112. stránka

Letní sběr

Za půlrok toho moc není, ale aspoň něco 🙂

„Prosím vás, nevíte kdo napsal Kafkova proměna?“
**********************************************

„Prosím vás, asi jsem slepá….hledám Vívegu…“
**********************************************

Dva asi čtrnáctiletí školáci, kluk a holka, přišli na internet. Galantní mladík koupil oběma kartu, zaplatil internet a poprosil o dva počítače vedle sebe. Než jsem to všechno vyřídila, obrátil se k slečně a říká jí: „Konečně ti ukážu tu novou postel.“ Málem mi vypadly oči z důlků,načež chlapec pokračoval: A už tam mám i novou věž a nářadí..však uvidíš.“ Uff, ať žije Minecraft
***********************************************

„Dobrý den, prosím….“
„Internetík“, odpoví paní po čtyřicítce
**********************************************

A na závěr jedna moje vlastní perlička – no i knihovnice jsou omylné :)))

Horko, horko….už je tě moc..Píšu seznam zpracovávaných knih do našeho programu beletrie a divím se, že jednu nemůžu najít. Pes, který hovořil s bohy – já z toho udělala verzi Muž, který hovořil se psy.
**********************************************

Kouzlo měsíčního svitu

Na Francouzskou Riviéru přijíždí známý britský kouzelník a iluzionista Stanley Crawford, známý pod uměleckým jménem Wei Ling Soo, aby pomohl odhalit podvod. V rodině bohatých Američanů, kteří mají na Riviéře dům, žije mladičká Sophie, která o sobě tvrdí, že je médium. Mívá vidění a dokáže mluvit s duchy.
Skeptický Stanley dívce nevěří, sám je „z oboru“ a tak ví, že kouzla a čáry se dají krásně nazkoušet.
Jeho pochyby jsou ale brzy nahlodány, protože Sophie ví věci, které jsou pro Stanleyho velmi, velmi osobní.

Když už to vypadá, že by jí mohl věřit, utrpí jeho milovaná teta zranění při autonehodě. Stanley v nemocnici čeká na výsledky operace a zároveň se stává svědkem rozhovoru Sophie a svého přítele, který ho do Francie vlastně pozval…

Než se dobereme onoho romantického konce (jak jinak by romantické komedie měly končit), musíme se dopátrat, jak je to vlastně se Sophií jako médiem, přetrpět serenády, které jí zpívá její po uši zamilovaný snoubenec a užít si ~~Colinova~~ Stanleyho bručounství a anglického šarmu :).

Přiznám se, že tvorbu Woodyho Allena nesleduju, takže mě překvapilo, že tuhle milou romantickou komedii režíroval. Měla jsem za to, že jeho parketou jsou spíše „ukecaná dramata“.
Já si ji vybrala především kvůli Colinu Firthovi – můj velký oblíbenec, jak už jsem tady psala dříve. Líbil se mi charakter jeho role – upjatý, nabručený, pesimistický, ale zároveň velmi noblesní britský gentleman. Charisma z něj sálalo na všechny strany.
Emma Stone v roli Sophie byla taky velmi přesvědčivá a svým vzhledem přesně zapadala do doby, ve které se děj odehrával – konec 20. let minulého století.
Není to klasická kráska, ale její zajímavá tvář určitě upoutá. Líbila se mi mimika jejího obličeje.

Tahle komedie mě mile překvapila. Nečekala jsem nic světoborného, ale ve finále jsem se pobavila příjemným britským humorem, francouzskými reáliemi a mým oblíbeným historickým obdobím. Vychutnala jsem si vtipné a pohotové dialogy a scény, které jakoby vypadly z typické anglické situační komedie.

Takže hledáte-li něco lehkého pro současné parné dny, s touhle komedií určitě nesáhnete vedle.

Malý pražský erotikon

Žily byly dva manželské páry. Zbyněk a Táňa, Honza a Marta. Staví si domky v lukrativní pražské čtvrti, vychovávají děti, chodí do práce…prostě žijí tak, jak žijí rodiny všude kolem, v sedmdesátých letech minulého století. Myslíte, že za hlubokého „totáče“ bylo všude jen smutno a nuda? Chyba lávky! Milostné propletence hrdinů knihy jsou důkazem toho, že láska a sex vládnou v každé době.

Trable se vztahy se nevyhnou ani oběma manželským párům. Zbyněk svou rodinu miluje, ale když mu manželka nedává to, co potřebuje, musí se ohlídnout jinde. Samozřejmě tajně. Jako doktor si však umí poradit. Sestřičky, pacientky i náhodné známé mu zpestřují jinak chudý sexuální život. Jeho žena Táňa je zamilovaná, ale bohužel ne do něho. Vzala si ho vlastně jen proto, že s ním nečekaně otěhotněla. Svobodné mateřství se v té době nenosilo. Táňa dala přednost rodině a vzdala se své životní lásky, které by tehdejší společnost vůbec nepřála.

A druhý pár? Honza je bývalý vrcholový fotbalista, který má příležitostí k užívání dostatek, ale on je nevyhledává, nechce si komplikovat život. Marta se vzorně stará o rodinu, jenže jí to nestačí a sem tam si hledá zpestření jinde.

Léta běží a nástrahy lásky se nevyhýbají ani potomkům obou rodin. Po sametové revoluci je všechno tak nějak „free a cool“ a týká se to i sexu. Zatímco omladina si život užívá, jejich rodiče sklízejí, co před lety zaseli…

Na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá. U nás v knihovně je na ni pořadník a lidi po vrácení chtějí všechno další od pana Hartla, na lázeňské pobočce ji čtenářky vracejí se slovy, že je to sprosťárna, kterou ony nedají. Takže kontrast jako víno. 🙂

Ale když mi ji doporučil jeden náš letitý čtenář, kterého bych na tenhle styl netipovala, hned jak byla volná, hrábla jsem po ní.

Lákalo mě téma (chtěla jsem vědět, jestli autor nesklouzl do klišé dnešní erotické literatury), lákala mě doba (vždyť jsem se těch letech narodila taky, stejně jako děti obou párů) a lákal mě i autor samotný, od kterého máme i jeho prvotinu, na kterou se taky chystám, a jíž čtenáři po vrácení chválili taky.

Můj dojem? Knížku jsem nedala z ruky. Vtáhla mě, vcucla hned od první stránky. Líbil se mi autorův hovorový styl, který přesně vystihl atmosféru příběhu, líbil se mi humor i nádech smutku nebo nostalgie, bylo-li třeba. Sexu bylo tak akorát, nebyl vulgární, scény jako ze života. Líbilo se mi to prostě celé. Jedna z mála knížek, ve kterých nebyla hluchá místa, nemusela jsem přeskakovat pasáže a mohla si ji užít úplně celou. A víte co? Naštval mě konec. Proč? Protože byl….konec. A já chtěla číst dál a dál, prostě jsem se pěkně rozmlsala.

Pane Hartle, pište prosím dál, pište rychle, pište hodně. Mám absťák. 🙂

Dobrý v posteli

Známe to všechny. Jedna jediná chybička na kráse nám dokáže zkazit celý život. A máme li nějaké to kilo navíc, trápení je tím větší.
Cannie pracuje jako novinářka. Jako každá druhá z nás neustále bojuje s váhou. Všichni v jejím okolí ji berou takovou, jaká je. Jenže když se Cannie rozhodne, že ve vztahu s přítelem Brucem potřebuje zvolnit, a proto vyhlásí pauzu, on se s ní napevno rozchází zvláštním způsobem: napíše o své přítelkyni článek s názvem „Milovat korpulentní ženu“, který Cannie zrovna nelichotí. Zhrzenému Bruceovi se možná ulevilo, ale Cannie se cítí podvedená. Tak takhle ji viděl? Rozhodne se s nadbytečnými kily zatočit a získat exmilence zpět.
Pokus o usmíření se nezdaří, Bruce ji už nemiluje. Cannie zůstávají jen oči pro pláč a dáreček, který si „rozbalí“ za devět měsíců…

Na cestě za novým já Cannie prochází fyzickou proměnou a uvědoměním si sebe sama. Co bylo v jejím životě špatně? Její rodiče se rozvedli, otec rodinu opustil a matka navázala vztah se ženou. Cannie od dětství bojuje s pocitem méněcennosti, který v ní zasel vlastní otec, uznávaný plastický chirurg.
Naštěstí má kolem sebe lidi, kteří jí podají pomocnou ruku, když to nejvíc potřebuje.

Cannie patří mezi hrdinky, se kterými se ztotožní spousta čtenářek, vždyť řeší problémy, které známe všechny. A přiznejme si na rovinu – vždycky se o nich líp čte, prožívá-li je někdo jiný.
Čekáte od téhle knihy romantický příběh novodobé Popelky, která mávnutím proutku získá krásu i lásku, jste vedle. Cannie má před sebou hodně trnitou cestu ke štěstí, musí si však doslova hrábnout na dno svých sil, aby se od něj odrazila a dostala se tam, kam chtěla.

Románu, který má téměř 500 stran, naštěstí nechybí nadhled ani humor, se kterým se nesnáze překonávají líp. Byla jsem překvapená, jak rychle jsem ho přečetla.
Kniha Dobrý v posteli je skvělým prototypem zábavného a inteligentního čtení, které jen tak lehce nepustíte z ruky.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Říjnový seznam

Gabriela McKenzieová prožívá nejhorší chvíle v životě. Její šestiletá dcerka byla unesená a ona má jen necelé dva dny na to, aby zaplatila půl miliónové výkupné a našla dokument zvaný Říjnový seznam, o kterém však až doposud nic neslyšela. Na jednu křehkou ženu je toho až moc. Ale co by matka pro své dítě neudělala?

Naštěstí na to není Gabriela sama. Pomocníka získává ve svém novém příteli Danielovi, se kterým se vydává na životu nebezpečnou cestu za tajemným Říjnovým seznamem.
Román začíná dramaticky ve chvíli, kdy zoufalá matka čeká na zprávy o unesené dcerce. Na dveře však neklepe policie, ale přímo únosce, který má zbraň…

Když začnete číst nejnovější počin oblíbeného Jefferyho Deavera, máte pocit, že se jedná o klasický thriller s námětem, kterého máme v knížkách dvanáct do tuctu. Jenže je to Deaver. A ten to s napětím umí, takže se o tuctovku zaručeně jednat nebude.
Předností tohoto thrilleru, který se čte jedním dechem, je časová posloupnost.
Děj totiž postupuje od konce příběhu k jeho začátku a vy si marně lámete hlavu, jaký ten začátek může být…

Za zmínku stojí grafické zpracování knihy. Děj doplňují černobílé fotografie, které se určitým způsobem vztahují k ději. Také díky oné časové posloupnosti je knížka koncipována „naopak“. Začíná od konce, končí předmluvou. Říkala jsem si, že ji podruhé zkusím číst pozpátku :-).
Obálka tentokrát není až tak nápadná a barevná, naopak je velmi jednoduchá, tím víc láká ke čtení.

Za sebe říkám, že mě Jeffery Deaver nezklamal. Jsem jeho velkou fanynkou už od dob Sběratele kostí. Autor zraje jako víno. Zdálo by se, že čtenářům už nenabídne nic nového a bude se držet zajetých kolejí, ale tohle byla opravdu pecka.

Ke čtení tohoto neobvykle koncipovaného thrilleru, který začíná tím, čím končí, vás zvu vtipem, jenž je autorem zmiňován v předmluvě a mně přišel velice výstižný:

Barman říká: „Tady cestovatele v čase neobsluhujeme“
Cestovatel v čase vchází do baru…..

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Krotitel

Mladičké Victorii, která byla delší dobu pohřešovaná, někdo šeredně ublížil takovým způsobem, že dívka zůstává slepá, hluchá i němá. Ke všemu se stává obětí dopravní nehody, na jejíž následky bohužel umírá. Do pátrání po hrůzném pachateli se zapojují policisté z Fjällbacky v čele s Patrikem Hëdstromem.

Patrik kromě pracovních věcí řeší i řadu osobních. S manželkou Erikou se starají o tři děti, přičemž se oba snaží skloubit kariéru a rodinu.
Ctižádostivá Erika momentálně píše knihu o vražedkyni, která si odpykává trest za vraždu manžela. Za Lailou jezdí do vězení, ale žena o svém činu nechce mluvit.
Zatímco Patrikův tým hledá spojitosti mezi staršími případy pohřešovaných dívek a Victorií, Erika navštíví dům, kde Laila zavraždila svého muže.
Na povrch vycházejí zajímavé události, které nasvědčují tomu, že oba případy mají něco společného…
Co je pojítkem mezi vraždou muže, jež se odehrála před třiceti lety a případem znetvořené Victorie?

Krotitel je již devátou knihou ze série kriminálních příběhů zasazených do oblasti tajemné Fjällbacky ve Švédsku.
I tentokrát autorka používá osvědčené schéma, kdy se minulost prolíná se současností. Camilla Läckberg umí mistrně vykreslit atmosféru švédského venkova.
Její detektivky se netočí jen kolem spáchaného zločinu, velkou pozornost věnuje právě svým knižním hrdinům. Do popředí vystupují manželé Erika a Patrik, kteří od prvních příběhů ušli pořádný kus cesty. Může se vám stát, že se s nimi tak trochu ztotožníte – vždyť kdo z nás, zaměstnaných rodičů, neřeší stejné problémy jako oni? O to víc jsou sympatičtější – mají své chyby, které si umějí přiznat. Zároveň umí táhnout za jeden provaz.

Je-li Krotitel vaše první setkání s tvorbou Camilly Läckberg, budete asi v některých částech knihy trochu tápat. Mnohé události a situace započaly v předchozích románech, takže v Krotiteli pokračují nebo mají určité vyústění. To už tak v knižních sériích bývá, zároveň je to však dobrá příležitost si je přečíst. Já to taky četla na přeskáčku a vůbec to nevadilo 🙂

Krotitel je výborná detektivka, které nechybí čtivost, napětí a šokující rozuzlení. Camilla Läckberg je nejen krásná žena, především je to autorka, která má dar napsat detektivku tak nějak „lidsky“. Právem užívá titul „Královna severských detektivek“.

/Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros media a. s./

Okurka do pití??? Jednoznačně ano!!!!

Už jsem o tom slyšela. Do ledové vody si nakrájíte okurku, přidáte bylinky podle chuti (máta, meduňka), případně další oblíbené ingredience a popíjíte.

Včera jsem se odhodlala a tohle osvěžení si udělala. Voda+okurka+máta+led = opravdové letní osvěžení a neobvyklá, leč výborná chuť. Doporučuju 🙂

Zmrzlinová královna

„Zmrzlináááá, zmrzlinááá….vanilkovááá, jahodováááá, čokoládováááá!!“ Tak tohle volání asi jen tak neuslyšíme, pojízdní zmrzlináři už nejsou, dneska si zmrzlinu koupíme v každé cukrárně nebo ve stánku před supermarketem. Taková poctivá točená vanilková, ta je k….ulízání? 🙂

Jak to bylo v Americe se zmrzlinou? Kdo vlastně přišel na to, že se dá prodávat z auta? Lillian Dunkleová tvrdí, že točená zmrzlina je její vynález. Stejně tak i možnost pojízdného prodeje. V románu Zmrzlinová královna sledujeme osudy této ženy na pozadí událostí 20. století, které měly vliv na vývoj USA, jakož i výše zmíněné zmrzliny.

Malka je malá holčička s židovskými kořeny, která v roce 1913 se svou rodinou míří z Ruska do USA za lepším životem. Ten však nepřichází, Malka i její sourozenci žijí v nuzných poměrech. Peníze nejsou, rodiče jsou rozhádaní….
Malka se snaží přispět do rodinného rozpočtu a vydělat nějaké peníze. Na ulici ji nechtěně srazí italský zmrzlinář, pan Dinello, který se jí ujme po tom, co se jí matka jako chromé v nemocnici zřekla.
Malka je vychovávána jako katolička, přijímá nové jméno – Lillian a učí se „studenému“ řemeslu. Pořád nemůže zapomenout na svou rodinu a na kořeny, ze kterých vzešla, což ji provází jako stín celý její život.
Když se provdá za pohledného mladého přistěhovalce Alberta Dunkleho, je šťastná. Přichází však hospodářská krize, která je nemilosrdná a kosí vše, co jen trochu zavání podnikáním. Ale podnikavá Lillian umí využít situace a s manželem otevírá pojízdnou prodejnu zmrzliny, která jim vynese úspěch po celých Spojených státech. Z Lillian se stává nefalšovaná zmrzlinová královna, jež dobyla Ameriku. Jenže sláva je pomíjivá a Lillian na sklonku života čelí mnoha problémům. Jak se s nimi neúprosná podnikatelka vyrovná?

Román Zmrzlinová královna je příběhem ženy, která šla tvrdě za svým cílem. Žene ji nejen podnikavý duch a smysl pro obchod, ale také snaha dokázat, že není obyčejnou ženou s chromou nohou, která se dle mínění mužů pro podnikání nehodí (což jí dávají v knize pořádně sežrat).
Souběžně s osudy Lillian sledujeme i průřez politickou a společenskou scénou Ameriky 20. století.
Román ocení milovníci dobrých příběhů. Začíst se do této knížky je jako ochutnat oblíbenou zmrzlinu. Nedáte si pokoj, dokud nejste na konci.

Ledový chai

Miluju ledový kořeněný chai, který dělá kavárnice Lenka u nás v knihovně v Literárním salónu. Dávám si ho vždycky, když máme posezení nad knihami s holkami SenSenkami.

Zkusila jsem si ho vyrobit sama. Uvařila jsem si kořeněný čaj Loyd s příchutí badyán-skořice. Výluh jsem nalila do sklenice (jen cca do necelé třetiny), přidala skořici, kardamon, zalila studeným mlékem, trochu přisladila a doplnila ledem.
Na Lenčin chai to tedy nemá ani zdaleka, ale jako alternativa, když mám na něj chuť – proč ne.

Utubering 2015

Tak jsem se stala obětním beránkem a doprovodila svého školáka puberťáka na první Utubering, který se konal v sobotu 27. 6. v Praze.

Utubering? Co to je? To se mě ptalo hodně lidí. Přiznám se, že bych asi taky netušila, o co přesně jde, kdybych nebyla zasvěcená.
Utubering je open air festival pro mladé milovníky virtuálního světa. Děti a teenageři měli možnost setkat se se svými idoly, které povětšinou sledují na youtube.

Letos byl pořádán první ročník, jak už jsem napsala, zaměřený je hlavně na mládež. Ale kdo by dneska své dětičky pustil jen tak do světa? Organizátoři mysleli i na tohle a pro rodiče, kteří své ratolesti nechtějí pustit z očí, připravili rodičovský koutek.

Pubošovo nadšení bylo velké. „Budeme tu až do desíti“, bylo mi oznámeno. Moje koulení očima nebylo bráno v potaz. :-). „Máš tam zónu pro rodiče“.
Nakonec nám ale stačily dvě hodiny, aby si školák prošel vše, co ho zajímalo, vyfotil se se svými idoly a vymámil z nich podpis.
Takže já nakonec do rodičovského koutku ani nemusela, hurááá.
Vcelku to bylo fajn, až na to, že se sem sjela asi celá republika /jo, já vím, máme co mluvit/ :-). Takovou návštěvnost jsem vůbec nečekala. Pozorovala jsem lidi kolem sebe, věděla jsem, že na akci bude i kamarádka, kterou znám spíše virtuálně /viděly jsme se jen jednou, před lety/, ale nebyla šance na ni narazit. Paradoxně – při koukání kolem jsem natrefila na manželova známého :-D. A taky jsem zjistila, že každý má svého dvojníka :-).
Všude kolem stánky s jídlem a pitím (předraženým), všude kolem stánky se suvenýry (ještě dražšími).
Sem tam pršelo, ale dalo se to zvládnout. Jsem zvědavá, jestli nás to za rok čeká zas.