Matkou ze dne na den


Sophiin život sviští v pevně zajetých kolejích. Je plně oddaná své práci, miluje nakupování bot a v jejím bytě je místo akorát tak pro ni a kočku.
Jednoho dne se dozvídá šokující zprávu. Její kamarádka Carrie zahynula při autonehodě a Sophie se tak doslova ze dne na den stává opatrovnicí dvou malých holčiček, které po Carrie zůstaly.

Možná vám blesklo hlavou, že Sophie mohla tohle nečekané „dědictví“ odmítnout. Kdysi dávno však dala své přítelkyni slib, že se o její dcery v případě potřeby postará. Sliby, i když dávno zapomenuté, se mají plnit. A nejen o Vánocích. Sophie tedy souhlasí, že se děvčátek ujme na pár týdnů, než se najde jejich ztracený otec.

Dokáže si úspěšná organizátorka společenských akcí a večírků poradit s malými holčičkami? Zvlášť, když je viděla jen párkrát, protože s Carrie se v posledních letech vídaly jen sporadicky?
Sophie na vlastní kůži pocítí, co to znamená, když se vám život obrátí doslova vzhůru nohama. Doposud byla zvyklá jen na vlastní pohodlí a luxus, který si dopřávala. Teď se musí věnovat Belle a Izzy a zároveň si zorganizovat čas tak, aby nezanedbávala práci.
Je vám jasné, že to nebude jen tak. Sophie se sice stará o kočku, ale děti? To je jiný level. Holčičky jsou šikovné, na Sophii si rychle zvykly, ale přece jen. Jsou jim tři a šest let a právě ztratily jedinou životní jistotu, kterou měly. A jsou to děti, kterým je jedno, že značková pohovka slouží jen k sezení. Chtějí své oblíbené cereálie, jídlo z Marks&Spencer neocení. No a nejvíc se jim líbí Sophiiny drahé boty a šminky.
Takže když se najde Louis, otec dívenek, který chce za Bellu a Izzy ihned převzít zodpovědnost, Sophii se uleví… Anebo ne? 

Rowan Coleman opět dokázala, že umí napsat příběh, který vás chytí za srdce. Ale nečekejte žádný laciný doják, který vás citově vyždímá. Dojemný je, to ano, zároveň taky plný humoru, byť tomu téma knihy až tak neodpovídá. Sledujeme proměnu trošku zhýčkané Sophie, která si uvědomí, že v životě existují i jiné věci než jen stoupající pracovní kariéra a luxusní boty. A že je možné milovat tak, až vás to bolí.
Román Matkou ze dne na den je o dětech, o vazbách mezi rodiči a jejich potomky. Lze je vybudovat, i když biologickými rodiči nejste?

Autorčin styl psaní je natolik čtivý a přesvědčivý, že se od knížky nebudete chtít odtrhnout. Rodinný příběh potěší příznivce oddechového čtení, kterému však nechybí nadhled a jemný humor. Díky tomu se Rowan Coleman řadí právem mezi pilotní autorky z edice Inteligentní romány pro inteligentní ženy.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Dobrodružství jako smysl života

Pamatujete si ještě Dívku, která spadla z nebe? Statečnou Marian Sutrovou, anglickou odbojářku, která působila ve Francii? Přestála zatčení gestapem i drsný pobyt v koncentračním táboře. A teď je zpátky.

Marian se po prožitých útrapách vrací zpátky do Anglie. Čeká ji rekonvalescence a zapojení do běžného života. Vůbec to nemá jednoduché. Zatímco Marianino okolí doufá, že se přizpůsobí a rychle zapomene, její hlava je plná vzpomínek na krušné chvíle. A vy to máte naservírováno se vší parádou. Asi budete chvílemi v ději tápat, stejně jako já, to než si zvyknete na autorův styl psaní. Míchá minulost a současnost, z letmých útržků vzpomínek tak získáváte obrázek o dívčině utrpení.

Marian se chvíli chová jako hodná holka. Vdá se za bývalého pilota Alexe Wallcotta, ale nezvládá nudnou šeď všedního života. Dozvuky druhé světové války pomalu mizí v dáli, ale nad světem visí nová hrozba – válka studená. Marian přijímá nabídku britské tajné vojenské organizace a stává se špiónkou.

V tu ránu se román, který se původně tvářil jako psychologický, mění ve slušný špionážní příběh plný atomových bomb, tajných operací a agentů. A taky mileneckých vztahů a sexu, čehož si půvabná špiónka užívá plnými doušky. Ale i pro ni platí, že co je v domě, není pro mě. Když osobní vztahy převálcují ty pracovní, je hned zaděláno na malér mezinárodní velikosti.

Simon Mawer je obdivuhodný spisovatel, jehož romány jsou neskutečně čtivé. Ať už v nich zabrousí do historie nebo zkoumá vědecký svět, vždy jsou zárukou, že se vám do rukou dostala kvalitní četba.
Patří sem i Provazochodkyně. Není jen sondou do života ženy, která se musí přizpůsobit měnící se době, ale také pohledem do světa tajných služeb, kam se normální smrtelník nikdy nedostane.

Musím přiznat, že Dívka, která spadla z nebe se mi z obou románů o Marian Sutrové líbila víc. Nic to však nemění nic na situaci, že Provazochodkyně jí slušně šlape na paty. No a já se už těším, až si od Simona Mawera zase něco přečtu.


Už zase… :-)

Už zase jsem vlezla do Levných knih. Nikdy nemůžu odolat.
Jarmark marnosti je ještě loňská záležitost (vydyndáno v prosinci k svátku). Těšila jsem se, že si ji přečtu přes Vánoce, je to takové to „hutné“ zimní čtení. No nedostalo se na ni, takže čeká na dlouhé letní noci.

Další kousky jsem koupila minulý týden:

Starosta casterbridgeský je klasika od Thomase Hardyho. Četla jsem ji už kdysi před lety a ráda se k ní vrátím. Styl jeho psaní se mi líbí.

Astin deník je kniha, které bych si tam málem nevšimla. Napsala ji Barbara Vineová. Jestli je vám jméno trochu povědomé, možná jste jej zachytili v souvislosti s Ruth Rendellovou, je to totiž její pseudonym. Pro mě záruka skvělého psychologického románu.

Lahůdka na konec – to je Evropa v rodině. Popisuje osudy aristokratů z Pobaltí v průběhu 20. století. Mám takové memoáry ráda a pro Pobaltí mám slabost.

A než příště zabrousím do Levných knih, plácněte mě někdo přes ruku :-).

Síla mateřské lásky překoná i hluboká tajemství

Jak hluboké jsou kořeny mateřské lásky? O tom vypráví nádherný román australské spisovatelky Sally Hepworthové. Přibližuje osudy tří generací žen, třech porodních bab, které jsou vzájemně spjaty rodinnými pouty. Jsou ale dostatečně pevná, aby unesla tajemství, jenž výrazně ovlivní jejich životy?


Neva Bradleyová je nejmladší z této trojice. Tak jako její matka Grace a babička Floss i ona pomáhá rodičkám přivádět jejich děti na svět. Zanedlouho sama rozšíří řady novopečených matek. Neva se snaží před kolegy i rodinou těhotenství tajit, stejně jako totožnost otce, s čímž se nechce smířit její matka. Grace totiž vyrůstala bez něj a nechce, aby její vnouče potkalo totéž.


Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

P. S.

S fejetony Ani Geislerové jsem se poprvé setkala v časopise o módě. Četla jsem je velmi ráda, bavily mě a občas jsem se v nich dokonce poznala. Přiznávám dobrovolně, že jsem se vlastně na ten časopis těšila hlavně kvůli nim. Jsem ráda, že dostaly knižní podobu a já si je mohla užít hezky pohromadě.


Aňa Geislerová je úspěšná ve všem, co dělá. Ať už je to herecká profese, byznys, nebo mateřství. Je skvělou dcerou a sestrou, rodina je pro ni nejvíc. Právě o manželství, přátelství i rodinných vazbách Aňa Geislerová píše. Tak jak to vidí a cítí. Vesele i vážně. 


Kniha zabírá pět let v životě Ani Geislerové. Během nich dává všanc své nejnitěrnější pocity a nálady, takže máte možnost poznat ji takovou, jaká vlastně doopravdy je. Máte-li pečlivě nastudovaný bulvár a čekáte, že vám Aňa objasní některé taje a záhady, které ji obestírají, jste tady špatně. Ona sama určuje, kam vás pustí. A vy zjistíte, že i přes svou masku nepřístupné a odtažité osoby, je to fajn ženská. Je stejná jako vy nebo já. Trápí ji větší boky (ale Aňo, to kecáš!!!), má celulitidu, řeší běžné maminkovské problémy. No fakt, tyhle „lidské“ radosti a strasti trápí i slavné osobnosti, a vám toto zjištění utkví v paměti asi nejvíc.
Aňa taky hodně přemýšlí. O životě, smrti nebo lásce. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že se moje myšlenky podobají těm jejím.


Musím říct, že mě Aňa Geislerová dostala do kolen. Líbí se mi styl jejího psaní, má lehkou ruku, člověk by řekl, že slova jen tak sype z rukávu. A vůbec… prostě se to četlo samo. Fakt. Za jeden večer. Až mi bylo líto, že už otáčím na poslední stránku. 


Ráda bych se ještě zaměřila na vizuální stránku knihy. Musím říct, že tak krásnou knihu jsem už dlouho neviděla. Grafická podoba je opravdu luxusní. Ilustrace jsou od Aniny sestry Lely. Jsou velmi jemné, vypracované do detailů a fejetonům dodávají ten správný šmrnc. Tahle knížka je děsně sexy, půvabná a šarmantní. Stejně jako její autorka. 
Stane se ozdobou vaší knihovny (knížka, pochopitelně :-)) a věnujete-li ji jako dárek, nesáhnete vedle.


P. S. Je to taky o jídle, hlavně o meruňkové marmeládě. Nezapomeňte si ji ke knížce pořídit, po přečtení na ni budete mít velkou chuť.


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský)

Jít za štěstím

Někdy je třeba změnit lokál. Třeba když víte, že vám tam, kde žijete, pšenka moc nepokvete. Irka Eilis se vydává hledat štěstí do Ameriky. Podaří se jí začít nový život daleko od domova a svých nejbližších?


Eilis Laceyová žije s matkou a sestrou Rose v Irsku. Píší se padesátá léta dvacátého století a pro Eilis je těžké najít si zaměstnání, i když chvíli pracuje v obchodě, jemuž pevnou rukou vládne despotická majitelka. Když už to vypadá, že Eilis uvízne v začarovaném kruhu, přichází otec Flood, katolický kněz, a nabízí jí šanci na nový život. Má to jednu podmínku – Eilis musí opustit rodinu a vydat se za oceán. Nebude první ani poslední, její bratři žijí v Anglii, kde si našli práci. Amerika je sice o kus dál, ale nabízí Eilis možnosti, o jakých se jí v Irsku ani nesnilo.




Já osobně se taky hodně těším na film:

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala


Romanticky laděný příběh s humornými prvky vypráví o první lásce Holly a Alexe. Ti dva se znají od dětství, ale nikdy nepřekročili hranici přátelství, byť si to oba v koutku duše přáli. A když se na samém prahu dospělosti jejich životní cesty rozdělí, zůstává mezi nimi mnoho nevyřčeného. Holly se stěhuje do Londýna a Alex zůstává v rodném městečku, kde učí na místní škole. Osud si rád se svými ovečkami zahrává a nejinak je tomu i u Alexe a Holly. 

Po letech Alex zjišťuje, že by si rád profesně vyzkoušel něco jiného a odchází učit do Londýna. Skvělá příležitost potkat dávnou kamarádku, zajít na kávu a zjistit, co je u ní nového. A co to znamená pro Holly? Zrovna prožívá tajný milostný vztah se svým šéfem. Je do něj zaláskovaná až po uši, ale není si jistá, jestli to její milenec vidí taky tak.
U Alexe hledá přátelskou radu a porozumění. Nabízí se otázka – může být vztah mezi mužem a ženou ryze kamarádský? Nebo jej bude jako červ jablko nahlodávat láska?

Asi už tušíte, kam a kudy to všechno povede. Vždyť ta romantika z anotace kape tak, až se vám od té sladkosti lepí stránky. :-). Ale i přesto – proč si někdy neodpočinout od náročného zaměstnání, hektického života nebo kupy severských detektivek právě u takového příběhu? Nebojte se, kniha nezabředává do červené knihovny, udržuje si humor, vtip a šarm britských komedií, ke kterým je přirovnávána.

Současnost se střídá s minulostí, díky níž máte možnost připomenout si, jaká byla devadesátá léta. Pokud jste, stejně jako já, v této době prožívali svá bujará mladistvá léta, bude to pro vás milá připomínka doby jen nedávno minulé, do níž se můžete s našimi hrdiny na chvíli vrátit.

Kafe a cigárko


Herecký svět měl  vždycky příchuť exotiky. Hlavně pro nás, „obyčejné lidi“, kteří si na něj můžou sáhnout jen zprostředkovaně. Jednou z možností je blog mladé herečky Marie Doležalové.
Asi vám automaticky naskočila představa hloupoučké Saši z komediálního sitcomu Comeback. Ano, autorkou je představitelka zmiňované hrdinky, ale ve skutečnosti má do ní hodně daleko. Srší šarmem, vtipem a především jedinečným humorem.

Právě z touhy po psaní se zrodil veleúspěšný blog, který nese název Kafe a cigárko. Marie Doležalová v něm každý čtvrtek svým čtenářům a příznivcům přináší pohled do hereckého světa. Autorka je založením introvert a svými vtipnými postřehy tak dala průchod všemu, co se jí honí hlavou, všemu, co chtěla sdělit světu.  

Maruščiny sondy do hlubin hercovy duše jsou humorné a svěží. Mysleli jste si, že herectví je procházka růžovým sadem? Že stačí jen svůdně mrknout, uronit slzu, dramaticky si dupnout nohou a políbit Bradleyho Coopera, Michaela Fassbendera nebo Vojtu Dyka? (Pořadí je na vás). Tak jednoduché to tedy není. Kafe a cigárko vám ukáže, jak to doopravdy chodí na konkursech, jak nejlépe zapadnout v divadelní šatně, kde vás jako eléva moc neberou, objasní vám, jestli herečky spí s režiséry. Panuje mezi herečkami přátelství nebo rivalita? I na to dostanete třeskutě vtipnou odpověď. Po přečtení Kafe a cigárka vám zůstane permanentní úsměv na tváři a touha poznat herecké zákulisí na vlastní oči.
Buďme realisté – to druhé se vám asi nesplní, naštěstí je tady tahle knížka a internetový blog, kam můžete dle libosti nakukovat.

Kromě toho, že knižní Kafe a cigárko můžete číst libovolně na přeskáčku, protože jednotlivé příspěvky na sebe nenavazují, oceníte i grafickou stránku. Zvláštní formát vám sice bude z knihovničky „trčet“, ale to vůbec nevadí, aspoň si ji všichni všimnou. Modrá barva jí neskutečně sluší, stejně jako ilustrace, protože vtipné texty potřebují vtipné obrázky. Kreslíř Honza Hofman dokonale vystihl pointu a já někdy nevěděla, jestli mě více baví text nebo obrázek.

Marušku Doležalovou podezírám z jedné věci. Když si šla k múzám pro políbení a k sudičkám pro talent, nepochybně odhodila svou masku něžné introvertky a drala se dopředu hlava nehlava. A víte co? Udělala dobře. Napsala, pobavila, zvítězila (Magnesia Litera) a mně nezbývá než jí přát, aby z tohoto skvěle rozjetého vlaku hned tak nevystoupila.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Design a site like this with WordPress.com
Začít