Velrybí divadlo

Máte rádi Anglii? A rodinné ságy? Utápíte se rádi v hutných příbězích? Tak to si Velrybí divadlo, které napsala Joanna Quinnová, nenechte ujít.

Děj začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy si vdovec Jasper Seagrave na své panství Chilcombe přivádí novou manželku, mladou Rosalind. Ta od manželství čekala něco jiného a nedokáže si zvyknout ani přilnout k Jasperově malé dcerce Cristabel. Rodinné poměry se postupně vyvíjejí a mění, Jasper umírá a Rosalind se vdává za jeho bohémského bratra. Ke Cristabel přibyde malá Flossie a posléze i vytoužený dědic panství, chlapec Digby. Když je Cristabel dvanáct, bouřlivé moře vyplaví na břeh mrtvou velrybu. Podnikavá dívka si spolu se sourozenci a s dalšími obyvateli panství udělá z obřího velrybího hrudníku venkovní divadlo. A právě tam se rozvíjí pravá Cristabelina osobnost, může být sama sebou a zapomenout na rodinné křivdy a ústrky. Idylku však naruší blížící se druhá světová válka. Je třeba dospět a začít žít vlastní příběh, což se týká nejen Cristabel, ale také Flossie a Digbyho.

Román je rozdělen do kapitol příznačně pojmenovaných podle částí divadelní hry (první dějství, druhé dějství, atd.) Děj se odehrává v letech 1920 – 1945 a můžeme ho považovat za fascinující a osobitou reportáž. Sledujeme osudy jedné rodiny v průběhu pětadvaceti let, od zlaté éry, kdy svůj největší boom zažívala kultura, pomalu se vymaňující ze sešněrovaných pout tehdejší upjaté společnosti. Tehdy Cristabel prožívala šťastné chvíle při režírování divadelních her, které představovala ve svém velrybím divadle. Další části románu hrají na vážnější notu, druhá světová válka semlela Evropu a Británie nebyla výjimkou. Joanna Quinnová na rodině Seagraveových ukázala, jak se museli lidé vyrovnat s nedostatkem potravin i lidského faktoru v pracovním procesu, nebo s tím, že jejich dům zabrala pro své potřeby armáda. Právě tyto střípky z válečných dní spisovatelka zakomponovala do deníkových záznamů Flossie a do dopisů, které si mezi sebou mladí Seagraveovi posílali.

Hlavním motivem příběhu jsou vztahy, zejména sourozenecké. Přestože děti Seagraveovy mají rodiče společné jen částečně, vždy mezi nimi bylo mimořádně silné pouto, jež nezviklala ani válka. Dějištěm románu je bouřlivý Dorset, jehož nádhernou divokou přírodu autorka vylíčila velmi sugestivně a poutavě.

Velrybí divadlo jsem si zamilovala od prvních stránek, a to nejen jako fanynka pořádně našlapaných bichlí, ale především jako milovnice tzv. „zlatého věku“ a staré dobré Anglie. Sedl mi, užila jsem si jeho zdánlivě poklidné plynutí, kdy máte pocit, že se nic neděje, ale přesto je příběh plný fascinujících osudů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.