Pláňata

Máte rádi spisovatelku Petru Dvořákovou? Já moc a proto jsem se nemohla dočkat jejího nejnovějšího počinu nazvaného Pláňata.

V tomto románu se spisovatelka vrací do období, která sama prožila -a nejen ona, přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století byl pro generaci Husákových dětí narozených v tzv. „devadesátkách“ zlomový. Po pádu komunismu přišla nová doba, která semlela ty, jenž nepatřili mezi dravce. Ale to předbíháme. Zatím je republika socialistická, zkráceně se nazývá Československo a o nějaké lepší budoucnosti si může nechat leda tak zdát. Seznamte se s úplně obyčejnou českou rodinou. Máma Alena, táta Jirka, dcery Pavlína a Jana. Žijí na vesnici v rodinném domku s rodiči Aleny, kde se všichni tak trochu tísní. Peněz moc nemají, žijí skromně a touží po lepším životě. Zeď normalizace se koncem osmdesátých let začíná bortit a rodina doufá, že jim všem bude líp, když se před nimi otevře nový svět. Ale bude tomu opravdu tak?

Petře Dvořákové se v tomto románu podařila naprosto brilantní věc, kterou ocení ti, kteří osmdesátky zažili na vlastní kůži. Vyprávění vyvolává vzpomínky, které nám na tuto dobu v paměti utkvěly. V Pláňatech k nám promlouvá nejen stěžejní postava Pavlíny, prostor dostávají i další postavy a předkládají nám svůj téměř vždy pesimistický pohled na věc. Otec čím dál víc propadá alkoholu , v němž utápí frustrace z dysfunkčního manželství, které není naplněno dle jeho představ – ty si promítá do své dcery Pavlíny, jež je podobná manželce. Není divu, že dívka by nejraději rodný dům opustila a nechala všechno za sebou.

Do příběhu pronikají prvky známé z předchozích románů Petry Dvořákové, během čtení se vám vybaví beznaděj Báry z Vran, znechucený lékař Hynek z knihy Chirurg i „kněz s cejchem“ z předposledního počinu Zahrada. Autorka jede na své osvědčené vlně psychologicky laděných rodinných příběhů s rozporuplnými postavami. Máte-li Petru Dvořákovou načtenou, Pláňata pro vás ničím novým nebudou, přesto jim patří viditelné místo v současné české literatuře.

Pokud jste vyrůstali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, budou pro vás Pláňata hořkosladkou připomínkou doby, v níž společnost s nadšením a euforií budovala novou etapu života, jež pak mnohým splaskla rychle jako mýdlová bublina. Petra Dvořáková umí nastínit tu správnou tísnivou atmosféru zmaru a bezradnosti, které její postavy často pociťují. A my můžeme být rádi, když si o tom můžeme jen číst. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství