás vás maximálně pumpneme o pár peněz z prodlení, ale v Junction City v Iowě, tam na vás přijde policajt z knihovny a věřte, že jednat s ním vlastně nechcete, ani s knihovnicí, která vám na první dobrou připomene Dolores Umbridgeovou kříženou s vílou kmotřičkou ze Shreka. No nic, než půjdete pro nálož knížek do vaší knihovny, povídku si pro jistotu přečtěte, co kdybyste zapomněli výpůjčky vrátit… 🙂

Čtvrtá a zároveň poslední povídka nese název Sluneční pes. Patnáctiletý Kevin dostane k narozeninám polaroid a s velkým nadšením fotí, co se dá. Jeho nový foťák však zachycuje i velkého divného psa, který je s každou další fotkou blíž a blíž… Přiznávám, že u téhle povídky jsem se někde v polovině přestala soustředit a souhlasím s jednou recenzí, která praví, že měl King buď výrazně krátit, nebo ji přetavit v román. Každopádně i tato povídka má svou specifickou atmosféru, děsí vás představa, co by mohl pes udělat. Potěšila mě zmínka o Cujovi, s nímž má pes z polaroidu jistou podobnost.

Celkově hodnotím sbírku Čtyři po půlnoci kladně, povídky jsou čtivé, obsahují správnou dávku napětí i děsu, který King umí geniálně stupňovat a dávkovat. Jako u jedněch z mála jsem se při čtení opravdu bála, hlavně u Policejního psa a Časožroutů, a to u mě zvykem nebývá. Vlastně vás při čtení napadne, že by se to mohlo stát i v reálu, natolik jsou příběhy výmluvné. S těmito konkrétními povídkami jsem se potkala úplně poprvé a dopadlo to velmi dobře, ještě teď je mám v hlavě. No a co vy, nepřijdete si za mnou půjčit nějakou knížku? 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Jé, Ježíšek!

Oblíbená ilustrátorka Vendula Hegerová je tady, aby dětem i dospělákům zpříjemnila adventní čas. Publikace Jé, Ježíšek! bude totiž bavit všechny bez rozdílu věku. Vemte si tužky, nachystejte pastelky a jdeme na to!

Publikace, kterou můžete se svými dětmi doslova a do písmene popsat a pokreslit, neboť obsahuje spoustu zábavných i poučných úkolů, zpříjemní pro děti mnohdy nekonečně dlouhé čekání na příchod Ježíška.

Je rozdělená pomocí přehledných piktogramů na části, v nichž můžete tvořit, doplňovat, cvičit paměť i řeč pomocí logopedických cvičení, nebo jen číst a poslouchat příběhy, v nichž se děti dozví vše o vánočních svátcích, tradicích a zvycích.

Díky naprosto úžasným a osobitým ilustracím Venduly Hegerové si tvoření a zábavné úkoly děti užijí. Její obrázky jsou veselé, barevné a srozumitelné. My jsme si pár úkolů zkusili a zbytek si necháme na dlouhé adventní večery.

Některé úkoly budou bavit taky rodiče, kteří si připomenou vlastní dětství, například při doplňování názvu pohádek. Zábavné je také hádání pohádkové postavy, u kterého si všichni užijí hromadu zábavy.

Zábavná a interaktivní publikace Jé, Ježíšek je opravdu povedená, doporučuji všem dětem, které si u zábavných úkolů a hříček přijdou na své, zatímco rodiče mohou rychle uválet nějaké to těsto na cukroví, třeba podle receptu z knížky, a potom si ho se svými ratolestmi upéct.

Víc takových publikací, víc Venduly Hegerové, děkujeme za příjemné chvilky s touto knížkou, kterou s naším malým prvňáčkem jen tak z ruky nedáme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Dopisy od Sisi

Alžběta Bavorská, zvaná Sisi, se spolu s královnou Viktorií řadí mezi mé oblíbené historické osobnosti. Navíc miluji knihy psány formou dopisů, takže publikaci Dagmar Beňakové Dopisy od Sisi jsem si nemohla nechat ujít.

Pro autorku je Sisi celoživotní srdcovou záležitostí. Napsala o ní už dvě knihy – Za sluncem po stopách císařovny Sisi a Toulky po stopách císařovny Sisi, v nichž čtenáře vedla na místa, která císařovna za svůj život navštívila. Nově vydaná publikace Dopisy od Sisi nám známou šlechtičnu představí v novém světle – jedná se o soubor dopisů, které si Sisi vyměňovala se svými blízkými.

Dagmar Beňaková dostala možnost nahlédnout do soukromých archivů rodiny Sisi a přiblížit tak císařovnu jako ženu na jedné straně citlivou a empatickou, na druhé v lečcems svéráznou. Jak už víme, neměla příliš jednoduchý život, přišla o několik dětí a byť svého manžela milovala, nebyla v manželském svazku šťastná a trpěla nedostatkem svobody – nenarodila se ve správné době, v níž by mohla její osobnost vyniknout.

Sisi si vyměňovala dopisy s matkou, dětmi, s příbuznými i přáteli. Autorka si dala opravdu mravenčí práci, každý dopis (pozor, byly psány v kurentu a Sisi také s oblibou měnila rukopis, protože se nerada podřizovala tehdejším konvencím) přeložila a přepsala do češtiny a dokázala zachovat dobovou autentičnost. K té přispívají také fotografie těchto dopisů, stejně jako snímky Sisi a jejích blízkých, navozující lepší představivost. Mě osobně přiměly vyhledávat si podrobnější informace o adresátech dopisů a číst si o jejich mnohdy fascinujících osudech.

Dopisy jsou proloženy textem, v němž autorka mapuje Sisin život, vysvětluje některé její činy, rozebírá historické souvislosti a představuje jednotlivé adresáty Sisiny korespondence. Pro snazší orientaci a pochopení rodinných vazeb je na konci uveden rodokmen, který čtenáři výrazně napomáhá.

Po přečtení jsem měla pocit, že svou oblíbenou Sisi znám ještě trochu víc. Dopisy od Sisi jsou dalším kamínkem do skládačky informací o této pozoruhodné ženě. Nelze než obdivovat Dagmar Beňakovou za pečlivou a podrobnou práci na této neotřelé publikaci.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knihomolové

Znáte spisovatelku Emily Henryovou? Pokud ne, vřele vám ji doporučuju, hlavně máte-li rádi chytré romance. Byť máte od počátku tušení, jak to s hrdiny jejích příběhů dopadne, nečeká na vás bezduchý slaďáček, ale romantika s přesahem. O tom vás už mohly přesvědčit romány Alex, léto a já a Letní sázka, a nově také i Knihomolové – no není ten název úžasný?

Příběh opět jede v zajetých kolejích oblíbené šablony Emily Henryové – v hlavních rolích on a ona, kteří mezi sebou mají nějaký problém, přesto to mezi nimi od počátku jiskří. Konkrétně tady je to Nora a Charlie. Ona je literární agentka, on redaktor. Jejich první setkání moc dobře nedopadne, co to druhé? Náhodně se totiž potkají v malém zapadlém městečku Sunshine Falls, kde Nora a její sestra tráví zaslouženou dovolenou. Ale co tam dělá Charlie? Na ty dva čeká nejedna schůzka, ať už pracovní, či soukromá, tak co myslíte, roztají ledy?

Tato romance se opravdu povedla. Nejenže nabízí milý příběh, ale navíc se odehrává ve světě knih, což je pro knihomaniaky to nejlepší možné prostředí. Mezi hlavními hrdiny je výrazná chemie, ale jsou si souzeni? Každý je totiž úplně jiný – Nora soustředěná na práci, sebe sama klade až na druhé místo, pro což má své důvody. Charlie je tak zasmušilý a vážný, že by mu mohli Heathcliff i pan Darcy závidět. Protiklady se prostě přitahují, ale někdy to hodně dlouho trvá, víme. Autorka se nevyhnula ani lechtivým scénám. Tady jsem se trochu obávala, moc je v knihách nemusím, ale přežila jsem! 🙂 Máte-li stejně jako já rádi, když se děj knížky odehrává na maloměstě, užijete si to i v této knize. Sunshine Falls je malebné, trochu zapadlé městečko, které svou zašlou krásu potřebuje oprášit. A mají tam knihkupectví!

Líbilo se mi, že Emily Henryová nenapsala pouze sladký příběh s milostnou zápletkou, ale vetkla do něj spoustu dalších věcí. Nenásilně a zlehka přibližuje práci v nakladatelství, která je hodně zajímavá a náročná. Nebála zahrát i na vážnější notu v rámci rodinných vztahů a stínů minulosti. Nora a její sestra mají za sebou sice láskyplné dětství, leč ne příliš snadné, co se ekonomického zázemí týče, a to se na Noře, která se o mladší Libby po ztrátě matky starala, podepsalo. Jak se dočtete v doslovu, v této knize autorka myslela na ty, kteří mají kariérní ambice, jejich snem je život v rušném městě a netouží po klidném a tichém životě v ústraní – i takoví lidé prožívají dnes a denně své příběhy a patří mezi ně právě Nora a Charlie.

Knihomolové jsou příjemnou, odpočinkovou pohodovkou, která potěší fanoušky knížek i romantických zápletek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kouzelná Paříž. Obchůdek s knihami

Američanka Sarah Smithová vede malý obchůdek s knížkami. Je to poměrně plachá osoba, žije pro svou práci a knížky celkově, nejraději si čte a je ráda, když nikam nemusí. Ale může odmítnout lákavou nabídku své kamarádky, knihkupkyně z Paříže, která si chce na nějakou dobu vyměnit práci i bydliště? Sarah odjíždí do neznáma a je přesvědčená, že se stane tou nejlepší Pařížankou – bude se procházet malebnými uličkami francouzské metropole, jíst lahodné croissanty a pít kávu a víno, ale realita je úplně jiná. Chaotické velkoměsto jí nedá nic zadarmo a noví kolegové v práci už vůbec ne. A co láska? Bude mít čas potkat se ve městě lásky se svým vytíženým snoubencem, novinářem Ridgem?

Obchůdek s knihami je druhým! dílem (doufám, že u nás vyjde i první, v němž se Sarah seznamuje s Ridgem) série Kouzelná Paříž. Tomu prohození v českém vydání nerozumím, ale i tak jsem si užila příjemný, pomalu a zlehka plynoucí romantický příběh, který čtenářky (ano, tipuju, že primárně po knize sáhnou ženy) potěší dokonalou kombinací knih a Paříže. Rebecca Raisin napsala v mnohých ohledech lehce předvídatelný příběh – některé věci snadno odhadnete, u jiných, zejména u milostné linie Sarah a Ridge, budete na vážkách – tohle byl asi první romantický příběh, ve kterém jsem hlavní hrdince tipovala úplně jiný konec. Také by mě zajímalo, jak si výměnu užívala Francouzka Sophie, která se ocitla v malém americkém městečku a prodávala knížky místo Sarah.

Román potěší všechny milovníky knih, zejména ty, kdo zbožňují fyzické výtisky, své knižní miláčky rádi očichávají, listují v nich a jsou schopni v knihách ležet, třeba i doslova. Z tohoto příběhu doslova čiší láska ke knížkám a ke čtení, atmosféra je natolik působivá, že máte chuť praštit s tím, co zrovna děláte a začíst se do dobrého románu. Také fanoušci Paříže si přijdou na své, Sarah poznává zákoutí rušné francouzské metropole, ochutnává dobroty a poznává typické obyvatele města, jenž cizincům nedají nic zadarmo.

Hledáte-li do předvánoční atmosféry něco milého a oddechového, s touto knížkou vedle nešlápnete. Potěší fanoušky Julie Caplinové, Mandy Baggotové, nebo Jenny Baylissové, prostě autorek, které vám nabízí poklidné, romantické a vždy tak trochu předvídatelné příběhy, které i přesto milujeme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.