19. stránka

Balada pro Emily

Jarmila Stráníková má za sebou už jednu knihu, román Ve stínu války, který se odehrává za třicetileté války. Její druhý počin je úplně z jiného ranku, mysteriózní psychologicky laděný příběh nazvaný Balada pro Emily slibuje zápletku inspirovanou skutečnými událostmi a také atmosféru, na kterou jen tak nezapomenete.

Kamila slíbila své matce, že se postará o vyklizení a prodej domu, v němž kdysi dávno žily, poté zůstal dlouhá léta neobydlený. Dezolátní stav nemovitosti však není všechno, co Kamilu děsí, horší je, že dívka svým příjezdem probudila duchy minulosti. V domě, který se nachází v sudetské pohraniční vesničce, se dějí věci. Kdysi se v něm odehrálo něco, co se nyní Kamile připomíná. A nic dobrého to není. Co má Kamila dělat, co se od ní očekává? Může napravit staré křivdy? A co se kdysi vlastně stalo?

Jarmila Stráníková napsala příběh, který nadchne fanoušky spisovatelky Darcy Coates. Možná se stejně jako já nebudete bát, ale oceníte mrazivou atmosféru, kterou příběh má. Děj je rozdělen do tří časových rovin, linka ze současnosti se týká Kamily a její „mise“, zbylé dvě se odehrávají v minulosti, jedna těsně po skončení války, druhá přibližuje pobyt Kamily a její matky v domě. Všechny se vzájemně prolínají a dávají prostor napínavému dramatu s nádechem tajemna a mysteriózna.

Autorka se dotýká citlivého tématu, poválečného vztahu Čechů a Němců, jenž byl citelně pošramocen a jen těžko se zaceloval. Zakomponovala jej do čtivého příběhu, v němž není nouze o akci a scény, které jsou velmi barvitě vylíčeny – máte-li bujnou fantazii a rádi si při čtení knih představujete děj, přijdete si na své. Jak už jsem napsala, nebála jsem se, to se mi stává opravdu jen málokdy, ale užila jsem si tísnivou náladu příběhu, mrazivost a syrovost některých scén.

Celkovou atmosféru příběhu doplňují ilustrace, které vytvořil Jiří Dvorský. Jsou působivé a kolorují děj knížky. Balada pro Emily je ve svém žánru povedeným počinem, zaujme čtivostí a propracovanými popisy, které podněcují čtenářovu představivost.

Jste-li fanoušky Darcy Coates, máte rádi tajemno a lehkou duchařinu Barbary Erskinové, sáhněte po Baladě pro Emily, určitě vás překvapí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knihu pořídíte na eshopu.

Pláňata

Máte rádi spisovatelku Petru Dvořákovou? Já moc a proto jsem se nemohla dočkat jejího nejnovějšího počinu nazvaného Pláňata.

V tomto románu se spisovatelka vrací do období, která sama prožila -a nejen ona, přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století byl pro generaci Husákových dětí narozených v tzv. „devadesátkách“ zlomový. Po pádu komunismu přišla nová doba, která semlela ty, jenž nepatřili mezi dravce. Ale to předbíháme. Zatím je republika socialistická, zkráceně se nazývá Československo a o nějaké lepší budoucnosti si může nechat leda tak zdát. Seznamte se s úplně obyčejnou českou rodinou. Máma Alena, táta Jirka, dcery Pavlína a Jana. Žijí na vesnici v rodinném domku s rodiči Aleny, kde se všichni tak trochu tísní. Peněz moc nemají, žijí skromně a touží po lepším životě. Zeď normalizace se koncem osmdesátých let začíná bortit a rodina doufá, že jim všem bude líp, když se před nimi otevře nový svět. Ale bude tomu opravdu tak?

Petře Dvořákové se v tomto románu podařila naprosto brilantní věc, kterou ocení ti, kteří osmdesátky zažili na vlastní kůži. Vyprávění vyvolává vzpomínky, které nám na tuto dobu v paměti utkvěly. V Pláňatech k nám promlouvá nejen stěžejní postava Pavlíny, prostor dostávají i další postavy a předkládají nám svůj téměř vždy pesimistický pohled na věc. Otec čím dál víc propadá alkoholu , v němž utápí frustrace z dysfunkčního manželství, které není naplněno dle jeho představ – ty si promítá do své dcery Pavlíny, jež je podobná manželce. Není divu, že dívka by nejraději rodný dům opustila a nechala všechno za sebou.

Do příběhu pronikají prvky známé z předchozích románů Petry Dvořákové, během čtení se vám vybaví beznaděj Báry z Vran, znechucený lékař Hynek z knihy Chirurg i „kněz s cejchem“ z předposledního počinu Zahrada. Autorka jede na své osvědčené vlně psychologicky laděných rodinných příběhů s rozporuplnými postavami. Máte-li Petru Dvořákovou načtenou, Pláňata pro vás ničím novým nebudou, přesto jim patří viditelné místo v současné české literatuře.

Pokud jste vyrůstali na přelomu osmdesátých a devadesátých let, budou pro vás Pláňata hořkosladkou připomínkou doby, v níž společnost s nadšením a euforií budovala novou etapu života, jež pak mnohým splaskla rychle jako mýdlová bublina. Petra Dvořáková umí nastínit tu správnou tísnivou atmosféru zmaru a bezradnosti, které její postavy často pociťují. A my můžeme být rádi, když si o tom můžeme jen číst. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství

Čtyři po půlnoci

Čtyři povídky (Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes) vycházejí poprvé jako jednotný ucelený soubor nazvaný Čtyři po půlnoci.

Jak už má Stephen King ve zvyku, každé povídce předchází jeho typický úvod, který doporučuji nevynechat ani u jedné, stojí vždy za to.

Soubor uvádí povídka Časožrouti líčící příběh cestujících z jednoho letadla, které proletí trhlinou v čase. Ti, kteří spí, zmizí, na palubě zůstávají pasažéři, kteří byli z nějakého důvodu vzhůru. Musí zjistit, co se vlastně stalo a jestli se mohou dostat zpátky. Za mě vynikající sonda do psychiky lidí, kteří se ocitli v neočekávané situaci. Prověřilo se, kdo je srab, kdo hrdina, kdo se bojí a kdo umí čelit démonům. King nabídl přehlídku pestrých charakterových vlastností, podobně jako v románu Pod kupolí. To stupňování stresu a napětí je brilantní, jen bych přivítala víc informací o samotných časožroutech.

Druhou povídkou je Skryté okno do skryté zahrady. V ní se potkáváme s rozvedeným spisovatelem Mortem žijícím osamělým životem. Ten dostává nový rozměr ve chvíli, když Morta navštíví jistý John Shooter a obviní ho z plagiátorství. Mort se neodbytnému Shooterovi snaží dokázat, že se mýlí, ale… Kdo je vlastně John Shooter a kdo je Mort? Wau! S hlavním tématem této povídky už jsem se potkala ve více počinech, přesto jsem zůstala fascinovaná, jak psychika dokáže napáchat zlo na člověku, tady nebudu prozrazovat víc, začtěte se a uvidíte.

Policajt z knihovny. Tak tohle je pro mě asi nejlepší povídka, když jsem knihovnice, to jinak nejde, že ano. :). Co myslíte, že se stane, když nevrátíte včas půjčené knížky do knihovny? U nás vás maximálně pumpneme o pár peněz z prodlení, ale v Junction City v Iowě, tam na vás přijde policajt z knihovny a věřte, že jednat s ním vlastně nechcete, ani s knihovnicí, která vám na první dobrou připomene Dolores Umbridgeovou kříženou s vílou kmotřičkou ze Shreka. No nic, než půjdete pro nálož knížek do vaší knihovny, povídku si pro jistotu přečtěte, co kdybyste zapomněli výpůjčky vrátit… 🙂

Čtvrtá a zároveň poslední povídka nese název Sluneční pes. Patnáctiletý Kevin dostane k narozeninám polaroid a s velkým nadšením fotí, co se dá. Jeho nový foťák však zachycuje i velkého divného psa, který je s každou další fotkou blíž a blíž… Přiznávám, že u téhle povídky jsem se někde v polovině přestala soustředit a souhlasím s jednou recenzí, která praví, že měl King buď výrazně krátit, nebo ji přetavit v román. Každopádně i tato povídka má svou specifickou atmosféru, děsí vás představa, co by mohl pes udělat. Potěšila mě zmínka o Cujovi, s nímž má pes z polaroidu jistou podobnost.

Celkově hodnotím sbírku Čtyři po půlnoci kladně, povídky jsou čtivé, obsahují správnou dávku napětí i děsu, který King umí geniálně stupňovat a dávkovat. Jako u jedněch z mála jsem se při čtení opravdu bála, hlavně u Policejního psa a Časožroutů, a to u mě zvykem nebývá. Vlastně vás při čtení napadne, že by se to mohlo stát i v reálu, natolik jsou příběhy výmluvné. S těmito konkrétními povídkami jsem se potkala úplně poprvé a dopadlo to velmi dobře, ještě teď je mám v hlavě. No a co vy, nepřijdete si za mnou půjčit nějakou knížku? 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Jé, Ježíšek!

Oblíbená ilustrátorka Vendula Hegerová je tady, aby dětem i dospělákům zpříjemnila adventní čas. Publikace Jé, Ježíšek! bude totiž bavit všechny bez rozdílu věku. Vemte si tužky, nachystejte pastelky a jdeme na to!

Publikace, kterou můžete se svými dětmi doslova a do písmene popsat a pokreslit, neboť obsahuje spoustu zábavných i poučných úkolů, zpříjemní pro děti mnohdy nekonečně dlouhé čekání na příchod Ježíška.

Je rozdělená pomocí přehledných piktogramů na části, v nichž můžete tvořit, doplňovat, cvičit paměť i řeč pomocí logopedických cvičení, nebo jen číst a poslouchat příběhy, v nichž se děti dozví vše o vánočních svátcích, tradicích a zvycích.

Díky naprosto úžasným a osobitým ilustracím Venduly Hegerové si tvoření a zábavné úkoly děti užijí. Její obrázky jsou veselé, barevné a srozumitelné. My jsme si pár úkolů zkusili a zbytek si necháme na dlouhé adventní večery.

Některé úkoly budou bavit taky rodiče, kteří si připomenou vlastní dětství, například při doplňování názvu pohádek. Zábavné je také hádání pohádkové postavy, u kterého si všichni užijí hromadu zábavy.

Zábavná a interaktivní publikace Jé, Ježíšek je opravdu povedená, doporučuji všem dětem, které si u zábavných úkolů a hříček přijdou na své, zatímco rodiče mohou rychle uválet nějaké to těsto na cukroví, třeba podle receptu z knížky, a potom si ho se svými ratolestmi upéct.

Víc takových publikací, víc Venduly Hegerové, děkujeme za příjemné chvilky s touto knížkou, kterou s naším malým prvňáčkem jen tak z ruky nedáme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Dopisy od Sisi

Alžběta Bavorská, zvaná Sisi, se spolu s královnou Viktorií řadí mezi mé oblíbené historické osobnosti. Navíc miluji knihy psány formou dopisů, takže publikaci Dagmar Beňakové Dopisy od Sisi jsem si nemohla nechat ujít.

Pro autorku je Sisi celoživotní srdcovou záležitostí. Napsala o ní už dvě knihy – Za sluncem po stopách císařovny Sisi a Toulky po stopách císařovny Sisi, v nichž čtenáře vedla na místa, která císařovna za svůj život navštívila. Nově vydaná publikace Dopisy od Sisi nám známou šlechtičnu představí v novém světle – jedná se o soubor dopisů, které si Sisi vyměňovala se svými blízkými.

Dagmar Beňaková dostala možnost nahlédnout do soukromých archivů rodiny Sisi a přiblížit tak císařovnu jako ženu na jedné straně citlivou a empatickou, na druhé v lečcems svéráznou. Jak už víme, neměla příliš jednoduchý život, přišla o několik dětí a byť svého manžela milovala, nebyla v manželském svazku šťastná a trpěla nedostatkem svobody – nenarodila se ve správné době, v níž by mohla její osobnost vyniknout.

Sisi si vyměňovala dopisy s matkou, dětmi, s příbuznými i přáteli. Autorka si dala opravdu mravenčí práci, každý dopis (pozor, byly psány v kurentu a Sisi také s oblibou měnila rukopis, protože se nerada podřizovala tehdejším konvencím) přeložila a přepsala do češtiny a dokázala zachovat dobovou autentičnost. K té přispívají také fotografie těchto dopisů, stejně jako snímky Sisi a jejích blízkých, navozující lepší představivost. Mě osobně přiměly vyhledávat si podrobnější informace o adresátech dopisů a číst si o jejich mnohdy fascinujících osudech.

Dopisy jsou proloženy textem, v němž autorka mapuje Sisin život, vysvětluje některé její činy, rozebírá historické souvislosti a představuje jednotlivé adresáty Sisiny korespondence. Pro snazší orientaci a pochopení rodinných vazeb je na konci uveden rodokmen, který čtenáři výrazně napomáhá.

Po přečtení jsem měla pocit, že svou oblíbenou Sisi znám ještě trochu víc. Dopisy od Sisi jsou dalším kamínkem do skládačky informací o této pozoruhodné ženě. Nelze než obdivovat Dagmar Beňakovou za pečlivou a podrobnou práci na této neotřelé publikaci.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knihomolové

Znáte spisovatelku Emily Henryovou? Pokud ne, vřele vám ji doporučuju, hlavně máte-li rádi chytré romance. Byť máte od počátku tušení, jak to s hrdiny jejích příběhů dopadne, nečeká na vás bezduchý slaďáček, ale romantika s přesahem. O tom vás už mohly přesvědčit romány Alex, léto a já a Letní sázka, a nově také i Knihomolové – no není ten název úžasný?

Příběh opět jede v zajetých kolejích oblíbené šablony Emily Henryové – v hlavních rolích on a ona, kteří mezi sebou mají nějaký problém, přesto to mezi nimi od počátku jiskří. Konkrétně tady je to Nora a Charlie. Ona je literární agentka, on redaktor. Jejich první setkání moc dobře nedopadne, co to druhé? Náhodně se totiž potkají v malém zapadlém městečku Sunshine Falls, kde Nora a její sestra tráví zaslouženou dovolenou. Ale co tam dělá Charlie? Na ty dva čeká nejedna schůzka, ať už pracovní, či soukromá, tak co myslíte, roztají ledy?

Tato romance se opravdu povedla. Nejenže nabízí milý příběh, ale navíc se odehrává ve světě knih, což je pro knihomaniaky to nejlepší možné prostředí. Mezi hlavními hrdiny je výrazná chemie, ale jsou si souzeni? Každý je totiž úplně jiný – Nora soustředěná na práci, sebe sama klade až na druhé místo, pro což má své důvody. Charlie je tak zasmušilý a vážný, že by mu mohli Heathcliff i pan Darcy závidět. Protiklady se prostě přitahují, ale někdy to hodně dlouho trvá, víme. Autorka se nevyhnula ani lechtivým scénám. Tady jsem se trochu obávala, moc je v knihách nemusím, ale přežila jsem! 🙂 Máte-li stejně jako já rádi, když se děj knížky odehrává na maloměstě, užijete si to i v této knize. Sunshine Falls je malebné, trochu zapadlé městečko, které svou zašlou krásu potřebuje oprášit. A mají tam knihkupectví!

Líbilo se mi, že Emily Henryová nenapsala pouze sladký příběh s milostnou zápletkou, ale vetkla do něj spoustu dalších věcí. Nenásilně a zlehka přibližuje práci v nakladatelství, která je hodně zajímavá a náročná. Nebála zahrát i na vážnější notu v rámci rodinných vztahů a stínů minulosti. Nora a její sestra mají za sebou sice láskyplné dětství, leč ne příliš snadné, co se ekonomického zázemí týče, a to se na Noře, která se o mladší Libby po ztrátě matky starala, podepsalo. Jak se dočtete v doslovu, v této knize autorka myslela na ty, kteří mají kariérní ambice, jejich snem je život v rušném městě a netouží po klidném a tichém životě v ústraní – i takoví lidé prožívají dnes a denně své příběhy a patří mezi ně právě Nora a Charlie.

Knihomolové jsou příjemnou, odpočinkovou pohodovkou, která potěší fanoušky knížek i romantických zápletek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kouzelná Paříž. Obchůdek s knihami

Američanka Sarah Smithová vede malý obchůdek s knížkami. Je to poměrně plachá osoba, žije pro svou práci a knížky celkově, nejraději si čte a je ráda, když nikam nemusí. Ale může odmítnout lákavou nabídku své kamarádky, knihkupkyně z Paříže, která si chce na nějakou dobu vyměnit práci i bydliště? Sarah odjíždí do neznáma a je přesvědčená, že se stane tou nejlepší Pařížankou – bude se procházet malebnými uličkami francouzské metropole, jíst lahodné croissanty a pít kávu a víno, ale realita je úplně jiná. Chaotické velkoměsto jí nedá nic zadarmo a noví kolegové v práci už vůbec ne. A co láska? Bude mít čas potkat se ve městě lásky se svým vytíženým snoubencem, novinářem Ridgem?

Obchůdek s knihami je druhým! dílem (doufám, že u nás vyjde i první, v němž se Sarah seznamuje s Ridgem) série Kouzelná Paříž. Tomu prohození v českém vydání nerozumím, ale i tak jsem si užila příjemný, pomalu a zlehka plynoucí romantický příběh, který čtenářky (ano, tipuju, že primárně po knize sáhnou ženy) potěší dokonalou kombinací knih a Paříže. Rebecca Raisin napsala v mnohých ohledech lehce předvídatelný příběh – některé věci snadno odhadnete, u jiných, zejména u milostné linie Sarah a Ridge, budete na vážkách – tohle byl asi první romantický příběh, ve kterém jsem hlavní hrdince tipovala úplně jiný konec. Také by mě zajímalo, jak si výměnu užívala Francouzka Sophie, která se ocitla v malém americkém městečku a prodávala knížky místo Sarah.

Román potěší všechny milovníky knih, zejména ty, kdo zbožňují fyzické výtisky, své knižní miláčky rádi očichávají, listují v nich a jsou schopni v knihách ležet, třeba i doslova. Z tohoto příběhu doslova čiší láska ke knížkám a ke čtení, atmosféra je natolik působivá, že máte chuť praštit s tím, co zrovna děláte a začíst se do dobrého románu. Také fanoušci Paříže si přijdou na své, Sarah poznává zákoutí rušné francouzské metropole, ochutnává dobroty a poznává typické obyvatele města, jenž cizincům nedají nic zadarmo.

Hledáte-li do předvánoční atmosféry něco milého a oddechového, s touto knížkou vedle nešlápnete. Potěší fanoušky Julie Caplinové, Mandy Baggotové, nebo Jenny Baylissové, prostě autorek, které vám nabízí poklidné, romantické a vždy tak trochu předvídatelné příběhy, které i přesto milujeme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Mrtvá holka, dobrá holka

Znáte sérii Holly Jacksonové o Pipě Fitz-Amobiové, mladé studentce, která se nebála „fušovat“ policii do řemesla a vyřešila díky svému důvtipu a houževnatosti poměrně zapeklité případy? Bystrá studentka je zpátky! Je přesvědčená, že vše je za ní a soustřeďuje se na blížící se studium vysoké školy. Jenže v pořádku není nic. Dívka trpí záchvaty paniky a také jí začnou chodit záhadné zprávy, v nichž stojí: Kdo tě bude hledat, až zmizíš ty? A taky ji někdo tajně sleduje. Pipa se snaží odhalit identitu svého stalkera, v té chvíli jí dojde, že její trable souvisí s několik let starým případem sériového vraha. Je možné, že tehdy zatkli nevinného muže a vrah opět vstoupil na scénu. Je Pipa v ohrožení?

Ani tentokrát Holly Jacksonová neopouští osvědčený a oblíbený iteraktivní styl, kterým sérii píše. Opět čteme kapitoly prokládané přepisy výslechů, sms a mailových konverzací, záznamů z diářů, což umocňuje čtenářský zážitek. Ani tentokrát není třeba brousit do hlubin předchozích knih o Pipě, autorka zlehka připomene důležité momenty a uvede do děje.

Jedná se o třetí (a čtvrté) pokračování série – v originále vyšel poslední díl v jedné knize, v české verzi, netuším proč, je rozdělen do dvou svazků. Snad pro větší a intenzivnější pocit napětí, protože přesně tam, kde končí děj třetí knihy, navazuje díl čtvrtý a poslední a můžu říct, že zároveň nejnapínavější ze všech čtyř. Měla jsem to štěstí, že jsem si mohla přečíst oba díly hned za sebou a neměla mezi nimi prodlevu, nechtěla bych zažít nervydrásající pocit, když skončí děj zrovna v tom nejnapínavějším a vy nemáte po ruce pokračování…

Jakmile dočtete první část knihy Mrtvá holka, dobrá holka, která vás pomalu připravuje na velkolepé finále, hned jak se vám do rukou dostane druhý díl, se čtením neváhejte, jen se před tím pořádně nadechněte. Tohle se čte samo. Holly Jacksonová stupňuje napětí, s Pipou není nouze o dramatické chvíle a okamžiky, v nichž tuhne krev v žilách. Máte o tu holku prostě strach! Někdy jsou popisované scény až příliš akční, v duchu jsem si zkoušela představit, jestli je vůbec možné prožít to, co potkalo Pipu. V každém případě se spisovatelce povedlo to, že čtenáře upoutá nejen sympatickou hlavní postavou, ale především tím, jak přirozeně ji vylíčila. V žánru young adult je série Návod na vraždu pro hodné holky zjevením. Nejedná se totiž o milostný příběh, kterých aktuálně vychází, jak se říká, dvanáct do tuctu, ale o thriller. A těch je pro tuto věkovou skupinu docela málo. Romány Holly Jacksonové mají ještě jednu výhodu – lze je číst, přestože už do kategorie young adult dávno nespadáte, mají přesah, jsou chytré a propracované.

Za recenzní výtisk děkuji magazínu Knihkupec a nakladatelství Cosmopolis. Celou sérii pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada

Bláznivá jízda

Ruthie je osmatřicet. Doufala, že v tomto věku už bude usazená, nejlépe vdaná za svého snoubence, kterého však jednoho dne přistihne s jinou. Žal utápí na kamarádčině gauči kvanty alkoholu a neví, co bude dál. Naštěstí je tady jeden inzerát, v němž muž hledá pečovatelku pro svou matku, kterou si chce přestěhovat k sobě. Pečovatelka má jeho maminku bezpečně přepravit v dodávce z jednoho konce Kanady na druhý, za což slibuje štědrou odměnu. Ruthie nabídku přijímá a vydává se na cesty se sedmdesátnicí Kay, která má v rukou seznam přání, jež by si na dlouhém putování chtěla splnit…

Počin Christiny Myers nazvaný výstižně Bláznivá jízda budu doporučovat všem! Je to úžasně napsaná variace na nesčetné příběhy, v nichž se střetávají různé generace. Čím je tento jiný? Je lehký, svižný, dojemný i vtipný, především však lehce bláznivý a nemá tuctový konec. Tohle prostě číst chcete. Svěží závan v žánru tzv. „feel good“románů si určtitě zamilujete stejně jako já. Čte se to úplně samo.

Autorka rozehrává partii mezi dvěma nesourodými ženami. Ruth je sice mladší, ale opatrná, nemá ráda nové výzvy a chce mít svůj klid. Zato seniorka Kay je její pravý opak. Seznam věcí, které si chce odškrtnout, nezahrnuje pouze nové cestovatelské zážitky, ve hře jsou i úplně jiné věci, které byste od lidí Kayina věku vůbec nečekali. 🙂

Bláznivá jízda je opravdovým bonbonkem pro čtenářky všech věkových kategorií. Vykouzlí úsměv i přinutí k přemýšlení nad tím, kam směřujeme své životy. Pro obě, Ruth i Kay, má jejich výlet velký význam, aniž by si to plánovaly, oběma změní život a přiměje k novým rozhodnutím.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Velké léto

S německým spisovatelem Ewaldem Arenzem jste se mohli potkat prostřednictvím knihy Staré odrůdy, v níž zpracoval neobyčejné setkání dvou charakterově odlišných žen. Křehký příběh jsem si zamilovala a proto jsem se nemohla dočkat dalšího počinu nazvaného Velké léto.

Tentokrát je hlavním hrdinou šestnáctiletý student Friedrich, kterému na konci školního roku hrozí propadnutí. Na reparát se musí připravit, nejede proto s rodinou na plánovanou letní dovolenou, ale tráví čas učením u prarodičů. Zatímco babička byla vždy milující, s otevřenou náručí, děda připadal Friedrichovi přísný a nepřístupný, takže se prázdnin trochu děsí. Nejvíc se těší na Beate, kterou poznal na koupališti a na čas strávený s nejlepším kamarádem Johannem a sestrou Almou, s níž si jsou odmala velmi blízcí. Friedrich zjišťuje, že jeho děda pod slupkou tvrdosti skrývá úplně jinou tvář a odhaluje pozadí osudového vztahu svých prarodičů, na první pohled odlišných lidí. Bylo by to skvělé léto, kdyby se Johannovi nepřihodilo něco, co navždy změnilo životy Friedricha, Almy, Beate i samotného Johanna.

Ewald Arenz opět dokazuje, že síla jeho knih tkví v tom, jak skvělým pozorovatelem lidí je. Opět se před námi odvíjí křehký příběh a sonda do duše teenagera, ještě snadno zranitelného. Friedrichovo vyprávění je podáno ich-formou, on sám nám předkládá příběh jednoho neobyčejného léta na počátku osmdesátých let minulého století.

I tentokrát má děj pomalejší tempo, nese se ve stejném rytmu jako ospalé horké léto, přesto se v něm toho tolik děje! První lásky, tajné schůzky, puberťácké vylomeniny i vážnější okamžiky. Autor prostřednictvím Friedricha popisuje typické dospívání mladých. Kdo má tyto časy za sebou, ví, co všechno se dá v mladické nerozvážnosti vyvést a čemu se po letech pak třeba i zasmějeme.

Velké léto si určitě nenechte ujít, pokud se vám líbily Staré odrůdy, nebo máte rádi příběhy psané citlivým, lidským způsobem, v nichž se dočkáte i zajímavých myšlenek, které stojí za zapamatování. Ewald Arenz dokázal zdánlivě obyčejný příběh dospívajícího kluka přetavit v emocemi nabitý počin, psaný okouzlujícím způsobem, který do češtiny věrně převedla překladatelka Tereza Jůzová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.