107. stránka

Manželský sex

Tak si představte, že máte krásný, fungující vztah, který trvá více než dvacet let. Krása, že? Pokud se to někomu podaří, je to v dnešní době skoro zázrak.

Právě takový vztah mají manželé David a Blair. I po pětadvaceti letech si mají co říct a taky jim funguje sex.

Je tohle možné? Vypadá to, že ano. David s manželkou se domluvili, že pokud by jeden z nich měl chuť začít si vztah s někým jiným, musí ho přivést domů. Takhle se snaží zabránit náhodným nevěrám a pokušení.

Celou dobu si ani jeden z nich na toto pravidlo nevzpomněl, až teď… David potká krásnou fotografku Jean, která na něj bez obalu vychrlí svou prosbu. Ráda by, aby se David stal na pár týdnů jejím milencem. O nic vážného by nešlo, jen několik milostných schůzek a pak Jean odjede pryč.

Lákalo by vás takové pokušení? A co David? Jak to tipujete u něj?

Po prvotním rezolutním NE! se David nakonec rozhodne, že do toho půjde. Bude to jednoduché. Jean představí Blair, padnou si do oka a všechno bude fajn. Vlastně úplně nejlepší by bylo, kdyby se k nim Blair přidala.

Velice odvážná varianta. Vymkne se z rukou nebo půjde vše podle plánu?

Manželský sex je kniha, kterou byste možná přehlédli. Název evokuje populárně naučnou příručku, obálka je decentní… Ale stačí se začíst do anotace a je vám jasné, že něco takového jste ještě nečetli. Pokud mi chcete oponovat, zadržte. Máte pravdu, románů nabitých erotikou je jako hub po dešti. Jenže tenhle je v něčem výjimečný. Za prvé – napsal ho chlap. Takže máte pohled na sex konečně z druhé strany.

Jak to vidí muži? Opravdu jsou takoví, že jdou okamžitě za každou sukní, která před nimi svůdně povlává?

Za druhé – knížka má jen něco málo přes dvě stě stran. Takže je vám jasné, že sex nebude na každé druhé stránce, o to víc ve vás bude hlodat myšlenka, jak je vlastně popsán. A opět končíme u chlapa – moc mě zajímalo, jaké budou sexuální scény právě z pohledu muže.

Musím říct, že jsem byla mile překvapená tím, jak skvěle Jesse Kornbluth píše. Hlavního hrdinu neidealizuje, naopak více plusů má Blair, i když ji vlastně až tak pořádně nepoznáme. A sex? O něm se musí umět psát, aby scény nevyznívaly spíše lacině a směšně. A autor se tohoto zhostil se ctí a šarmem mužům blízkým. Scény, kdy se hrdinové oddávají sexu, jiskří, přitom neztrácejí vkus, zároveň mají punc tajemna, takže je na vás, co si ještě domyslíte. Vlastně mě napadá, jestli Jesse Kornbluth neprožil něco podobného, tak věrně o tom dokáže psát.

Tenhle komorní román byl pro mě příjemným knižním zážitkem. Pálí vás dobré bydlo? Možná byste si Manželský sex měli přečíst. Jste ve vztahu maximálně spokojení? Začtěte se taky, ať se ujistíte, že to nechcete měnit. :-).

P. S. Autor mě dostal hned první větou, ve chvíli, kdy David pozoruje čtoucí manželku:

„Nejkrásnější žena na světě je ta, která čte knihu.“

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Létala jsem za sluncem

Afrika už od nepaměti láká, vábí a zároveň i trochu děsí. Exotika, horko a zvířata, která jen tak neuvidíte. Dobrodružství pod rozpáleným sluncem..
Tak přesně tohle můžete prožít, aniž byste vytáhli paty z domu. Stačí se začíst do knihy Létala jsem za sluncem a rázem můžete zažít Afriku, o jaké se vám ani nesnilo.

Beryl žije se svým otcem na farmě v Keni. Matka je opustila a to Beryl poznamenalo po zbytek života, byť byla celkově silnou osobností.
Zatímco její otec si pro ni přál jiný život, ona byla nejšťastnější v přírodě, mezi domorodými kamarády. Být za dámu? Nikdy.

Rodinná farma je však na pokraji krachu. Otec ji chce prodat a odstěhovat se. Beryl to těžce nese. Chce zůstat nablízku své milované divočině, proto přijímá nabídku k sňatku od nového souseda, velmi atraktivního muže. Beryl, byť je nespoutaná, ve věcech lásky nemá žádné zkušenosti. S manželem si nerozumí, překážkou je nejen jeho náklonnost k alkoholu, ale také touha mladé ženy po samostatnosti.

Beryl se vzepře zažitým konvencím a opustí manžela. Plní si svůj velký sen – získává licenci k trénování koní. Opět na ni čeká láska – zamiluje se do Denyse Finch Hattona, jenž je přítelem proslulé baronky Blixenové.

Beryl nemá jednoduchý život. Složité rodinné a milostné vztahy a její hrdá a bojovná povaha jí dávají pořádně zabrat. Co by měla dělat? Od všeho utéct?
Nevzdat se, bojovat, vzdorovat. Tím se Beryl řídí, když si plní další sen… Přeletět Atlantik.
Najde její nepokojná duše klid vysoko v oblacích? Daleko od všeho a všech?

Román Létala jsem za sluncem velmi poutavě zpracovává osud Beryl Markhamové, neobyčejné ženy, která celým srdcem propadla africké divočině a létání.
Já sama jsem o ní doposud neměla ani potuchy, nebýt této knihy. Zaujala mě nejen hlavní postava, ale také reálie žhavé Afriky a hlavně doba 20. let 20. století, ve které se příběh odehrává.
Beryl je postavou, kterou budete zároveň obdivovat jakož i nechápat.
Ale právě tato rozporuplnost ji činí velmi zajímavou a atraktivní.

V knize vystupuje velké množství vedlejších postav, z nichž nejvíce vynikají baronka Blixenová a její milenec Denys Finch Hatton. Pokud vám právě blesklo hlavou, že jste ta jména už někdy slyšeli, pak si určitě připomenete nezapomenutelný příběh Vzpomínky na Afriku, který napsala Karen Blixenová. Její osobu ve filmovém zpracování ztvárnila Meryl Streep.

Velmi čtivý román vám opět rozšíří obzory – na rovinu – kdo z vás o Beryl Markhamové slyšel? Já tedy ne a jsem ráda, že jsem opět mohla, díky skvělé životopisné řadě knih nakladatelství Metafora, získat nové informace. Opět chválím úžasnou obálku knihy, která vás okouzlí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Romance, která není tuctová

Říkáte si stejně jako já, že jste už dlouho nečetli historickou romanci? Takovou, která by vás nadopovala tou správnou dávkou romantiky, ale přesto nebyla tuctová? Zkuste Panství Edenbrooke.

Sedmnáctiletá Marianne Daventryová žije s ráznou babičkou v lázeňském městě Bath. Marianne je tichá dívka, i když poněkud tvrdohlavá, což jí ztěžuje postavení ve společnosti, v níž se od mladých dam očekává především poslušnost a oddanost. Ona sama čelí nezvanému, až příliš dotěrnému nápadníkovi, proto vítá možnost odjet na venkovské panství Edenbrooke. Momentálně tam pobývá její dvojče, sestra Cecily. Marianne se na ni těší a radost jí nezkalí ani babiččin příkaz, aby se na Edenbrooke naučila způsobům hodných dámy, jinak se nedočká dědictví.

Ještě než se Marianne na venkov dostane, kočár, v němž jede se služebnou Betsy, přepadne lupič. Rozrušená Marianne se v blízkém hostinci snaží vyhledat pomoc. Setkává se mladým mužem, který na ni nezapůsobí právě nejlépe. A co teprve až zjistí,že oním protivou není nikdo jiný než Phillip, syn její hostitelky…

Čekáte romantiku? Máte ji mít v té nejčistší podobě. Marianne se do Phillipa zamiluje, i když si to nechce přiznat. Navíc je tady její sestra Cecily, která si ho má brát. Komplikací tedy máme víc než dost. Marianne si v milostných vztazích neví rady, je nesmělá, nezkušená a naivní. Její cesta za štěstím nebude snadná, o to víc si ji užijte vy, čtenáři.

Julianne Donaldson napsala historickou romanci, jež má kořeny ve staré dobré Jane Austenové. A tu my romantici tolik milujeme. Máte-li ji načtenou, možná vám Panství Edenbrooke připomene její knihy. Možná najdete jistou podobnost mezi Phillipem a panem Darcym. V každém případě si přečtete historickou romanci, která je velice osvěžující a nechybí v ní ani pár humorných scén.

Byla jsem velmi překvapená, když jsem zjistila, že autorka pochází z USA. Považte – Američanka, která píše o staré dobré Anglii. Trochu drzost, že?
Nebojte se, vůbec nic nepoznáte. Julianne Donaldson perfektně vystihla atmosféru anglického venkova georgiánské Anglie.

Nařaste krinolíny, načechrejte lokny, nechte zapřáhnout kočár. Jane Austenová je zpátky a s ní i doba smluvených sňatků, tanečních slavností a pozvánek na odpolední čaj.

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Vážka

Píše se rok 1980. Je těsně před Vánocemi, když se zřítí letadlo mířící z Istanbulu do Paříže. Na palubě byla kromě dospělých i dvě nemluvňata, sh odou okolností holčičky, navíc narozené ve stejnou dobu. Neštěstí přežila jen jedna. Je to Lyse-Rose z bohaté rodiny Carvilleových nebo Emilie, která se narodila manželům Vitralovým, prostým, obyčejným lidem? Napadá vás to co mě? Že stačí udělat testy DNA a jsme doma? Bohužel v roce 1980 taková možnost neexistovala. Rozhodující bylo soudní rozhodnutí, které ovlivnilo další dívčin osud.
Ani moc či peníze nepomohly Carvilleovým v boji o děvčátko, to bylo nakonec přiřknuto Vitralovým.
Carvilleovi si najímají soukromého detektiva, který osmnáct let pátrá po pravé identitě dívenky, médií zvané Vážky.

Crédul Grand-Duc pracuje jak pro Carvilleovy, zároven se stýká i s rodinou Vitralových. Osmnáct let sleduje Vážčin život, aniž by si uvědomil, že řešení celého problému má přímo před nosem…
Dozví se dívka, kdo doopravdy je? Carvilleová nebo Vitralová? Zatím jí musí stačit jméno Lylie, zkratka jmen Lyse-Rose a Emilie…

Autor vytvořil barvitý, členitý a především čtivý příběh. Přiznám se, chvíli mi trvalo než jsem se začetla, najednou se na vás doslova vyvalí hodně postav. Jakmile jsem se zorientovala a zvykla si na střídání časových rovin, nemohla jsem se odtrhnout.

Ve Vážce se skrývá vše. Rodinné drama, detektivka a tím vším se proplétá nitka milostného vzplanutí mezi Lylie a Marcem, se kterým vyrůstala. Bude mít láska zelenou nebo dostane stopku kvůli možným rodinným vazbám?
Než se svět seznámí s převratným objevem DNA, bude napětí ještě chvíli trvat.

Co se dělo během oněch osmnácti let se dozvídáme prostřednictvím deníku, který si vedl soukromý detektiv Grand-Duc. Poznáváme tak nejen Lylie, ale také její prarodiče a především bohaté Carvilleovy, kteří pátrání zasvětili celý život a nemalé finanční prostředky.
Na čí straně je pravda? Byť jsou Vitralovi díky své skromnosti a cti víc sympatičtější než nabubřelí milionáři, kladete si otázku – čí je opravdu Lylie? Jak by probíhalo vyšetřování, kdyby soud rozhodl ve prospěch druhé rodiny?

No, jen přemýšlejte, čtěte a užívejte si příběh, který vás bude napínat až do morku kostí. Přijdete na Vážčinu totožnost sami nebo budete ke konci románu lapat po dechu a spílat autorovi, že vám málem přivodil infarkt?

Vážka je pro mě jedno z letošních knižních překvapení, které můžu směle doporučit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros media a. s.)

Bude to dobrý rok

Silvestrovská noc spojí dohromady osudy tří žen, které se až dosud nikdy neviděly. Gemma, Saffron a Caitlin mají mnoho společného, i když o tom doposud ani jedna neví.

Gemma a její manžel Spencer pořádají silvestrovský večírek ve svém novém domě. No, novém… o tom by se dalo silně polemizovat. Rodinu čeká ještě hodně práce, než bude jejich nové bydlení dokonalé. Gemmu irituje představa, že se jí budou hosté procházet po nedodělaném domě. Kdy jí manžel sdělí, že na večírek pozval i bývalou spolužačku, není z toho moc nadšená. Další cizí člověk, který jí bude šmejdit po domě.
Onou spolužačkou je Caitlin. Prochází těžkou životní krizí. Jen těžko se vyrovnává se smrtí milované matky, ztrátou práce a rozchodem s přítelem. To by porazilo i vola, natož křehkou ženu.
A Saffron? Právě oné silvestrovské noci zazvoní u Gemmy. Pronajala si chalupu vedle a potřebuje pomoc s vypadlými pojistkami.
Dámy ani neví jak, ale najednou si spolu povídají, jako by se znaly léta. Do nového roku vstupují s nadšením a vírou, že vše bude jen dobré…

Jak už to většinou bývá, smůla nechodí po horách, ale po lidech, a většinou na vás padne, když to vůbec nečekáte.
Naše hrdinky se během roku budou potýkat s těžkými situacemi a bude záležet jen na nich, jak se k nim postaví, jestli dokážou čelit nečekaným životním zvratům. Jakým? To vám neprozradím, ať máte nad čím dumat, než se do knížky začtete.

V románu Bude to dobrý rok autorka opět představuje hrdinky, které se musí postavit na vlastní nohy, dokázat svému okolí, že je jen tak něco nerozhází. S každou další kapitolou objevují rezervy, které mají.
Jak to s nimi dopadne? Na konci každého tunelu je světlo. A Gemma, Caitlin i Safffron musí ujít pořádný kus cesty než ho uvidí. Jejich velkou devízou je přátelské pouto, které se mezi nimi vytvořilo. A právě to jim pomůže překonat překážky.

Na knihy Lucy Diamond se vždycky těším. Představují přesně ten typ literatury pro ženy, který mám ráda. Žádná přehnaná romantika, hrdinky by mohly být vašimi sousedkami, a situace, jež řeší, jsou reálné, ze života.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Starý kraj

Vera a Anna. Dvě ženy, které kromě rodinných pout nespojuje téměř nic. Vera je rázná postarší lékařka žijící ve starém venkovském domě.
Její neteř Anna se rozešla s partnerem, a se svým malým synem hledá útěchu u někoho, kdo ji nebude vyčítat zpackaný život. Teta, kterou téměř nezná, se jeví jako ideální.

Kdo je Vera? V roce 1945 jí bylo teprve pět let, když se svou matkou utekla z východního Pruska do Německa. Azyl najdou ve starém vesnickém domě, který obývá zahořklá Ida Eckhoffová a její syn Karl.
Spletité nitky osudu způsobí, že Vera bude s domem, ke kterému nijak extra nepřilnula, srostlá. Byť nemusela, obětovala mu celý život. A teď, na jeho sklonku, pod svou střechou přivítá Annu. Zprvu jsou si cizí, ale později zjistí, že mají leccos společného.

Autorka ve svém vyprávění sleduje obě hrdinky, zároveň dává prostor i dalším postavám, které se v příběhu objevují a doplňují tak barvitý pohled na venkovský život. Ať už to jsou starousedlíci, zocelení tvrdou prací nebo lidé z města, jenž na vesnici hledají romantiku.

Jak se na venkově vlastně žije? Záleží na tom, kdo jste. Takový život není pro každého. Toho, kdo neumí chodit v holinách po kluzkém blátě, bez milosti semele. Možná jste i vy plánovali koupi starého domu, těšili se na rekonstrukci, abyste ve finále zjistili, že to není pro vás. Nebo si s úsměvem na rtu každý večer čistíte zablácené boty a na město si ani nevzpomenete?

Tak či tak, Starý kraj je knížka, která si vás podmaní, stejně jako to dokázala se čtenáři v Německu, kde se setkala s mimořádným úspěchem. Není divu. Je to příběh, v němž si nikdo na nic nehraje. Dörte Hansenová taky ne. Píše věcně, střízlivě, přesto v knížce najdete i místa, kdy se zasmějete.

Hledáte-li příběh, který je čtivý, ale nechcete nic tuctového, komorní Starý kraj je skvělou volbou. Za zmínku stojí i grafické zpracování s nádhernou, téměř snovou obálkou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host)

Farma

Maminky mají vždycky pravdu. A tatínkové taky. Jenže co když vám rodiče zavolají nezávisle na sobě a tvrdí, že ten druhý ji nemá? Komu uvěříte? Mámě nebo tátovi?

Daniel žije v Londýně se svým přítelem. Sice se trochu plácá v kapku neuspořádaném životě, ale vcelku je spokojený.
Jeho rodiče Tilde a Chris si koupili starší farmu ve Švédsku, kde chtějí strávit důchod. Daniel je rád, že si rodiče užívají zasloužený odpočinek, dokud jednoho dne nezazvoní telefon, v němž rozrušený otec Danielovi sděluje, že matka psychicky onemocněla. Než Daniel stačí tuto informaci vstřebat, následuje matčin telefonát, aby otcova slova nebral vážně. Ona je v pořádku, a až dorazí do Londýna, dokáže mu, že otec se účastní spiknutí namířeného proti její osobě.

Co se vlastně ve Švédsku stalo?
Zprvu skvělá vesnická idylka se mění v horor. Chris s Tilde plánovali rekonstrukci farmy, chtěli z ní vybudovat útulný penzion pro turisty. To však netušili, že o farmu má velký zájem jejich soused Håkan, s nimž není lehké vyjít. Kolem Tilde se najednou začnou dít podivné věci, a ona je přesvědčená, že se její muž proti ní spolčil právě s Håkanem.

V bezpečí anonymního hotelového pokoje Tilde svému synovi předkládá jeden důkaz za druhým a snaží se ho přesvědčit o své pravdě. A vy spolu s Danielem máte pouze dvě možnosti. Buď uvěříte nebo ne. Protože naservírovanou máte pouze jednu verzi celého příběhu. Jak to tedy bylo? Opravdu je Tilde obětí nebo má pravdu otec, který tvrdí, že je jeho žena psychicky nemocná?
Daniel s pomocí matčina vyprávění odkrývá hluboká tajemství a zjišťuje, že rodinné vztahy nejsou tak idylické, jak se mu doposud zdály…

Tom Rob Smith, autor tohoto bestselleru vám určitě není neznámý. Jeho trilogie o Lvu Děmidovovi, jejíž první díl Dítě číslo 44 se proslavil asi nejvíc, si získala pozornost čtenářů celého světa.
Po letech přichází s další knihou, tentokrát se jedná o psychologický thriller, odehrávající se v současnosti. Děj je zasazen na švédský venkov, který je od nepaměti spojen s legendami, v nichž vystupují trollové. Jakou souvislost mají s příběhem Tilde a Chrise?

Farma je kniha, od které je velmi těžké se odtrhnout. Atraktivní námět i reálie, stejně jako styl vyprávění (z větší části du forma), zaručují výborný čtenářský zážitek, Zároveň si budete klást otázku, na čí straně je vlastně pravda? Jak snadno je člověk ovlivnitelný, má-li jako důkaz jen pohled jedné strany? A dokáže strana druhá svými argumenty váš pevný názor rozmetat?
Věřte, že při čtení této knihy nad tím budete dumat.

Já osobně jsem Farmu rozdýchávala hodně dlouho. Psychologické thrillery jsou mým oblíbeným knižním žánrem, vždy jen s údivem žasnu, jak se autorům daří vymýšlet tak důmyslně propletené příběhy, u kterých nikdy netuším, jak mohou skončit. Ani tomuto románu nechybělo dramatické a šokující rozuzlení, které způsobilo, že jsem ho dočítala s otevřenou pusou.

Bojíte se rádi? Láká vás tajemno? Nimráte se rádi ve složitých rodinných vztazích? Farma čeká právě na vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský)

Dobře ušitá pomsta

Pro maloměsto je typické, že si lidé vidí až do talíře, vědí o sobě téměř všechno, byť by navenek jeden o druhém křivého slova neutrousili. A přesně tak to chodí v australském městečku Dungatar.
Ale jak už to bývá, občas se rozčeří i ta nejklidnější voda a potom se nestačíte divit, co všechno sebou vezme…

Švadlena Tilly Dunnageová se po dvaceti letech strávených v cizině vrací domů. Plánuje jen návštěvu matky, a pak chce zase zamířit dál. Nakonec v Dungataru zůstává, i přes nevraživost místních, kteří ji nemají rádi. Tilly totiž neměla šťastné dětství, provázelo ji stigma nemanželského dítěte a stala se obětí šikany, která vyústila v tragédii. Říká se, že čas je lékem na všechno a dvacet let, to je úctyhodně dlouhá doba. Roztrhané šaty můžete vyspravit, platí to i pro narušené vztahy?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

A abych nezapomněla – podle knihy je natočen i film se skvělou Kate Winslet. V dalších rolích se objeví třeba Liam Hemsworth (asi znáte spíš jeho bráchu Chrise) nebo agent Smith – tedy Hugo Weaving :-).

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Jak být dospělá

Kdy se vlastně stáváme dospělými? Je to v den, kdy držíme v rukou čerstvý občanský průkaz? Nebo je to individuální – někdo je dospělý v okamžiku, kdy se narodí a jiný nedospěje nikdy?
Takovou otázku si občas klademe všichni. A ptá se i Rory, která má za manžela známého herce. Ten se však celý život chová jako malý chlapec.

Blake byl pro Rory idolem už od mládí. Když zbožně koukala na zeď pokoje, kde měla pověšený jeho plakát, ani ve snu ji nenapadlo, že za pár let spolu budou sdílet své životy.
Ale i ta největší láska může časem dostat trhliny. Blakeovi se nedaří zakopnout o pořádnou roli a jeho žena se rozhodne nastoupit do práce na plný úvazek, aby rodině finančně pomohla.
Dokážete si představit, co to udělá s ješitným Blakem, až zjistí, že manželka bere další osud jejich rodiny do svých rukou?

Během jednoho roku se životy Turnerových otočí o 180 stupňů. Rory se rozkoukává v nové práci, kde si jen těžko zvyká na svéráznou nadřízenou, a zároveň musí skloubit domácnost se zaměstnáním. A Blake? Ten si raději sbalil kufry a opustil rodinu jako krysa potápějící se loď. A ještě má odvahu tvářit se ublíženě a čekat, že ho bude každý litovat.
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Rory si sice sáhne na dno svých sil, zároveň ji tento drsný pád zocelil a ona konečně poznala, kdo je doopravdy dospělý.

Rory je vcelku sympatická hrdinka. Jen je v lecčems tak trochu naivní. Třeba ve vztahu ke svému muži, v němž měla až moc dlouho růžové brýle, které ne a ne spadnout. Přiznám se, že některé věci jsem moc nepochopila, třeba situaci s bytem, ve kterém Turnerovi žili. Také postav bylo v příběhu až moc, některé Roryiny kamarádky jsem si pořád pletla.

Celkově knihu hodnotím jako oddechové čtení s trochu vážnějším tématem. Ale bát se nemusíte, autorky příběhu dodaly i kapku lehkého humoru, u některých pasáží se od srdce zasmějete.
Hledáte-li prázdninové čtení román Jak být dospělá může být tou pravou volbou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Na splnění přání se vyplatí čekat

Ne vždycky máme to, co chceme. Peníze, nový byt, lepší práci… Lucie touží po opravdové lásce, na kterou neměla doposud štěstí. Dočká se?

Lucie neměla nikdy na růžích ustláno. Rodiče se rozvedli a ona zůstala s nemocnou matkou, o kterou se musela starat. V době, kdy si měla užívat bezstarostný studentský život, se stala otrokem domácnosti a despotické matky. Není divu, že se hned při první příležitosti okamžitě zamiluje do muže, o němž nic neví. Z něžných slov a doteků jí však zůstávají oči pro pláč a nečekaný dárek v podobě syna Martínka.

Vypadá to, že osud si s Lucií nepěkně zahrává. Čím víc se stupňuje matčina tyranie, tím víc je Luciino sebevědomí zašlapáváno do země. Neutěšená situace mladou ženu deptá a vyčerpává. Naštěstí má kolem sebe i přátele, kteří ji v těžkých situacích dokáží podržet. A ve chvíli, kdy už nedoufá v lepší zítřky, se v jejím životě objevují dva muži. Který bude ten pravý?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)