Příběh jedné obyčejné rodiny


Whitshankovi jsou stejní jako miliony dalších rodin. Nevynikají ničím výjimečným, žijí poklidným životem. I přesto je příběh jejich rodiny zajímavý. Kdo ví? Možná v něm poznáte i něco z té vaší.

Román mapuje osudy americké rodiny Whitshankových, zachycuje příběh tří generací obyvatel jednoho domu.
Abby a Red mají dospělé děti, které mají své vlastní rodiny. Teď se ale vracejí domů, aby pomohli rodičům. Abby je něco přes sedmdesát, občas mluví z cesty a rodina se obává, že by se mohlo jednat o příznaky Alzheimera. Ani Red na tom není nejlíp. Začíná ztrácet sluch a prodělal infarkt. Nejlepší variantou by bylo zůstat s rodiči a postarat se o ně. Jenže kdo se toho ujme, když všichni pracují? Jeden ze synů se rozhodne i s rodinou přestěhovat zpátky do rodného domu. Na jednu stranu se všem uleví, ale na druhou to způsobí pár problémů. Jak už to totiž ve velkých rodinách bývá, občas se na světlo světa dostanou věci, které dosud ležely pořádně hluboko…

Abby s Redem si o sobě vždy mysleli, že jsou moderní rodiče. Své děti vychovávali s láskou i jistou dávkou benevolence. Potomci jim dělají radost, až na jednu výjimku – tou je syn Denny. Je samorost, dělá si co chce. Mladý nespokojený rebel, kterého pevná rodinná pouta dusí. Nikdo neví, co udělá nebo jak se zachová. Když odjede, svým blízkým se neozývá i několik let. Pro Abby, u níž má Denny zvláštní místo v srdci, je to obzvláště těžké.

V době, kdy se do domu stěhuje syn Stem s manželkou Norou a dětmi, se k rodičům vrací po dlouhé době Denny. Mezi bratry vznikají konflikty pramenící z faktu, že Stem není biologickým synem Whitshankových. Denny, který se nikdy nechoval jako příkladný syn, jen těžce nese Stemovy aktivity ve vztahu k rodičům. Vznikají tak třenice, jež do rodiny vnášejí neklid.

Když už se zdá, že by Whitshankovi mohli zase fungovat, postihne je nečekaná tragédie. Abby tragicky zahyne. Red se musí rozhodnout, co bude s domem.
Nemovitost, ve které Whitshankovi bydlí, je nedílnou součástí rodiny už desítky let. Postavil ji Redův otec pro rodinu Brillových. Dům si však sám zamiloval a snažil se ho získat pro sebe. Nejlepší životní okamžik Juniora Whitshanka byl, když se do něj mohl nastěhovat. Dům ztělesňoval vše, co si kdy přál. Sám se musel protloukat životem a profesní kariéru vybudovat od píky. Nový příbytek mu dodával cti a váženosti a stává se útočištěm pro něj i jeho potomky.

Román Špulka modré nitě vás nepřekvapí žádnou akcí, při čtení se vám adrenalin rozhodně nezvedne. O to víc si tento poklidně plynoucí román vychutnáte.

Autorka napsala příběh, ve kterém si na paškál bere rodinné vztahy. Mezi rodiči a dětmi, byť se navzájem milují, občas panují třenice, jež vyplývají z generačních rozdílů. Anne Tylerová je popisuje s nadhledem a pochopením. Žádnou postavu nepreferuje ani neupozaďuje. V románu se střídají časové roviny, linie Abby a Reda se prolíná s příběhem Juniora.

Kniha Špulka modré nitě dokazuje, že kvalitní příběh nemusí přinášet akci na každé druhé stránce. Zároveň přesvědčuje, že i v současnosti jsou rodinné hodnoty důležité a neztrácejí na významu.


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

A zase Levné knihy :-)

Nesmím tam chodit, nesmím tam chodit, nesmím tam chodit. Tak tohle si můžu opakovat dnes a denně a stejně nikdy neodolám. V Levných knihách se dají najít opravdu poklady.

Obě knížky naprosto skvělé. Zlaté náměstí je taková oddechovka o ženách ze současného Irska, autorka je moje oblíbená, mám ráda její styl psaní.
Sladké zapomínání – to je na první pohled romantika, ale pozor, opravdu jen na pohled. Hrdinka sice řeší milostné problémy, zároveň se kniha dotýká i tématu holocaustu.

Navnadila jsem vás? Vezmete LK útokem?

Knižní bitva

Obecně platí, že když se dva hádají, třetí se směje. A taky to, že ne všechny hádky mívají dobrý konec.
Jak to asi vypadá, když se mezi sebou hašteří milovníci knih? Každý si hájí ty své oblíbené, na které nedá dopustit.

Zkuste se „pohádat“ taky. Nakladatelství Host pořádá pravou nefalšovanou knižní bitvu. 
Která kniha vás zaujala či rovnou dostala do kolen? Žhavá Jiskra v popelu nebo ledově chladné Ódinovo dítě?



Já se přiznávám, že ještě nemám přečtenou ani jednu, ale z toho, co jsem si o nich přečetla a taky tím, že tíhnu spíše k severu (Zima se blíží, víme, ne? ;-)), je mi bližší Ódinovo dítě, které si hodlám přečíst jako první.

Obě knihy jsou skvělé, o tom svědčí i fakt, že u nás v knihovně jsou půjčené. 

Tak která bude ta vaše nej? Na webu kniznibatle.cz pro ni můžete hlasovat.

Pomoc! Máme doma vetřelce!

Ten, kdo vymyslel pojem mateřská dovolená, by zasloužil… Zasloužil by přečíst si tuhle knížku. Když se řekne mateřská dovolená, naskočí vám před očima elegantně oblečená, usměvavá maminka. V náručí houpe své rozkošné dítko, u toho vaří, uklízí a ještě stíhá sledovat aktuální vývoj politické situace. Hahaha. Julie Halpern vás rychle vyvede z omylu. Její hrdinka Annie je pravým opakem ideální matky. A přesto se v ní většina žen najde.


Annie je šestatřicet a právě se trápí na porodním sále. Je bez sebe blahem, když se jí narodí syn. Protože pracuje jako učitelka, má dojem, že mateřství pro ni bude procházka růžovým sadem. Malý Sam ji však rychle vyvádí z omylu. Anniiny představy o růžolícím batolátku, které jen spí, jí a sem tam zadělá plínu, rychle berou za své. Ze Sama se vyklubal malý tyran závislý na matčiných prsou, šestinedělí taky není nic moc a co je nejhorší, příchodem nového člena rodiny strádá Anniin milovaný kocour! No nezbláznili byste se z toho?


(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Koho miluješ

Seznamte se s Rachel. Narodila se v bohaté židovské rodině a životem by proplouvala hladce jako rybička, nebýt vrozené srdeční vady.
A tohle je Andy. Ve společnosti se cítí jako vyděděnec, narodil se totiž bílé matce a černému otci.
Jedno náhodné setkání v nemocnici oběma obrátí jejich životy naruby.

Rachel tráví většinu svého dětství po nemocnicích. Je na to už zvyklá, největší radost jí působí, když může jen tak „šmejdit“ po nemocnici.  A právě při jedné takové průzkumné misi potkává Andyho. Rachel s Andym čeká než na něj přijde řada a přitom zjistí, že si spolu rozumí. Jsou to ale děti, navíc z rozdílného společenského prostředí, jaká je šance, že by se mezi nimi mohlo vytvořit hlubší pouto?

Věříte na náhodu nebo na to, že se stane to, co se stát má? Pokud s někým máte být, tak s ním budete, i kdyby mezi vámi stál celý svět. Přesně tohle se stalo Rachel a Andymu. Když se po letech potkají, zjišťují, že si stále mají co říct. Z přátelství vzniká láska. Dokáže překonat rozdílné povahy obou mladých lidí nebo je opět něco rozdělí?

Román Koho miluješ nabízí téma, které čtenáři zbožňují. Láska, jíž v cestě stojí překážky, vztah, v němž hrdinové nedostávají nic zadarmo. 
Bylo by snadné zamilovat se, žít spolu, a spolu také zestárnout. Rachel a Andy musí oba nejen dospět fyzicky, ale také mentálně. Oba musí ujít kus cesty. leckdy trnité, aby zjistili, že patří k sobě.

Autorka skvěle vykreslila povahy obou hlavních hrdinů. Dokázala vystihnout i jejich slabší stránky – Rachelinu povrchnost a Andyho prchlivost. Nedělá z nich modly, naopak – máte pocit, že čtete o reálných lidech. Budete jim fandit a taky vám možná chvílemi polezou na nervy. Vlastně stejně jako vaši opravdoví přátelé. 

Kniha se odehrává v rozmezí několika desetiletí, sledujeme tak vývoj a dozrávání obou aktérů. Mně osobně příběh připomněl romány Jeden den od Davida Nichollse a Kde končí duha od Cecelie Ahern. 

Jennifer Weiner je úžasná vypravěčka, její romány mapují život současné společnosti. Bez příkras, reálně, zato s velkou dávkou empatie, humoru a nadhledu.
Po právu je tento čtivý a poutavý román nazýván silným milostným příběhem. Takovým, v němž láska i hory přenáší.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
  

.

Dárek na rozloučenou


Někdy toho na vás život navalí docela dost. Dokážete to unést nebo se pod tou tíhou svalíte na zem a snažíte se to nějak přečkat? Melissa, stejně jako štěstí ve známé písničce, stojí na rozcestí a neví, kam se vydat. 

Čekají na ni nelehká životní rozhodnutí v soukromém i pracovním životě. Snoubenec ji požádal o ruku ve chvíli, kdy Melissa uvažuje o rozchodu. V té době také získává nabídku lepší práce. Aby toho nebylo málo, kontaktuje ji právník. Melisse předává dárek, který pro ni připravila její matka v době, kdy umírala na rakovinu. Deník je plný receptů, rad a vzpomínek na společné chvíle, kterých bylo tak málo. Melisse bylo teprve osm let, když maminka zemřela. Když se začte do deníku, vzpomínky začnou naskakovat samy. Prostřednictvím emotivního čtení Melissa poznává svou matku, sleduje boj se zákeřnou nemocí a zjišťuje, že jí deník zásadním způsobem mění život. Přehodnotí Melissa své rozhodnutí ohledně svatby?

Příběh je vyprávěn z pohledu Melissy i jejího otce a matky. I když je příběh smutný a velmi emotivní, nechybí v něm optimismus. V ději se střídají časové roviny – současnost a minulost. Poznáváme tak i Melissinu matku, bohužel v době, kdy je už nemoc v rozpuku a jí nezbývá moc času, který by mohla se svou holčičkou strávit. Své city vkládá do deníku, který pro dcerku píše. Je z něj poznat, jak moc je zoufalá, ale zároveň i statečná.

Současnost mapuje osudy už dospělé Melissy a jejího otce. I on si po smrti milované ženy prošel peklem. Snaží se dát do pořádku vlastní milostný život. Čeká i na něj ještě ta pravá láska?

Jak se vyrovnat s tragickou ztrátou? Je smrt tak všemocná, že dokáže přetrnout pouto mezi matkou a dcerou? A jak je to vlastně s genetikou? Může Melissa onemocnět stejně jako její maminka? O tom všem vypráví tento dojemný a křehký román. Možná u něj uroníte slzu, určitě vás ale přesvědčí o tom, jak pevná je vazba mezi rodiči a dětmi.

Nejmenuji se Miriam

Jak dlouho je člověk schopný udržet tajemství, které ho tíží bezmála sedmdesát let? Miriam si myslela, že si to své odnese až do hrobu.
„Nejmenuji se  Miriam“ – to je věta, jíž řekne rodině při oslavě svých pětaosmdesátých narozenin.
Kým tedy je? Židovskou dívkou, která přežila útrapy války? Nebo někým, jehož identita je pro společnost nepřijatelná?

Pravé jméno Miriam je Malika. Po otci napůl Romka, která v dětství utrpěla největší šok svého života. Jako malá holčička byla spolu se svým bratrem a sestřenicí násilně odtržená od rodiny a odvezena do dětského domova. Když se děti posléze dostaly do koncentračního tábora, netušily, že jejich utrpení bude ještě větší než by si dokázaly představit. Malika bezmocně sleduje, jak její bratr umírá následkem nelidských pokusů, které páchal Mengele na dětech. 
Když má možnost obléct si šaty po zemřelé židovské dívce Miriam, váhá snad jen onu pomyslnou minutu…
Na rozdíl od svých blízkých Malika, nyní už Miriam přežije Osvětim i Ravensbrück. S pomocí Červeného kříže se dostává do Švédska, kde pod identitou své židovské zachránkyně může začít nový život. S pomocí Hanny, která se jí ujala, se učí orientovat ve společnosti, vdá se za hodného muže, vychovává syna. 
Jenže po celou tu dobu Miriam tíží tajemství, které nemůže nikomu říct, a pak i ten sebelepší život chutná jako trpké ovoce.
Jak rozseknout složitý gordický uzel? Nechat si tajemství pro sebe nebo jej vykřičet do celého světa?
Před Miriam leží nejtěžší rozhodnutí jejího života. Miriam je schopná svěřit se pouze své vnučce. Odhaluje minulost, otevírá svou nejtemnější a zároveň i nejtajemnější třináctou komnatu.

Román Nejmenuji se Miriam je velmi emotivní výpovědí ženy, která v životě prožila peklo. Můžeme namítnout, že knih o holocaustu, koncentračních táborech a druhé světové válce je až příliš. Není. Čím delší čas uplyne, tím víc vzpomínky vyblednou. Nebudou pamětníci, aby vyprávěli, hrůza a děs, který tehdy prožívali, bude v očích současníků slábnout.

Tahle knížka je jiná v tom, že hrdinka není Židovka, ale Romka. Nejen dnes, ale i v minulosti, měli Romové pověst, která jim příliš nelichotila. V táborech byli ti nejposlednější z posledních. Miriam si myslela, že po válce bude mít s novou identitou klid, ale neustále ji pronásledoval stín minulosti a cejch v podobě pravé národnosti.

Až se usadíte do pohodlného křesla a začtete se do neskutečně syrové výpovědi, bude vám možná úzko. 
Byť je příběh smyšlený, je vystavěn na reálných základech, díky nimž pocítíte stejnou hrůzu, jakou prožívala Miriam i miliony ostatních, kteří si prošli peklem koncentračních táborů.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Adele

                                   

Učarovala vám tahle nekonvenční Angličanka? Mně ano. Když jsem ji slyšela zpívat, nevěřila jsem, že ten neuvěřitelně syrový hlas může vycházet z tak mladé dívky.

Kombinace neobvyklého hlasu, mládí, houževnatosti a píle udělala z obyčejné holky hvězdu světového formátu. Udivuje vás, že o Adele vyšla životopisná kniha, byť ona sama ještě nepřekročila ani třicítku? Začtěte se a budete překvapeni, kolik toho talentovaná zpěvačka za „pár let“ dokázala.

Jak už to u biografií bývá, začíná se dětstvím. Adele vyrůstala pouze s matkou v Tottenhamu, v severním Londýně. Studovala zpěv na známé hudební škole. Od mládí si sama skládá hudbu i píše texty, které jsou inspirovány jejím milostným životem. Adele prožila vztah s bisexuálem, což ve velké míře ovlivnilo její tvorbu. 

Když se jí podařilo prorazit v tvrdém světě showbyznysu, v žádném případě se nestala loutkou. Zůstala sama sebou, zachovala si svůj lehce vulgární smysl pro humor. Jako stín ji neustále provázel dým z cigaret. Adele se taky nebála přiznat, že její vztah k alkoholu je víc než kladný. Zdá se vám, že takových hudebních hvězd už tady bylo hodně a ne vždy skončily dobře? Adele mezi ně nepatří. Dokázala se poprat s nemocí hlasivek, poznala svou velkou lásku, producenta Simona Koneckiho, se kterým má syna, a svůj comeback završila Oscarem a Zlatým globem, jenž získala za filmovou píseň Skyfall, což je single k zatím poslední bondovce. 

Kniha se z velké části zaměřuje na produkci této zpěvačky, autor podrobně mapuje její alba 19, 21 a 25. Jednotlivým písním věnuje velkou pozornost, rozebírá jejich texty.
Zároveň líčí zpěvačku jako obyčejnou holku „od vedle“, která odmítá řešit svá kila, upřímně mluví o rodině a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Přesvědčí vás o tom autentické citáty, které Adele během své kariéry pronesla. Doplňují biografii a dokážou vám, že tahle mladá talentovaná zpěvačka je zároveň i velmi zábavná, otevřená a přímočará.

Biografie mladé zpěvačky by neměla uniknout všem jejím fanouškům. 
Čtěte, poslouchejte, zpívejte.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Na břehu jezera

                                    

Maddie je vdaná za Ellise, syna bohatých rodičů. Ti se synovou volbou nejsou příliš spokojení. Mladý pár jim ani příliš šancí nedává, veškerý čas tráví s nejlepším kamarádem Hankem a lahví dobrého moku. Právě alkohol stojí za ostudou, kterou si mladí manželé uříznou na silvestrovském večírku roku 1944. Rozlícený otec jim poté zarazí přísun pravidelné apanáže.

Ellis s Hankem se rozhodnou odjet do Skotska, kde chce Ellis ulovit lochnesskou příšeru a dokázat tak otci, že je hoden jeho přízně. Starý plukovník se o totéž pokoušel již před lety, ale neuspěl. Maddie se cesta moc nezamlouvá, ale odjede taky.

Ve Skotsku na všechny čekají krušné chvíle. Vesničané nejsou příliš vstřícní vůči cizincům a navíc zuří válka. Potraviny jsou na příděl, což Ellis ani Hank nedokážou pochopit a myslí si, že pro ně bude připravený servis se vším všudy. Změny pociťuje i Maddie. Až v daleké cizině si uvědomí, že její manželství není tak idylické, jak si myslela a na svého muže se poprvé podívá jinýma očima, aby zjistila, že žije s cizincem, který si ji vlastně vůbec neváží.

Tak tenhle román jsem si toužila přečíst především proto, že se odehrává ve Skotsku. Drsný sever miluju! Měla jsem trochu obavy z lochnessky, říkala jsem si, aby z knížky nebyla náhodou druhá Bílá velryba. Naštěstí převažuje osobní příběh Maddie.

Příběh je vyprávěn ich formou, právě z pohledu Maddie, která si v knize projde pořádnou proměnou. Z trochu nafoukané, pořád lehce ovíněné dámičky se stává holka do nepohody, která se naučí uklízet a postarat sama o sebe.

Drsná skotská vysočina, svérázní vesničané a neustálý strach ze smrti… Najde se prostor i pro lásku?

Román Na břehu jezera je velmi půvabný, čtivý. Já jsem byla velmi mile překvapená. Vím, že autorka napsala i knihu Voda pro slony /tu jsem ještě nečetla, ale film jsem viděla/.
Moc ráda bych si od ní přečetla i něco dalšího.

Klasika na moderní způsob




William Shakespeare a jeho nesmrtelné divadelní hry plné lásky a vášně jsou inspirací pro mnohá literární díla i v dnešní době. Georgina Guthrie napsala svěží sexy milostnou sérii, ve které je starého dobrého Williama víc než dost, a přitom vás bude bavit.

Ona je krásná studentka, chystající se na poslední semestr vysoké školy. On je asistent profesora literatury a právě připravuje kurz, ve kterém bude přednášet o Shakespearovi. Aubrey a Daniel, seznamte se.

Aubrey kromě studia pracuje v kanceláři děkana školy. Obojí ji baví. Když zjistí, že si může zapsat i kurz, v němž bude studovat díla svého oblíbeného klasika, je nadšená.

Jestliže čekáte, že mezi Aubrey a Danielem přeskočí ona pověstná jiskra, máte pravdu.

Bohužel, lásce mezi studentkou a jejím vyučujícím přáno není. Daniel je navíc synem děkana, pro něhož Audrey pracuje, což situaci ještě víc ztěžuje. Oba musí svůj vztah skrývat před celým světem, alespoň do doby než skončí semestr. Přežije počínající milostný vztah zkoušku ohněm?

První díl série Láska podle Shakespeara nese název Daniel & Aubrey. Děj je zasazen do univerzitního kampusu kanadské univerzity.

Zdálo by se, že stokrát omílané téma nepřípustného milostného vzplanutí mezi studentkou a učitelem by mohlo být považováno za nudné. Georgina Guthrie mu vdechla atraktivitu tím, že ho prošpikovala nesmrtelným klasikem. Shakespearovy citáty uvozují každou kapitolu, a to, s jakou lehkostí si je mezi sebou Aubrey s Danielem přehazují, vás přinutí do některé z her alespoň nahlédnout.

Marná touhy snaha je název románu, jimž půvabná moderní romance pokračuje. Aubrey pomalu odpočítává dny, které zbývají do konce semestru. Konečně pak nebude muset skrývat svou lásku k Danielovi. Pro oba je to velmi těžké období, při hodinách nesmí dát najevo jakýkoliv projev citu, který by mohl vzbudit podezření. Byť jsou ve spojení skrz maily a textové zprávy – zaplať pánbůh za moderní technologie, je to pořád málo. Situace se vyhrotí, když Aubrey zjistí, že jedna ze spolužaček zná jejich tajemství a mohla by tak oba snadno zkompromitovat.

Také druhý díl řeší problémy, kterým musí mladí milenci čelit. Když se podíváte na to, jak jsou obě knihy rozsáhlé (více než 400 stran), zákonitě vás napadá, že to snad ani není možné popsat. Autorčino vyprávění plyne pozvolna, je hodně podrobné. Píše však velmi čtivě, než se nadějete, jste na konci. V obou knihách je příběh vyprávěn z pohledu Aubrey, pár kapitol z pohledu Daniela.

Sice je mi už o pár let víc než hlavním hrdinům, ale s chutí jsem si přečetla jejich příběh. Líbilo se mi, jak mistrně Georgina Guthrie “propašovala” Shakespeara do děje a přiblížila ho tak další generaci.


(Za recenzní e-booky děkují knihkupectví Neoluxor)
Design a site like this with WordPress.com
Začít